PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1667)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 1.12.2023)
(zadáno: 26.11.2023)
Stárnoucí žena právě svěřuje stránkám knihy neotřelý příběh a síla vzpomínek jako kdyby před okny jejího bytu začala promítat barevný, hluboce lidský obraz života v kulisách neapolské periferie s veškerou drsností poválečných let. Právě tady jednoho dne dvě děvčátka propojila své osudy poutem slibu nerozdělitelného přátelství. Jeho intimita promlouvá veskrze záživnou formou díky působivé symbióze všech inscenačních složek. Maximální herecké nasazení a celosouborová partneřina v každém okamžiku jsou obdivuhodné, širokou paletu emočních poloh a názorových proměn ústředních postav beze zbytku naplňují B. Kaňoková, N. Horáková a E. Salzmannová.
(zadáno: 25.11.2023)
Z vrcholu až ke dnu. Od sebejistoty k pochybnostem. Od důvěry v moc paragrafů ke ztrátě jejich opory. Od přivíraných očí k ruce na ústech tlumící výkřik. Turbulentně, nelítostně. Tak monodrama Suzie Miller otevírá ožehavé společenské téma kauz znásilnění. Marie Štípková v něm podává v každém ohledu bravurní, maximálně autentický výkon, díky němuž si divák může nelehkou a poměrně bolestnou cestu obhájkyně Tessy k zásadnímu prozření skrze pád vsutku strmý odprožít doslova s emocionální účastí. Neodbytný otazník nad dvojlomností práva, dosahu spravedlnosti a nastavením celého justičního systému rozhodně hned tak neodezní se závěrečným potleskem.
(zadáno: 23.11.2023)
55 %. Intelektuálně-sociální duel dvou mužů rozdílné generace se dotýká poměrně nepříjemných, stále aktuálních společenských témat. Brecht myšlenky v rámci něj předkládá velmi specifickým jazykem plným metaforických obrazů, náročných na koncentraci a do jisté míry znesnadňujících komfortní orientaci v textu hry, což se odráží i v inscenaci DvD, které se děj zpřehlednit až tak zcela a do detailu nepodařilo. Velmi dobře se zde ale pracuje s vykreslením houstnoucí atmosféry a potlesk zasluhují i soustředěné herecké výkony. Nejvíce mě oslovil Jan Sklenář, záhadnému Shlinkovi propůjčil šmrncovní punc tajemství a až faustovsky pokušitelskou auru.
(zadáno: 18.11.2023)
Hodina zpěvu, během které si renomovaná učitelka a mladý muž, jenž ji přichází požádat o pomoc s přípravou písně na pro něho důležité vystoupení, projdou emočně náročnou cestou jednoho z nejzásadnějších dialogů v jejich životech. Dějové zvraty pozvolna odhalující detaily a tajemství celého příběhu vyústí v katarzní průsečík mezi polaritami lásky a bolesti, jímž je vzájemné porozumění. Silný, hluboce lidský, dojemných pasáží plný text upomíná skrze potřebné poselství na společenské předsudky a intoleranci. Autenticky v každé vteřině rezonuje prostřednictvím mimořádně zdařilé, empatické herecké interpretace Jitky Čvančarové a Daniela Krejčíka.
(zadáno: 13.11.2023)
Režie Pavel Khek. Kdo by to byl řek'!? Jeho rukopis plný originálních nápadů a aktualizačních nadstaveb ve výkladu textu jsem tentokrát téměř nepostřehla. Moderní ráz inscenaci dodávají zejména vtipně řešené kostýmy a wellness vzhled scény, ostatní nic moc nového nepřináší, k nešvarům dneška promlouvající posuny se nekonají, s výjimkou zbytných pasáží odkazujících k finanční gramotnosti. Z herecky převážně solidních výkonů vyniká ten Aleše Petráše, roli Kleanta pojal jednoznačně nejkomplexněji a nejzáživněji. Permanentní pitvoření se Terezy Bebarové naopak potenciál naturelu postavy Frosiny zcela zabilo, zbyla jen laciná, otravná karikatura.
(zadáno: 10.11.2023)
75 %. Milí Zábradláci, děkuji vám za svébytný divácký zážitek, který jsem si spokojeně užila v oparu zpřítomněné nostalgické atmosféry, přímo úměrně mj. též tomu, kolik večerů na legendárním divadelním baru na Anenském náměstí 5 pamatuji osobně a kolik jich znám z vyprávění. A tleskám, neboť zkrátka: do šedesáti minut se vám toho vešlo doopravdy mnoho! A oceňuji, že jste tu sondu do zákulisí, která "čechovovsky" reflektuje nejen rub a líc herecké a autorské práce, ale i života samotného, neváhali okořenit také přiměřenou dávkou sebeironizujícího nadhledu s efektem osvěžujícího odlehčení. Škrtům sirkou ve správný čas zdar! Vaše věrná divačka
(zadáno: 10.11.2023)
Dobře rozehraná partie je komedií vskutku ze života a její stěžejní devízou je pestrá škála emocí, které divákovi svede nabídnout. Jak název naznačuje, nejde zde jen o peripetie šachové, ale i vztahové. Ústřední dějová linka o přeonačení stárnoucího podivínského morouse na muže k pohledání skýtá vděčný prostor pro okamžiky jak komické, tak ty ryze dojemné. Turbulentně živelné herectví rodinného trojlístku Barbora Hrzánová + Radek a Antonín Holub dodává situacím patřičný šmrnc, chemie mezi nimi funguje skvěle. Jejich expresivní drajv pak vyvažuje optimálně uměřený Lukáš Jurek v roli letitého kamaráda hlavního hrdiny. Příjemná oddechová zábava.
(zadáno: 5.11.2023)
Inscenace ŠD příběh vypráví moderní formou, bez psychologizujícího balastu, akcentací drobných detailů a symbolik, na principu dílčích vzpomínek, které jako by se vynořovaly při listování rodinným albem Anny Kareniny. Tu Hana Briešťanská obdařila přesnou dávkou rozpolcenosti ve stravující změti pout vášní, mateřské lásky a mravních nároků hodných jejího společenského postavení. Kamil Halbich pak dobře vystihl kontrast manželova chladného pragmatismu s Anninou emoční turbulentností. Zdařilá scénografie, light design a hudební složka působivě pracují s atmosférou a dokreslují nezastavitelný věčný koloběh osudových odchodů, návratů a ztrát.
(zadáno: 3.11.2023)
65 %. Tereza Boučková v komorní hře na námět Urzidilovy povídky akcentuje především relativní snadnost podlehnutí sebeklamné iluzi a obtížnost vyrovnání se s rozčarováním z důsledků, kterých člověk ve své prostotě, zaslepenosti a ignoraci společensko-politického klimatu doby často nemá šanci dohlédnout. A samozřejmě také to, jak můžou nenadálé nečekané životní okolnosti obnažovat skutečné lidské charaktery. Tragikomickou podstatu počínání dvou sester se podařilo dobře herecky vystihnout, více mě oslovila Eva Hacurová v roli služky Mařky. Atmosféru působivě podtrhuje také živý hudební doprovod v podobě melancholického klavíru Ondřeje Rychlého.
(zadáno: 31.10.2023)
85 %. McDonagh v Panu Polštářovi záměrným překračováním únosné míry brutality popisovaného násilí vyvádí diváka z komfortní zóny letargie a otevírá zásadní otázky týkající se mj. limitů svobody tvorby, ale i svobodomyslnosti obecně, tenké hranice mezi realitou krutého světa a fikcí, či přesněji bezbřehostí fantazie a snů. Jak chápat definici šťastně prožitého života a je v něm vůbec prostor pro adekvátní happy end? Do působivých detailů promyšlená inscenace MDP výborně pracuje s atmosférou, napětím a gradací, dějové zvraty mají plynulý spád. Maximálně soustředěným hereckým výkonům dominuje v každé vteřině obdivuhodně autentický Aleš Bílík.
(zadáno: 29.10.2023)
35 %. Cestu k rezonanci autorova jakéhosi karmického studu za příslušnost k ruskému národu a pocitu vykořenění, k jeho postesku nad stavem současné společnosti s citelným úpadkem morálky a hodnot, stejně jako k jeho nostalgii po starých dobrých "višňových" časech mně inscenace neotevřela. Žánr černé komedie se nepodařilo úplně šťastně uchopit, myšlenky zde v rámci vršení absurdních situací spíše zanikají, celek nepůsobí kompaktně, místy i mírně nudí. Můj potlesk patří povedené scénografii a bezchybným hereckým výkonům v rámci celého obsazení, díky nimž jsem zvládla hlediště neopustit předčasně. Žel ani apokalyptická tečka zážitek nepřinesla.
(zadáno: 22.10.2023)
75 %. Aktualizační dramaturgické úpravy Weskerovy hry z konce 50. let minulého století a moderní režijní koncept inscenace nechávají záživnou originální formou promluvit k bolavým tématům současnosti zákulisí restaurační kuchyně. Toto prostředí, kde především důraz na výkon a urputný boj o postup v kariérní hierarchii válcují empatii a důstojnost, je nelichotivou paralelou stále pokřivenějších mezilidských vztahů, hodnotových měřítek a zběsilého tempa našich životů, z nichž se vytrácí prostor pro obyčejné sny a touhy. A pod tím vším nesmyslným, extrémním přetlakem zřejmě prostě musí nakonec jednou celý chaotický svět bouchnout jak papiňák...
(zadáno: 17.10.2023)
75 %. Jakub Čermák v inscenaci své hry zvoleným režijním principem přepálené, hranici korektnosti bořící nadsázky obratně posiluje absurditu faktu, že to, co se místy jeví již jako fantasmagorický zlý sen, se od vezdejší reality nakonec zase až tak moc neodklání. Vše výstižně podtrhují i velmi zdařilé herecké akce. Sumář je neúprosný: na startu muž podléhající sebeklamu, arogantně se opájející mocí a hýřící bonmoty, obklopený suitou falešných prospěchářských pochlebovačů, na konci osamocený, všemi opovrhovaný, nemocný stařec, potřebný už jen pro schopnost udržet v ruce pero, s nímž signuje, co se hodí jiným. Není odcházení jako odcházení...
(zadáno: 11.10.2023)
65 %. Režijní optika Romana Zacha se s žánrem komedie p(r)otkala vysloveně šťastně. Většina rozehraných akcí nepostrádá lehkost, citlivě ukočírovaná míra situační komiky nechává optimální prostor pro adekvátní vyznění vtipu a point. I pasáž před přestávkou, kdy děj a tempo přece jen začnou mírně váznout, se nakonec podařila vybalancovat v rámci vývoje zápletky se ctí. Nadchnul mě šmrncovní komediální talent Lucie Žáčkové, ve svěřené roli je osobitě odzbrojující. Ostatně, sympatická herecká partneřina všech je zde tím, co k celkově vkusné zábavě a příjemnému diváckému zážitku přispívá zásadním způsobem.
(zadáno: 8.10.2023)
Potenciál hry palčivě inervovat diváka skrze bolestné téma a zároveň ho odměnit hereckým výkonem představitele titulní role ostravská inscenace naplňuje více než zdárně. Norbert Lichý zde předvádí opravdu bravurní, autentickou studii postupné invaze rozpadu mysli a osobnosti člověka trpícího Alzheimerovou chorobou. Také ostatní herci v rámci svěřených menších partů úspěšně napomohli vystihnout nerovný boj se zákeřnou diagnózou. Komplexnost zážitku podtrhuje i zdánlivě nenápadná, přesto adekvátně náladotvorná hudba a především pak scénografie, důsledně pracující s nápadem ilustrujícím zmatenost a rozmlženost vytrácejících se fragmentů paměti.
(zadáno: 7.10.2023)
Jaké prostředky volíme my sami, a jaké jsme ochotni akceptovat u druhých na cestě k naplnění našich snů a cílů? Tři rozdílní muži, tři rozdílné charaktery, tři rozdílné životní příběhy a z nich pramenící zkušenosti a úhly pohledu na tutéž věc. Nápad zasazení děje do prostředí fotbalového zákulisí je zajímavý, ale ne až tak úplně originální, nelze nevzpomenout hru Zoltána Egressyho Šťovík, pečené brambory. Nejsilnější oporu má text v typově trefném hereckém obsazení, všichni tři se svých partů zhostili velmi dobře. Slabinou je zde pak režijně poněkud neukočírovaný temporytmus, zkrácení několika scén by dynamice a celkovému vyznění prospělo.
(zadáno: 5.10.2023)
65 %. Razantní režijní výklad velmi svérázně si pohrávající s iluzivností "svatojánského snění", která toho umožňuje interpretačně vskutku mnoho. Posílení nadčasovosti témat, jako jsou vztahově a společensky nerovné postavení mužů a žen, "gender-humbuk" či elitářství moci, staví příběh do zajímavých souvislostí. Opětovně oceňuji sehranost a energický drajv souboru DPB, včetně nových tváří, které ho přínosně osvěžili. Zábavná scénografická optika kýčovitého pozlátka popových klipů funkčně pracuje s kontrastem a nadsázkou. Škoda, že v rámci všech originálních úprav se přece jen poněkud vytratila elementární dějová přehlednost a srozumitelnost.
(zadáno: 30.9.2023)
(zadáno: 30.9.2023)
(zadáno: 30.9.2023)
75 %. Odraz světa formou dekadentního kabaretu funguje v inscenaci velmi dobře a spolu černohumornými smyšlenými obrazy ze života Vůdce vytváří jakýsi satiricko-výsměšný škleb nad pokřiveností a vyšinutostí nacistické ideologie, která je zde vystavena záměrné konfrotaci s těmi nejobyčejnějšími rodinnými událostmi a situacemi z Hitlerovy domácnosti. Studenti 4. ročníku herectví KČD jsou mimořádně všestranně disponovaní, přínosně interagují, mají cit pro žánr i vyznění pointy. Přiznávám, že se už vysloveně těším na jejich další profesní vývoj.
(zadáno: 28.9.2023)
(zadáno: 28.9.2023)
(zadáno: 28.9.2023)
Další osvěžujícího humoru plná palba pod hlavičkou "F. X. Kalba"! :) Trefné životní postřehy z populárního blogu manželky, novopečené matky a ženy filmového kritika v jedné osobě ožívají v inscenaci prostřednictvím originální plejády skečů, gagů a veskrze hravých divadelních nápadů, které nepostrádají šmrnc a sebeironizující nadhled předlohy. Žádné filmové políčko není téhle svižné groteskní jízdě svaté, natožpak tah kritikovy tužky. Čekáte přesah a poselství? Tumáte: Jedním ze základních pravidel k přežití i soužití je nebrat se hlavně moc vážně!
(zadáno: 20.9.2023)
85 %. Promyšleně gradačně vystavěný stand-up, měnící se s každou odprožitou vteřinou stále patrněji ve skin-down zpověď v módu "Smích? Přejde!". Iris Kristeková se před publikem opravdu doslova svléká z kůže - své bolavé jizvy na duši, související s dětstvím a dospíváním ve značně nonkonformním sociálním prostředí, odkrývá divákům zvolna, aby ve finále řízla nekompromisně do živého. Tato unikátní katarzní jízda na emoční horské dráze má sílu míry bezprostřednosti, s níž se herečka se svým životním příběhem dokáže svěřit a otevřít tím ve veřejném prostoru jeden ze zásadních společenských problémů. Můj divácký hlubokosklon, za téma a za odvahu!
