Recenze

Játra, prostě jako játra
Játra, prostě jako játra
Poslední premiéra divadla Kámen je význačná tím, že poprvé v historii souboru se režie ujal někdo jiný než principál divadla Kámen Petr Macháček. Petr Macháček napsal původní text, který však hostující režisér Martin J. Švejda značně přepracoval k obrazu svému. Na začátku představení nás přivítají majitelé imaginárního domu Muž a Jeho žena (Petr Macháček a Helena Macháčková) všechny diváky ve svém domě. Diváci hledí na prázdný prostor, kde je jen stolek a tři židle, a n
Hudba válcuje činoherní složku inscenace
Hudba válcuje činoherní složku inscenace
Když se v roce 1958 objevila hudební revue Kdyby tisíc klarinetů na scéně nově vznikajícího Divadla Na zábradlí, asi málokdo tušil, že tím byly položeny základy divadlům malých forem. Ty pak v 60. letech rostly jako houby po dešti a Klarinety se pak dočkaly i značně obměněného filmového zpracování, ve kterém je obrovská koncentrace písňových hitů dvojice Suchý – Šlitr. Hra Kdyby tisíc klarinetů ovšem nezapadla a na českých jevištích se v různých variacích objevuje stále
Ze všech pokladen na celým světě...
Ze všech pokladen na celým světě...
Inscenaci Erben versus Dobšinský (Zlatovlásky) cestovního divadla LokVar jsem viděla v divadelní kavárně Divadla v Dlouhé, domovské scéně obou protagonistů, Martina Velikého a Petera Vargy. Měli zde technické zázemí, které si při hraní po školkách nemohou dovolit, a asi i proto bylo představení tak povedené. Režisérka Michaela Homolová umístila českou a slovenskou pohádku o Zlatovlásce do malé železniční stanice, kde se o Štědrém večeru setká pocestný Peter s výpravčím
Vykořeněný Višňový sad Jana Mikuláška
Vykořeněný Višňový sad Jana Mikuláška
Texty her A. P. Čechova dávají svým realizátorům do rukou materiál nekonečných možností interpretace, jež lze napasovat na konkrétní téma a dobu. Tato variabilita má ovšem svá úskalí a správně ji využít, to dokáží jen skuteční mistři. Troufám si říci, že režisér Jan Mikulášek k takovým mistrům patří a znovu potvrdil, že se řadí k moderním divadelníkům mezinárodního formátu. Jeho Višňový sad je nekompromisní, ironizující výpovědí o ztrátě hodnot, vedoucí z antropologickéh
Shakespeare, který nemá čím zaujmout
Shakespeare, který nemá čím zaujmout
Proslulý alžbětinský dramatik William Shakespeare a uznávaný švédský režisér David Radok. To spojení slibovalo výjimečný zážitek, ten se ale bohužel v Národním divadle nedostavil. Nejnovější přírůstek ve Zlaté kapličce vzbuzuje spíše rozpaky. Troilus a Kressida je jedna z Shakespearových nejobtížněji zařaditelných her. Je to tragédie, či snad komedie? Každopádně je to hra, která v původním znění příliš nelákala k inscenování, a divákům ji režiséři začali představovat čas
Nebe nad Berlínem, Anděl za rohem
Nebe nad Berlínem, Anděl za rohem
Dramatizace filmových děl a jejich převedení na divadelní prkna se stává stále oblíbenější součástí dramaturgických plánů. Známý titul se samozřejmě lépe prodává, umělecký výsledek však bývá někdy sporný. Nebe nad Berlínem, které na jeviště Švandova divadla na Smíchově přenesli Petr Štindl, Dodo Gombár a dramaturgyně Lucie Kolouchová, nezůstalo předloze nic dlužno. Adaptace filmové básně režiséra Wima Wenderse a spisovatele Petera Handkeho si uchovává původní poetiku, so
Současný výklad s přesně interpretovanými charaktery
Současný výklad s přesně interpretovanými charaktery
Po padesáti letech se na jeviště pražského Národního divadla vrátila klasická hra Antona Pavloviče Čechova Racek. Silný pocit životního ztroskotanectví a nenaplnění smyslu existence se uměleckému šéfovi činohry Michalu Dočekalovi povedlo vyjádřit současným jazykem, za což vděčí především hercům, kteří dokázali přesně interpretovat postavy čechovovské tragikomedie. Jako zajímavý a přínosný se jeví nápad hrát Racka v komornějším prostředí, než jaké obvykle nabízí Stavovské
Není Pán z Prasečkova vlastně pozapomenut právem?
Není Pán z Prasečkova vlastně pozapomenut právem?
Režisérka Hana Burešová pokračuje v oprašování zapadlých textů a také ve zkoušení mantinelů současného činoherního divadla. Tentokrát se ovšem z domovské scény Divadla v Dlouhé přesunula o pár desítek metrů dál do Stavovského divadla. V centru jejího zájmu se nyní ocitl v České republice v podstatě nehraný Molièrův text Pán z Prasečkova. Ve své době byla tato hra uváděna v žánru komedie-balet a u dvora se setkala se značným ohlasem. Příběh je jednoduchý – mladý mile
Josef Kainar a jeho pestrobarevný kabaretní plášť
Josef Kainar a jeho pestrobarevný kabaretní plášť
Kabaretní představení ve foyer Divadla v Dlouhé se stala místním specifikem i oblíbenou tradicí. Rok po čtyřicátém výročí úmrtí českého básníka, textaře, dramatika, překladatele, hudebníka, ilustrátora, výtvarníka a novináře Josefa Františka Kainara se zde v premiéře představil Kabaret Kainar – Kainar. Stejně jako u předchozích kabaretů Prévert-Bulis a Vian-Cami se režie ujal Jan Borna, tentokrát spolu s hercem Miroslavem Hanušem, který přenesl svou roli otce projektu i na
Silný příběh Frankensteina oslabují inscenační přehmaty
Silný příběh Frankensteina oslabují inscenační přehmaty
Když Mary Shelly psala na počátku devatenáctého století román Frankenstein, tak pravděpodobně netušila, že se zapíše do dějin jako autorka prvního sci-fi románu na světě a že její monstrum bude dodnes inspirovat nejen scénáristy z Hollywoodu. I ve Švandově divadle se nechali zlákat oblíbeným hororovým příběhem. Byl to dobrý tah, nebo vytvořili jen neúspěšnou napodobeninu? Režisér Martin Františák v programu k inscenaci uvádí důvody, proč si vybral právě Frankensteinův známý
Zajímavé téma maskuje prázdný obsah
Zajímavé téma maskuje prázdný obsah
Téma třetího neboli protikomunistického odboje je zajímavým a do značné míry kontroverzním námětem pro divadelní hru. Stačí si jen vzpomenout, jaké vášně vyvolává příběh bratří Mašínů a především interpretace jejich činů na škále hrdinství – terorismus. Za výběr závažné a nepříliš často zpracovávané látky lze tedy dramaturgii Divadla Na zábradlí pochválit. To je však téměř všechno kladné, co můžeme o České válce říci. Hra Miroslava Bambuška se vrací na začátek 50. let mi
Nejobsáhlejší dílo Pavla Juráčka jako povedená inscenace mladých divadelníků
Nejobsáhlejší dílo Pavla Juráčka jako povedená inscenace mladých divadelníků
Tvorbu Pavla Juráčka odborníci řadí do tzv. české nové vlny 60. let společně s Milošem Formanem, Věrou Chytilovou, Evaldem Schormem, Jiřím Menzelem a dalšími. Kromě scénářů a námětů právě pro tyto režiséry vytvořil Juráček i ryze vlastní dílo, film Případ pro začínajícího kata inspirovaný Gulliverovými cestami Jonathana Swifta. Vznik tohoto filmu a dohromady patnáct let svého života zaznamenával Juráček v denících, které byly v roce 2003 vydány v knize Deník (1959 – 1974).
Na Větrné hůrce se krutostí nešetří
Na Větrné hůrce se krutostí nešetří
Jediný román Emily Brontëové Na Větrné hůrce (nebo též Bouřlivé výšiny) byl ve své době označován za „červenou knihovnu“. Režisér Jan Mikulášek ovšem ostravskou dramatizaci zcela očistil od sentimentu a obnažil tak krutost a drsnost, která vládne na yorkshirských vřesovištích. Inscenace má jasný punc Mikuláškova režijního rukopisu, který ale neustrnul a vyvíjí se, což je vidět hlavně v práci s herci. Ti dostali od režiséra hodně postoru na rozehrání svých postav a vracejí m
Pácl předkládá divákovi společensky aktuální obraz
Pácl předkládá divákovi společensky aktuální obraz
„Chtěl jsem být originální, nevytvořil jsem ani jednoho zlosyna, ani jednoho anděla (i když jsem se nevyvaroval šašků), nikoho jsem neobvinil, nikoho neospravedlňoval...“ (A. P. Čechov) Uvedený citát je více než výmluvnou charakteristikou Čechovova Ivanova, hry, která po svém jevištním debutu v roce 1887 zmátla kritiku. Nečitelnost hlavní postavy vedla autora k opakovaným úpravám. Ivanov v podání Národního divadla moravskoslezského s podtitulem "Komedie o muži, který si
Nosorožec je stále aktuálním svým varováním
Nosorožec je stále aktuálním svým varováním
Slavné absurdní drama francouzského spisovatele rumunského původu Eugéna Ionesca se po více než 40 letech vrací na česká jeviště. Naposledy se hra z roku 1958 objevila v chebském divadle v roce 1969. Poté byl autor, který vehementně odsuzoval vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa, na dvacet let zakázán. Po roce 1989 se sice zájem o Ionescovy hry obnovil, po Nosorožcovi ale žádný inscenační tým nesáhl. Pražské nastudování rumunského režiséra Gábora Tompy ale ukazuje
Slitovat se? Nad kým? Kdo?
Slitovat se? Nad kým? Kdo?
Pod titulem El Príncipe Constante (scénické postřehy o posledních věcech) uvedla divadelní společnost Masopust ve zkrácené dramaturgické úpravě mučednickou barokní hru Pedra Calderóna de la Barcy Vytrvalý princ. Calderón se inspiroval událostí z portugalských dějin 15. století a příběhem prince Fernanda, který při tažení do Tangeru padl do zajetí Maurům. Měl posloužit jako rukojmí výměnou za město Ceuta, dobyté Portugalci a osídlené křesťany. Princ výměnu odmítl, dobrovolně
Pomsta otce jako lov skautského bobříka
Pomsta otce jako lov skautského bobříka
Ve Velké Británii je celkem běžné vytvářet nové a nové adaptace a parafráze Shakespearových her. U nás je zvykem hrát Shakespeara co nejvěrněji. Tvůrčí tým Jakub Vašíček – Tomáš Jarkovský se rozhodli vydat britskou cestou a vytvořili Hamleta pro teenagery. Povedlo se jim to mnohem více než v divadle DRAK, kde Vyšohlídova „rakvičkárna“ Hamlet byla více oceňována pro řemeslnou zručnost než pro svou dramatizaci a sdělnost. Pokud se loutkoherecký soubor pustí do činohry, je
Aktuální, ale nedomyšlený Nepřítel lidu
Aktuální, ale nedomyšlený Nepřítel lidu
V Ústí nad Labem se pustili do patrně nejpolitičtější Ibsenovy hry Nepřítel lidu. A právě téma politiky na komunální úrovni je v inscenaci Filipa Nuckollse akcentováno a dle možností aktualizováno. Základní příběh zůstává stejný – lázeňský doktor Tomáš Stockmann zjistí, že voda v lázních je znečištěná a zdraví nebezpečná. Svůj objev si nechce nechat pro sebe a nabízí i jeho řešení. To se ale ukazuje jako příliš nákladné a pro lázeňské městečko zničující. Starosta Petr St
Místo, kde se střetávají kultury, má magickou atmosféru
Místo, kde se střetávají kultury, má magickou atmosféru
Olga Tokarczuk patří k nejuznávanějším polským spisovatelkám současnosti. Její romány mají blízko k magickému realismu, který kombinuje skutečnost s mýtickými prvky, realita se prolíná se sny či halucinacemi. K tomuto směru lze zařadit i její text Denní dům, noční dům, který do divadelní podoby převedla Renata Putzlacher. Se souborem Slováckého divadla nastudoval tuto dramatizaci ve světové premiéře Radovan Lipus. Rodák z česko-polského pohraničí má ke zpracování látky o st
K pseudobiografickému dramatu ve Zlíně klíč nenašli
K pseudobiografickému dramatu ve Zlíně klíč nenašli
Drama Blanche a Marie vypráví o skutečných historických postavách, kterými jsou známá vědkyně Marie Curie Sklodowská, „královna hysteriček“ Blanche Wittmanová, kontroverzní neurolog Jena-Martin Charcot či zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud. Hra švédského spisovatele Per Olova Enquista se ale historických faktů drží jen volně, biografie jednotlivých postav mu slouží k rozvinutí příběhu o lásce v mnoha jejích podobách. Na komorní scéně zlínského divadla se do realizace