PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Petr Tichý
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (89)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 28.11.2011)
(zadáno: 28.11.2011)
Solidně udělané, i když místy trochu statické. Velmi dobrý je Josef Nechutný, umírněná a v zásadě vážná poloha sluší i Antonínu Procházkovi a Pavlu Pavlovskému.
(zadáno: 28.11.2011)
(zadáno: 28.11.2011)
(zadáno: 28.11.2011)
Roztomilá konverzačka, která neurazí ani příliš nenadchne. Jitka Smutná tradičně velmi dobrá, Jan Hartl i Jana Stryková se snaží své role vyplnit a snad i malinko přesáhnout, ale časový protor (a v případě Jana Hartla i značně omezený pohyb po jevišti)je neúprosně limituje.
(zadáno: 28.11.2011)
Rozporuplné pocity. Někteří herci velmi dobří (Dolanský, Šplechtová), někteří naopak téměř zoufalí (především Donutil). V porovnání s jinými inscenacemi Daniela Špinara až nebývale umírněné, což látce dle mého názoru prospělo.
(zadáno: 20.9.2011)
Inscenace zcela v duchu poetiky Divadla v Dlouhé - bez romantiky a patosu, zato se zvýrazněným akcentem na slovní a především situační komiku. Režijně bezchybné, z herců vynikají zejména Jan Vondráček (Bláha) a Miroslav Hanuš (Bušek). Komická poloha velmi sluší Martinu Matejkovi (krejší Fiala) a Kláře Sedláčkové-Oltové (Kristýnka Fialová).
(zadáno: 20.9.2011)
Vynikající scéna a kostýmy, pečlivé a do detailu propracované herecké vedení. Korespondenci V+W jsem zkonzumoval i v knižní podobě (3 poměrně obsáhlé svazky), takže mohu potvrdit, že výběr toho nejdůležitějšího musel být pro Doru Viceníkovou pěkným oříškem. Povedlo se jí to na výbornou a zejména závěr má hloubku a napětí, které by inscenaci mohlo závidět lecjaké drama.
(zadáno: 20.9.2011)
Povedená inscenace s řadou dobrých hereckých výkonů. Z herců nad ostatními vynikají zejména Jan Dolanský (Treplev), Ladislav Mrkvička (doktor Dorn) a Lucie Žáčková (Máša). Příjemně mne překvapila i dosud zcela neznámá Eva Josefíková jako Nina Zarečná. Ke konci bohužel inscenace ztrácí šťávu a závěrečný výstup Niny a Trepleva ve čtvrtém dějství je už jen slabým odvarem všeho předešlého. Umístění hlediště na jevišti je zajímavé a funkční - škoda jen toho zbytečného efektu na závěr (světelný kruh nad hledištěm).
(zadáno: 20.9.2011)
(zadáno: 20.9.2011)
(zadáno: 20.9.2011)
(zadáno: 20.9.2011)
(zadáno: 20.9.2011)
(zadáno: 20.9.2011)
(zadáno: 4.4.2011)
Představení mi ze všeho nejvíc připomínalo jízdu na kole se spadlým řetězem: z kopce to občas jelo, do kopce to drhlo a rachotilo. Jen chvíli po přestávce se zdálo, že by to mohlo k něčemu být - to když se na jevišti objevil Josef Nechutný v roli turka Aliho. To je ostatně jediný herec, o kterém má vůbec cenu se v souvislosti s touto inscenací zmiňovat, všichni ostatní zůstali v hlubokém podprůměru. Návštěvnost i na plzeňské poměry opravdu tristní - celkem obsazeno maximálně sedm řad, zbytek včetně balkonu zcela prázdný. Co více dodávat?
(zadáno: 23.3.2011)
(zadáno: 15.3.2011)
(zadáno: 8.3.2011)
(zadáno: 8.3.2011)
(zadáno: 8.3.2011)
(zadáno: 8.3.2011)
(zadáno: 9.12.2010)
(zadáno: 9.12.2010)
(zadáno: 9.12.2010)
Tipy (0)
Prozatím tento redaktor nezadal žádný tip.
Blogy (0)
Prozatím tento redaktor nenapsal žadný svůj příspěvek do blogu.
Recenze (37)
6.6.2009, Činoherní klub: Americký bizon
Pojednání o americkém snu na jevišti Činoherního klubuO Americe se říká, že je to země neomezených možností. A něco na tom možná bude. V malých podzemních obchůdcích sní miliony drobných obchodníčků svůj americký sen – sen o tom, že jednoho dne zbohatnou a stanou se zajištěnými, zámožnými nebo dokonce neřestně bohatými. Podobná myšlenka se vkrádá na mysl i Donu Dubrowovi, majiteli maličkého krámku s honosným názvem „Donův maloobchod“. Donův podzemní krámek připomíná něc...
20.4.2009, Dejvické divadlo: Dračí doupě
Setkání po letech, s překvapenímKdyž se po letech potkají dva přátelé z mládí, může jejich setkání vyústit v řadu veselých okamžiků. Pokud k takovému setkání dojde na pravidelném třídním srazu, dříve či později se na stole objeví fotky partnerů a dětí, domů, psů, zahrad a bazénů. Co se však stane, když se dva přátelé z mládí setkají uprostřed lesa? Trumfovat se tím, kdo má na sobě lepší bundu a v kapse dražší mobil, s tím si v přírodě nikdo dlouho ...
27.2.2009, Divadlo J. K. Tyla Plzeň: Odcházení
O trpkých odchodech a triumfálních návratechMezi premiérami uplynulého roku zaujímá Havlovo Odcházení výjimečné postavení, a to hned z několika důvodů. Předně se jedná o novinku, se kterou se na česká jeviště vrací dramatik, jenž se dvacet let věnoval zcela jiné oblasti veřejného života – navíc bývalý český prezident. Výjimečnost Havlova návratu navíc podpořil i nebývalý mediální zájem o vše, co s novou divadelní hrou Václava Havla byť jen okrajově souviselo. ...
13.3.2009, Divadlo J. K. Tyla Plzeň: Zkrocení zlé ženy
Jak se krotí saňAsi není jednoduché vžít se do postavení otce, který má dvě dcery zralé na vdávání, avšak nápadníci mají zájem jenom o jednu, totiž o tu mladší a hodnější. V takové chvíli lze mít pochopení i pro extrémní řešení celé situace: mladší Bianka se bude moci provdat až v okamžiku, kdy bude pod čepcem i starší Kateřina. A pochopení lze mít i pro úmysl Biančiných nápadníků najít jakéhokoli muže, který by byl ochoten Kateřinu...
14.2.2009, Národní divadlo: Den naděje
Cesta dlouhým dnem do islandské nociObjeví-li se v názvu jakéhokoli literárního či dramatického díla slovo naděje, je téměř jisté, že v jeho ději může pozorný divák nebo čtenář nalézt téměř cokoliv – jenom po naději zde nenajde ani stopu. V takových knihách se po naději touží a často se o ní i mluví, ale samotná naděje se v nich neobjeví ani náznakem; v takových divadelních hrách se většina postav pohybuje bezcílně po jevišti, bojuje s imaginárními nep...
19.1.2009, Dejvické divadlo: 39 stupňů
Jen pár stupňů ke zlatuPožehnáním i prokletím v životě každého divadelního souboru bývá okamžik, kdy vnější obraz divadla začne být až příliš spojován jen s jedinou mediální tváří. Požehnáním proto, že nic nepovzbudí návštěvnost tolik jako jednoduchá mediální zkratka. A prokletím zas proto, že žádná zkratka nikdy nevystihne podstatu věci jinak než pokřiveným způsobem – a v záři hlavní hvězdy souboru navíc ti ostatní zůstávají vždycky malič...
11.12.2008, Divadlo Ungelt: Picasso
Malé hrůzy velkého světaV kalendáři se píše říjen roku 1941 a Francie je již druhým rokem okupována německou armádou. Do stroze zařízené vyšetřovací místnosti kdesi v Paříži právě přivádějí známého malíře španělského původu Pabla Picassa. Za několik dnů mu bude šedesát a celý kulturní svět ho považuje za malířského génia. Teď se však od něj přízeň osudu náhle odvrací: je zde, ale neví proč; cosi po něm chtějí, ale zřejmě mu neříkají ve všem...
30.12.2008, Divadlo na Vinohradech: Jistě, pane ministře
Stále aktuální výlet do časů nedávno minulýchKdyž zhruba před deseti lety odvysílala Česká televize první díl britského televizního seriálu „Jistě, pane ministře“, vyvolal tento její počin u diváků velice pozitivní odezvu. Seriál, ve kterém proti sobě stojí mazaný svět politiky a stejně vykutálený svět státní správy a jehož jednotlivé díly byly natočeny v průběhu let 1980 až 1987, se totiž ještě v polovině devadesátých let jevil v českých reáliích jako zcela ak...
30.10.2008, Divadlo Na zábradlí: Milada (nedokončená opera)
Zpěvem k radosti, mrkví k realitěSetká-li se milovník divadelního humoru na jevišti s dílem, které nese v podtitulu slova „nedokončená opera“, vybaví se mu zřejmě ze všeho nejdřív geniální hudební kus Járy Cimrmana s názvem Proso, z jehož fragmentů pečliví badatelé zrekonstruovali hru Hospoda na mýtince. A ačkoliv je v případě „nedokončené opery“ Milada tato první myšlenka možná maličko zavádějící, při pečlivém zkoumání lze v obou dílech najít i jis...
17.10.2008, Národní divadlo: Na ústupu
Život, který všichni občas žijemeStaré arabské přísloví praví, že manželství je jako obležená pevnost: kdo je venku, chce dovnitř, a kdo je uvnitř, chce naopak ven. Manželství Edwarda a Alice trvá už třiatřicet let. To je jistě dost dlouhá doba na to, aby se všechny hrany otupily a všechny konflikty nějak urovnaly. Po tak dlouhé době jsou všechny dny spíš všední než sváteční a ve vzájemném vztahu všech účastníků chybí cosi těžko popsatelného: jakoby...
2.10.2008, Divadlo J. K. Tyla Plzeň: Řeči /Rumors/
Řeči? Řeči...Úspěšné situační komedie se zpravidla nevyznačují příliš sofistikovaným dějem a ani komedie amerického dramatika Neila Simona Řeči není v tomto směru výjimkou: v jistém newyorském domě se sejdou čtyři dobře situované páry, aby zde oslavily desáté výročí svatby svých hostitelů, manželů Charlieho a Myry. Jenomže hostitelé se na jevišti stále jaksi neobjevují. Pán domu leží totiž v posteli s prostřeleným ušním lalůčkem ...
12.9.2008, Činoherní klub: Hrdina západu
Hrdinové našeho západuMezi zbabělostí a hrdinstvím existuje někdy jen velmi tenká hranice: někdo se hrdinou už narodí, z jiného udělají hrdinu okolnosti; a občas se přihodí i to, že se někdo stane hrdinou tak nějak nedopatřením – prostě jenom proto, že v něm druzí chtějí hrdinu vidět. A vůbec nezáleží na tom, že ještě včera to byl pro ostatní jen takový cucák, nemehlo a budižkničemu, kterému se všichni okolo jenom vysmívali. Hra irského d...
15.9.2009, Činoherní klub: Ptákovina
Alegorie obscénního kosočtverceKdyž někdo ve škole tajně namaluje na tabuli obrázek kosočtverce, jde zpravidla pouze o hloupou klukovinu. Rozhodně se však nejedná o žádnou mimořádnou událost, kvůli které by musely zasedat početné vyšetřovací komise, a jejíž viníci by se po dopadení měli exemplárně trestat uřezáním obou uší. Co když však stejný obrazec namaluje na tabuli ředitel dané školy – a to prostě jen tak, bez nějakého zjevného důvodu? Jak se...
3.10.2009, Národní divadlo: Srpen v zemi indiánů
Snadno snesitelná hořkost bytíČas od času se stane, že ač nikým neočekáván, přesto se na českých jevištích objeví drobný klenot. Možná není na první pohled efektně nablýskaný, zato má jasné a ostré hrany, a každá jeho drobná ploška vyzařuje do okolí paprsky úspěchu, radosti a vrcholné profesionality. Všichni jsou v té chvíli překvapeni a ptají se jeden druhého, co za tím přesně vězí. A všichni se také ptají, zda se tento nepatrný umělecký šperk s...
30.10.2009, Divadlo J. K. Tyla Plzeň: Jako naprostý šílenci
Když se setká fikce s realitouV běžném životě vede mezi fikcí a realitou velmi zřetelná hranice, jejíž rozlišení by nemělo nikomu činit potíže. Pouze umělcům je občas přiznávána výsada pohybovat se beztrestně na samé hraně obou světů a z každého si vybírat jen to, co se jim právě hodí do krámu. I k tomu však potřebují toleranci a respekt svého okolí, protože nerozlišovat svět reálný od světa nereálného, to je v běžném životě dovoleno pouze bláznů...
16.11.2009, Divadlo Ungelt: Jeffreymu je šoufl
Divadlu Ungelt je tento večer šouflExistují lidé, kteří jsou schopni donutit své okolí, aby obíhalo okolo jejich života podobně jako Země okolo Slunce. Na tom ještě není nic mimořádného: podobné chování vídáme u většiny politiků a téměř u všech celebrit. Jenom málokomu se ale podaří donutit veřejnost, aby se v uctivosti skláněla i před životem naplněným pouze absolutním marasmem a bídou. A ještě méně je na světě těch, kteří dokáží udělat z vlastního z...
1.1.2010, Národní divadlo: Mikve
Blízkost vzdálenéhoVe světě propleteném miliony kilometrů optických kabelů jsou termíny jako blízkost a vzdálenost jen velice relativními pojmy. Nějak jsme si už zvykli na to, že spíš než v metrech a kilometrech je vzdálenost či blízkost lepší vnímat v ukazatelích mnohem subtilnějších: cosi je nám vzdáleno ani ne tak proto, že to leží daleko od nás, jako spíš proto, že s tím nemáme žádnou zkušenost a že se to nachází mimo meze naší ome...
15.1.2010, Divadlo J. K. Tyla Plzeň: Ve státním zájmu
Tam kde je humor ve státním zájmuMyslíte si, že v dnešní bouřlivé době se už nelze téměř na nic spolehnout? Něco na tom možná bude. V plzeňském divadelním prostředí se však jedna věc zdá být stále stejně neotřesitelná: pokud zdejší herec a dramatik Antonín Procházka napíše novou divadelní hru, před divadelní pokladnou se rázem objeví fronty a vedení divadla má předem zajištěno alespoň šedesát zcela vyprodaných repríz. Paříž může mít svého Moliera a ...
30.1.2010, Činoherní klub: Bůh masakru
Komický karneval krutostiK dětskému světu patří občas krutost, jejíž hloubku si dospělí ani nedovedou představit. Následky takové krutosti mohou být někdy banální, jindy osudové. A občas se tyto následky projeví způsobem, který by člověk dopředu snad ani nepředpokládal – a stanou se katalyzátorem událostí, které si s tou původní dětskou krutostí v ničem nezadají. V divadelní hře francouzské autorky Yasminy Rezy Bůh masakru, kterou v české pr...
15.2.2010, Divadlo Ungelt: Na útěku
Hra o cestě, která je sama sobě cílemPokud člověk odněkud utíká, většinou má alespoň rámcovou představu o tom, k jakému cíli jeho útěk směřuje. Existují však útěky, které nikam nesměřují – jsou to útěky odněkud, nikoliv útěky někam. Cílem takové cesty není někam dojít: podstatné je dostat se pryč, možná někam daleko, ale v každém případě někam docela jinam. Pryč od rodiny, pryč od dětí, pryč z domova důchodců. Postavy francouzské divadelní hry Na útěku ...
12.3.2010, Divadlo J. K. Tyla Plzeň: Lucerna
Pohádková Lucerna pro nenáročnéS klasickými divadelními tituly je to těžké: každý ví, co od nich očekávat, a každý má alespoň rámcovou představu o tom, oč v nich běží. Případní inscenátoři jsou tím vlastně už od počátku postaveni před otázku volby, zda vyjít vstříc očekávání publika, nebo se s těmito očekáváními razantně střetnout. V prvém případě přitom riskují nevoli kritiky, v druhém zas nepřízeň publika. Když plzeňská činohra přistoupila k nas...
29.3.2010, Dejvické divadlo: Krajina se zbraní
Touhy a limityVolit mezi dobrem a zlem je snadné, pokud má zlo na první pohled ďábelskou tvář a dobro se odívá rouchem beránka. Jenomže tak tomu bývá většinou jen v pohádkách: v běžném životě mívají etické soudy daleko rafinovanější podobu. Víme sice, že zabít někoho je špatné a obdarovat druhého naopak dobré – neexistují však také případy, kdy smrt se stává největším darem a dar naopak poselstvím smrti a zmaru? A podobně je tomu ...
Povedené divadelní pojednání o poslední vině
Představy o tom, co se děje s člověkem po smrti, mohou být případ od případu různé. Optimisté věří v reinkarnaci, realisté doufají v konečnost temného a bezútěšného hrobu, lidé duchovně založení si pohrávají s představou nebe a pekla a životní skeptici si podobné myšlenky raději vůbec nepřipouštějí, protože se jim žádná z nabízených variant příliš nezamlouvá. Konečnou odpověď však nikdo nikdy nezjistí, protože někter...
V labyrintu jazykového Minotaura
Každý, kdo se někdy pokoušel proniknout do tajemství cizí řeči, mi dá jistě za pravdu, že studium cizího jazyka není žádná procházka po mechem zarostlém chodníčku. Úskalí cizí řeči jsou zapeklitá a v zákrutách nesrozumitelných slovíček, dvojsmyslných výrazů a pro laika jen obtížně pochopitelných větných tvarů je možné se ztratit stejně snadno jako v labyrintu bájného Minotaura. Své o tom jistě vědí především emigrant...
12.6.2010, Městská divadla pražská: Shirley Valentine
Divadelní průvodce inteligentní ženy po vlastním osuduV životě, v literatuře i na divadle je to vlastně běžné schéma: žena na hranici středního věku si náhle uvědomí, že její dosavadní život byl možná až příliš podřízen povinnostem a snad proto se z něj v běhu let vytratila všechna dřívější radost. Při hořké životní bilanci postupně zjišťuje, že její mladistvá očekávání se nikdy nenaplnila, předpokládaných cílů nebylo nikdy dosaženo a vysněné ideály byly naopak pragmati...
2.10.2010, Švandovo divadlo: Dioptrie růžových brýlí
Mrazivé doteky bláznivého světaJe to jako zlý sen, do kterého se člověk probudí po pokojně prospané noci: ačkoliv svět okolo je stále stejný, osoby pobývající uvnitř něj jakoby přes noc někdo vyměnil. Když se něco podobného stane duševně nemocné osobě nebo člověku trpícímu stařeckou demencí, lze to snad ještě nějak pochopit. Jaké ale hledat vysvětlení, když k takové situaci dojde u mladého, relativně zdravého člověka? Třicátník Honza je se svým ži...
30.10.2010, Divadlo na Vinohradech: Marie Stuartovna
Zaprášená klasika v moderním baleníTa otázka se před současnými divadelníky objevuje s pravidelností téměř zákonitou: má v dnešní době ještě smysl obracet pozornost k divadelním hrám, které od moderní doby odděluje nejen hluboký příkop času, ale také těžké nánosy romantického balastu? K dramatům, jejichž pozice byla kdysi nezpochybnitelná, které však v současné době už nedovedou k divákům promlouvat jednoduchým a na první poslech srozumitelným jazykem...
5.11.2010, Národní divadlo: Blackbird
Zločiny a poklesky malého světaExistují poklesky, jejichž následky si sebou lidé nosí celý život. Chyby, které nelze jednoduše splatit, protože i kdyby za ně člověk zaplatil sebevětší cenu, ony se k němu přesto mohou kdykoliv znovu vrátit. Jak se v takovém případě vyrovnat se sebou i se svým okolím? Jak za sebou uzavřít tu těžkou železnou bránu minulého života, když ani změna jména a totální proměna identity nemusí být za všech okolností dostačují...
19.11.2010, Divadlo J. K. Tyla Plzeň: Noc bláznů
Kde blázni vytyčují cestu Z reality všedního života se dá vybočit mnoha různými způsoby. Kdo nevidí únikovou cestu v obluzujících účincích drog ani v hledání pravdy na dně sklenky alkoholu, ten může vyzkoušet možná něco podobně omamného – totiž právě divadlo. Povedené divadelní představení je samo o sobě malým zázrakem a když na to přijde, může být nejen příjemnou relaxací pro diváky, ale někdy se může stát i přínosnou terapií pro své aktéry....
Hrůzyplná cesta za unikajícím snem
Ta představa působí už na první pohled zcela nereálným dojmem: po světě chodí člověk, který byl před jedenadvaceti lety připraven o ruku, on ji však nikdy nepřestal hledat. Prochází životem jako osamělý mstitel a kudy projde, tam za ním zůstává ležet úhledná řada mrtvol a záplava uřezaných rukou. Co se asi stane, když se takovému člověku přimotá do cesty dvojice bezvýznamných podvodníčků, kteří v něm vidí jen snadnou...
19.2.2011, Národní divadlo: Špinavé ruce
Žulový pomník s chladným srdcemUmělecké tvůrce limituje v jejich rozletu řada nejrůznějších faktorů. V poslední době se významným limitem pro mnohé divadelní inscenace staly peníze. Nedostatek financí výrazně ovlivnil i konečnou podobu dramaturgického plánu činohry pražského Národního divadla. Mezi tituly, které byly tímto šetřením zasaženy nejvíce, se zařadila také hra Špinavé ruce, jejímž autorem je francouzský spisovatel, dramatik a filosof Jea...
11.3.2011, Divadlo J. K. Tyla Plzeň: Hrobka s vyhlídkou
Deset herců na zabitíO některé experimenty není radno se pokoušet – a když už se o ně člověk náhodou pokusí a neuspěje, je dobré na ně co nejrychleji zapomenout. Pokusit se inscenovat na jevišti detektivní komedii s hororovými prvky je samo o sobě experimentem i výzvou. Pokus plzeňské činohry o proniknutí do světa strašidelného příběhu s tajemnými prvky je ale experimentem natolik nevydařeným, že by bylo lépe na něj velmi rychle zapomeno...
18.3.2011, Divadlo J. K. Tyla Plzeň: Přišel na večeři
Návštěva, za kterou se není třeba stydětUklouznout po zmrzlé hrudce sněhu a zlomit si přitom nohu je dost nepříjemnou věcí i pro docela obyčejného člověka. Když se ale něco podobného stane známé rozhlasové hvězdě jen několik dní před jejím slavnostním vánočním proslovem, je to patálie hned dvojnásobná. Význačného kritika a přítele slavných umělců Sheridana Whitesida potkala taková nesnáz právě ve chvíli, kdy procházel okolo domu manželů Stanleyových. Nyní ...
26.3.2011, Činoherní klub: U Kočičí bažiny
Médea z Činoherního klubuExistuje celá řada hříchů, kvůli kterým na sebe neobratný recenzent může přivolat hromování veřejnosti, jeden hřích však patří k nejhorším – totiž prozradit divákovi už dopředu, jak to celé dopadne. Jsou však i takové hry, u kterých vyzrazení pointy žádnou větší škodu nezpůsobí, protože ta je už od první pronesené repliky všem divákům naprosto zřejmá. A právě to je případ hry irské dramatičky Mariny Carr U Kočičí baž...
1.10.2011, Divadlo na Vinohradech: Zkouška orchestru
Mírně nadprůměrná obžaloba umělecké průměrnostiNa světě je spousta průměrných hudebníků, kteří si o sobě myslí, že pouze nepřízeň okolí, vrtkavost osudu nebo prostě jen nedostatek štěstí jim upírají nárok na zasloužený obdiv a bezmezné uctívání. A stejně tak je na světě i množství bezvýznamných orchestrů, které se mátožně potácejí v šedivé zóně průměru a které se časem proměňují v bitevní pole plné vzájemné řevnivosti a nikdy nekončících hádek a konfliktů. Existu...
12.11.2011, Divadlo J. K. Tyla Plzeň: Porcie Coughlanová
Pod dotekem temného andělaV představách cizinců je Irsko idylickou zemí vyznačující se rozlehlými zelenými pláněmi, bukolickými lesy a pastvinami plnými čtyřlístků, které zdejším usedlíkům jistě přinášejí jen samé štěstí. Oč jsou tyto představy idealističtější, o to ostřeji s nimi kontrastuje podoba, kterou tato země nabývá v tvorbě minulých i současných irských dramatiků. Autoři jako John Millington Synge, Martin McDonagh či Marina Carrová p...
Komorní variace na pečlivě utajené téma
V roce 1899 zkomponoval anglický hudební skladatel Edward Elgar skladbu Variace na původní téma, pro kterou se později vžil název Enigmatické variace. Jedná se o čtrnáct hudebních variací na melodii, která je v kompozici snad kdesi ukrytá, jenomže tak důmyslně, že ji vlastně nikdy přímo neslyšíte. Elgarova skladba hraje klíčovou roli i ve stejnojmenné divadelní hře, jejímž autorem je francouzský dramatik Eric-Emmanue...
Reflexe (0)
Prozatím tento redaktor nenapsal žadnou reflexi.
Rozhovory (0)
Prozatím tento redaktor neprovedl žádný rozhovor.
