PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1875)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 19.3.2017)
75 %. Velmi trefný satirický šleh, jehož razanci umocňuje humor, který přesně a bez skrupulí pojmenovává naši stále nemocnější současnost a důsledně pracuje s pointami, z nichž mrazí. Adolf Hitler jako "deus ex machina" - bizarní, ale také až hrozivě účinná facka... Nelze nevyzdvihnout výbornou hereckou práci Ondřeje Kavana a fakt, že se mu po celou dobu inscenace daří udržet optimální punc civilní autenticity, prostý jakékoli zjednodušující karikatury. Svou postavu a diváky tak dovede ke katarzi finálního sdělení, či ke značně nelichotivé, ale potřebné terapii citelným šokem. Jauvajs!
(zadáno: 18.3.2017)
75 %. Jen zdánlivě banální příběh jedné irské rodiny převyprávěný dvěma sestrami. Ha! Nenechme se zmást a překonejme skrze konfrontační plejádu vzpomínek nejen úskalí jejich v úvodu nastíněné vzájemné vztahové bariéry. Ona se totiž postupným odkrýváním souvislostí nakonec ukáže být též mostem ne pouze mezi nimi, ale i mezi hledištěm a jevištěm. Obdivuhodná herecká partneřina obou protagonistek a citlivá režie zdařile podporují vše jímavé, co hra nabízí. V první části mně i regulérní slza dojetí ukápla, v té druhé bych si, býti dramaturgem, lehce zaškrtala. Toť výtka jediná. Radím neminout!
(zadáno: 17.3.2017)
65 %. Moderní a dynamické audiovizuální pošušňání, opět duem SKUTR vypipláno a dotaženo do neotřelých jemných detailů, podmaňujících si divákovy smysly. Ladí i kostýmy Simony Rybákové a scéna Jakuba Kopeckého. Dějová linka mě ale bohužel nezasáhla emočně tak, jak jsem u tohoto silného příběhu očekávala, ty působivé obrazy ji místy přece jen poněkud topily a lehce i znepřehledňovaly. Škoda.
(zadáno: 15.3.2017)
Takhle se na naše otupělé smysly musí zaútočit! Žádné zbytečné zevlování vně ringu, hezky pěkně pár na solar. Konečně mně někdo svedl politickou nekorektnost obnažit až na dřeň. ..a samozřejmě nejen tu aneb nad pěkně bezútěšnou propastí se snažíme udržet balanc.. Zkrátka: toužíte-li si dojmologicky vyrvat pár vlasů i s kořínky, nemiňte tuto inscenaci.
(zadáno: 8.3.2017)
75 %. Tleskám působivosti, s níž se tvůrcům podařilo zpřítomnit „povinnou“ četbu z let mých pubertálních. Moderní a živý inscenační jazyk promlouvá s optimální naléhavostí a účinně umocňuje mrazivou atmosféru světa dětské narkomanie a prostituce. Nementoruje, nemoralizuje, oslovuje publikum přímou cestou silné osobní a generační výpovědi. A nelze nezatleskat také hercům, kteří na sebe a na téma očividně slyší a své postavy bezútěšnou „čekárnou na zlatou ránu“ provádí s adekvátní mírou autenticity.
(zadáno: 6.3.2017)
65 %. Ďábelsky komické a originální detektivní perpetum mobile překvapivých situací, jež nabírají s každou vteřinou bizarnější nádech. Škoda, že té obdivuhodně zběsilé gradační frekvenci ostrých střihů v textu místy přece jen dochází dech a dynamika příběhu se tak poněkud zadrhne. Každopádné tleskám přínosnému režijnímu vkladu aneb neumím si představit realizaci inscenace bez toho rozpohybovaného švunku. A hercům pak patří můj obdivný hlubokosklon, s vírou, že po představení vědí, čí jsou. ;)
(zadáno: 6.3.2017)
Hra se prostřednictvím jiskrných dialogů mladého katolického seminaristy a zkušenostmi protřelého faráře dotýká spousty nelehkých, ale důležitých životních otázek. Mezi nejpůsobivější patří pasáže reflektující jednu z nejsložitějších lidských disciplín – umění říkat a především přijímat pravdu. Hlavní devízou inscenace je mimořádně šťastné propojení inteligentního humoru se závažností sdělení a také bezchybné herecké výkony Miroslava Táborského a Filipa Cíle. Víte, proč Ježíš posílal apoštoly na cesty vždy ve dvou? Neváhejte si do Divadla v Řeznické přijít pro odpověď a silný divácký zážitek.
(zadáno: 5.3.2017)
75 %. Poměrně neotřelý konfrontační duel síly a slabin mateřské a partnerské lásky. Křehkou intimitu příběhu účinně podtrhuje výborná partneřina všech tří hereckých protagonistů, z nichž mě nejvíce zaujal maximálně soustředěný a v každé vteřině autentický Ondřej Novák. Ta pozvolná "inventura" znovu nalézaných vzpomínek je nenápadným, ale ve finále dostatečně katarzním otazníkem nad cestou k nepromarnění našich životů.
(zadáno: 4.3.2017)
Stěžejní plus této inscenace spatřuji v tom, jak čitelně a citelně jejím prostřednictvím rezonuje echo naší "sametové" minulosti, jejíž falešné porevoluční tóny stále slyšitelně doznívají i dnes. Solidním hereckým výkonům na premiéře se suverénním přehledem dominovaly Zuzana Slavíková a Veronika Khek Kubařová. Stěžejní mínus putuje na konto neodpustitelně nešetrného naznačení vývoje děje uprostřed hry. Opravdu je nutné takhle zbytečně vyplácnout pointu? :/
(zadáno: 2.3.2017)
75 %. Mega trefná mega nadsázka pojmenovávající naše čím dál tím úchylnější mega konzumní bytí. Neumím si představit účinnější inscenační formu. Málokdo zřejmě ve finále odolá přiťuknout si s Mae Fistovou. A komu z nás ten lok bezprostředně poté zhořkne?
(zadáno: 27.2.2017)
65 %. Kolik z našich já bude mít nakonec potřebu přihlásit se o slovo na té poslední přestupní stanici pozemského bytí? A je vůbec ten zúčtovací dotazník nutný? Zejména, když jsme v manéži života zřídkakdy sundali masku "slušného" člověka... Inscenace disponuje poměrně silnými poetickými okamžiky, její temporytmus ale místy lehce kulhá, ztrácí gradační spád a tím pádem i adekvátní intenzitu a naléhavost výpovědi.
(zadáno: 22.2.2017)
(zadáno: 20.2.2017)
65 %. Ten ypsilonkový duch kolektivní radosti z hravosti zdá se býti nevyčerpatelným! I tentokrát vévodil večeru, v němž se prostřednictvím poetických fragmentů skládal příběh (především, ale nejen) o původu Freda Astaira. Byť jsme místy zbloudili i do končin humoru, který úplně nevyšel, ten originální nakonec přece jen převládal. Je to tak, milo mně při těch varietních špumprnáglích bylo! ;)
(zadáno: 19.2.2017)
V hledišti Divadla Minor vždy mj. se zájmem sleduji, jak reaguje divácká drobotina. V případě tohoto příběhu byla napojena tak, že by bratr Žižka s bratrem Husem zajásali a pozvedli kalich. ;) Jásám také, jelikož i mě svedli boží bojovníci podmanivě přizvat do kolbiště a nechat mě napnutou a romanticky rozechvělou, čeho se tu dočkám(e) ve finále a určitě i zase příště. ;) Hravá a nápaditá inscenace.
(zadáno: 18.2.2017)
75 %. Krás(k)a! Tahle hra stojí a padá s ní(m). Role Edwarda Kynastona je kláda, kterou Daniel Bambas se suverénním přehledem rozsekal na třísky. Charismatický, kouzelný, uvěřitelný herecký výkon. Tleskám a děkuji! Drobné inscenační nedostatky se našly, ale v rámci celkového dojmu a diváckého zážitku jsou zanedbatelné, a navíc věřím, že spolu s premiérovou trémou a reprízami postupně odezní.
(zadáno: 16.2.2017)
Tenhle do detailu promyšlený režijní výklad Ondřeje Sokola patří do skript. ;) Jeho Kati mě lapili od první vteřiny a pak už jen oprátku napětí utahovali kolem mého diváckého hrdla tak pozvolna, jak si to příběh žádal. Žádná z postav (tleskám mimořádně šťastnému hereckému obsazení) nebyla do počtu, trefně načasované repliky posouvaly účelně děj i celkově vyznění. A mělo to pět pé: pobavit se, pozastavit se, popřemýšlet si, poškádlit emoce... ...a ano, bohužel také i: protáhnout si (v několika okamžicích marně) krční svalstvo kvůli scénografickým bariérám pro nemálo míst v levé části hlediště.
(zadáno: 7.2.2017)
75 %. Chytře napsaná komedie, která prostřednictvím černého humoru propere, vymáchá a nakonec i poměrně razantně odstředí solidní škálu problémů (do)týkajících se každého z nás. Spanilá pánská herecká jízda, všichni ty své emočně náročné týpky prezentují opravdu bravurně, jejich slovní přestřelky nemíjí cíl, nechají smích rezonovat sálem i ztuhnout na rtech v pravý okamžik. Bylo mi diváckým potěšením tuhle sympaticky "ujetou" sondu do hlubin zpackanosti života neminout.
(zadáno: 6.2.2017)
Všechna prkna, na která Adéla Laštovková Stodolová vstoupí, oživujícím tvůrčím způsobem zpestří a inspirativně načechrá. Prostřednictvím její originální a záživné optiky nahlédneme tentokrát za oponu rande, na něž nikdy nejdeme tak úplně sami, jak se snad naivně domníváme. ;) Zábavná forma nadsázky, která funguje, zaujme a osloví.
(zadáno: 6.2.2017)
Jiří Lábus je bezesporu okouzlující vypravěč, text svede interpretovat vždy působivě, s očividným a vítaně nakažlivým elánem. Také povídky Jiřího Kyliána mistrně zpřítomnil a oživil, nicméně se místy přece jen o slovo přihlásila jejich poněkud nevyvážená záživnost a poetika, což byl současně problém i u krátkých filmových dotáček. I přesto pocit příjemně stráveného večera jednoznačně převážil.
(zadáno: 3.2.2017)
Tenhle provokativně apelativní, místy sžíravě ironicky humorný ženský rejdovák, přiměřeně balancující na hraně zdánlivé banálnosti a až neúprosné fatálnosti generačního kolotoče, mě oslovil a bavil. Kdybyste chtěli slyšet jedno jméno, nemůžu neříct dvě: Natália Drabiščáková a Kateřina Dvořáková. Bumerangově nás pronásledující reflektivní ozvěna: 'Takové jsme toužily být x takové jsme?! Takové sníme být x takové budeme?!' ..a teď ty limitující společenské kontexty do toho..! ;)
(zadáno: 23.1.2017)
Poměrně odvážný pohled za oponu a dveře dámské šatny. Co (téměř) každá divadelní herečka hodlá nedarovat (téměř) každému divadelnímu režisérovi a (téměř) všem kolegyním? V Činoherním klubu tohle atraktivní téma servírují s až dryáčnicky sebereflexní vervou a veskrze sympatickým ironickým nadhledem. Škoda jen té nadbytečné "ekologické agitky" před finále. Nebýt jí, hodnotila bych i výš.
(zadáno: 22.1.2017)
Křehký příběh o osudovém překlepu v e-mailové adrese. Jakou váhu slov unese klávesnice a monitor? A kolik pak naše duše? Poutavě imaginativní zážitek podtrhují citlivé a soustředěné herecké výkony Anny Fixové a Daniela Bambase. Už druhý večer ve mně doznívá poměrně intenzivní valér dojetí. Enter! ;)
(zadáno: 20.1.2017)
75 %. Soubor 3D Company mě nepřestává příjemně překvapovat a bavit, zejména tím, jak neotřele vždy dokáže dané téma oživit. Sympaticky ironizující nadhled tentokrát skvěle zafungoval jako zrcadlo polarizující tragikomickou rovinu našeho bytí à la Čechov a jeho úsměvně egocentrickou nabubřelost à la Lev. ;) Je opravdovou diváckou radostí být u toho, když je zřejmé o čem a proč se hraje.
(zadáno: 18.1.2017)
Vskutku mrazivě nadčasové (místy až vizionářské) aneb Brecht měl recht!
(zadáno: 14.1.2017)
65 %. Dramatický text Petry Hůlové pozoruhodným myšlenkovým potenciálem disponuje, úvodní půlhodinu mě neopouštělo více než slibné očekávání, že řízne do aktuálního živého masa intenzivnějí (a snad i trochu čitelněji). Bohužel ale došlo k jakémusi náhlému bodu zlomu, po němž namísto gradace převážně následovalo variovaní předešlého vyřčeného (jakkoli ne nezajímavého). Komplexně inscenace patří k nadprůměru, scénografické řešení a herecké výkony všech tří hlavních aktérek pak nemohu nejmenovat především.
