PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1669)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 19.3.2019)
(zadáno: 19.3.2019)
(zadáno: 17.3.2019)
75 %. Po všech inscenačních stránkách zdařilá jevištní adaptace "bilančního" Bergmanova filmu repertoár DnV vítaně zpestřuje a naznačuje směr, na který by se tato scéna měla soustředit. Herecky silným, uvěřitelným výkonům dominují V. Javořík v roli desetiletého Alexandra a D. Bambas jako biskup Vergérus. Prostřednictvím jejich emaptického vkladu naplno vyznívá trýznivý kontrast mezi optikou bezbřehé dětské fantazie a maniakálním, upjatým a strohým světem askeze a řádu. Škoda jen, že svůj krátký výstup J. Žák příliš nezvládl a oslabil tak vyznění jednoho z klíčových okamžiků příběhu.
(zadáno: 2.3.2019)
Otázku, komu je tato inscenace určena, jsem nesvedla rozluštit. Zůstává převládající pocit, že těm, kteří zobrazovanou dobu a události neprožili, se patrně nepodaří všechny souvislosti úplně rozklíčovat, pravidelní i náhodní diváci Národního divadla budou spíše zmateni či rozčarováni a příznivci symbiotického tvůrčího tandemu Mikulášek + Cpin se také žádného zásadnějšího překvapení nedočkají. Výsledný můj dojem se tak tedy vejde do sedmi písmen: rozpaky.
(zadáno: 28.2.2019)
75 %. V stále citelnějším soumraku kultivovanosti při používání naší bohaté mateřštiny jsou pro mě texty Josefa Topola vždy osvěžující oázou. Podobenství o neuchopitelnosti lásky a nemožnosti jejího plného prožitku v přítomném okamžiku předávají B. Kaňoková a T. Havlínek divákům uvěřitelně, šarm jejich mladých duší funguje s přirozenou lehkostí. Důležitý hlas té, co už ví své, se díky interpretaci M. Hradské neztrácí, její glosy jsou dobře dávkovaným kořením této nikterak podbízivé, přesto působivé inscenace.
(zadáno: 13.2.2019)
Funguje-li přímá úměrnost mezi intenzitou smíchu a délkou života, nabila mě inscenace Lady Oskar nejen příjemným diváckým pocitem, ale současně také nadějí, že budu téměř nesmrtelná. ;) Smekám a tleskám, neboť takhle dobře zvládnutý nelehký žánr komedie plné záměn není na našich jevištích úplně běžným standardem.
(zadáno: 7.2.2019)
85 %. Bravo! Tohle je přesně ten režijní a dramaturgický přístup, který míří na komoru divákova srdce. Nepodbízivá, přímočará a současně také básnivě poetická jevištní forma vedoucí neomylně k podstatnému cíli: odprožít si příběh. Empatický herecký vklad všech doplňují promyšlené scénografické detaily, jejichž prostřednictvím bohatá škála emocí rezonuje. Něhu, rozpaky, dojetí, obavy, strach i odhodlanost mladých duší přirozeně rozechvívá a zintenzivňuje vykloubená a šílená doba, v níž se tragické milenecké drama odehrává. Silný zážitek!
(zadáno: 2.2.2019)
75 %. Inscenace oplývající velmi originální atmosférou s halucinogenním a psychedelickým oparem, která sugestivně dotváří děj a diváka svede uvést do obdobně snového transu, v jakém se nachází titulní postava. Tleskám herecké souhře, ne právě lehkou formu stylizace se daří všem po celou dobu obdivuhodně udržet. Nevšední zážitek, po kterém jsem divadlo opouštěla v dosud nepoznaném, podivuhodném rozpoložení.
(zadáno: 1.2.2019)
65 %. Svébytně poetická inscenace, která nezpřítomňuje jen obsah Havlových dopisů a kontexty doby, ale také nálady jejich pisatele i jeho představy o tom, v jakém rozpoložení je asi čte paní Olga. Duo SKUTR opět čaruje s obrazovými metaforami - některé mě dojaly, jiné pobavily a několik jsem přes veškerou snahu o napojení se nerozklíčovala. Diváckou spolujízdu na vlně hereckého empatického souznění zbržďoval místy pocit, že křehkost a intimita slov se přece jen poněkud vzpírají velkoformátovému jevišti a komornější prostor by jim umožnil citelnější rezonanci.
(zadáno: 28.1.2019)
Inscenace má kromobyčejně moderní šmrnc a trefně vystihuje povrchnost současné společnosti i její trend žít stále rychleji až zběsile, jako by opravdovost prožitku byla opovrženíhodná. Herecký trojlístek se s režijní koncepcí očividně potkal a doplňuje. Rimbaud D. Krejčíka je živočišný uragán a zpovykanec, Matyldu obdařila S. Nováková elegancí, umanutostí i sympatickou dávkou ironie, civilnější tóny v projevu M. Stropnického zas podtrhují uvěřitelnost Verlainovy rozpolcenosti a citového tápání. Nelze nezmínit též zdařilou hudbu, scénu, hru barev, světel a projekce, jež příběh působivě dokreslují.
(zadáno: 26.1.2019)
Persony aneb zač je toho Bergman.
85 %. Nápaditě poskládaná jevištní mozaika ze stěžejních momentů filmů mága "duševní běsologie". Tleskám precizní souhře všech inscenačních složek, jejímž prostřednictvím působivě rezonuje ne právě lichotivý, ale o to trefnější odraz toho, co všechno se do člověka vejde. Zkrátka: radost pohledět na ten náš (nejen) emočně zdeformovaný svět! A jaké nájemné platíte v ubytovně Život vy?
85 %. Nápaditě poskládaná jevištní mozaika ze stěžejních momentů filmů mága "duševní běsologie". Tleskám precizní souhře všech inscenačních složek, jejímž prostřednictvím působivě rezonuje ne právě lichotivý, ale o to trefnější odraz toho, co všechno se do člověka vejde. Zkrátka: radost pohledět na ten náš (nejen) emočně zdeformovaný svět! A jaké nájemné platíte v ubytovně Život vy?
(zadáno: 21.1.2019)
Když Krvavý román LokVar hraje, krev necáká, ale poeticky vlaje! ;)
75 %. Myslím, že Josef Váchal by se bavil spolu s publikem. Potřebné ingredience: hravost, humor, nadsázka, surreálno, romantika a dobrodružný děj zaručeny. Vše v nápadité výpravě s roztomilými detaily. Po všech stránkách osvěžující divácký zážitek.
75 %. Myslím, že Josef Váchal by se bavil spolu s publikem. Potřebné ingredience: hravost, humor, nadsázka, surreálno, romantika a dobrodružný děj zaručeny. Vše v nápadité výpravě s roztomilými detaily. Po všech stránkách osvěžující divácký zážitek.
(zadáno: 10.1.2019)
Byť je příběh stand-up komika poněkud šablonovitý, trefně zobrazuje destrukční dopady honby za pozlátkem slávy a úspěchu. Nakolik snadno se člověk po nich lačnící může formovat v manipulativní loutku, postupně rezignující na spontaneitu, soudnost a životní zázemí? Cesta od roztomile bezprostředního humoru směřující přímočaře až tam, kde najednou končí veškerá sranda. Empatická režie a vyrovnaný trojlístek hereckých výkonů zdařile podporují přirozenost, zřejmost a intenzitu vyznění inscenace.
(zadáno: 3.1.2019)
Souhlasím s hodnocením Pavla Širmera a dodávám: Působivá souhra všech inscenačních složek skládá příběh o přetenké hranici mezi lidským soucitem a sobeckostí, a předně pak o tom, jak je balanc na jejich ostří, jež brousí převážně milosrdné lži, nebezpečný, ba přímo nemožný. Intenzita potu Radúze Máchy na konci představení je přímo úměrná jeho energickému hereckému nasazení i všem pošetilým krkolomnostem, kterým se Hofmiller ve jménu soucitu odevzdá a propůjčí.
(zadáno: 21.12.2018)
Vánoční speciály se Kašparům zkrátka daří! Tentokrát se tak děje prostřednictvím komorního zastavení se nad křehkými verši nejen o zrození Pána Ježíše Krista, které jsou divákovi předány přesně s takovým citem, abychom je slyšeli pilně a neomylně. A rozjímali. Kromě velmi přirozeného přednesu Mileny Steinmasslové a Aleše Petráše musím ještě vyzdvihnout jednoduchý, ale velmi působivý výtvarný doprovod inscenace. A rozhodně též doporučuji nastudovat informace ke vzniku básně a její cestě za čtenáři a publikem.
(zadáno: 18.12.2018)
55 %. Poselství příběhu zůstalo sdělné a přítomné především díky režii a hereckým výkonům. Samotný text hry mi přišel jako klišovitě navařená kaše, z níž se občas nějaká ta myšlenka vynoří, ale nijak hluboce nezasáhne.
(zadáno: 11.12.2018)
85 %. Dokonalá vizualizace balancu dnešní rádoby civilizované společnosti nad sebedestrukční apokalyptickou propastí prostřednictvím schůze SVJ. Nelichotivé, realistické, trefné a autentické tak, že až mrazí. Co je moje, do toho ti nic není, co je tvoje mě ale enormě zajímá! Soused sousedu vlkem. Chlamst!
(zadáno: 30.11.2018)
Citlivě jevištně poskládaná mozaika okamžiků banálních, zásadních i intimních, zkrátka všech těch, které obnažují až na dřeň podstatu příběhu a divadla samotného. Magické "tady a teď", bez oklik "ale" a "kdyby". Silný divácký zážitek!
(zadáno: 21.11.2018)
Klasika českého dramatu zpracovaná klasicky, s důrazem na vyznění proneseného slova, obmýšleného i vykonaného činu a jejich osudových následků, tedy bez manýr módních kudrlinek dle trendů našich i světových jevišť, je z diváckého hlediska veskrze osvěžující. Škoda jen, že zejména v první půli inscenace trochu vázne rytmus a dynamičnost, což může být do jisté míry dáno i poněkud úspornou hudební složkou. Herecky poměrně vyrovnaným výkonům zřetelně dominuje trojice Anna Fixová, Tomáš Töpfer a Kateřina Fixová. Jejich postavy jsou čitelné, záživné a plnokrevně voní životem i lidskou umanutostí.
(zadáno: 18.11.2018)
Romantická pohádka pro dospělé se špatným koncem? Ó nikoli. Působivý obraz života a lásky v jejich síle, křehkosti, opravdovosti a osudovosti. Divadlo, které prostřednictvím komorních prostředků svede poutavě a originálně vystřihnout velký příběh. Divadlo s čitelným empatickým vkladem, divadlo, se kterým můj puls divácky radostně souzní.
(zadáno: 11.11.2018)
Inscenace, která si na nic nehraje. Neparoduje neparodovatelné, nesnaží se překonat nepřekonatelné. Svůj filmový předobraz poměrně zdařile dějově převádí do zákulisí vzniku muzikálového "trháku", bere si na paškál nešvary rychlokvaškových produkcí a nebojí se současně místy jít i cestou sympatického sebeshazování. Této polohy se nejvděčněji zhostila Dana Morávková, její štábem šikanovaná herečka nemá chybu. Souhrnně vzato u mě příjemné divácké pocity každopádně převažují nad těmi rozpačitými.
(zadáno: 2.11.2018)
Hry Ivana Vyrypajeva se vyznačují tím, že nejsou rozhodně tvořeny s kalkulem masové podbízivosti. Naopak, divák krom nutnosti soustředění dává všanc nemálo z obnažení svého nitra, pokud chce děj adekvátně odprožít. Jakkoli si v daném případě bude přát, aby v jeho životě žádný takový červenec nikdy nenastal, otázky, které si odnese, by ho měly svést posunout. Tleskám odvaze divadla hru nasadit a hlavně pak interpretační přesvědčivosti Ilony Svobodové. Autorův striktní požadavek, aby text ztvárnila žena, je zásadní, neb jen tak lze docílit kýženého efektu kontrastu drsných slov a něžných úst.
(zadáno: 22.10.2018)
75 %. Silný příběh o tom, že nejen s rodovým předurčením a se stíny minulosti lze svádět nerovný boj, neb své nezanedbatelné nese také kontext doby, je vyprávěn prostřednictvím silných divadelních prostředků. Působivá symbolika děj neznepřehledňuje, orientaci v časoprostorových střizích napomáhají promítané letopočty. Tísnivou atmosféru, místy až zastavující divácký dech, podtrhuje zpěv Eriky Stárkové, který se dotýká bran nebeských i pekelných zároveň. Tereza Dočkalová opětovně potvrdila, že šíří talentu si s 360 stupni nevystačí, příjemně překvapil Jakub Albrecht.
(zadáno: 13.10.2018)
Dva autoři osobitého stylu. Dva svébytné poetické světy. Dva empatičtí interpreti. Nepřeberně tesknot. Nepřeberně nadějí. A nepřeberně dozvuků v divákově duši.
(zadáno: 4.10.2018)
Mé druhé setkání se Všemi báječnými věcmi (prvně mě více než oslovila inscenační verze OLDstars) dopadlo opět na výbornou. I zde vše stojí a padá s autentickým šarmérstvím hereckého představitele a jeho schopností vytvořit podmínky neopakovatelné iluzi, že pouze a právě nám zatoužil dojemně a přesvědčivě vyložit, proč stojí za to jít za všech okolností životem dál. Interaktivní zapojení diváků jsem tentokrát okusila na vlastní kůži a mohu jen doufat, že můj "výkon" neohrozil ostatním příliš zážitek z představení. Roli psycholožky Klepetkové jsem se každopádně snažila dát maximum. ;)
