Důkaz

Důkaz je dobře napsaná a kvalitně zahraná inscenace. Trumfem je výkon V.Kubařové v hlavní roli, ostatní ji zdatně sekundují, jen O.Vízner zpočátku trochu bojoval s textem. Střet člověka, který se pohybuje na pomezí geniality a duševní choroby, s naším racionálním světem ukazuje mnohé problémy mezilidské komunikace. Člověk dnes na všechno potřebuje důkaz, přímo by mnohdy stačilo jen důvěřovat jiným lidem. Inscenace plyne hladce a divák se dočká i náznaků jemného humoru, který ne úplně veselý příběh zdařile odlehčují.

75% - Bylo to výborné. Výborné herecké výkony, působivá hra. Ale umím si tak nějak představit, že by mohla zapůsobit i víc. Někde jí něco chybělo.

K oběma scénám MDP jsem už hodně dlouho nedůvěřivá, ale Důkaz je víceméně výjimkou, ačkoliv se ve zdejším podání stále jedná o kvalitativně průměrnou hru. Veronika Kubařová se herecky stále ještě formuje, rozhodně je však velkým talentem a troufnu si říci, že momentálně i hlavní devizou Městských divadel. Písaříkovo extempore s bicími velmi rušivé a nekompatibilní. Režijně jsou tam poměrně velké mezery.

Solidně udělaná inscenace s velice dobrými hereckými výkony. Ti, kteří ji neznají, o své překvapení nepřijdou. Ti, kteří ji znají, se sice žádných velkých inovací nedočkají, ale zklamáni nebudou.

V Divadle Rokoko se po delší době podařilo uvést kvalitní inscenaci. Po Astrologovi, Viktoru K. a „Vraždách“... se tak jedná o velmi milé překvapení. O. Zajíc šel po smyslu příběhu a mnohem víc než jindy kladl důraz na herectví, což se vyplatilo. Ozdobou inscenace byl výkon V. Kubařové, která si snad lepší vstup do angažmá ani nemohla přát. Solidní výkony M. Písaříka a O. Víznera. S. Jachnická však mohla z role Claire vytěžit mnohem víc. Přes výše uvedené klady se někdejší verzi Divadla v Řeznické překonat nepodařilo.

Veronika Kubařová si u mě touto inscenací zajistila hlas ve výroční anketě, s povděkem kvituji, že veškeré zmínky o matematice byly podivuhodně smysluplné a nešlo o plkání na téma "jak si obyčejný člověk představuje teoretickou matematiku", plusové body dávám též za symetrii stěny táhnoucí se přes scénu s provokativně asymetrickými dveřmi. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že se z tématu dalo vytěžit o poznání více.

Velice oceňuji, jak zdařile si režie "pohrávala" s atmosférou křehkého a intimního příběhu. Ačkoli měla V. Kubařová pár okamžiků, v nichž jsem jí úplně nevěřila, neváhám její výkon označit za svým způsobem strhující. Po delší době jsem konečně zase zažila v Rokoku pocit spokojeného diváka. Hurá!

Zdařilá inscenace, u které mě bohužel trochu zklamal závěr, od kterého jsem po průběhu hry očekával trochu více. Herecky mě nejvíce oslovil O. Vízner, scény s ním považuji za nejlepší. Představitelka hlavní hrdinky V. Kubařová pro mě místy až moc gestikuluje a v určitých scénách trochu přehrává. Ale i přesto bych řekl, že se své role chopila odvážně a zahrála velmi dobře. Líbilo se mi také jakési "přepůlení" scény prosklenou stěnou. Ale hra na bicí zaujala jen někde a celkově spíše rušila. Ve výsledku 66%.

65%. Režisér O. Zajíc dokázal mou oblíbenou hru zpracovat srozumitelně, celkem působivě. Na druhou stranu inscenace většinou „setrvávala na povrchu“, pod něj se režisér s herci dostali jen občas a spíše letmo. Setkal jsem se s mnohem působivější interpretací, odkrývající více rozměrů. Zaujala mě V. Kubařová, která se s náročnou rolí poprala, ideální představitelku jsem v ní však neviděl, režijní rezervy se promítly i do jejího výkonu. Zbylí tři herci role rovněž „zahráli“, ale nic víc. „Pouze“ solidní inscenace má podle mě moc zasáhnout jen diváka neobeznámeného s lepším zpracováním.

Elegantní inscenace konfrontující rozdílné světy lidí si blízkých. Vynikající výkon Veroniky Kubařové, která snad jakoby ani nehraje, prostě to spontánně, resp. intuitivně dala (ale jistě za tím bude i práce režiséra Ondřeje Zajíce).