PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1874)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 23.11.2022)
Všechno má svůj rub i líc, naše vlastní nitro nevyjímaje, v každém z nás se pere něco z Jekylla i Hydea, v daném případě Jerryho a Petera. Překročit komfortní zónu vlastního já, přiznat si a pojmenovat i nepříjemnou pravdu a nahlédnout sebe sama, svůj život a postoje bez iluzí a sebeklamu, je aktem bolestným, ale zároveň i očistným. Jak je ve hře řečeno: i ztráta může být ziskem. Zajímavých, interpretačně náročných hereckých příležitosti se oba protagonisté zhostili bravurně. O co méně má postava Petera textu, o to více emocí musí obsáhnout pouze prostřednictvím mimiky, což se Ondřeji Brouskovi podařilo opravdu skvěle. Silný divácký zážitek.
(zadáno: 21.11.2022)
35 %. Apelativní rámec této dystopické vize blízké budoucnosti je zřetelný, poukazuje na nebezpečí letargie zpohodlnělé, rezignované společnosti. Paralela s Čechovovými postavami, které o všem raději nekonečně dlouho tlachají a planě filozofují, než by se jakkoli přičinily o nápravu, mu dodává tragikomický rozměr. Snaha o originální inscenační uchopení je patrná, bohužel ale vše citelně doplácí na přemíru textu hry, témata se tak poněkud rozmělňují, téměř tříhodinová stopáž je neúměrná komplexnímu sdělení. Radikálnější, stručnější pojetí by bylo podle mě ku prospěchu, očividné energické nasazení všech by pak rozhodně bylo přínosněji zúročeno.
(zadáno: 18.11.2022)
75 %. Obsadit do role operní divy Marii Callas Dagmar Peckovou bylo jednoznačně mistrovskou volbou. Disponuje darem podmanit si publikum od prvního okamžiku svojí živelnou energií a bezprostředností. Skutečnost, že sama velmi dobře zná líc i rub operního světa i jeho zákulisí a sebeironický odstup jí není cizí, autenticitu hereckého ztvárnění podtrhuje. Radím tuhle lekci divácky neminout, je osvěžujícím zážitkem. Škoda jen ne zcela obratného pojetí samotného závěru inscenace, jak již také zmínil ve svém hodnocení kolega Pavel Širmer.
(zadáno: 9.11.2022)
55%. Inscenace vyniká především zdařilou scénografií a vyrovnanými hereckými výkony všech. Poměrně zajímavý režijní nápad, že každá další postava vstoupí do děje příjezdem tramvají a každý sexuální akt je ilustrován "rituálním" tancem, se brzy stane prvkem monotónním, který začne spíše iritovat, než aby měl oživující efekt. Jakkoli chápu, že rej je rej a je potřeba ho jevištně zvizualizovat, uvítala bych invenčnější pojetí, především v celkově svěžejším a dynamičtějším rytmu. Zpomalené tempo a repetitivní cyklení akcí totiž více jak dvouhodinovou stopáž (bez pauzy) pocitově neúnosně natahují.
(zadáno: 29.10.2022)
Transgender problematiku nejprve krátce přiblíží divákům seznamovací interaktivní úvodní část. Samotný děj hry je pak atraktivní spíše pro ilustraci toho, jak uvažovala, a co trápilo Danielu Špinar v době dospívání a mládí, a jak se k tomu režijně staví současnou optikou, tady a teď. Námět Rusalky zrcadlí osamocenou duši člověka s pochybnostmi o svém pravém já, která bludně tápe světem ostatních lidí a opodstatněně se v něm cítí nesvá, stejně jako ve svém těle. Touha po proměně zde rezonuje velmi intenzivně. Herecky interpretačně koncentrovanému trojlístku dominuje odzbrojující Zuzana Onufráková, která celé inscenaci dodává šmrncovní esprit.
(zadáno: 29.10.2022)
Tak předně - velrybu (rozuměj: dědictví) je potřeba před porcováním řádně omýt, to dá rozum! Prostřednictvím modelu jedné bizarní, nefunkční rodiny je nastaveno neúprosné zrcadlo současné společnosti: morální hodnoty se rozpadají, slova ztrácí obsah a city chladnou. Z toho obludného defilé pokřivených povah místy až mrazí, stejně jako z neskrývaně netrpělivého čekání na to, kdy konečně už nemocný otec a majitel firmy předně zaklepe bačkorama. Jedna generace odchází, ta nastupující, zdá se zjevným, svět nespasí. Tleskám herecké práci všech, interpretačně náročnou stylizaci zvládli na výbornou.
(zadáno: 27.10.2022)
75 %. Inscenace, v níž se thrillerový příběh šťastně symbioticky propojil s empatickou režií Martina Vokouna a maximálně soustředěnými hereckými výkony Elišky Nejedlé a Petra Floriána. Velmi dobře se zde pracuje s psychologií obou postav, motivacemi jejich jednání i gradací napětí. Komorní podkrovní zkušebna zdařile dotváří iluzi ponurého sklepního prostoru, v němž atmosféra stísněnosti každým okamžikem sílí spolu se stále neodbytnějšími pocity beznaděje a bezvýchodnosti.
(zadáno: 9.10.2022)
(zadáno: 9.10.2022)
(zadáno: 9.10.2022)
75 %. Stejně jako v inscenaci DvŘ Jeden německý život i v Show Dr. Ruth Kateřina Macháčková prokazuje, že monodrama jejímu hereckému naturelu víc než sedí. Má dar diváka přirozeně oslovit a zaujmout jeho pozornost od první po závěrečnou repliku. Postavu Karoly Ruth Siegel buduje s citem pro všechny tragikomické tóny příběhu německé židovské ženy, která jako dítě přežila holocaust. Její sympatický, nakažlivě entusiastický postoj k životu s nezdolnou vůlí nevzdávat se a překonávat všechny karamboly předává uvěřitelně, svede publikum dojmout, povzbudit a někoho dost možná i naladit k vyhledání encyklopedického hesla "Ruth Westheimerová".
(zadáno: 6.10.2022)
85 %. Soubor Divadla Petra Bezruče disponuje mimořádnými hereckými osobnostmi, což opětovně prokázala i inscenace Šikmý kostel. Všichni zde "drží za jeden kahan", tedy přínosně partneří (bez ohledu na rozsah role) a vedou diváka cestou směrem ke katarzní tečce. Opravdu jsem místy téměř cítila, jak se aktérům příběhu propadá vytěžená černá půda pod nohama, a spolu s tím se napříč dějinami bortí i jejich životní naděje, sny a touhy, čemuž vzdoruje každý dle svého naturelu. Silný divácký zážitek.
(zadáno: 5.10.2022)
65 %. Na odvrácenější tvář devadesátek s puncem kočičího zlata nahlíží inscenace skrz mozaiku poskládanou z pasáží autentických rozhovorů vedených s bývalými zaměstnanci a návštěvníky Discolandu Sylvie, kteří mnohdy více než nahlédli pod pokličku tohoto bizarního fenoménu a jeho bosse. Zrcadlí euforii dané doby, bezuzdné utržení se ze řetězu v rámci revoluční změny politického režimu, ale i krátkozrakou naivitu s tím vším spojenou. Nijak se zde nesoudí, je čistě na divákovi, který ze střípků mu zapadne kam. Ačkoli bych uvítala ostřejší, explicitnější razanci výpovědi vůči dnešku, neříkám, že jsem hlediště opouštěla bez podnětů k zamyšlení.
(zadáno: 1.10.2022)
Áááááá! Špinarkááááá! Raketou bych záznam téhle inscenace vystřelila nejen na Mars, ale rovnou do celého vesmíru, ať čubrněj, co máme na Zemi za divadelní arzenál!
(zadáno: 26.9.2022)
65 %. Silně symbolistní inscenace s leitmotivem chladu v kontrastu se světlem - nositelem naděje. Chlad opanoval nejen prostředí nehostinné severské horské samoty, kde se příběh odehrává, ale i duše a srdce většiny postav. Dva bratři, řekněme rodinná známá a pastor, každý s truchlivou minulostí, bezradnou přítomností a téměř nulovou vyhlídkou lepších časů. Vnese do atmosféry zmaru potřebné "světlo" tajemná zbloudilá dívka Eli? Thrillerový nádech násobí napětí cesty k rozuzlení. Potlesk všem hercům, náročné party uchopili skvěle. Ač jsem nesvedla udržet adekvátní divácké napojení se úplně po celou dobu, zážitek svébytného druhu se dostavil.
(zadáno: 23.9.2022)
Hry poodhalující divadelní zákulisí jsou atraktivní vděčným námětem, ale současně i poměrně náročné na věrohodnou interpretaci. Oboje se v inscenaci Divadla Ungelt šťastně protkalo a Staré mistry zdobí půvabně šmrncovní esprit. Příběh dvou zdánlivě nesmiřitelných bratrů, které ovšem spojuje neblahá rodinná minulost i láska ke kumštu, je předán cituplně, s vyváženým poměrem dojemných a humorných chvil, které voní po šminkách a koření je zdařilá herecká práce s nadsázkou a gradací.
(zadáno: 20.9.2022)
65 %. Inscenace je nejsilnější v momentech, kdy se humor daří udržet v linii ironizující. Naopak pasáže, v nichž se začíná sklouzávat spíše k parodii znepřehledňují do jisté míry děj. Gradačně působivě zafunguje finální párty, jejíž průběh neradno prozrazovat, to si každý divák musí odprožít po svém (já ještě teď cítím, jak mi jedna z postav prozkoumala krční tepnu). Během ní se totiž neotřele podaří umocnit protestní tón a poselství textu, který je především obžalobou vyprázdněných gest, slov a frází pozérské a povrchní společnosti neschopné funkčních vztahů a konstruktivní komunikace. Nelze nezmínit též promyšlenou práci s prostorem.
(zadáno: 19.9.2022)
75 %. Tvůrčí tým muzikálu Biograf láska našel zdařilý inscenační klíč, který pracuje především s dobře ukočírovanou mírou nadsázky a milým humorem, na nějž dojde vždy v příhodný okamžik, aby odlehčil děj a vyvážil sladkobolnější pasáže příběhu. Stejně přínosně fungují i vděčné výstupy obou dětských interpretů a jejich roztomilé hlášky. Z herecky i pěvecky velmi solidního obsazení mě nejvíce oslovili Nina Horáková, Denisa Nesvačilová a Jan Tenkrát. Soudě dle více než pozitivní atmosféry v hledišti má Divadlo Kalich na repertoáru další divácký hit, který navíc jednoznačně prokázal kvalitu písní Hany Zagorové.
(zadáno: 13.9.2022)
Se vskutku osobitou Sjónovou poetikou originální režijní rukopis Kamily Polívkové souzní. Po inscenaci Skugga Baldur je i Měsíční kámen jevištní básní rámovanou působivými scénickými obrazy, které opět neotřele budují především atmosféru příběhu. Ten je tentokrát předán čitelněji, zajímavě zde vyznívají jeho protipólné roviny: panenská islandská příroda x ničivá sopečná erupce, euforie z konce války a nezávislosti x nástup epidemie španělské chřipky, předsudky společnosti x svoboda jednotlivce i přes bariéry jeho jinakosti... Vše podtrhuje i náladotvorná hudební složka a zdařilá herecká interpretace textu Janem Cinou a Terezou Hofovou.
(zadáno: 10.9.2022)
Dech - MeetFactory 70 %
Inscenace Dech částečně posouvá (a v jistém ohledu vlastně i pokouší) hranice divadla směrem k těm rozhlasovým či audioknižním. Divák je tu do značné míry odkázán na vnímání pouze prostřednictvím sluchu, spolusdílení tmy s ostatními v hledišti pak vjem o další dimenzi zpestřuje, ale současně i klade nezvyklé nároky na adekvátní možnost soustředění se. Cesta neuspořádanými myšlenkami ústřední postavy Josefa, které se především dotýkají jeho komplikovaného vztahu s matkou, ve své spletitosti zvládne obsáhnout víc témat. A Jan Hájek opětovně dokazuje, že pro role "životních outsiderů" má unikátní patent s darem podmanivě vás vtáhnout do příběhu.
(zadáno: 4.9.2022)
65 %. Mezi letními divadelními produkcemi se jedná opravdu o svébytný počin. Originální text i jeho zdařilé herecké uchopení působivě umocňuje prostředí bývalého bazénu pod Barrandovskými terasami, což je trefná volba pro dokreslení atmosféry všudypřítomné vyprahlosti. Škoda jen, že plocha hlediště je až příliš šikmá pro komfortní sezení a nazvučení nedovolí v rámci její šíře plně přenést všechna slova ke všem diváckým uším. Příběh ale přesto neunikne zcela, spíše zanechá i prostor pro vlastní interpretaci některých pasáží.
(zadáno: 29.8.2022)
Inscenace mě oslovila především obdivuhodnou hereckou souhrou. Všichni sympaticky partneří a svým rolím odevzdávají maximum. Celek dobře funguje i v rámci poněkud svérázného humoru, ten se zde daří udržet přesně na hraně, bez skluzu k podbízivým šaržím, které se místy nabízí. Příjemně osvěžující divácký zážitek.
(zadáno: 20.8.2022)
Komorně laděné drama symbioticky propojuje intimní až křehké ohlédnutí za životem Édith Piaf s vášnivostí, živočišností a rozháraností její duše. Jana Zenáhlíková zaujme nejen skvělou interpretací šansonů, ale i neutuchajícím energickým drajvem a hereckou bravurou, s níž autenticky střídá polohy nálad a škálu emocí zpěvačky s pohnutým osudem. Za zmínku rozhodně stojí i zdařilé české texty písní, které celému příběhu dodávají osobitý šmrnc, stejně tak i Veronika Svojtková a Tomáš Alferi v rolích Démonů a všudypřítomná omamná vůně lilií.
(zadáno: 26.7.2022)
75 %. Křehké, neklopit! Nebo ještě přesněji: Čisté, nešpinit! Toť nálepka na duši knížete Myškina. A i dojem můj hlavní z poselství filmové podoby zamýšlené divadelní verze. Křehce, čistě a výmluvně by příběh na jevišti rezonoval, a mě mrzí, že ho jako regulérní inscenaci divácky neprožiji a těší mě tedy, že jsem se po všech stránkách silné a emotivní interpretace mohla alespoň prostřednictvím projekce zúčastnit.
(zadáno: 1.7.2022)
Nápad zpracovat historii adresy Spálená 16 a jejího blízkého okolí prostřednictvím svérázné poetiky ypsilonkových kabaretních koláží vyšel velmi dobře. Inscenace se ve šmrncovním a svižném tempu stihne dotknout poměrně slušné řádky zajímavých faktografických údajů, které jsou zde převážně prezentovány s humorem a nadhledem, ale dostane se i na satirický šleh, mířící k současnému stavu naší země. Stopáži kusu navzdory mně příjemně strávený divácký večer utekl ani nevím jak. Jen Roman Janál není úplně šťastnou volbou obsazení, přijde mi, že se mu se souborem nedaří přirozeně splynout.
(zadáno: 27.6.2022)
Vše zásadní již bylo řečeno v hodnotících komentářích kolegů J. Landy a P. Širmera. Inscenace s neoddiskutovatelným poetickým kouzlem, která mi z paměti nevymizela ani téměř pět let po zhlédnutí.
