PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1877)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 14.3.2016)
Poetickou hravost první části citelně nabourala část druhá, která nebyla ničím víc než neefektivně nastavovanou kaší, nad kterou se publikum začalo očividně ošívat. Kouzelná výprava, jako vždy nápaditá hudba a především neodolatelně brblající trpaslík, toť působivé jistoty inscenace.
(zadáno: 11.3.2016)
75 %. Textová džungle hry klade jisté nástrahy naší pozornosti a soustředění. Zatímco Diana Toniková je zdolává obdivuhodně bravurně, u mně se to, přiznávám, bez drobnějšího zaškobrtnutí neobešlo. Hlediště jsem ovšem každopádně opouštěla spokojená, bohatší o silný divácký zážitek.
(zadáno: 8.3.2016)
75 %. Divadlo Kalich, tipuji, má nový divácký hit. Režijní uchopení příběhu Petrem Svojtkou, které neakcentuje pouze temná zákoutí sobeckých duší jednotlivých postav, ale zlehka poodkrývá také jejich pozitivní lidské odstíny, mě oslovilo. Černočerná paralela hry se zpackanými životy přitom nebyla nijak oslabena, její mrazivé vyznění se spíše umocnilo. Pokud bych v rámci herecky vyrovnaných výkonů měla vyzdvihnout jedno jméno, řeknu: Anna Fialová.
(zadáno: 7.3.2016)
Ibsenův text Juraji Deákovi očividně vzdoroval. Ačkoli se jedná o jeho zatím nejzdařilejší vinohradskou inscenaci, jistý režijní dluh je patrný. Nejzásadněji se to projevuje v nedostatečném vykreslení charakterů některých postav, čehož důsledkem se znečitelňují motivace jejich jednání, několik vystupů pak působí až zbytečým dojmem. Převažuje zkrátka plochá popisnost, která povrch naťukává, ale nesvede se adekvátně dostat pod.
(zadáno: 6.3.2016)
75 %. Ach ano! Tohle je ten režijní styl Daniela Špinara, který mě baví! Dramaturgická úprava příběhu vysloveně sluší, spolu s podmanivou výtvarnou koncepcí ho smysluplně přibližují dnešku, zmírňují patos a rozehrávají spíše jeho hravé i ty dojemnější struny. Z herecky poměrně vyrovnaných výkonů mě nejvíce oslovil Tiberge Radúze Máchy, který uvěřitelně a nejpřirozeněji vystihl přechody nálad a postojů své postavy. ..ach ano, zemřít pro krásu!
(zadáno: 4.3.2016)
(zadáno: 2.3.2016)
55 %. Inscenace nejvíce doplácí na neúměrnou rozvleklost první části, v níž zejména některé songy neslouží nikterak přínosně ději, působí spíše jako koncertní vložky a spád příběhu zbytečně oslabují. Škoda, elán, nasazení a souhra všech účinkujících naznačují, jak šmrncovně a razantněji by mohla seškrtanější verze šlapat a rozbušit divácká srdce. Mě ten revuální kabátek zkrátka poněkud škrtil, přiznávám.
(zadáno: 1.3.2016)
Legenda o Jánošíkovi ako rozprávka na dobrú noc? ..a vlastne prečo by nie!
(zadáno: 25.2.2016)
75 %. Že to ale ti dřevění loutkoví braši svedou skvěle roztočit, panečku! Hned mě napadá několik jejich poněkud prkenných živých kolegů z pražských muzikálových scén, kterým by prospělo zavítat do Dejvic na přiučenou.
(zadáno: 21.2.2016)
55 %. Čím déle o inscenaci přemítám, tím intenzivněji se o slovo hlásí otázka "Proč?". Konkrétněji: "Proč tento text uvádět? Rezonuje v něm něco víc než memento, že (nejen) virtuální informační atak jednoho krásného dne pohltí náš cit pro realitu?". Přes nesporně přínosný režijní v(ý)klad, hereckou souhru i fakt, že jsem hlediště neopouštěla nespokojená, jsem odpověď ani po dvou týdnech od zhlédnutí nenašla.
(zadáno: 17.2.2016)
55 %. Čochtanovým šosům slibně smočeným ve svébytné semaforské poetice dal poměrně citelně na frak Vlastimil Harapes, který nezvládl kloudně ani jevištní řeč, ani zpěv a (kupodivu!) ani přirozený pohyb.
(zadáno: 11.2.2016)
Oba herečtí protagonisté se dokáží po celou dobu obdivuhodně držet na vlně šmrncovního spádu příběhu i samotné inscenace. Spolu s živým kytarovým doprovodem Davida Babky diváckým smyslům téměř nedají prostor k výdechu. Škoda, že se Jitka Ježková na divadelních jevištích neobjevuje častěji!
(zadáno: 8.2.2016)
"České moře, dárek od Shakespeara, pohádkový omyl, který potěší...", tolik začátek básně Jiřího Žáčka. Svébytnou poetikou, vkusně střídmou, současně ale dostatečně nápaditou režií a tradičně dobrým hereckým podáním dejvického souboru potěšila i tato inscenace Zimní pohádky.
(zadáno: 5.2.2016)
Divadelní delikatesa originální každým soustem.
(zadáno: 2.2.2016)
65 %. Po všech stránkách divácky příjemná záležitost. Měla-li bych vyjmenovat trojici z nejpříjemnějšího, tak pak: vkusně ukočírovaná míra groteskní nadsázky + šmrncovní náladotvorné předělové songy + neotřelý komediální talent Petra Buchty.
(zadáno: 31.1.2016)
První třetina inscenace působila neobvykle bezžánrově, v druhé již došlo v tomto ohledu k občasným náznakům cesty, poslední pak nejlépe (u)držela formu a nakročila i k lehce katarznímu finále. Hlediště jsem opouštěla v rozpacích z podivně a pro mě převážně nezáživně rozfragmentovaného celku, který zachraňovaly kvalitní herecké výkony a sugestivně symbolická scénografie, jistý režijní dluh prostoru pro vyznění myšlenky příběhu avšak patrný zůstal.
(zadáno: 25.1.2016)
Do jaké míry psychoterapeutické vysvlékání se z kůže duši naší pomůže či nepomůže? A co teprve té herecké, emočněji rozvibrovanější? Tleskám nasazení a odvaze všech protagonistů dát se takto sobě sama a publiku všanc!
(zadáno: 22.1.2016)
Bylo opravdu nutné podávat takto explicitní důkaz toho, že hru s chatrným textem a obsahem sebesoustředěnější herecký výkon nespasí?
(zadáno: 21.1.2016)
25 %. Jediné, co mě přimělo navrátit se po přestávce zpátky do hlediště a setrvat v něm až do konce, byly inscenační předěly v podání Jany Strykové.
(zadáno: 20.1.2016)
Inscenace, která si na vás otevře ústa, aby ke slovu mohl přijít osvěžující dech její originality a sympatického humoru.
(zadáno: 20.1.2016)
Zdánlivě jednoduchá, ale ve své podstatě velmi důmyslná scéna svedla působivě dokreslit atmosféru konce starých časů a zborcených ideálů. Herecky poněkud nevyrovnané, většina postav mi přišla až zbytečně moc po čechovsku liknavá a unavená životem.
(zadáno: 20.1.2016)
(zadáno: 20.1.2016)
