PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1669)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 25.5.2014)
Namoutě kutě prapodivně nezáživná inscenace.
(zadáno: 18.6.2012)
Mile svěží i svěže milá procházka krajinou dětsví Karla Poláčka. Zdařile je zakomponována postava Vypravěče, která působivě dokresluje i neblahý motiv z konce Poláčkova života.
(zadáno: 17.4.2011)
Moje snažení naladit se s hrou na příbuznou strunu úspěšně nabourával svými výstupy M. Donutil, ..až jsem se místy ptala, zda si nespletl den a nehraje part z jiného kusu;(
(zadáno: 24.10.2021)
(zadáno: 9.10.2021)
75 %. Díky citelné souhře všech insenačních složek se daří DBz v tomto jazzovém muzikálu trefně vystihnout atmosféru tíživé doby, kdy bláhové lidské sny a touhy válcuje bezútěšná realita. Ve vzduchu je cítit válečné nebezpečí, smutek i slzy jsou téměř vyčerpány a suplovány jakýmsi šklebem společnosti, která volí východisko nálady ubavit se do bezvědomí. Kabaret je tu současně i metaforou začátku konce světa, v němž dekadence udává směr. Nejvděčnější herecký part Kabaretiéra využil K. Heřmánek ml. bezezbytku, na strunu diváckého dojetí mně příjemně zabrnkali D. Sitek a H. Seidlová. Neroňte slzy do piva, navštivte Cabaret!
(zadáno: 21.3.2011)
Absolutně ničím nevzrušivý, průměrný inscenační střih. Stále aktuální téma hry přehlušuje zbytečně akcentované duo: deklamace a patos.
(zadáno: 7.11.2021)
75 %. Novelu J. Štiftera o zašlém šarmu a půvabu prvorepublikového českobudějovického nevěstince Café Groll se vším povrchním pozlátkem v kontrastu s vystřízlivěním společnosti v poválečné době, kdy politický zlom roku 1948 pokouší a obnažuje lidský charakter, se v inscenaci JDČB povedlo podmanivě oživit. Prostřednictvím výpravné scénografie, přiměřeně "lechtivé" choreografie i hudby J. Čtvrtníka, který současně zajišťuje i živý klavírní doprovod, šantánové kouzlo z jeviště doslova dýchá. Nelze nezmínit i vyrovnané herecké výkony a plynulé propojení střídajících se časoprostorových rovin. Velmi příjemný divácký zážitek.
(zadáno: 31.10.2021)
(zadáno: 10.11.2015)
65 %. Caligula. Sadistický šílenec opilý mocí, nebo pošetilý světanápravce zoufale se vzpírající pokrytectví a falši? Lze nastolit řád skrze vládu chaosu a uvědomit si životní hodnoty jejich destrukcí? Režii, podpořenou účelnou scénografií, akcentující důležité motivy hry a soustředící se především na slovo, jež nechává adekvátně promluvit a doznít v rezonanci se současným, stále méně lichotivým stavem společnosti, vnímám jako zdařilou. Místy mně ale přeci jen inscenace přišla zbytečně „ztišená“, větší razance některých pasáží by jí, myslím, dopomohla k naléhavějšímu vyznění.
(zadáno: 11.7.2011)
(zadáno: 8.6.2019)
CAMPQ - Divadlo Letí 100 %
Intergalaktické setkání bytostí, které nás prostřednictvím velmi originální divadelní formy a promyšlené, do detailu propracované koncepce celé inscenace nechá zamyslet se nad našimi lidskými egy a společenskými postoji. Nebývale silný divácký zážitek a pro mě jednoznačná událost sezony.
(zadáno: 1.8.2014)
65%. Plenérové kulisy hradu Kost inscenaci vskutku slušely, stejně tak jako svěží herecké výkony S. Milkové, V. Šandy a I. Theimera, kteří propůjčili svým postavám sympatickou dávku rozverně hravého nadhledu. Příjemná podívaná.
(zadáno: 10.6.2017)
Jsou hlasy a myšlenky, které by neměly v rámci dějin zapadnout, zejména pro jejich mrazivou aktuálnost v kontextu naší stále vyšinutější společensko-politické současnosti. Ty Čapkovy jsou v inscenaci Divadla Rokoko slyšitelné a čitelné, škoda jen, že v první půli jejich naléhavost poněkud tlumí zvolená forma koláže, která nesvede udržet optimální dynamičnost děje. Po přestávce se temporytmus znatelně zlepší a apelativnost dozná působivé rezonance. Výborní Jiří Hána a Viktor Dvořák!
(zadáno: 6.3.2011)
(zadáno: 20.3.2014)
(zadáno: 15.4.2017)
15 %. Tento způsob "pocty" Karlu Gottovi a autorům jeho repertoáru bych bez váhání zařadila mezi trestnou činnost. Kdyby se zadařilo uzákonění, mám i tip na postih: minimálně týden veřejně prospěšných prací na pouti.
(zadáno: 1.5.2024)
75 %. Inscenaci JEDLu opětovně neschází svébytný jevištní styl, forma a šmrnc. Protentokrát je jejím hlavním a absolutním trumfem Martin Pechlát v titulní roli, kterou na jevišti doslova odžije. Obměny časových rovin a momentálního citového rozpoložení svěřené postavy - od udiveného děcka, přes prostopášného chvastouna, vypočítávajícího své milenecké eskapády, až po životem znaveného, dojemně bezbranného starého muže - střídá s odzbrojující lehkostí. Příběh složený ze vzpomínek legendárního svůdníka dokáže odvyprávět nadmíru záživně a tak barvitě, že by se snad i Casanova sám na konci připojil k ovacím publika a uznale smekl rokokovou paruku.
(zadáno: 27.5.2013)
Děkuji Mirce Spáčilové, že mě vyvedla ze slepé divácké uličky, v níž jsem tápala, proč mi Casanova nepřipadá jako muzikál. Ano, on má opravdu spíše pletky s paní Operetkou. ..a to není zdaleka to nejhorší, choreografie s některými hereckými nepřirozenými kreacemi ruší víc.
(zadáno: 20.1.2017)
75 %. Soubor 3D Company mě nepřestává příjemně překvapovat a bavit, zejména tím, jak neotřele vždy dokáže dané téma oživit. Sympaticky ironizující nadhled tentokrát skvěle zafungoval jako zrcadlo polarizující tragikomickou rovinu našeho bytí à la Čechov a jeho úsměvně egocentrickou nabubřelost à la Lev. ;) Je opravdovou diváckou radostí být u toho, když je zřejmé o čem a proč se hraje.
