PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1876)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 25.9.2021)
Hra poměrně neotřele nahlíží na problematiku diktátu kultu dokonalosti, na společnost honící se za povrchními pozlátky a upozaďující skutečné hodnoty, což nezřídka vede k destrukci jedinečnosti až ztrátě identity. Devízami inscenace Činoherního klubu jsou citlivý ironizující odstup, se kterým téma satirické komedie zrcadlí, trefený gradační temporytmus a čtyři dobré herecké výkony - každý ctí partnera, pointy dialogů a vyznění smyslu textu. Vše účinně podtrhuje i scénografie pravidelných tvarů ve stylu "čistému vše čisté".
(zadáno: 20.9.2021)
75 %. Tenhle divadelní výlet do Země Nezemě určitě podnikněte. Je trefou nejen pro dětskou duši, ale i pro duše nás dospěláků. Ti, kteří nezapomněli, že byli dětmi a věří na víly, zjihnou, a ti, kteří si kouzlo snění s otevřenýma očima už téměř nemohou vybavit, snad pookřejí a znovu s ním začnou alespoň koketovat. Zázraky jsou zkrátka prima! Vše navíc roztomile koření postřehy dětských diváků, vyvolané jemnou interakcí herců s publikem. Nej hlášku večera obstaral chlapeček, který na otázku "Proč se my herci stále převlíkáme?" odpověděl: "Aby vás nepoznali." :)
(zadáno: 17.9.2021)
45 %. Když už inscenace o Werichovi jednou je, tak má koukat, aby byla. Záživná, šmrncovní, nápaditá, důvtipná, sdělná... A ne být místy zbytečně rozvleklým, více než méně nudným, celkově ne zřetelně koncepčním životopisným průletem umělcova života, jak tomu v tomto případě je. Nefér by ale bylo nezmínit dobré herecké výkony, které moje divácké pocity zklamání svedly poměrně uspokojivě ukonejšit.
(zadáno: 16.9.2021)
Hra vychází z události teroristického útoku na moskevské divadlo Na Dubrovce v roce 2002, který byl odezvou rusko-čečenského konfliktu. V inscenaci uváděné v DvŘ se textu dostalo velmi zdařilého uchopení a interpretace. Je předepsán pro tři ženské hlasy (členka teroristické skupiny, zdravotnice, divačka), zprostředkovávající výpovědi o jednom nečekaném osudovém prolnutí. Díky sugestivnímu, optimálně ztišenému projevu hereček je možné si doslova intimně divácky odprožít emocionálně nabitý příběh, akcentující nesmyslnost všech bojových útoků i tragičnost bezpočtu řad jejich nevinných obětí.
(zadáno: 15.9.2021)
Důvtipně promyšlená procházka prostory budovy Divadla Komedie a zejména pak "stigmatickými" okamžiky z její minulosti. Zajímavý počin, který mě oslovil svou svérázností i bezesporným talentem a nadšením celého tvůrčího týmu. Jsou mladí, nelhostejní, vyjadřující své pocity se sympatickým nadhledem i elánem.
(zadáno: 8.9.2021)
75 %. Příběh starý jak lidstvo samo v moderním střihu, převyprávěný básníkem - vojákem, pamětníkem válečných krvavých řeží. Lhostejno, zda opravdu i těch bájných, neboť lidstvo je nepoučitelné a sváry a boje věčné. Naštěstí doposud vždy následované smírem a klidem zbraní. Nálož nelehkého textu, který místy možná až moc "pokouší" míru divákova soustředění, interpretuje Karel Heřmánek ml. s obdivuhodným nasazením, přesvědčivě a záživně, s očividným nadšením pro text samotný i citem pro jeho vyznění.
(zadáno: 5.9.2021)
David Drábek je mistr neotřelé divadelní imaginace. Na mračna, která se stahují nad naší letargickou společností, poukazuje v druhém "soumraku" opět humorem důvtipným. Inscenace jde vyznění vstříc napříč žánry (místy komiks, místy horor, místy satira a ironizující tóny), ale především si dosyta užijeme trefnou komediální nadsázku. A nebo to vlastně všechno je spíš až příliš reálné?
(zadáno: 24.8.2021)
V konkurzu směrem k mému diváckému srdci si tahle obdivuhodná akrobatická parta rozhodně vedla na výtečnou. Sálá z nich svěží energie, mladý duch, hravost a očividně radostné nadšení z pohybu, jehož prostřednictvím svedou podmanivě vykouzlit příběh o tom, jak nelehké je někdy (tedy, vlastně spíš poměrně často) v tom našem světě prosadit se a obstát.
(zadáno: 16.8.2021)
45 %. Opravdu obdivuhodný výkon Filipa Březiny, který propotí naskrz nejen uniformu a sako, ale málem se mu rozpustí i ta buřinka na hlavě. Přes očividné nasazení i všech ostatních herců je ale poselství o nebezpečí opojení absolutní mocí, antisemitismu (resp. rasové nesnášenlivosti jako takové), různých politických nešvarů a stádnosti davů bohužel rozmělněno neúměrně zdlouhavou, místy nudnou a sdělností vůči dnešní době ne úplně adekvátní dramatizací filmu. Zvolený inscenační klíč mně zkrátka neotevřel cestu k mrazivě katarznímu zážitku, který jsem si od tématu slibovala.
(zadáno: 11.8.2021)
75 %. A já si myslím, že přesně takovouhle divadelní vzpomínku by si Miki Volek nechal líbit. Průjezd zásadními životními vzpomínkami tramvají svištící v rytmu rokenrolu do stanice Průšvih, která ovšem voní po životě. Povětšinou zpackaným, ale zato naplno odprožitým. Sny, touhy i pochybnosti, tréma, andělé, běsy i běsi a démoni si během té divoké jízdy podávají ruce. A současně kreslí příběh a zřetelně obkreslují kontury divácké spokojenosti.
(zadáno: 10.8.2021)
(zadáno: 2.8.2021)
85 %. Originálně vystavěná inscenace, jejíž forma mě oslovila. Naše (nejen, ale zejména) rasistické předsudky bere rejžákem proti srsti, jde na to ovšem současně i s adekvátně vyváženou porcí nadsázky a inteligentního humoru. V hledišti není nouze o emoce všeho druhu. Zasmějeme se dosyta, zazpíváme si, dokonce si i zatančíme. Katarzní tečku pak zde supluje otazník, mířící ke xenofobním náladám ve společnosti a sebezpytně pošťuchující naši nezřídka letargickou mysl. Vše na vlně mého oblíbeného módu: Smích? Přejde!
(zadáno: 5.7.2021)
65 %. Poselství téhle konference míří přímo a neomylně směrem k aktuálním společenským normám nás pozemšťanů. Je to bezdiskusně tak, do vesmíru nemůžeme my vyslat nic moc lichotivého, neboť jsme pokrytečtí, sebestřední a "přechytralí" až běda. Nenásilná interaktivita posiluje sdělení inscenace, jen škoda, že jistý dluh tématu i možnostem využití prostorů planetária přeci jen zůstal.
(zadáno: 28.6.2021)
75 %. Toužíte nabourat den ode dne stereotypnější vzorec vašeho partnerského vztahu? Vsaďte na náhodnou proměnnou, ideálně s co nejvíce nejnepravděpodobnějším jménem. Jezebel, například. A obdobnou vizáží. Zmoklý křeček, dejme tomu. A nestačíte se možná divit, kolika výsledků se najednou dopočítáte. Živelná energie a drajv sehraného hereckého trojlístku vám v tomto případě za rovnítko inscenace dosadí příjemný divácký zážitek z neotřele zpracovaného žánru komedie.
(zadáno: 18.6.2021)
Opravdu výborná herecká práce Kateřiny Macháčkové. Její autentický projev i na milimetr přesná mimika a intonace jsou obdivuhodné a nenechají na zem spadnout jediné slovo, každé má potenciál být vnímavým obecenstvem slyšeno tak, jak vyznít má. Ona Brunhildu Pomselovou nehraje, ona ji na devadesát minut zpřítomní. Silné jsou okamžiky drobných zámlk, jako kdyby se příběh sám bránil být opětovně připomenut a působivé jsou pasáže, při nichž si uvědomíme až děsivou paralelu k aktuálnímu stavu (nejen) naší společnosti. Mrazivá výpověď k temné etapě světových dějin, intenzivní divácký zážitek, po kterém jen tak snadno neusnete.
(zadáno: 11.6.2021)
Vícevrstevnatá hra se silným příběhem v přesném, ve jménu dílčích point i komplexní gradace citlivě vystavěném a po všech insenačních stránkách takřka neodolatelném podání divadelního spolku Kašpar. Dvouhodinová jízda na emoční centrifuze, během níž absolutně samozřejmě spolusdílíte slzy smíchu i regulérního dojetí. Toužíte-li dosyta lidsky pookřát, radím rozhodně tenhle divácký zážitek neminout!
(zadáno: 4.6.2021)
65 %. Inscenace o jinakostech ve společnosti vyniká hereckou souhrou, které dominují obdivuhodně přesní Denisa Barešová a Oskar Hes. Příběh, akcentující primárně šikanu mezi mládeží v kontrastu k přezíravosti okolí a přirozenosti lidské touhy po nalezení spřízněné duše, je místy poněkud zploštěn, nicméně jeho ponurou atmosféru, napětí i šmrnc přízračnosti se daří adekvátně udržet po celou dobu, k čemuž výrazně přispívá také zdařilá hudba Jiřího Hájka.
(zadáno: 15.11.2020)
Zá-to-pek? Další z řady zdařilých rodinných inscenací Minoru, která bezpečně zabaví diváky napříč generacemi. Kromě již tradiční hravé nadsázky, originální hudební složky a do jemných detailů promyšlené práce s kulisou, loutkou či rekvizitou dojde tentokrát ve jménu tématu i na několikerou možnost si v hledišti spontánně a z plných plic zaskandovat a zafandit. A také tak trochu pocítit i kousek té národní hrdosti. Zá-ži-tek!
(zadáno: 7.11.2020)
75 %. Poměrně depresivní vhled do neklidných a neuspořádaných myšlenek vyhořelého muže středního věku, jehož život se ocitl v neutěšeném bodě, kdy nenachází prakticky žádný důvod žít ani zemřít. S nelehkým úkolem jevištně ztvárnit divadelně ne právě vstřícně strukturovaný Houellebecqův román se tvůrci popasovali zdárně. Skromná, ale přesto efektivně řešená scéna dotváří skličující a stísněnou atmosféru. Zásadním přínosem je pak nadmíru trefné obsazení Jana Hájka do hlavní role. Jeho autentický projev mě pohltil natolik, až jsem měla místy pocit, že tep Florenta-Claudea a hlediště má absolutně synchronní rytmus.
(zadáno: 3.10.2020)
Řemeslně se jedná o poctivou záležitost, nasazení všech je očividné, hudební aranžmá má říz, pěvecky velice solidní výkony, choreografie promyšlená. Emočně mě inscenace ale, bohužel, nezasáhla až tak, jak jsem očekávala. Nejvíce se to projevovalo u ústřední dvojice, jako kdyby režijní pokyn zněl: Tlumte vášně. Postrádala jsem hlavně dryáčnickou živelnost alá bandita a celkově citelnější důraz na osudovost příběhu i dojemnost jeho vyznění, k nimž potenciál textu vysloveně vybízí.
(zadáno: 21.9.2020)
Přiznávám, že jsem o přestávce řešila, jak nejsem úplně pocitově srovnaná s tím, že se u tak silného dějinného tématu zdánlivě nahodile střídá jevištní nadsázka a vážné tóny. Druhá polovina a emotivně absolutně katarzní finále mně objasnily, v čem spočívá koncepce inscenace a její opravdový tah na diváckou/lidskou branku. Víc než 294krát smekám!
P.S.: Doplněná procenta u hodnocení jsou to poslední, na čem v tomto případě záleží.
P.S.: Doplněná procenta u hodnocení jsou to poslední, na čem v tomto případě záleží.
(zadáno: 18.9.2020)
Dámská jízda mezi osmnácti golfovými jamkami, která má rozhodně něco do sebe. Do našich ženských duší je to pohled poměrně výmluvný, nabízející současně též prostor k sebezpytné rekapitulaci žebříčku životních hodnot, především pak významu skutečného přátelství. A co se pánské části publika týká, tipuji, že většina v tom najde něco z té své. ;) Všechny čtyři herečky jsou typově vhodně obsazené a jejich výkony na jevišti - odpališti zaujmou. Nutno zmínit také zdařilou hudební složku, tvořící trefné předěly a podtrhující jímavou tečku celé inscenace.
(zadáno: 9.9.2020)
Inscenace, která sází na ironickou tóninu a velmi specifický jízlivý humor, jejichž prostřednictvím zobrazuje stinnější stránky našich rodinných vztahů a společenské předsudky. To poměrně dobře funguje po celou dobu odkrývání souvislostí příběhu, ale ne už tak zcela v závěrečné třetině a okamžiku rozuzlení. Divák se tak spíše lehce pozastaví, úsměv mu pozvolna ztuhne, ale nezatrne mu natolik, jak téma slibně naznačuje. Nelze nedodat, že moralizovat na vlně nadsázky je zkrátka kumšt. Kumšt, který je v tomto případě každopádně po herecké stránce bez výhrad, zvolenou koncepci naplňují všichni přesvědčivým způsobem.
(zadáno: 24.7.2020)
65 %. Především vizuálně působivá, mysl a smysly škádlící inscenace poměrně věrně odráží ponurost nálad Beckettovy tvorby, její záměrnou nedoslovnost a nejednoznačnost. Nervní atmosféru a vnitřní neklid postav dotváří hudební a výtvarná složka, včetně účelné práce s prostorem, i důsledný důraz na hereckou práci s intonací a pohybem. Závislost, nejistota, samota, prázdnota, zbytnost slov. A marnost lidského počínání podtržená abstraktním výjevem na oponě životní cesty. Konec hry. Ačkoli jsem nebyla stržena zcela, divácké uspokojení z obrazu poskládaného noc a den doznívajícími pocity se přece jen dostavilo.
(zadáno: 17.7.2020)
Do posledních tří teček souhlasím s výstižným hodnocením kolegy Pavla Širmera a nemám, co bych více dodala.
