PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1667)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 18.4.2022)
85 %. Energický drajv inscenace je po všech stránkách obdivuhodný a nepolevující do posledního tónu posledního přídavku. Tenhle průlet devadesátkami zdobí osobitý šmrnc, nadsázka i veskrze milý humor, nahlížející na skupinu Lunetic, jakožto jeden z nejanomálnějších hudebních fenoménů té doby, natolik zdařile, že to s vámi bude šít a ve vás doznívat přinejmenším ještě cestou domů. ...pokud tedy nezatoužíte jako já po nášupu v podobě domácí retro diskotéky. ;)
(zadáno: 13.4.2022)
Audiovizuálně vskutku opulentní pastva pro divákův sluch a zrak, ačkoli po hudební stránce přece jen s poněkud monotónními motivy. Bohužel se ale v tom expresivním inscenačním reji tak trochu utopil příběh a především myšlenky hry. Herecké výkony velmi solidní, všichni hrají do roztrhání svých enormně nalíčených těl. Autenticita rezonuje zdařile, o tom, že se děj odehrává na půdě blázince, jsem neměla nejmenších pochyb. Jako celek to ale mému vnímání kladlo překážky pro adekvátní soustředění se a tím pádem i kvalitu výsledného zážitku.
(zadáno: 10.4.2022)
75 %. Jana Paulová a Václav Vydra na sebe na jevišti očividně slyší, jejich partneření má šmrnc přirozenosti a vzájemné empatie. Tragikomický příběh ze života o tom, že sny a touhy se hlásí o slovo i koncovce věku "-sát" navzdory, a že stojí za to nikdy nic nevzdávat, mě v jejich interpretaci příjemně dojal. Za zmínku rozhodně stojí i režijní vklad Pavla Kheka, díky kterému jímavost textu rezonuje po celou dobu ve vyváženém poměru se sympaticky ironickým, ale přesto laskavým humorem, který mému naturelu vysloveně sedl.
(zadáno: 9.4.2022)
65 %. Inscenace poměrně neotřelým způsobem nahlíží na fenomén dneška - online sebeprezentaci na nejrůznějších sociálních a mediálních platformách, která válcuje nejen skutečnou realitu, ale s ní i naši bezprostřednost a přirozenost. Potřeba skutečné vzájemnosti a osobní komunikace je degradována na hon za lajky a followery. Zvolená forma, kdy divák sám se stává účastníkem jakési multimediální "pekelné" instalace, ve výsledku tak trochu přebíjí samotné sdělení hry, svérázný zážitek i podněty k zamyšlení se ovšem každopádně dostaví.
(zadáno: 28.3.2022)
Hra apelativně poukazuje na ne právě lichotivé praktiky a dopady bulvární žurnalistiky. Nejedná se ale v žádném případě o černobílé vykreslení této odvrácené tváře mediálního světa, což lze odtušit i z odlehčeného, místy příhodně ironizujícího tónu, s nímž je celý příběh prezentován. Divák se dočká také brnknutí na lidskou strunu a poměrně nečekané katarzní tečky. Jaroslav Plesl, jakožto nová tvář Studia DVA, obstál dle očekávání velmi dobře, inscenaci dodal osvěžující herecký šmrnc.
(zadáno: 21.3.2022)
Inscenace se věnuje zkoumání hranic naší mysli a psychiky v nonkonformních situacích rozdílných stupňů, lidské jednání je zde vystaveno konfrontaci se vžitými společenskými principy, konvencemi, morálními normami a autoritami všeho druhu. Výsledné skóre zrcadlení nevyznívá pro Homo sapiens sapiens, bohužel, dle očekávání příliš lichotivě. A ano, právě i pro svou obskurnost je život sám tak nepopiratelně fascinující. Tleskám obdivuhodné herecké souhře, pro Zábradlí obvyklé, zde se zkrátka sympaticky a přínosně partneří.
(zadáno: 16.3.2022)
Tohle je zkrátka tak úplně jiné: neprvoplánové, nemainstreamové, ale současně emočně silné a otevřené každému diváckému srdci, které se nebude zdráhat vstřícně naladit na dané téma. Vynikající Roman Tomeš i Vendula Příhodová jsou jednoznačně trefou, svým postavám odevzdávají očividně vše. Celkově to má spád a šmrnc, energie mezi jevištěm a hledištěm funguje na výbornou. A speciální potlesk i pro hudebníky, šlape jim to skvěle.
(zadáno: 6.3.2022)
75 %. Inscenace, která děj i atmosféru buduje zprvu zdánlivě nenápadně, ale o to s účinnější gradací. A autenticky, až mě místy téměř bolelo pozorovat, jak víceúhelník pohledů na rekonstrukci příběhu, jež vyústí ve znásilnění, dokáže ozvěnami společenských předsudků determinovat oběť na přinejmenším zmateného vypravěče. Tomáš Loužný má dar režijní optiky, která diváka nenechá sál opustit netečně a Oskar Hes dosáhne téhož svým hereckým talentem a šarmem.
(zadáno: 12.2.2022)
75 %. Příběh o rebelii tápajícího nevybouřeného mládí, vymezujícího se především vůči rodičovské autoritě a přetvářkám světa dospělých, začíná vzdorem devítidenním, s veskrze prubířským a mírným vyzněním a končí u rozhodnutí, které v danou chvíli zdá se být celoživotním a zásadním. V herecky typově vhodně zvoleném obsazení vyniknou zejména odzbrojující Daniel Krejčík a Jitka Schneiderová, autenticita jejich projevu i trefně vystižené intonace zásadních vět textu pozvedají a umocňují divácký zážitek.
(zadáno: 6.2.2022)
"Dny se ztrácej jako ponožky v pračce. Všechno se děje a nic se neděje a je to vyčerpávající."
Krasosmutnivý kabaret o lásce, o vztahu, o touze, o snech, o prázdnotě, o návratech, o marnosti, o koncích a o tom, jak se neustále točíme v kruzích. Originální symbióza syrové poetiky novely Jana Těsnohlídka ml. a veršů Josefa Kainara v podání čtyř všestranně múzicky talentovaných herců mě zaujala a vtáhla od úvodní akce a prvních tónů. Minimum rekvizit, akcentace rytmu a slov. Divácký zážitek svérázný jako samotná forma i text.
Krasosmutnivý kabaret o lásce, o vztahu, o touze, o snech, o prázdnotě, o návratech, o marnosti, o koncích a o tom, jak se neustále točíme v kruzích. Originální symbióza syrové poetiky novely Jana Těsnohlídka ml. a veršů Josefa Kainara v podání čtyř všestranně múzicky talentovaných herců mě zaujala a vtáhla od úvodní akce a prvních tónů. Minimum rekvizit, akcentace rytmu a slov. Divácký zážitek svérázný jako samotná forma i text.
(zadáno: 31.1.2022)
Čtyřgenerační ryze ženská výpověď o citech a pocitech, které provází všechny fáze vztahu mezi matkou a dcerou. Od naivních dětských her, přes pubertální přesvědčení určitě nikdy a za žádnou cenu nekopírovat chyby daného rodinného modelu, po finální smíření a poznání, že pro opravdové pochopení je potřeba si odprožít své. Typově vhodně obsazené herečky sympaticky partneří a jdou autenticitě okamžiku naproti mj. i empatickým espritem, který svým rolím očividně neváhaly propůjčit.
(zadáno: 18.1.2022)
75 %. Jenom matky vědí, co by chtěly světu říct i vykřičet a inscenace A studia Rubín jim v tom jde zdařilou a neotřelou formou vstříc. Mateřství jako mýtus. Mateřství jako kult. Mateřství jako fenomén. Ale i jako daň, jako výzva, jako společenský problém. Těch pádů, ve kterém se téma dočká skloňování, je víc a prostřednictvím sedmi autentických mateřských hlasů každopádně stojí za vyslyšení. Ale pozor! Autenticita je někdy tak trochu děvka... ;)
(zadáno: 31.12.2021)
75 %. Lež je na forhontě a pravda si balí kufr, přesněji kufříkový psací stroj. Hledat v takové bezútěšné realitě smysluplnost lidského počínání je opravdový boj, stejně jako udržet si v ní vůli jít dál. Inscenace MDP zřetelně akcentuje v Hamletově příběhu právě onu pokřivenost světa, kdy přetvářka, pikle a pletichy válcují morálku, zákony, ctnost, city a nakonec i rozum. Herecky přesvědčivým výkonům dominují Tomáš Havlínek a Beáta Kaňoková - její studie Oféliina šílenství je skutečně strhující.
(zadáno: 27.12.2021)
75 %. Jakkoli by inscenaci slušel podtitul "Za vším hledej ženu", dlužno dodat, že by každopádně nebyl úplný. Hra důvtipného konceptu totiž nechává divákům nahlédnout nejen pod pokličku partnerských vztahů Almy Mahlerové, více než důvěrné múzy řady známých umělců první poloviny 20. století. Odkrývá současně i věčný střet principů ženského a mužského světa, rozháranost bohémských duší a zazní zde též několik pozoruhodných myšlenek o umění jako takovém. Herecky zdařilé, mě osobně nejvíce oslovil Ondřej Volejník, který všechny svěřené role vystihl velmi přesně, s citem pro jejich odlišení a vyznění podstatných okamžiků.
(zadáno: 17.12.2021)
75 %. Potenciál textu dojmout je neoddiskutovatelný. V inscenaci Komorního divadla Kalich se velmi věrohodně a vyváženě podařilo zpřítomnit skutečnost, že dětská optika vnímání života je půvabná především a právě také pro projevy nejistoty, neohrabanosti a tápání, které si ovšem neseme s sebou v nejrůznějších formách neustále dál, věku navzdory. A nemůžu nedodat, že Pavla Tomicová prostřednictvím postavy babi Růženky ovázala mou duši (a věřím, že kompletně celé hlediště) potřebně hojivým a konejšivým fáčem.
P. S. "Život přináší definitivní odpovědi jenom na ty méně zajímavé otázky."
P. S. "Život přináší definitivní odpovědi jenom na ty méně zajímavé otázky."
(zadáno: 8.12.2021)
85 %. Stominutový "kurz" na téma spousty životních nezbytností. Jak ve třistahvězdičkovém hotelu rozdělat oheň z navlhlého klestí? Jak se nejlépe odvděčit farmáři, který vás ztracené v noci nenechá lesu a tmě napospas? Jak královsky poobědvat na hrobu dávné kamarádky, aniž by to působilo jako svatokrádež? A především pak, jak být druhému přítelem a skutečnou oporou? Bodů je na programu ještě mnohem víc, ale nebudu už dál ani naznačovat. Jen dodám, že obě šarmantní "lektorky" rozhodně znají recept, jak diváka příběhem rozesmát, nenásilně ponouknout k zamyšlení i příjemně dojmout.
(zadáno: 29.11.2021)
Hra Petera Quiltera nám nechává nahlédnout do herecké šatny a duše divadelní hvězdy, která zde během svého posledního představení bilancuje kariéru i život. Právě tento večer herečku navštíví její bývalý manžel, čímž autor koření divácky atraktivní téma a naznačuje slibný dějový vývoj. Je škoda, že potenciálu zápletky zůstává nakonec přece jen něco dlužen, zejména v pasážích, kdy místo očekávaného zajímavého posunu příběhu zaznívají poměrně otřepané umělecké a životní "pravdy". Díky solidním hereckým výkonům Ilony Svobodové a Ondřeje Volejníka se ale každopádně nezdráhám svůj zážitek z inscenace označit jako příjemný.
(zadáno: 29.11.2021)
75 %. Jsem ráda, že mé první setkání s aktovkou Antonína Přidala, do které promítl svoji náladu z politickospolečenského klimatu sedmdesátých let, proběhlo právě prostřednictvím této inscenace, která vyznění výsostně poetického textu s komorní atmosférou jde velmi zdařile naproti a posiluje jeho nadčasovost. Díky empatické režijní i herecké interpretaci zde promlouvá s přiměřenou naléhavostí odvěký boj mezi životní negací, rezignací, skepsí, nedůvěrou a odhodláním, odpuštěním, nadějí i vírou, že navzdory momentálním nástrahám a překážkám má smysl se nevzdávat a jít dál.
(zadáno: 22.11.2021)
Takový to, když celý svět je vlastně docela dost na houby, že si už i v matčině lůně musíte připadat přinejmenším jako Hamlet. Víc z děje neprozradím, ale ráda dodám, že divadelní poetika Bezručů a Spitfire Company se prolnula v této inscenaci vysloveně symbioticky a vstřícně mému diváckému naturelu. Herecké souhře dominuje suverénní výkon Kateřiny Krejčí, která, v roli dítěte chystajícího se na porodní "zemětřesení", probudí mateřský pud snad i v kamenné sfinze.
(zadáno: 7.11.2021)
75 %. Novelu J. Štiftera o zašlém šarmu a půvabu prvorepublikového českobudějovického nevěstince Café Groll se vším povrchním pozlátkem v kontrastu s vystřízlivěním společnosti v poválečné době, kdy politický zlom roku 1948 pokouší a obnažuje lidský charakter, se v inscenaci JDČB povedlo podmanivě oživit. Prostřednictvím výpravné scénografie, přiměřeně "lechtivé" choreografie i hudby J. Čtvrtníka, který současně zajišťuje i živý klavírní doprovod, šantánové kouzlo z jeviště doslova dýchá. Nelze nezmínit i vyrovnané herecké výkony a plynulé propojení střídajících se časoprostorových rovin. Velmi příjemný divácký zážitek.
(zadáno: 31.10.2021)
Bang - Divadlo Letí 70 %
(zadáno: 31.10.2021)
(zadáno: 31.10.2021)
75 %. Pozoruhodná inscenace, v níž velmi silně promlouvají také její nonverbální složky, jejichž prostřednictvím se podařilo neotřele a působivě posílit zobrazení skutečnosti, že protipólné motivy života a našich pocitů mají i své nečekané fáze prolnutí. Destrukce, špína, zmar, bolest, nepochopení, násilí, osamění, úpadek morálky, osobních cílů a hodnot kontra vzdor a cesta za doteky, sounáležitostí, porozuměním, pomocí, citovým naplněním, svobodou, světlem, nadějí. Vynikající výkon Zdeňka Piškuly, který titulní roli dává snad ještě o něco víc než úplně všechno.
(zadáno: 26.10.2021)
Inscenaci se nepodařilo otevřít mi cestu k jakékoli smysluplné nadstavbě na freudovské téma, ani ho nesvedla nijak účelně a obhajitelně ironicky shodit, bylo-li jedno či druhé záměrem. Napadla mě ještě možnost, že způsob, jakým na nás vše ve výsledku zapůsobí, by mohlo být klíčem k tomu a z toho. Bez nároku na jakékoli další psychoanalytické zkoumání mého pohledu cítím se býti vděčná za své dětství, krajinu snů a snad tedy i za zákoutí vlastního podvědomí, a to budiž v tomto případě současně i mou katarzí.
(zadáno: 24.10.2021)
