Láska a peníze

Brilantně zahraná depresivní tragédie o tom, že láska neexistuje a hybnou silou světa jsou peníze.
Hra je podána v retroaktivním stylu, tedy příběh je vyprávěn od konce k začátku. Jednotlivé obrazy jsou vylíčeny se surovou zoufalostí a beznadějí - celkově hra vyznívá hodně depresivně.
Představení je, dle mého soudu, pouze pro silné nátury a psychicky slabším jedincům může přivodit újmu. Přesto, že herecké výkony všech představitelů byly famózní, tak se mě hra neoslovila a podruhé bych na ní určitě nešel! (více v článku na blogu)

Velmi současné téma. Obě hlavní postavy v podání Miloslava Königa a Heleny Dvořákové byly až nepříjemně uvěřitelné. Také při některých výstupech Magdaleny Zimové a Kláry Sedláčkové-Oltové se lidé ošívali. Takže to funguje. 85%

Hodně zajímavé představení.Líbilo se mi jak se postupně z chaotického sledu jednotlivých výstupů vynořuje celý příběh.

Velice divné scénky, které vypadaly jakoby z jiné dimenze. Skoro vůbec na sebe nenavazovaly, byly hrány retrospektivně, což mě také rozhodilo a ze začátku jsem to nepochopila. Ve scénkách se probíraly divné věci, které na sebe někdy také nenavazovaly a byly o ničem.

Jako tip bych hru rozhodně nezařadila. Výkony herců tak půl na půl. Spíše rozpaky...

Tohle představení se mi nepodařilo pobrat. Asi bych ho potřeboval vidět ještě jednou. Nepřesvědčivý Miloslav König v titulní roli, zajímavý výkon mladého Meduny ve vedlejší roli, měl by dostat v Dlouhé víc prostoru, aby nemusel hrát v pokleslém muzikálu Hello Dolly.

Avantgarda, ale přijatelně zpracovaná. Myšlenky ze samotné hry mě po představení provázely ještě několik dní.

Sled obrazů v tomto retrospektivním textu mate diváky hned od prvního okamžiku. Nejdříve začne M. Hanuš vnucovat ve své volné improvizaci hodnotnost titulu. Poté však znenadání přichází smrt Jess a až ke konci se dozvídáme, jak k této tragédii došlo. Jan Mikulášek je bezpochyby kreativní tvůrce, ale nemusel většinu osazenstva donutit k hysterickému a přehrávanému herectví. Tomuto problému se vyhnula pouze postava Heleny Dvořákové, která dokáže přecházet plynule z jedné citové polohy do druhé. Tupé využívání kontratenoru M. Königa k různým autorským výšplechtům je již ohranou záležitostí.

Jedno z nejlepších představení, které jsem v Dlouhé poslední dobou viděla.

Ne že bych se chvílema nebavil, ne že bych si neužil oblíbené herce, ale hra samotná se mě absolutně nedotkla.

S touto hrou se míjím už na úrovni výchozího textu. Tentokrát mi přišla průměrná i Mikuláškova režie a výkony herců. Na představení jsem se nudil. Zajímavé kostýmy (úžasné sladění zejména ženských postav včetně výběru bot!).

Rozpaky...

12.12. 2011: Drsné, parodické, ironické, pravdivé, směšné, trefné, šokující, kruté, překvapující, zvláštní, fungující. Komzumní společnost, peníze a média, jak vděčné. Trochu mne volba Divadla v Dlouhé překvapila, takový druh textu bych zde nečekal. Jedna z nejlepších Mikuláškových režií (opět s dokonalou vizuální stránkou). Herci hrají hezky, ale zmíním M. Turkovou - pro mne vždy jedna hereček "z davu", ale dnes mne hodně zaujala. Mne se líbilo, ale prvně se mi v Dlouhé stalo, že několik diváků odešlo během představení...

Brilantně zahraná depresivní tragédie o tom, že láska neexistuje a hybnou silou světa jsou peníze.
Hra je podána v retroaktivním stylu, tedy příběh je vyprávěn od konce k začátku. Jednotlivé obrazy jsou vylíčeny se surovou zoufalostí a beznadějí - celkově hra vyznívá hodně depresivně.
Představení je, dle mého soudu, pouze pro silné nátury a psychicky slabším jedincům může přivodit újmu. Přesto, že herecké výkony všech představitelů byly famózní, tak se mě hra neoslovila a podruhé bych na ní určitě nešel! (více v článku na blogu)

Velmi současné téma. Obě hlavní postavy v podání Miloslava Königa a Heleny Dvořákové byly až nepříjemně uvěřitelné. Také při některých výstupech Magdaleny Zimové a Kláry Sedláčkové-Oltové se lidé ošívali. Takže to funguje. 85%

Hodně zajímavé představení.Líbilo se mi jak se postupně z chaotického sledu jednotlivých výstupů vynořuje celý příběh.

Velice divné scénky, které vypadaly jakoby z jiné dimenze. Skoro vůbec na sebe nenavazovaly, byly hrány retrospektivně, což mě také rozhodilo a ze začátku jsem to nepochopila. Ve scénkách se probíraly divné věci, které na sebe někdy také nenavazovaly a byly o ničem.

Jako tip bych hru rozhodně nezařadila. Výkony herců tak půl na půl. Spíše rozpaky...

Tohle představení se mi nepodařilo pobrat. Asi bych ho potřeboval vidět ještě jednou. Nepřesvědčivý Miloslav König v titulní roli, zajímavý výkon mladého Meduny ve vedlejší roli, měl by dostat v Dlouhé víc prostoru, aby nemusel hrát v pokleslém muzikálu Hello Dolly.

Avantgarda, ale přijatelně zpracovaná. Myšlenky ze samotné hry mě po představení provázely ještě několik dní.

Sled obrazů v tomto retrospektivním textu mate diváky hned od prvního okamžiku. Nejdříve začne M. Hanuš vnucovat ve své volné improvizaci hodnotnost titulu. Poté však znenadání přichází smrt Jess a až ke konci se dozvídáme, jak k této tragédii došlo. Jan Mikulášek je bezpochyby kreativní tvůrce, ale nemusel většinu osazenstva donutit k hysterickému a přehrávanému herectví. Tomuto problému se vyhnula pouze postava Heleny Dvořákové, která dokáže přecházet plynule z jedné citové polohy do druhé. Tupé využívání kontratenoru M. Königa k různým autorským výšplechtům je již ohranou záležitostí.

Jedno z nejlepších představení, které jsem v Dlouhé poslední dobou viděla.

Ne že bych se chvílema nebavil, ne že bych si neužil oblíbené herce, ale hra samotná se mě absolutně nedotkla.

S touto hrou se míjím už na úrovni výchozího textu. Tentokrát mi přišla průměrná i Mikuláškova režie a výkony herců. Na představení jsem se nudil. Zajímavé kostýmy (úžasné sladění zejména ženských postav včetně výběru bot!).

Rozpaky...

12.12. 2011: Drsné, parodické, ironické, pravdivé, směšné, trefné, šokující, kruté, překvapující, zvláštní, fungující. Komzumní společnost, peníze a média, jak vděčné. Trochu mne volba Divadla v Dlouhé překvapila, takový druh textu bych zde nečekal. Jedna z nejlepších Mikuláškových režií (opět s dokonalou vizuální stránkou). Herci hrají hezky, ale zmíním M. Turkovou - pro mne vždy jedna hereček "z davu", ale dnes mne hodně zaujala. Mne se líbilo, ale prvně se mi v Dlouhé stalo, že několik diváků odešlo během představení...

S touto hrou se míjím už na úrovni výchozího textu. Tentokrát mi přišla průměrná i Mikuláškova režie a výkony herců. Na představení jsem se nudil. Zajímavé kostýmy (úžasné sladění zejména ženských postav včetně výběru bot!).

Sled obrazů v tomto retrospektivním textu mate diváky hned od prvního okamžiku. Nejdříve začne M. Hanuš vnucovat ve své volné improvizaci hodnotnost titulu. Poté však znenadání přichází smrt Jess a až ke konci se dozvídáme, jak k této tragédii došlo. Jan Mikulášek je bezpochyby kreativní tvůrce, ale nemusel většinu osazenstva donutit k hysterickému a přehrávanému herectví. Tomuto problému se vyhnula pouze postava Heleny Dvořákové, která dokáže přecházet plynule z jedné citové polohy do druhé. Tupé využívání kontratenoru M. Königa k různým autorským výšplechtům je již ohranou záležitostí.

12.12. 2011: Drsné, parodické, ironické, pravdivé, směšné, trefné, šokující, kruté, překvapující, zvláštní, fungující. Komzumní společnost, peníze a média, jak vděčné. Trochu mne volba Divadla v Dlouhé překvapila, takový druh textu bych zde nečekal. Jedna z nejlepších Mikuláškových režií (opět s dokonalou vizuální stránkou). Herci hrají hezky, ale zmíním M. Turkovou - pro mne vždy jedna hereček "z davu", ale dnes mne hodně zaujala. Mne se líbilo, ale prvně se mi v Dlouhé stalo, že několik diváků odešlo během představení...

Avantgarda, ale přijatelně zpracovaná. Myšlenky ze samotné hry mě po představení provázely ještě několik dní.

Velice divné scénky, které vypadaly jakoby z jiné dimenze. Skoro vůbec na sebe nenavazovaly, byly hrány retrospektivně, což mě také rozhodilo a ze začátku jsem to nepochopila. Ve scénkách se probíraly divné věci, které na sebe někdy také nenavazovaly a byly o ničem.

Ne že bych se chvílema nebavil, ne že bych si neužil oblíbené herce, ale hra samotná se mě absolutně nedotkla.

Rozpaky...

Jedno z nejlepších představení, které jsem v Dlouhé poslední dobou viděla.

Jako tip bych hru rozhodně nezařadila. Výkony herců tak půl na půl. Spíše rozpaky...

Velmi současné téma. Obě hlavní postavy v podání Miloslava Königa a Heleny Dvořákové byly až nepříjemně uvěřitelné. Také při některých výstupech Magdaleny Zimové a Kláry Sedláčkové-Oltové se lidé ošívali. Takže to funguje. 85%

Brilantně zahraná depresivní tragédie o tom, že láska neexistuje a hybnou silou světa jsou peníze.
Hra je podána v retroaktivním stylu, tedy příběh je vyprávěn od konce k začátku. Jednotlivé obrazy jsou vylíčeny se surovou zoufalostí a beznadějí - celkově hra vyznívá hodně depresivně.
Představení je, dle mého soudu, pouze pro silné nátury a psychicky slabším jedincům může přivodit újmu. Přesto, že herecké výkony všech představitelů byly famózní, tak se mě hra neoslovila a podruhé bych na ní určitě nešel! (více v článku na blogu)

Tohle představení se mi nepodařilo pobrat. Asi bych ho potřeboval vidět ještě jednou. Nepřesvědčivý Miloslav König v titulní roli, zajímavý výkon mladého Meduny ve vedlejší roli, měl by dostat v Dlouhé víc prostoru, aby nemusel hrát v pokleslém muzikálu Hello Dolly.

Hodně zajímavé představení.Líbilo se mi jak se postupně z chaotického sledu jednotlivých výstupů vynořuje celý příběh.