Premiéra Želar potvrdila,že MDP se stávají hlavním chrámem kultury a vkusu. Režie bezchybná, scéna srozumitelná a při tom originální,scénická hudba a hra neokázalých světelných efektů nese v sobě velký informační náboj,který nevtíravě vtáhné diváka do atmosféry děje.Náročné na pohyb a při tom nerušivé, kostýmy autentické. Herecké výkony na jedničku bez vyjímky.Bylo to celé citlivé, dojemné, poctivé, srozumitelné ,perfektně sladěné.Skoro sváteční atmosféra v našlapaném Rokoku. Byl to obrovský renesanční záchvěv. Všem doporučuji.

Hellerovu látku zpracoval Ondřej Zajíc vkusně ,autenticky a s respektem. Role Golda jako by byla ušita Luboši Veselému.Oslněn kariérou,stojící na vodě, pozapomněl na své blízké.Konfrontaci s tímto faktem dojemně přijímá.Juřicův Ralph,představitel etablišmentu,který slibuje cokoli a při tom ví, že není za nic odpovědný a že peče vzduch,byl přesvědčivý a zábavný.Čech coby nabob Connover skvělý. Připomíná nám,že hlavním náboženstvím jsou peníze.Vše aktuální.Proti šedé a nudné realitě je to v ABC milé pohlazení a zábava. Doporučuji.

Nová kvalita, další posun v pohledu na drama. Je to nové a novátorské, provokující,prostě moderní.Rychlé přechody od banálních k filozofickým tématům, někdy až mysteriozním vyústětním, někdy i s horovým podbarvením, proloženo komediálními prvky a duchaplnými replikami,a to tempo, to byla prostě smršť. Pro režiséra i herce velmi náročné, ale výsledek stojí za to.Režisérovi dík za odvážný počin, hercům za vynikajícý výkon.Byl jsem z perplexu tak trochu perplex, ale bylo příjemné.

Dramatizace tohoto díla je odvážný počin, odvážné je i uvedení. To k modernímu divadlu patří a tím MDP jsou.Mnoho diváků bude v rozpacích. Ale budou i tací, kteří budou přemýšlet. Ano, divadlo má i provokovat. Rozsáhlá 100 letá sága je ve 3 hodinách. Dynamický děj je protkaný mysteriem i lyričností.Sekularizace a nihilismus jsou zde v konfrontaci s biblí.Jak nadčasové.Je to velké dílo velkého autora. Herecké výkony náročné na text i pohyb.Říká se tam,že není důležité co jsi prožil,ale důležité je to,že je o čem vyprávět.Krásné, že?

Matematika je možná pro některé nuda, ale příběh lidí okolo ní určitě ne.
To dokázal "Důkaz" Davida Auburna. Vidět toto představení v Rokoku byla pro mě úplně nová kvalita. Napětí se dalo krájet, něžnost stála proti matematicky přesnému zlatému řezu lidskou duší poznamenané genialitou.Úžasné herecké výkony,zvláště pak role Verunky Kubařové, které se zhostila královsky.Pane režisére ,Vaše uvedení a nastudování je hold čistotě, poctivosti a kráse divadla.

Je až neuvěřitelné, jakým způsobem všichni protagonisté zaujali všechny přítomné děti. Bylo na nich vidět soustředění, radost i obava zároveň. Zkrátka byly plně vtaženy do děje. Bylo i krásné, jakým jazykem herci mluvili, bylo to čisté, klutivované a zároveň jasně srozumitelné. Pro děti něžně předvedená příběh o drsných vlastnostech nás dospělých.Při hereckých výkonech se bavili i dospělí. Vynikající režie, dramaturgie i scénografie.Naše děti si měly celou neděli o čem povídat. V MDP se člověk může nadechnout.

Moc se mi to líbilo. Výkony všech herců byly užasné. Zvláště pak velký dík Zuzaně Kajnarové, která dokázala na jevišti spojit přirozeně a inteligentně půvab a ženskou živočišnost. Věřím, že tato hra ve vašem repertoáru vydrží ještě dlouho. Moderně pojato.

Příběh je velmi silný a byl přesvědčivě předvedený.
Emociální náboj dal všemu výkon Zuzany Kajnarové, která se předvedla jako křehká, milující a toužící žena a ne jako součást banálního manželského trojúhelníku. Bylo to tak poctivé, že ke konci představení, když už se na jevišti neobjevovala, ale mluvilo se o ní a jejím nezvratném a neblahém osudu, cítil jsem strach o ní. Myslím si, že to musela cítit většina diváků, protože, když spadla opona, viděl jsem u řady diváku slzy v očích.Takhle je Zuzana Kajnarová přesvědčila.

Příjemná zábava. Například čtení pohádky O červené Karkulce s panem Vlachem, Szymikem a Písaříkem mě ještě nyní rozesmává. Když exceloval Vasil Fridrich s moravským přízvukem a moravskou bodrostí, dostával jsem chuť na dobré moravské víno. Kdykoli se objevil Jiří Hána se svou povedenou sebrankou v sestavě Klimeš, Kalvoda, Vencl a Doulová měl jsem tendenci se hned šacovat, jestli mi něco nezmizelo z kapes a to několikrát. Seděl jsem totiž v první řadě. Efektní byly i kouzelnické triky v podání pana Hány.

Velký dík všem protagonistům a to bez vyjímky. O co je představení zábavnější, když se baví nejen diváci, ale i samotní herci. Velký dík také režiséru panu Svojtkovi a dramaturgovi panu Janků, protože vytvořili "sexy" rusárnu. Má to tempto, švih, vtip. Gogolva zápletka a idea zůstaly neporušené. Krásné.

Synergie. nejde o besedu s diváky doprovázenou hudebními vložkami, ale o syntézu dramatického tvaru, seance , filozofie o odvaze a touze žít a o úctě k divákovi. Paní Fialová je živel, ale i krásná bytost, v jejímž podání řeč o smrti, stáří a nemocech nevyznívá jako křivda, ale jako jiná kvalita života, která může mít také své kouzlo. Z jeviště pryští přehršel různých emocí, které okamžitě diváka zasahují. Krásný návod, jak se oprošťovat od malicherností.Opět výborná režie, dramaturgie i scéna.

Úžasný zážitek. Bylo vidět, jací jsou herci i dobří pěvci a tanečníci bez rozdílu věku, ba co více, oni jsou i skvělí muzikanti. Vynikající dramaturgie i scéna. Je to ve svižném tempu a velmi zábavné, ale zároveň k hlubokému zamyšlení. I když to tak zpočátku nevypadá, jde o psychologický průřez lidí zahnaných do nesnází. Vždyť celé se to odehrává na pozadí neblahých událostí. Během předtavení se Vám smíchají slzy radosti i smutku. Vřele doporučuji. Marek Příbramský.