Zázrak v černém domě

Inscenace vykazuje kvalitativní znaky starého dobrého Zábradlí před paranoiou. Derniéra byla krásné, čisté divadlo, postavené na přesném textu a s pěknou výpravou. Převažovalo černobílé ladění scény, avšak další barvy tam přeci jen byly: smetanová a pastelově modrá. Hlavním hybatelem děje byly ženy, před přestávkou dlouhovlasé a v bílém. Zvláště laškovný rozparek na sukni až skoro nahoru M. Sidonové v roli Šárky byl podnětný. Po přestávce nasadily ženy černé šaty a krátkovlasé paruky, ale přesto zůstaly ženami. Vynikající V. Helšus v roli Otce byl možná výraznější než J. Ornest.

Dobře napsaná hra, která mezilidské vztahy jedné rodiny propojuje s významnými dějinnými událostmi 20. století. Za zmínku stojí také výrazná práce s barvami, celá inscenace je laděna přísně do černobíla, charaktery postav však naštěstí černobílé nejsou.

74,99% Inscenace ukazující, že soubor Divadla Na zábradlí v sobě skrývá potenciál pro vyjádření širokého spektra emocí a postojů. Škoda, že repertoár z poslední doby na tyto možnosti převážně zvysoka... Však víte.