Šoa (Příběh Miloše Dobrého, Příběh Hany Pravdové)

Jedna z inscenací, co se vám zaryjí pod kůži tak, že po jejím konci nemůžete nějaký čas ani mluvit. Děsivé, co je schopen provést člověk člověku (bohužel to není zaprášená fráze z jiného století), posilující, jak nezlomný dokáže jedinec být i přes všechny hrůzy, co přežil. Z. Zlatohlávková a M. Hruška excelentní!

Rozumím, že je to minimalistické, ale svou sílu to má i přesto. Medailonek každodenního příběhu, který má víc než dost.

Videno dnes 30.1.2024 v Svandove studiu, 3 rada, 60 min, poloprazdno.
Draty koncentracniho tabora oddelujici hlediste od jeviste. Osm kufru, stul, zidle, klavir a koleje napric celou scenou. Prazce mezi koleji pokryte vsemi myslitelnymi vecmi prevazenymi v kufrech, predevsim boty. Kazdy z herců vede monolog o svem zivote od narozeni do smrti, stridaji se. Prezili dva roky v koncentracnich taborech. M. Hruska coby M. Gut vypravi s lehkym nadhledem a obcasnym usmevem, Z. Onufrakova coby H. Beckova - Munkova s uveritelnymi emocemi.

Po valce nas (zidy) lidi litovali, ale nic pro nas neudelali.

Silný příběh o osudu dvou obyčejných lidí, jako je kdokoliv z nás. Byla jsem úplně vtažena do vyprávění, panu Hruškovi jsem visela na rtech, byl úžasný. Ke konci mě přemohly emoce. Člověk si uvědomí, jak se má v současné době jak prase v žitě.

Miloš, Hana a koleje. Stejný prostor, čas a někým předurčené ukončení, kterému se vymkli, aby šli dál. A hráli divadlo a ragby...
Ve Studiu je zima, a po tomhle kusu ještě větší.

65%
Skutečný příběh dvou lidí z koncentračního tábora, kteří se nikdy nepotkali. Přestože jde o velmi silný text, nijak zvlášť na mě inscenace nezapůsobila.
Trochu více mě herecky zaujal Miroslav Hruška a velmi se mi líbila scéna.
Nicméně mi zvědavost nedala a po odchodu z divadla jsem si vyhledal další (velmi smutné) osudy obou postav. Jak hrozný musí být něčí osud, když posléze prohlásí, že koncentrační tábor nebyl to nejhorší, co v životě zažil...

Aneb jak k výbornému divadlu stačí dva skvělí herci (M. Dancingerová mě přesvědčila o dost víc) a minimalistická scéna.

Civilnost, neokázalost, autenticita, komorní provedení - tyto vlastnosti prospívají Hrbkově inscenaci nejvíce. Z dvojice účinkujících mi více sedl M. Hruška, Z. Zlatohlávková však nezůstává příliš pozadu.

Silný text o dvou těžkých osudech, do té doby jsem ani jednoho neznala. Jednoduché divadelní prostředky a dva výborné herecké výkony (alt. M. Dancingerová), nic moc víc netřeba, aby byl divák spokojen. 75 % (19.3.2019)

O holokaustu vyváženě - ani chladně, ani přehnatě srdcebolně. Sice na profi divadlo nečekaně dost přeřeků, z trojice jarních návstěv Švandova divadlo rozhodně nejlepší.
Alternace s M.D.

Velice silné představení, které nesedne každému. Pokud máte rádi filmy jako je Pianista nebo Schindlerův seznam, určitě do toho jděte.
Pro mě byl herecký výkon pana Hrušky naprosto úžasný, celé představení si pro sebe v mých očích ukradl a doslova jsem mu vysela na rtech. Ne že by herecký výkon paní Onufránkové byl slabý, ale zanech ji ve svém stínu. Děkuji a doporučuji :)

75%

Silné. A krásná scéna.

(16.5.) Dá se o nehezkých věcech vypprávět hezky? Vzpomínat z časů zlých i na to dobré? Minimalistická divadelní sonda do dvou skutečných příběhů z koncentračního tábora vyniká nejen herecky, ale i prostorovým a pohybovým provedením.

Příběh českých židů, kteří přežili holcaust. Dobře zvolené dvě postavy, každá s vlastní perspektivou. I přežít bylo těžké, nemyslet na drahé zesnulé. Nebylo to morbidní. Jednoduchá, ale působivá a funkční scéna.

Velmi pěkně ztvárněná výpověď dvou lidí. Silný příběh a výborné pojmutí od obou představitelů.

Představení pln komorního dramatického vyprávění mě svou autentičností vtáhlo do sebe a já vnímal lidskou bolest vyhlazovacích táborů z vnitřní rozedranosti dvou přeživších osudů. Krásné, leč hodně smutné.

Příběh dvou lidí..silný příběh. Ve zkratce převyprávěný život. Žádné děsivé detaily-naštěstí. I bez nich jsem měla občas "na krajíčku".. Perfektní herecké výkony!!

20.1. 2011: Samotné Studio má své kouzlo, jednoduchá (kufrová) scéna s kolejí, hromadou bot a oddělená ostnatým drátem od publika podtrhává text. Děj: dva na sobě nezávislé podobné příběhy - obyčejného muže a herečky. M. Hruška srší sportovním duchem (o lásce M. Dobrého ke sportu hodně mluví). Z. Onufráková je pro mne výrazná herečka životních příběhů (jako v NordOst), neuvěřitelný živel, moc mne "baví". Některé scény jsou hodně působivé. Sám příběh ale jiný pohled na válku (jak je to u inscenace Peníze od Hitlera) nepřináší.

Velký zážitek!!! Silné téma a skvělé a autentické herecké výkony... dlouho jsem si z divadla neodnášel takovou husí kůži, jako právě z Šoa.

Jedna z inscenací, co se vám zaryjí pod kůži tak, že po jejím konci nemůžete nějaký čas ani mluvit. Děsivé, co je schopen provést člověk člověku (bohužel to není zaprášená fráze z jiného století), posilující, jak nezlomný dokáže jedinec být i přes všechny hrůzy, co přežil. Z. Zlatohlávková a M. Hruška excelentní!

Rozumím, že je to minimalistické, ale svou sílu to má i přesto. Medailonek každodenního příběhu, který má víc než dost.

Videno dnes 30.1.2024 v Svandove studiu, 3 rada, 60 min, poloprazdno.
Draty koncentracniho tabora oddelujici hlediste od jeviste. Osm kufru, stul, zidle, klavir a koleje napric celou scenou. Prazce mezi koleji pokryte vsemi myslitelnymi vecmi prevazenymi v kufrech, predevsim boty. Kazdy z herců vede monolog o svem zivote od narozeni do smrti, stridaji se. Prezili dva roky v koncentracnich taborech. M. Hruska coby M. Gut vypravi s lehkym nadhledem a obcasnym usmevem, Z. Onufrakova coby H. Beckova - Munkova s uveritelnymi emocemi.

Po valce nas (zidy) lidi litovali, ale nic pro nas neudelali.

Silný příběh o osudu dvou obyčejných lidí, jako je kdokoliv z nás. Byla jsem úplně vtažena do vyprávění, panu Hruškovi jsem visela na rtech, byl úžasný. Ke konci mě přemohly emoce. Člověk si uvědomí, jak se má v současné době jak prase v žitě.

Miloš, Hana a koleje. Stejný prostor, čas a někým předurčené ukončení, kterému se vymkli, aby šli dál. A hráli divadlo a ragby...
Ve Studiu je zima, a po tomhle kusu ještě větší.

65%
Skutečný příběh dvou lidí z koncentračního tábora, kteří se nikdy nepotkali. Přestože jde o velmi silný text, nijak zvlášť na mě inscenace nezapůsobila.
Trochu více mě herecky zaujal Miroslav Hruška a velmi se mi líbila scéna.
Nicméně mi zvědavost nedala a po odchodu z divadla jsem si vyhledal další (velmi smutné) osudy obou postav. Jak hrozný musí být něčí osud, když posléze prohlásí, že koncentrační tábor nebyl to nejhorší, co v životě zažil...

Aneb jak k výbornému divadlu stačí dva skvělí herci (M. Dancingerová mě přesvědčila o dost víc) a minimalistická scéna.

Civilnost, neokázalost, autenticita, komorní provedení - tyto vlastnosti prospívají Hrbkově inscenaci nejvíce. Z dvojice účinkujících mi více sedl M. Hruška, Z. Zlatohlávková však nezůstává příliš pozadu.

Silný text o dvou těžkých osudech, do té doby jsem ani jednoho neznala. Jednoduché divadelní prostředky a dva výborné herecké výkony (alt. M. Dancingerová), nic moc víc netřeba, aby byl divák spokojen. 75 % (19.3.2019)

O holokaustu vyváženě - ani chladně, ani přehnatě srdcebolně. Sice na profi divadlo nečekaně dost přeřeků, z trojice jarních návstěv Švandova divadlo rozhodně nejlepší.
Alternace s M.D.

Velice silné představení, které nesedne každému. Pokud máte rádi filmy jako je Pianista nebo Schindlerův seznam, určitě do toho jděte.
Pro mě byl herecký výkon pana Hrušky naprosto úžasný, celé představení si pro sebe v mých očích ukradl a doslova jsem mu vysela na rtech. Ne že by herecký výkon paní Onufránkové byl slabý, ale zanech ji ve svém stínu. Děkuji a doporučuji :)

75%

Silné. A krásná scéna.

(16.5.) Dá se o nehezkých věcech vypprávět hezky? Vzpomínat z časů zlých i na to dobré? Minimalistická divadelní sonda do dvou skutečných příběhů z koncentračního tábora vyniká nejen herecky, ale i prostorovým a pohybovým provedením.

Příběh českých židů, kteří přežili holcaust. Dobře zvolené dvě postavy, každá s vlastní perspektivou. I přežít bylo těžké, nemyslet na drahé zesnulé. Nebylo to morbidní. Jednoduchá, ale působivá a funkční scéna.

Velmi pěkně ztvárněná výpověď dvou lidí. Silný příběh a výborné pojmutí od obou představitelů.

Představení pln komorního dramatického vyprávění mě svou autentičností vtáhlo do sebe a já vnímal lidskou bolest vyhlazovacích táborů z vnitřní rozedranosti dvou přeživších osudů. Krásné, leč hodně smutné.

Příběh dvou lidí..silný příběh. Ve zkratce převyprávěný život. Žádné děsivé detaily-naštěstí. I bez nich jsem měla občas "na krajíčku".. Perfektní herecké výkony!!

Velký zážitek!!! Silné téma a skvělé a autentické herecké výkony... dlouho jsem si z divadla neodnášel takovou husí kůži, jako právě z Šoa.

20.1. 2011: Samotné Studio má své kouzlo, jednoduchá (kufrová) scéna s kolejí, hromadou bot a oddělená ostnatým drátem od publika podtrhává text. Děj: dva na sobě nezávislé podobné příběhy - obyčejného muže a herečky. M. Hruška srší sportovním duchem (o lásce M. Dobrého ke sportu hodně mluví). Z. Onufráková je pro mne výrazná herečka životních příběhů (jako v NordOst), neuvěřitelný živel, moc mne "baví". Některé scény jsou hodně působivé. Sám příběh ale jiný pohled na válku (jak je to u inscenace Peníze od Hitlera) nepřináší.

65%
Skutečný příběh dvou lidí z koncentračního tábora, kteří se nikdy nepotkali. Přestože jde o velmi silný text, nijak zvlášť na mě inscenace nezapůsobila.
Trochu více mě herecky zaujal Miroslav Hruška a velmi se mi líbila scéna.
Nicméně mi zvědavost nedala a po odchodu z divadla jsem si vyhledal další (velmi smutné) osudy obou postav. Jak hrozný musí být něčí osud, když posléze prohlásí, že koncentrační tábor nebyl to nejhorší, co v životě zažil...

20.1. 2011: Samotné Studio má své kouzlo, jednoduchá (kufrová) scéna s kolejí, hromadou bot a oddělená ostnatým drátem od publika podtrhává text. Děj: dva na sobě nezávislé podobné příběhy - obyčejného muže a herečky. M. Hruška srší sportovním duchem (o lásce M. Dobrého ke sportu hodně mluví). Z. Onufráková je pro mne výrazná herečka životních příběhů (jako v NordOst), neuvěřitelný živel, moc mne "baví". Některé scény jsou hodně působivé. Sám příběh ale jiný pohled na válku (jak je to u inscenace Peníze od Hitlera) nepřináší.

Miloš, Hana a koleje. Stejný prostor, čas a někým předurčené ukončení, kterému se vymkli, aby šli dál. A hráli divadlo a ragby...
Ve Studiu je zima, a po tomhle kusu ještě větší.

Aneb jak k výbornému divadlu stačí dva skvělí herci (M. Dancingerová mě přesvědčila o dost víc) a minimalistická scéna.

Civilnost, neokázalost, autenticita, komorní provedení - tyto vlastnosti prospívají Hrbkově inscenaci nejvíce. Z dvojice účinkujících mi více sedl M. Hruška, Z. Zlatohlávková však nezůstává příliš pozadu.

Videno dnes 30.1.2024 v Svandove studiu, 3 rada, 60 min, poloprazdno.
Draty koncentracniho tabora oddelujici hlediste od jeviste. Osm kufru, stul, zidle, klavir a koleje napric celou scenou. Prazce mezi koleji pokryte vsemi myslitelnymi vecmi prevazenymi v kufrech, predevsim boty. Kazdy z herců vede monolog o svem zivote od narozeni do smrti, stridaji se. Prezili dva roky v koncentracnich taborech. M. Hruska coby M. Gut vypravi s lehkym nadhledem a obcasnym usmevem, Z. Onufrakova coby H. Beckova - Munkova s uveritelnymi emocemi.

Po valce nas (zidy) lidi litovali, ale nic pro nas neudelali.

Silný text o dvou těžkých osudech, do té doby jsem ani jednoho neznala. Jednoduché divadelní prostředky a dva výborné herecké výkony (alt. M. Dancingerová), nic moc víc netřeba, aby byl divák spokojen. 75 % (19.3.2019)

Velice silné představení, které nesedne každému. Pokud máte rádi filmy jako je Pianista nebo Schindlerův seznam, určitě do toho jděte.
Pro mě byl herecký výkon pana Hrušky naprosto úžasný, celé představení si pro sebe v mých očích ukradl a doslova jsem mu vysela na rtech. Ne že by herecký výkon paní Onufránkové byl slabý, ale zanech ji ve svém stínu. Děkuji a doporučuji :)

Příběh dvou lidí..silný příběh. Ve zkratce převyprávěný život. Žádné děsivé detaily-naštěstí. I bez nich jsem měla občas "na krajíčku".. Perfektní herecké výkony!!

Představení pln komorního dramatického vyprávění mě svou autentičností vtáhlo do sebe a já vnímal lidskou bolest vyhlazovacích táborů z vnitřní rozedranosti dvou přeživších osudů. Krásné, leč hodně smutné.

(16.5.) Dá se o nehezkých věcech vypprávět hezky? Vzpomínat z časů zlých i na to dobré? Minimalistická divadelní sonda do dvou skutečných příběhů z koncentračního tábora vyniká nejen herecky, ale i prostorovým a pohybovým provedením.

Velmi pěkně ztvárněná výpověď dvou lidí. Silný příběh a výborné pojmutí od obou představitelů.

Rozumím, že je to minimalistické, ale svou sílu to má i přesto. Medailonek každodenního příběhu, který má víc než dost.

75%

O holokaustu vyváženě - ani chladně, ani přehnatě srdcebolně. Sice na profi divadlo nečekaně dost přeřeků, z trojice jarních návstěv Švandova divadlo rozhodně nejlepší.
Alternace s M.D.

Jedna z inscenací, co se vám zaryjí pod kůži tak, že po jejím konci nemůžete nějaký čas ani mluvit. Děsivé, co je schopen provést člověk člověku (bohužel to není zaprášená fráze z jiného století), posilující, jak nezlomný dokáže jedinec být i přes všechny hrůzy, co přežil. Z. Zlatohlávková a M. Hruška excelentní!

Silný příběh o osudu dvou obyčejných lidí, jako je kdokoliv z nás. Byla jsem úplně vtažena do vyprávění, panu Hruškovi jsem visela na rtech, byl úžasný. Ke konci mě přemohly emoce. Člověk si uvědomí, jak se má v současné době jak prase v žitě.

Silné. A krásná scéna.

Příběh českých židů, kteří přežili holcaust. Dobře zvolené dvě postavy, každá s vlastní perspektivou. I přežít bylo těžké, nemyslet na drahé zesnulé. Nebylo to morbidní. Jednoduchá, ale působivá a funkční scéna.

Velký zážitek!!! Silné téma a skvělé a autentické herecké výkony... dlouho jsem si z divadla neodnášel takovou husí kůži, jako právě z Šoa.