Dáša byla skvělá, ale na historickou hru tam bylo skutečně příliš plastu..

Špinarova modernizace je povrchní, plytká a (jako u většiny jeho inscenací) průhledně okopírovaná od německého divadla. Vnější řešení místo důsledné interpretace vede k vnějškovému hraní a zploštění postav (zejm. u Juřičkové). D. Havlová si za každou cenu chce urvat svou královnu, ale i to je na škodu věci. Místy to celé působí směšně. Energie, napětí, patos ani etos hry se do hlediště při repríze, kterou jsem viděl nepřenesl. Ukázkový příklad moderně zabaleného, ale jinak vnitřně mrtvolného divadla.

Bohužel jsem zastáncem klasiky a moderní zpracování mě většinou moc nevyhovují.

Sice zmodernizovaná, ale přesto tradiční inscenace Marie Stuartovny. Naprosto skvělá Dagmar Havlová v hlavní roli. V prvním dějství mi sice vadilo, že většina děje se odehrávalo za průhlednou plexisklovou stěnou, která diváky odděluje od herců a hloupá hudba s německými slovy, které se za celou inscenaci zopakovaly nejméně stokrát. Z herců bych rád vyzdvihl vedle Dagmar Havlové pana Satoranského, Štastného a Medunu a paní Juřičkovou a Režnarovou.

Opětovně průměrná inscenace na kdysi tak vynikající scéně.

Jenom kvůli výborné Lucii Juřičkové

Očekávala jsem dvě královny v klasické hře klasického divadla a dostalo se mi jedné královny s poněkud pouťovou a plastovou příchutí.

Představení stojí a padá s postavou královny Alžběty. Ta byla sice Lucií Juřičkovou zahraná skvělě, ale postavě samotné jsem vůbec nevěřil, to prostě nebyla anglická královna.

Celkově bych herecké výkony hodnotil značně výše, ovšem vykreslení Alžběty, scéna a kostýmy to bohužel u mě táhnou dost dolů.

Je těžké hodnotit hru na začátku nové sezony, kdy si člověk znovuobnovuje laťku a srovnává s vlastní představou o nezapomenutelných zážitcích sezony minulé. Ale pro mě je to čistých 70 hlavně za paní Juřičkovou v první polovině, kdy jsem snad ani nikoho jiného nevnímala a až s dětským nadšením se těšila na každou její další scénu. Paní Havlová a pan Šťastný rozhodně nezklamali, i menší role podle mě dobře zahrané.

Tahle hra je především o Alžbětě. A mně se Alžběta hrubě nelíbila, ani jak byla napsaná, ani jak byla zahraná. Těšil jsem se na souboj královen, ale pro mě byla na prknech bohužel jen jedna. Palec nahoru za Veškrnovou a některý vedlejší role, palec dolu za všechno ostatní, zejména scénu, hudbu, rozvleklost a zbytečnost některých výstupů a tu nešťastnou ukňouranou Alžbětu...

Výborná Lucie Juřičková a Jan Šťastný. Špinarovo vnějškové pojetí je sice zajímavé, nicméně účinnost situace v mnoha místech snižuje. A například skleněná stěna, která odděluje herce po celé první jednání, zhoršuje akustiku natolik, že mi nepřipadá jako příliš účelné řešení (nicméně uznávám, že při střetu královen funguje velice dobře)

8.6.2010: vynikající Lucie Juřičková, velmi dobrá Dagmar Havlová-Veškrnová, setkání obou královen skvělé, pánové až na výjimku Jana Šťastného mne nepřesvědčili; zbytečná aktualizace kostýmů a scény; těch několik diváků, kteří měli vstupenky na II. balkon, bylo usazeno na I. balkon, a II. balkon byl zcela prázdný, přízemí zaplněné ze tří čtvrtin

Vůbec není špatné! Netradiční, ale zasahující. Daleko lepší než Vojcek. Juřičková uhranující.

Výborně! Špinar opět dokázal, že opravdu umí! Možná zrovna jeho styl pro trad. publikum Vinohrad není to pravé ořechové a jeho angažování zde bylo trochu překvapivé - také zde už končí :-( Klasické drama pojaté vlastně tradičně, inscenace je čistá, má pevnou formu bez nějakých excesů. To, že se neodehrává v papundeklových kulisách nebo že nezní unylá hudba, vůbec nevadí. Režisér ví, co chce, a dokázal to sdělit i hercům. Výkon obou královen skvělý, daří se udržet napětí i spád textu, který by v jiném pojetí mohl docela dost nudit.

20.12.2009 a 25.4.2010: Moderní kabát inscenace, který funguje, nic tam není samoúčelné. Inscenace má hodně čitelných režijních nápadů (vězení, červené koberce). Herci hrají bezvadně, děj má spád, diváka to nenudí ani trochu. Mile překvapuje Lucie Juřičková i Dagmar Havlová. Špinar umí pracovat s herci a ví co chce a je to znát. Největší dojem na mne udělalo setkání obou královen, hodně silná scéna. Je tam pár drobností, které bych vypustil, ale je to názor osobného vkusu. Povedlo se to víc jak Vojcek (pro mne jako pro diváka).

Ale jo, takovéto pojetí klasiky dává smysl a zvolená koncepce mě hodně bavila (i když je otázkou, zdali zrovna Vinohrady, s věkovým průměrem diváků kolem 60 let, jsou tím vhodným místem pro experimenty (a těch "ach" bylo slyšet během představení vcelku dost)). Nemohu se ovšem ubránit názoru, že největší slabinou celé hry byly herecké výkony. A to nejen ty individuální (pánové Řezáč, Meduna a Holík mi přišli chvílemi hodně tragičtí, Lucie Juřičková se také chvílemi ztrácela), ale hlavně do sebe jednotlivé projevy nezapadaly (paradoxně jsem zde v naprostém rozporu s výše uvedeným hodnocením). A to mi vadilo víc než 80x zopakovaná věta "Du hast mich gefragt".