PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1672)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 15.11.2020)
Zá-to-pek? Další z řady zdařilých rodinných inscenací Minoru, která bezpečně zabaví diváky napříč generacemi. Kromě již tradiční hravé nadsázky, originální hudební složky a do jemných detailů promyšlené práce s kulisou, loutkou či rekvizitou dojde tentokrát ve jménu tématu i na několikerou možnost si v hledišti spontánně a z plných plic zaskandovat a zafandit. A také tak trochu pocítit i kousek té národní hrdosti. Zá-ži-tek!
(zadáno: 8.3.2016)
75 %. Divadlo Kalich, tipuji, má nový divácký hit. Režijní uchopení příběhu Petrem Svojtkou, které neakcentuje pouze temná zákoutí sobeckých duší jednotlivých postav, ale zlehka poodkrývá také jejich pozitivní lidské odstíny, mě oslovilo. Černočerná paralela hry se zpackanými životy přitom nebyla nijak oslabena, její mrazivé vyznění se spíše umocnilo. Pokud bych v rámci herecky vyrovnaných výkonů měla vyzdvihnout jedno jméno, řeknu: Anna Fialová.
(zadáno: 11.7.2011)
(zadáno: 19.10.2015)
Co se solidním (herecké výkony) a poměrně efektním obalem, když pod ním nelze nalézt nic víc než bezobsažné textoprázdno? :/
(zadáno: 14.3.2016)
Poetickou hravost první části citelně nabourala část druhá, která nebyla ničím víc než neefektivně nastavovanou kaší, nad kterou se publikum začalo očividně ošívat. Kouzelná výprava, jako vždy nápaditá hudba a především neodolatelně brblající trpaslík, toť působivé jistoty inscenace.
(zadáno: 29.3.2014)
75%. Tři ženy: matka a dvě dcery vedou bilanční rozhovor. Tři duše v rámci něj balancují mezi zavařovacími sklenicemi. Více než tři jablka se kutálí k paralelám plodů a plodnosti života a zahrady. Tři herečky - naprosto trefně typově obsazené!, kouzlí divácký zážitek.
(zadáno: 6.6.2017)
(zadáno: 17.6.2020)
75 %. Působivá a křehká jevištní koláž z dopisů a textů Jana Zahradníčka a útržků z rozhovoru publicisty Miloše Doležala s básníkovou ženou Marií. Koláž, ve které se zrcadlí podstatná část jejich společného života plného nelehkých osudových zlomů a překážek, je díky zdařilému inscenačnímu uchopení nejen silnou výpovědí, ale též poctou nezdolnosti, nezlomnosti a síle ducha, víry a lásky, jež nevysychají, pokud mají jistotu a oporu svých pramenů.
(zadáno: 15.9.2012)
ADR v ASR!
Absolutní divácká radost v A studiu Rubín!
Absolutní divácká radost v A studiu Rubín!
(zadáno: 3.10.2010)
(zadáno: 25.9.2016)
Zajímavá hra s dobře vystavěnou gradační linkou a mrazivě působivou finální tečkou. Inscenované čtení s promyšlenou režijní koncepcí plnokrevnému příběhu sluší, obsazení rolí je typově opravdu šťastné, všichni herci svým postavám propůjčují velmi uvěřitelný emoční náboj. Tleskám a - s vírou, že nezůstane pouze u jediného uvedení - taktéž doporučuji možnost tohoto poměrně silného spoluprožitku neminout. P.S.: Právě jsem se dočetla, že tvůrčí tým měl na zkoušení pouhých osm hodin. Smekám!
(zadáno: 28.5.2015)
Křehčí a komornější mladší bráška (či přinejmenším bratránek aneb drobná paralela by tu byla) inscenace Ucpanej systém. Přesné typové obsazení, výtečné herecké výkony, trefný, neprvoplánový humor okořeněný účelně načasovanými mrazivě sebezpytnými pasážemi. Skupinová terapie šokem, víc neradno prozrazovat.. Tleskám a doporučuji neminout.
(zadáno: 13.6.2012)
(zadáno: 30.5.2013)
55%. Souhlasím s kolegou P. Širmerem v bodě objevnosti a atraktivnosti textu. Také u mě převládají z inscenace spíše rozpaky. Zážitek lehce nad průměr pozvedly dobré herecké výkony (zejména tleskám Patriku Děrgelovi) a několik zajímavých scénických nápadů.
(zadáno: 7.1.2018)
65 %. Inscenaci jednoznačné zdobí výborný herecký výkon Dušana Sitka v roli Martina Kleina, kterému Alzheimerova choroba plíživě, ale nemilosrdně ničí vyjma paměti i jeho lidskou důstojnost. Kniha J. Brenlefa, na jejímž základě divadelní dramatizace vznikla, je především náhledem do mysli člověka stiženého nemocí, ostatním postavám se tak v ději nedostává úplně adekvátního prostoru, což poněkud oslabuje komplexní jevištní záživnost. I přesto jsem však hlediště opouštěla zasažena poměrně solidní dávkou očekávaného dojetí, která by v komornějším sále, tuším, ještě zintenzivněla.
(zadáno: 30.4.2013)
Na poetice slovenské sekce Divadla v Dlouhé počínám býti závislá. Inu, není divu – je to dobrá značka! ;)
(zadáno: 24.9.2016)
Ano, každý z nás se zmítá v pavučině útěků před všeličím, nezřídka i sám před sebou. Kompenzace marnosti těchto úniků je různá, berlička alkohol často nejsnadněji po ruce. Aneb, jak připíjí Homer Simpson: "Na alkohol! Příčinu a současně řešení všech životních problémů." Inscenace Švandova divadla je jakýmsi neutuchajícím deliriem, nechybí jí zajímavé obrazy, působivé momenty ani kolektivní herecká souhra. Nějaký citelný přesah či zásadnější sdělení mně osobně ale nepřinesla. Na zdraví!
(zadáno: 18.4.2011)
(zadáno: 22.6.2014)
45 %. Režijní rukopis D. Špinara je dle očekávání opět originální a jeho výklad klasiky nesmlouvavě aktualizačně radikální. Výsledná přínosnost předloze mně ale v tomto případě přijde poněkud rozporuplná - inscenace obsahuje pasáže, kdy původní myšlenky zdařile opylovává, ale bohužel i takové, ve kterých jsou spíše pesticidně (za)hubeny.
(zadáno: 16.5.2013)
Všeliké to hemžení a pinožení toliko pro hmyz příznačné jest? Ale kdeže..! Slova Karla Čapka zde k divákům promlouvají především prostřednictvím působivých inscenačních obrazů. Zkrátka opravdu: Oh! Jaká podívaná!
(zadáno: 23.1.2013)
Nenápadně, pozvolna, ale podmanivě a přesně. Tak dávkuje inscenace své kouzlo. ..jak had obtáčí divácké smysly, aby ve finále katarzně „uštknula“. Herecky velice solidní a vyrovnané, nejvíce tleskám triu E. Pacoláková, V. Fridrich a J. Smutná. ..a když už jsem u toho potlesku, nesmím zapomenout také na zdařilou scénografii a hudbu, jež trefně dokreslují atmosféru a umocňují zážitek.
