Marie Stuartovna

TV záznam hodnocen na ČSFD.

65%
záznam
Bůh ohol královnu, bůh ohol královnu jejím holicím krémem...
Byť pravděpodobně tento kousek nebude patřit k veledílkům režiséra Špinara, jde o vinohradskou "lepší" inscenaci. Herecky i dramaturgicky. A že si, ó hrůzo, režisér dovolil použít právě rammsteinovské Du hast, no, pak stačí si jen text celé písně přeložit.
Skvělá scéna oddělení obou královen, Marie/D. Havlová-Veškrnová a Alžběty/L. Juřičková, od jejich doprovodu dveřmi uzavřenými alarmem, takže se octnou na stejné straně scény.
Ale pro pravověrné Vinohraďany to vážně moc není...

Historické drama, kde by se napětí na jevišti dalo krájet (a to jsem viděl představení pouze z TV záznamu). Líbily se mi oba ústřední výkony (civilní Havlová, skvěle váhavá Juřičková), které výborně doplňoval Jan Šťastný. Hra měla spád a ani chvíli nenudila. V představení je vidět zřetelná režijní stopa Daniela Špinara (scéna, hudba, moderní kostýmy...).

Tato inscenace byla s odpustěním "na zvracení". Nepodařený pokus o jakousi modernu, příšerné kostými i kulisy a ještě horší hudba. Z krásného příběhu udělali nepochopitelnou, asi 2 hodiny se táhnoucí hru, u které se bohužel ani spát nedalo. Dagmar Havlová-Veškrnová a Jan Šťastný ale jako jedni z mála svou roli hráli dobře.

Proč si tolik režisérů myslí, že bez převedení do současnosti by to nešlo? Z celého divadla mi nejvíc utkvěla (bohužel) hromada plastových židlí a Rammstein... Obě královny ale zahrály výborně.

Hra pojmenovaná po Marii Stuartovně (Dagmar Havlová-Veškrnová) se spíše soustředí na anglickou královnu Alžbětu a je hereckým koncertem Lucie Juřičkové, která ji hraje. Nicméně velmi dobrý výkon podává i Dagmar Havlová-Veškrnová. Oceňuji scénu, která přesně koresponduje s náladou a dějem hry.

Dáša byla skvělá, ale na historickou hru tam bylo skutečně příliš plastu..

Špinarova modernizace je povrchní, plytká a (jako u většiny jeho inscenací) průhledně okopírovaná od německého divadla. Vnější řešení místo důsledné interpretace vede k vnějškovému hraní a zploštění postav (zejm. u Juřičkové). D. Havlová si za každou cenu chce urvat svou královnu, ale i to je na škodu věci. Místy to celé působí směšně. Energie, napětí, patos ani etos hry se do hlediště při repríze, kterou jsem viděl nepřenesl. Ukázkový příklad moderně zabaleného, ale jinak vnitřně mrtvolného divadla.

Bohužel jsem zastáncem klasiky a moderní zpracování mě většinou moc nevyhovují.

Sice zmodernizovaná, ale přesto v mnohém tradiční inscenace Marie Stuartovny. V prvním dějství mi sice vadilo, že se většina děje odehrávala za průhlednou plastovou stěnou, která diváky odděluje od herců. Zvláštní hudební složka, která se skládala ze stále se opakujících skladech, se k představení moc nehodila. Ale modernizace byla vcelku zajímavá. Dobrým nápadem bylo především schovávání dopisů Marie do jakéhosi zvláštního lustru. Skvělý výkon podala Dagmar Havlová v titulní roli. Z dalších účinkujících bych vyzdvihl pány Satoranského, Šťastného, Medunu a Řezáče.

Opětovně průměrná inscenace na kdysi tak vynikající scéně.

Jenom kvůli výborné Lucii Juřičkové

Očekávala jsem dvě královny v klasické hře klasického divadla a dostalo se mi jedné královny s poněkud pouťovou a plastovou příchutí.

Je těžké hodnotit hru na začátku nové sezony, kdy si člověk znovuobnovuje laťku a srovnává s vlastní představou o nezapomenutelných zážitcích sezony minulé. Ale pro mě je to čistých 70 hlavně za paní Juřičkovou v první polovině, kdy jsem snad ani nikoho jiného nevnímala a až s dětským nadšením se těšila na každou její další scénu. Paní Havlová a pan Šťastný rozhodně nezklamali, i menší role podle mě dobře zahrané.

Tahle hra je především o Alžbětě. A mně se Alžběta hrubě nelíbila, ani jak byla napsaná, ani jak byla zahraná. Těšil jsem se na souboj královen, ale pro mě byla na prknech bohužel jen jedna. Palec nahoru za Veškrnovou a některý vedlejší role, palec dolu za všechno ostatní, zejména scénu, hudbu, rozvleklost a zbytečnost některých výstupů a tu nešťastnou ukňouranou Alžbětu...

Výborná Lucie Juřičková a Jan Šťastný. Špinarovo vnějškové pojetí je sice zajímavé, nicméně účinnost situace v mnoha místech snižuje. A například skleněná stěna, která odděluje herce po celé první jednání, zhoršuje akustiku natolik, že mi nepřipadá jako příliš účelné řešení (nicméně uznávám, že při střetu královen funguje velice dobře)

Výborně! Špinar opět dokázal, že opravdu umí! Možná zrovna jeho styl pro trad. publikum Vinohrad není to pravé ořechové a jeho angažování zde bylo trochu překvapivé - také zde už končí :-( Klasické drama pojaté vlastně tradičně, inscenace je čistá, má pevnou formu bez nějakých excesů. To, že se neodehrává v papundeklových kulisách nebo že nezní unylá hudba, vůbec nevadí. Režisér ví, co chce, a dokázal to sdělit i hercům. Výkon obou královen skvělý, daří se udržet napětí i spád textu, který by v jiném pojetí mohl docela dost nudit.

8.6.2010: vynikající Lucie Juřičková, velmi dobrá Dagmar Havlová-Veškrnová, setkání obou královen skvělé, pánové až na výjimku Jana Šťastného mne nepřesvědčili; zbytečná aktualizace kostýmů a scény; těch několik diváků, kteří měli vstupenky na II. balkon, bylo usazeno na I. balkon, a II. balkon byl zcela prázdný, přízemí zaplněné ze tří čtvrtin

Vůbec není špatné! Netradiční, ale zasahující. Daleko lepší než Vojcek. Juřičková uhranující.

Ale jo, takovéto pojetí klasiky dává smysl a zvolená koncepce mě hodně bavila (i když je otázkou, zdali zrovna Vinohrady, s věkovým průměrem diváků kolem 60 let, jsou tím vhodným místem pro experimenty (a těch "ach" bylo slyšet během představení vcelku dost)). Nemohu se ovšem ubránit názoru, že největší slabinou celé hry byly herecké výkony. A to nejen ty individuální (pánové Řezáč, Meduna a Holík mi přišli chvílemi hodně tragičtí, Lucie Juřičková se také chvílemi ztrácela), ale hlavně do sebe jednotlivé projevy nezapadaly (paradoxně jsem zde v naprostém rozporu s výše uvedeným hodnocením). A to mi vadilo víc než 80x zopakovaná věta "Du hast mich gefragt".

20.12.2009 a 25.4.2010: Moderní kabát inscenace, který funguje, nic tam není samoúčelné. Inscenace má hodně čitelných režijních nápadů (vězení, červené koberce). Herci hrají bezvadně, děj má spád, diváka to nenudí ani trochu. Mile překvapuje Lucie Juřičková i Dagmar Havlová. Špinar umí pracovat s herci a ví co chce a je to znát. Největší dojem na mne udělalo setkání obou královen, hodně silná scéna. Je tam pár drobností, které bych vypustil, ale je to názor osobného vkusu. Povedlo se to víc jak Vojcek (pro mne jako pro diváka).

Představení na mne zanechalo dobrý dojem, "du hast mich gefragt" jsem ale nepochopil ....

TV záznam hodnocen na ČSFD.

65%
záznam
Bůh ohol královnu, bůh ohol královnu jejím holicím krémem...
Byť pravděpodobně tento kousek nebude patřit k veledílkům režiséra Špinara, jde o vinohradskou "lepší" inscenaci. Herecky i dramaturgicky. A že si, ó hrůzo, režisér dovolil použít právě rammsteinovské Du hast, no, pak stačí si jen text celé písně přeložit.
Skvělá scéna oddělení obou královen, Marie/D. Havlová-Veškrnová a Alžběty/L. Juřičková, od jejich doprovodu dveřmi uzavřenými alarmem, takže se octnou na stejné straně scény.
Ale pro pravověrné Vinohraďany to vážně moc není...

Historické drama, kde by se napětí na jevišti dalo krájet (a to jsem viděl představení pouze z TV záznamu). Líbily se mi oba ústřední výkony (civilní Havlová, skvěle váhavá Juřičková), které výborně doplňoval Jan Šťastný. Hra měla spád a ani chvíli nenudila. V představení je vidět zřetelná režijní stopa Daniela Špinara (scéna, hudba, moderní kostýmy...).

Představení na mne zanechalo dobrý dojem, "du hast mich gefragt" jsem ale nepochopil ....

Tato inscenace byla s odpustěním "na zvracení". Nepodařený pokus o jakousi modernu, příšerné kostými i kulisy a ještě horší hudba. Z krásného příběhu udělali nepochopitelnou, asi 2 hodiny se táhnoucí hru, u které se bohužel ani spát nedalo. Dagmar Havlová-Veškrnová a Jan Šťastný ale jako jedni z mála svou roli hráli dobře.

Proč si tolik režisérů myslí, že bez převedení do současnosti by to nešlo? Z celého divadla mi nejvíc utkvěla (bohužel) hromada plastových židlí a Rammstein... Obě královny ale zahrály výborně.

Hra pojmenovaná po Marii Stuartovně (Dagmar Havlová-Veškrnová) se spíše soustředí na anglickou královnu Alžbětu a je hereckým koncertem Lucie Juřičkové, která ji hraje. Nicméně velmi dobrý výkon podává i Dagmar Havlová-Veškrnová. Oceňuji scénu, která přesně koresponduje s náladou a dějem hry.

Dáša byla skvělá, ale na historickou hru tam bylo skutečně příliš plastu..

Špinarova modernizace je povrchní, plytká a (jako u většiny jeho inscenací) průhledně okopírovaná od německého divadla. Vnější řešení místo důsledné interpretace vede k vnějškovému hraní a zploštění postav (zejm. u Juřičkové). D. Havlová si za každou cenu chce urvat svou královnu, ale i to je na škodu věci. Místy to celé působí směšně. Energie, napětí, patos ani etos hry se do hlediště při repríze, kterou jsem viděl nepřenesl. Ukázkový příklad moderně zabaleného, ale jinak vnitřně mrtvolného divadla.

Bohužel jsem zastáncem klasiky a moderní zpracování mě většinou moc nevyhovují.

Sice zmodernizovaná, ale přesto v mnohém tradiční inscenace Marie Stuartovny. V prvním dějství mi sice vadilo, že se většina děje odehrávala za průhlednou plastovou stěnou, která diváky odděluje od herců. Zvláštní hudební složka, která se skládala ze stále se opakujících skladech, se k představení moc nehodila. Ale modernizace byla vcelku zajímavá. Dobrým nápadem bylo především schovávání dopisů Marie do jakéhosi zvláštního lustru. Skvělý výkon podala Dagmar Havlová v titulní roli. Z dalších účinkujících bych vyzdvihl pány Satoranského, Šťastného, Medunu a Řezáče.

Opětovně průměrná inscenace na kdysi tak vynikající scéně.

Jenom kvůli výborné Lucii Juřičkové

Očekávala jsem dvě královny v klasické hře klasického divadla a dostalo se mi jedné královny s poněkud pouťovou a plastovou příchutí.

Je těžké hodnotit hru na začátku nové sezony, kdy si člověk znovuobnovuje laťku a srovnává s vlastní představou o nezapomenutelných zážitcích sezony minulé. Ale pro mě je to čistých 70 hlavně za paní Juřičkovou v první polovině, kdy jsem snad ani nikoho jiného nevnímala a až s dětským nadšením se těšila na každou její další scénu. Paní Havlová a pan Šťastný rozhodně nezklamali, i menší role podle mě dobře zahrané.

Tahle hra je především o Alžbětě. A mně se Alžběta hrubě nelíbila, ani jak byla napsaná, ani jak byla zahraná. Těšil jsem se na souboj královen, ale pro mě byla na prknech bohužel jen jedna. Palec nahoru za Veškrnovou a některý vedlejší role, palec dolu za všechno ostatní, zejména scénu, hudbu, rozvleklost a zbytečnost některých výstupů a tu nešťastnou ukňouranou Alžbětu...

Výborná Lucie Juřičková a Jan Šťastný. Špinarovo vnějškové pojetí je sice zajímavé, nicméně účinnost situace v mnoha místech snižuje. A například skleněná stěna, která odděluje herce po celé první jednání, zhoršuje akustiku natolik, že mi nepřipadá jako příliš účelné řešení (nicméně uznávám, že při střetu královen funguje velice dobře)

Výborně! Špinar opět dokázal, že opravdu umí! Možná zrovna jeho styl pro trad. publikum Vinohrad není to pravé ořechové a jeho angažování zde bylo trochu překvapivé - také zde už končí :-( Klasické drama pojaté vlastně tradičně, inscenace je čistá, má pevnou formu bez nějakých excesů. To, že se neodehrává v papundeklových kulisách nebo že nezní unylá hudba, vůbec nevadí. Režisér ví, co chce, a dokázal to sdělit i hercům. Výkon obou královen skvělý, daří se udržet napětí i spád textu, který by v jiném pojetí mohl docela dost nudit.

8.6.2010: vynikající Lucie Juřičková, velmi dobrá Dagmar Havlová-Veškrnová, setkání obou královen skvělé, pánové až na výjimku Jana Šťastného mne nepřesvědčili; zbytečná aktualizace kostýmů a scény; těch několik diváků, kteří měli vstupenky na II. balkon, bylo usazeno na I. balkon, a II. balkon byl zcela prázdný, přízemí zaplněné ze tří čtvrtin

Vůbec není špatné! Netradiční, ale zasahující. Daleko lepší než Vojcek. Juřičková uhranující.

Ale jo, takovéto pojetí klasiky dává smysl a zvolená koncepce mě hodně bavila (i když je otázkou, zdali zrovna Vinohrady, s věkovým průměrem diváků kolem 60 let, jsou tím vhodným místem pro experimenty (a těch "ach" bylo slyšet během představení vcelku dost)). Nemohu se ovšem ubránit názoru, že největší slabinou celé hry byly herecké výkony. A to nejen ty individuální (pánové Řezáč, Meduna a Holík mi přišli chvílemi hodně tragičtí, Lucie Juřičková se také chvílemi ztrácela), ale hlavně do sebe jednotlivé projevy nezapadaly (paradoxně jsem zde v naprostém rozporu s výše uvedeným hodnocením). A to mi vadilo víc než 80x zopakovaná věta "Du hast mich gefragt".

20.12.2009 a 25.4.2010: Moderní kabát inscenace, který funguje, nic tam není samoúčelné. Inscenace má hodně čitelných režijních nápadů (vězení, červené koberce). Herci hrají bezvadně, děj má spád, diváka to nenudí ani trochu. Mile překvapuje Lucie Juřičková i Dagmar Havlová. Špinar umí pracovat s herci a ví co chce a je to znát. Největší dojem na mne udělalo setkání obou královen, hodně silná scéna. Je tam pár drobností, které bych vypustil, ale je to názor osobného vkusu. Povedlo se to víc jak Vojcek (pro mne jako pro diváka).

Sice zmodernizovaná, ale přesto v mnohém tradiční inscenace Marie Stuartovny. V prvním dějství mi sice vadilo, že se většina děje odehrávala za průhlednou plastovou stěnou, která diváky odděluje od herců. Zvláštní hudební složka, která se skládala ze stále se opakujících skladech, se k představení moc nehodila. Ale modernizace byla vcelku zajímavá. Dobrým nápadem bylo především schovávání dopisů Marie do jakéhosi zvláštního lustru. Skvělý výkon podala Dagmar Havlová v titulní roli. Z dalších účinkujících bych vyzdvihl pány Satoranského, Šťastného, Medunu a Řezáče.

20.12.2009 a 25.4.2010: Moderní kabát inscenace, který funguje, nic tam není samoúčelné. Inscenace má hodně čitelných režijních nápadů (vězení, červené koberce). Herci hrají bezvadně, děj má spád, diváka to nenudí ani trochu. Mile překvapuje Lucie Juřičková i Dagmar Havlová. Špinar umí pracovat s herci a ví co chce a je to znát. Největší dojem na mne udělalo setkání obou královen, hodně silná scéna. Je tam pár drobností, které bych vypustil, ale je to názor osobného vkusu. Povedlo se to víc jak Vojcek (pro mne jako pro diváka).

Výborně! Špinar opět dokázal, že opravdu umí! Možná zrovna jeho styl pro trad. publikum Vinohrad není to pravé ořechové a jeho angažování zde bylo trochu překvapivé - také zde už končí :-( Klasické drama pojaté vlastně tradičně, inscenace je čistá, má pevnou formu bez nějakých excesů. To, že se neodehrává v papundeklových kulisách nebo že nezní unylá hudba, vůbec nevadí. Režisér ví, co chce, a dokázal to sdělit i hercům. Výkon obou královen skvělý, daří se udržet napětí i spád textu, který by v jiném pojetí mohl docela dost nudit.

65%
záznam
Bůh ohol královnu, bůh ohol královnu jejím holicím krémem...
Byť pravděpodobně tento kousek nebude patřit k veledílkům režiséra Špinara, jde o vinohradskou "lepší" inscenaci. Herecky i dramaturgicky. A že si, ó hrůzo, režisér dovolil použít právě rammsteinovské Du hast, no, pak stačí si jen text celé písně přeložit.
Skvělá scéna oddělení obou královen, Marie/D. Havlová-Veškrnová a Alžběty/L. Juřičková, od jejich doprovodu dveřmi uzavřenými alarmem, takže se octnou na stejné straně scény.
Ale pro pravověrné Vinohraďany to vážně moc není...

Ale jo, takovéto pojetí klasiky dává smysl a zvolená koncepce mě hodně bavila (i když je otázkou, zdali zrovna Vinohrady, s věkovým průměrem diváků kolem 60 let, jsou tím vhodným místem pro experimenty (a těch "ach" bylo slyšet během představení vcelku dost)). Nemohu se ovšem ubránit názoru, že největší slabinou celé hry byly herecké výkony. A to nejen ty individuální (pánové Řezáč, Meduna a Holík mi přišli chvílemi hodně tragičtí, Lucie Juřičková se také chvílemi ztrácela), ale hlavně do sebe jednotlivé projevy nezapadaly (paradoxně jsem zde v naprostém rozporu s výše uvedeným hodnocením). A to mi vadilo víc než 80x zopakovaná věta "Du hast mich gefragt".

Opětovně průměrná inscenace na kdysi tak vynikající scéně.

Tahle hra je především o Alžbětě. A mně se Alžběta hrubě nelíbila, ani jak byla napsaná, ani jak byla zahraná. Těšil jsem se na souboj královen, ale pro mě byla na prknech bohužel jen jedna. Palec nahoru za Veškrnovou a některý vedlejší role, palec dolu za všechno ostatní, zejména scénu, hudbu, rozvleklost a zbytečnost některých výstupů a tu nešťastnou ukňouranou Alžbětu...

TV záznam hodnocen na ČSFD.

8.6.2010: vynikající Lucie Juřičková, velmi dobrá Dagmar Havlová-Veškrnová, setkání obou královen skvělé, pánové až na výjimku Jana Šťastného mne nepřesvědčili; zbytečná aktualizace kostýmů a scény; těch několik diváků, kteří měli vstupenky na II. balkon, bylo usazeno na I. balkon, a II. balkon byl zcela prázdný, přízemí zaplněné ze tří čtvrtin

Historické drama, kde by se napětí na jevišti dalo krájet (a to jsem viděl představení pouze z TV záznamu). Líbily se mi oba ústřední výkony (civilní Havlová, skvěle váhavá Juřičková), které výborně doplňoval Jan Šťastný. Hra měla spád a ani chvíli nenudila. V představení je vidět zřetelná režijní stopa Daniela Špinara (scéna, hudba, moderní kostýmy...).

Špinarova modernizace je povrchní, plytká a (jako u většiny jeho inscenací) průhledně okopírovaná od německého divadla. Vnější řešení místo důsledné interpretace vede k vnějškovému hraní a zploštění postav (zejm. u Juřičkové). D. Havlová si za každou cenu chce urvat svou královnu, ale i to je na škodu věci. Místy to celé působí směšně. Energie, napětí, patos ani etos hry se do hlediště při repríze, kterou jsem viděl nepřenesl. Ukázkový příklad moderně zabaleného, ale jinak vnitřně mrtvolného divadla.

Vůbec není špatné! Netradiční, ale zasahující. Daleko lepší než Vojcek. Juřičková uhranující.

Je těžké hodnotit hru na začátku nové sezony, kdy si člověk znovuobnovuje laťku a srovnává s vlastní představou o nezapomenutelných zážitcích sezony minulé. Ale pro mě je to čistých 70 hlavně za paní Juřičkovou v první polovině, kdy jsem snad ani nikoho jiného nevnímala a až s dětským nadšením se těšila na každou její další scénu. Paní Havlová a pan Šťastný rozhodně nezklamali, i menší role podle mě dobře zahrané.

Očekávala jsem dvě královny v klasické hře klasického divadla a dostalo se mi jedné královny s poněkud pouťovou a plastovou příchutí.

Dáša byla skvělá, ale na historickou hru tam bylo skutečně příliš plastu..

Hra pojmenovaná po Marii Stuartovně (Dagmar Havlová-Veškrnová) se spíše soustředí na anglickou královnu Alžbětu a je hereckým koncertem Lucie Juřičkové, která ji hraje. Nicméně velmi dobrý výkon podává i Dagmar Havlová-Veškrnová. Oceňuji scénu, která přesně koresponduje s náladou a dějem hry.

Výborná Lucie Juřičková a Jan Šťastný. Špinarovo vnějškové pojetí je sice zajímavé, nicméně účinnost situace v mnoha místech snižuje. A například skleněná stěna, která odděluje herce po celé první jednání, zhoršuje akustiku natolik, že mi nepřipadá jako příliš účelné řešení (nicméně uznávám, že při střetu královen funguje velice dobře)

Proč si tolik režisérů myslí, že bez převedení do současnosti by to nešlo? Z celého divadla mi nejvíc utkvěla (bohužel) hromada plastových židlí a Rammstein... Obě královny ale zahrály výborně.

Bohužel jsem zastáncem klasiky a moderní zpracování mě většinou moc nevyhovují.

Jenom kvůli výborné Lucii Juřičkové

Tato inscenace byla s odpustěním "na zvracení". Nepodařený pokus o jakousi modernu, příšerné kostými i kulisy a ještě horší hudba. Z krásného příběhu udělali nepochopitelnou, asi 2 hodiny se táhnoucí hru, u které se bohužel ani spát nedalo. Dagmar Havlová-Veškrnová a Jan Šťastný ale jako jedni z mála svou roli hráli dobře.

Představení na mne zanechalo dobrý dojem, "du hast mich gefragt" jsem ale nepochopil ....