Macbeth

Macbeth v komiksové podobě. Pro znalce Shakespeara, kteří chtějí vidět klasiku jinak, je to zajímavý zážitek. Zároveň možná jeden ze způsobů, jak ho prezentovat mladé generaci, která tíhne více k vizuálnímu zážitku než k mluvenému slovu. Režisér J. Mikulášek nezpracoval Macbetha jako drama, ale jako literární předlohu (obdobně jako Gottland, Europeanu a další). Výborné herecké výkony J. Vondráčka a K. Sedláčkové-Ottlové.

V některých momentech téměř výtvarné divadlo. Scénografie, herecké akce a dramatický text fungují jako rovnocenné stavební kameny inscenace. Režisér se vzdaluje činohernímu divadlu, dává důraz na stylizaci situací a jejich rozvíjení prvky, které se týkají jejich podstaty, nikoli jejich popisu. Minimalizuje slovní vyjádření na funkční minimum. Vzniká tak obrazově silná kompozice, která neilustruje původní text, ale rozvíjí ho v jeho základních tématech.

Poněkud nekonzistentní?lze doporučit jako volbu, pokud chce někdo vidět ?tak trochu jiné pojetí Shakespeara.?

Pro Mikuláškovy inscenace mám od odob E.Oněgina velikou slabost,ale tohle bylo moc i na mě.Přemíra stylizace a symbolů činí z Macbetha něco neharmonického,čemu jsem nerozuměla a ani rozumět nechtěla.Okatá scéna mi připadala relativně disfunkční,hudba příliš slabá v kvalitě a příliš silná během monologů herců.Dobře koncipované jsou postavy čarodějnic a zmínění hodný je kvalitní výkon J.Vondráčka,K.Sedláčkové)a Banquo příjemně civilního T.Turka.

viz blog

Ambiciózní výklad Macbetha, který se bohužel trochu utápí v režisérském exhibicionismu Jana Mikuláška. Je zde spousta dobrých nápadů, ale také ohromná spousta zbytečných či zcela nečitelných. Myslím, že režisér nedokázal využít potenciálu hereckého souboru Divadla v Dlouhé. Přesto mě inscenace svým způsobem zaujala, takže dávám lehce nadprůměrná hodnocení s vědomím, že radikální výklad by si asi spíše zasloužil nějaké radikální hodnocení.

Osobitý režisér Jan Mikulášek se ve svém výkladu Shakespearovy tragédie pokusil zdůraznit nadčasovost textu, potlačit nadpřirozenou rovinu hry, dostat do popředí existenciální příběh Macbetha a znejednoznačnit pohled na kladné a záporné postavy hry. Některé dílčí nápady zaujmou, ale režijní záměr není příliš přesvědčivě ztvárněný, občas i špatně srozumitelný. Inscenace ve výsledku působí rozpačitě. Režijní postupy se příliš podobají režisérovým předchozím počinům, trochu budí pocit originality za každou cenu. Herci se snaží o naplnění koncepce, ale celkově jejich výkonům něco chybí.

Když se režisér snaží bejt za každou cenu zajímavej, nemusí to přinést uchvacující výsledek. (více v článku na blogu)