PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1672)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 22.10.2018)
75 %. Silný příběh o tom, že nejen s rodovým předurčením a se stíny minulosti lze svádět nerovný boj, neb své nezanedbatelné nese také kontext doby, je vyprávěn prostřednictvím silných divadelních prostředků. Působivá symbolika děj neznepřehledňuje, orientaci v časoprostorových střizích napomáhají promítané letopočty. Tísnivou atmosféru, místy až zastavující divácký dech, podtrhuje zpěv Eriky Stárkové, který se dotýká bran nebeských i pekelných zároveň. Tereza Dočkalová opětovně potvrdila, že šíří talentu si s 360 stupni nevystačí, příjemně překvapil Jakub Albrecht.
(zadáno: 13.10.2018)
Dva autoři osobitého stylu. Dva svébytné poetické světy. Dva empatičtí interpreti. Nepřeberně tesknot. Nepřeberně nadějí. A nepřeberně dozvuků v divákově duši.
(zadáno: 4.10.2018)
Mé druhé setkání se Všemi báječnými věcmi (prvně mě více než oslovila inscenační verze OLDstars) dopadlo opět na výbornou. I zde vše stojí a padá s autentickým šarmérstvím hereckého představitele a jeho schopností vytvořit podmínky neopakovatelné iluzi, že pouze a právě nám zatoužil dojemně a přesvědčivě vyložit, proč stojí za to jít za všech okolností životem dál. Interaktivní zapojení diváků jsem tentokrát okusila na vlastní kůži a mohu jen doufat, že můj "výkon" neohrozil ostatním příliš zážitek z představení. Roli psycholožky Klepetkové jsem se každopádně snažila dát maximum. ;)
(zadáno: 26.9.2018)
65 %. Hra pokládá prostřednictvím dvou mentálních autorit řadu zajímavých konfrontačních otázek ateismu, víry a smyslu životních hodnot, přičemž nestraní, nementoruje a disponuje současně i sympaticky jemným a nepodbízivým humorem. Herecké pojetí je účelně civilní, postrádala jsem ale důslednější režijní práci s rytmizací jevištní akce a gradací dialogu. Kdyby zpočátku oba muži o svých postojích a pravdách polemizovali více jiskrněji a důrazněji a smířlivější tóny, signalizující vzájemný respekt a pochopení, by měly pozvolnější ráz, tah na mou diváckou branku by byl intenzivnější.
(zadáno: 25.9.2018)
75 %. Typický příklad inscenace, kdy jevištní výkony povýší obsah hry a dají téměř zapomenout na předvídatelný vývoj děje, čímž ovšem nechci nikterak shazovat sílu samotného příběhu, který koření velmi specifický styl černého humoru. Svérázné citové vzplanutí až za hranici apokalypsy jsem si emočně dosyta odprožila a tleskám empatické souhře obou protagonistů. ..a obdivně dodávám, že Daniel Krejčík mě nepřestává oslovovat nebývalou šíří hereckého talentu. Už teď se těším, čím překvapí příště.
(zadáno: 18.9.2018)
75 %. Tento způsob dávkování obsahu divadelní hry je mi velmi sympatický. Pozvolna mě škádlí a pošťuchuje, náhle poněkud přitvrdí, abych ke konci byla profackována odrazem nelichotivé reality pokrytectvím prolezlé současné společnosti. A namísto roz(h)řešení si odnáším spoustu otazníků a bláhovou naději, že nad všechny pokřivené a zneužitelné ideologie je uklízečka, která se špíny v Augiášově chlévě dneška jen tak nezalekne, respektive, že možná snad existuje cesta jak z toho všeobjímajícího marastu ven.
(zadáno: 17.9.2018)
Pro autora Rolanda Schimmelpfenniga specifickou atypickou formu dramatického textu se v inscenaci Divadla v Dlouhé podařilo přednést jako komorní jevištní báseň složenou z variantně repetetivních střípků ozvěn čtyř příběhů čtyř postav, které do blíže nespecifikovaného města doputovaly v jeden den ze čtyř světových stran. Jedna z nich přinesla vitr, druhá déšť, třetí sníh, čtvrtá bouři. Napětí intimní atmosféry pozvolně směřující k prolnutí jejich osudů působivě podpořilo ovšem pět stěžejních "živlů": režie, herecké výkony, scénografie, hudba a filmové dotáčky. Veskrze poetická podívaná!
(zadáno: 13.9.2018)
Amerikánka - Jatka78 90 % 
85 %. V rozhovorech přiznaná fascinace Viktora Tauše skutečným osudem dívky, se kterou se život nikterak nemazlil, je výslednému tvaru inscenace jednoznačně pozitivním přínosem. Silný příběh je tak prostřednictvím detailně promyšlené režie vyprávěn s účelnou naturalistickou přímočarostí, jejíž autentický nádech násobí obdivuhodná herecká symbióza Terezy Voříškové a Elišky Křenkové ruku v ruce s působivou hudební složkou. Tohle je divadlo blízké mému diváckému naturelu - hladí proti srsti, jitří emoce a zážitek spolu s probuzenými otázkami nenechá jen tak odeznít.
(zadáno: 9.9.2018)
Inscenace se specifickou náladou záživných historek, které voní životem a také po švestkách a révě. Neradno je soudit, ale raději do posledního slova a loku spolu s interprety odprožít. Autenticky navozená atmosféra sousedské vzájemnosti vás uvítá hned při vstupu a vybídne ke koštu, který má dar pozitivně naladit a případné problémy a únavu nechat přede dveřmi.
(zadáno: 29.8.2018)
(zadáno: 22.8.2018)
75 %. Divadelní adaptace, která veskrze důstojně následuje svůj filmový předobraz, se v Divadle Palace potkala s empaticky naladěnými tvůrci. Silný příběh, konfrontující na pozadí společensko-politicky vymknuté doby lidské slabosti i ušlechtilost a nezlomnost ducha, vzbuzuje citelnou rezonanci diváckých emocí, které gradují spolu s dějem. A neříkejte mi, že se nezamilujete do herecké kreace Davida Novotného - já bych si "jeho" Aloise na oslavu životního návratu neváhala předplatit. ;)
(zadáno: 15.8.2018)
75 %. Je to absolutně nezpochybnitelné: Show must go on! A snad vážně nejvíc o tom věděl on. ;) Přeji Freddiemu co nejdelší život s tímto šmrncovní energií nadupaným muzikálem, vzpomínajícím na legendární ikonu a nebývalý talent na vlně příjemné nadsázky, s poměrně věrohodně namixovanou dávkou svůdné okázalosti, kterou vyvažuje pokoru nemíjející sebezpytné zpětné zrcátko té divoké jízdy. A i když se místy o slovo opravdu přihlásí klišé, činí tak poměrně cudně a tiše, neb nesmrtelnými hity převálcováno.
(zadáno: 11.8.2018)
Proč Simona Stašová několik posledních let propůjčuje svým divadelním postavám nepochopitelnou dávku očividné nepřirozenosti: mluví převážně nosem (až huhlá), nesmyslně protahuje konce vět, nemá pod kontrolou koordinaci pohybů a místy přehrává tak, že si nos neutírá židlí, ale spíše obývací stěnou? Já už na to snad raději ani nechci nalézt odpověď. :/
(zadáno: 9.8.2018)
(zadáno: 9.8.2018)
(zadáno: 21.6.2018)
75 %. Autorkou hry zdařile a věrohodně vykreslené mikrokosmy sedmi postav, které tápou ve vztazích k ostatním a okolnímu světu, neboť zápasí s pochopením sebe samých a hledáním smyslu existence, skýtají vděčné herecké příležitosti a koření je sympaticky ironický humor, který rozehrané situace nikterak neshazuje, naopak účelně podporuje jejich vyznění i tragikomický nádech. Hra, která se na Vinohradech šťastně p(r)otkala s empatickým vkladem celého inscenačnímu týmu. Tyhle Ulity jsou zkrátka pro můj divacký naturel jak ulitý! ;)
(zadáno: 17.6.2018)
75 %. Značně nelichotivý, velmi trefný obraz politických nešvarů, jejichž pokřivený kód jeví se nezničitelný navzdory tisíciletým zkušenostem. Po všech stránkách precizní inscenace zatraceně aktuálního textu se vzácně vyrovnanými hereckými výkony a silnou výpovědní hodnotou, z níž by vnímavému divákovi mělo přinejmenšim zatrnout. Tleskám a v zádech mi mrazí z položených znepokojivých otázek.
(zadáno: 10.6.2018)
Zdařilou adaptací románu Brama Stokera proudí šmrncovní šťáva, čímž zdaleka nemám na mysli jen tu životadárnou červenou. :) Oceňuji do detailu promyšlenou práci s prostorem a souhru všech inscenačních složek - scénografie, kostýmy i hudba působivě dokreslují a podtrhují atmosféru příběhu. Vše umocňují i velmi dobré herecké výkony a jemný, nepodbízivý humor optimálně vyvážující hororové pasáže. Škoda jen, že titulní postava neoplývá větší dávkou démonična a úplné finále nezpečetí efektnější tečka. Každopádně se však jedná o nadstandardní počin v rámci letních divadelních open air produkcí.
(zadáno: 30.5.2018)
M. Adamczyk je Harold! Blízká je mi hra zejména a právě pro tuto postavu, která se ve vinohradské verzi potkala s protaganistou mých diváckých snů. Jako vystřiženou z katalogu matek, kvůli kterým nepáchat demonstrativní sebevraždy by byl hřích, s přehledem vystihla svou figuru i S. Postlerová. Také pro trio naturelově odlišných nevěst našla adekvátní klíč Š. Vaculíková. Škoda jen, že Maude H. Maciuchové doplácela místy na zvláštní hlasové manýry herečky, což zejména v emočně vypjatějších okamžicích působilo poněkud rušivě. Katazní slzu jsem ale otřela, výpovědní šmrnc inscenace nepostrádá.
(zadáno: 27.5.2018)
Tatínek 002 - LokVar 80 %
Pokračování příběhu o jedné povedené rodince nás opět rozverně a hravě přesvědčí o nezpochybnitelné důležitosti tatínka, ale hlavně také o tom, jak je fajn, když dokážeme držet při sobě, i kdyby si na nás brousila zuby sebevětší velryba z modrého Černého moře. A nejen ta! Příkladnému hereckému nasazení budiž standartou propocená košile Petera Vargy. ;)
(zadáno: 25.5.2018)
To takhle jednoho večera vystoupáte na půdu Werichovy vily, překročíte hranici mezi hledištěm a jevištěm, zapomenete, že pozorujete známou hereckou tvář interpretující naučený text a devadesát minut patří jen Margaritě a vám. Ona vám s bezprostřední autenticitou svěří svůj příběh, do vyprávění nenásilně přidá recept jak se za žádných okolností nevzdávat, a vy jí visíte na rtech a fandíte jejímu nadhledu, vítaně nakažlivému optimismu a chuti žít. Další ze spanilých monodramatických jízd v repertoáru OLDstars.
(zadáno: 16.5.2018)
Příběh tří válečných veteránů, v nichž chlapecké a chlapácké ozvěny duše svádí boj s tělesnými neduhy stáří, je kromobyčejně lidský. Na terase domova důchodců vedou neúnavně každodenní slovní přestřelky plné jízlivého pošťuchování, kořeněného současně potřebnou dávkou laskavého humoru. Fakt, že se tihle pánové hledali, až se našli, neboť se vzájemně doopravdy potřebují víc, než si chtějí přiznat, podtrhne náhlé vzplanutí pro společný cíl hodný hrdinů jejich formátu i jímavá katarzní tečka. Herecky trefnému uchopení postav dominuje Petr Kostka, jeho morous Gustav je vysloveně k zulíbání. ;)
(zadáno: 16.5.2018)
75 %. Souhlasně podtrhuji vše kladné v ostatních hodnoceních a doplním, že absolutně nezkrotná energie, kterou čtveřice neuvěřitelných Amazonek magnetizuje každou vteřinu originální performance, nevymizí zdaleka se závěrečným potleskem. Vydatný náboj jsem si odnesla z hlediště s sebou a sama jsem zvědavá, jak dlouho tuhle bojovnou sílu budu upouštět.
(zadáno: 14.5.2018)
65 %. Tah a cílení inscenace na parodickou aktualizační branku je zřejmý, originalita zásahů vychází ovšem místy přece jen poněkud sporadicky. Notoricky známý příběh o přátelství rudého gentlemana a bledé tváře bere do hry v tomto případě tak nějak víc zajíců, než stihneme lapit krtků. :) Nemohu říct, že bych opouštěla hlediště nespokojená, ale pocit, že dějová zápletka mohla být korunována trefnější pointou, se vkrádá.
(zadáno: 9.5.2018)
Přenesení kultovní knihy a filmu na divadelní prkna zdálo se mi až do dnešního večera takřka nepředstavitelné. A ejhle, heuréka, funguje to. Míra "zjemnění", tedy okamžiky, kdy je zapotřebí hororový punc odlehčit úsměvnými nádechy, vychází textu a očekávatelnému různorodému potenciálu publika vstříc šťastným směrem. Zlata Adamovská pro roli Annie očividně dýchá a Petr Štěpánek ji každopádně nenechává ve štychu. Misery v tomto inscenačním podání by rozhodně neměla co nejdéle zemřít. ;)
