PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1669)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 18.12.2023)
Propojení svébytně poetických světů dvou divadelních mágů Jana Antonína Pitínského a Vladimíra Morávka, v rámci betlémského rozjímání k tomu, otevírá originálně a pozoruhodně cestu k imaginaci. Inscenace DBz zdařile ilustruje odvěkou protipólnost dobra a zla, zazní andělským i pekelným hlasem, koledami i rockovými tóny a vše v ní přirozeně směřuje k výsostně dojemné tečce, při které se v nejedné duši rozhostí kýžené světlo, klid a smír. Pasáže příběhu, které by dětskému divákovi snad nepřišly úplně srozumitelné, dospělý doprovod jistě hravě objasní. Jako příležitost pro příjemné rodinné zpestření adventního času ráda a vřele doporučuji.
(zadáno: 31.1.2016)
První třetina inscenace působila neobvykle bezžánrově, v druhé již došlo v tomto ohledu k občasným náznakům cesty, poslední pak nejlépe (u)držela formu a nakročila i k lehce katarznímu finále. Hlediště jsem opouštěla v rozpacích z podivně a pro mě převážně nezáživně rozfragmentovaného celku, který zachraňovaly kvalitní herecké výkony a sugestivně symbolická scénografie, jistý režijní dluh prostoru pro vyznění myšlenky příběhu avšak patrný zůstal.
(zadáno: 11.7.2011)
(zadáno: 10.7.2023)
75 %. Komedii založenou na vděčném principu divadla na divadle nastudovali ve Studiu DVA s očividným citem a pochopením pro všemožné strasti i slasti zákulisního uměleckého života. Prostřednictvím trefně načasovaných a rozehraných humorných situací a gagů, dobře ukočírované míry nadsázky okořeněné sympaticky sebeironickým nadhledem i nápadem posunout děj do českých reálií, a v neposlední řadě i díky velmi zdařilým hereckým akcím v rámci typově příhodně zvoleného obsazení, nemíjí útoky na divákovu bránici svůj cíl. Radostná hravost a energický drajv se z jeviště do hlediště přenáší nenuceně, s odzbrojující lehkostí a samozřejmostí.
(zadáno: 28.12.2012)
Šmrnc, plnoobrátkový spád, trefná nadsázka, zákulisní sebeironie, optimálně gradující humor a vtip. ..skoro si neumím představit, že by to šlo zinscenovat ještě nějak líp.. ..i přesto, že mně až tak úplně nesedl herecký projev J. Someše a v první části chvílemi J. Vojta, každopádně jsem odcházela s diváckým pocitem, který bych si přála po zhlédnutí komediálního žánru tohoto typu zažít častěji.
(zadáno: 18.12.2019)
Více než smysluplná inscenace, která silou působivých divadelních prostředků připomene pozoruhodný příběh Františka Filipa. Jeho odhodlání vzdorovat nepříznivému osudu, který mu odepřel horní končetiny, je vykresleno bez sentimentálních příkras, povětšinou v rytmu černočerného humoru, přesto ale i s respektem k vyznění dojemných podtónů. Vynikajíci výkon Jakuba Albrechta v titulní roli podporují a obohacují jeho skvěle sehraní kolegové. Divácký zážitek, který z paměti jen tak nevymizí.
(zadáno: 27.4.2023)
75 %. Záživná, barevná, svižná a moderní inscenace Michala Dočekala akcentuje zejména linii konfrontačního střetu dvou nesmiřitelných postojů - militantního a pacifického. Nápad pojmout Maršála a doktora Galéna jako dvojroli pak zdařile poukazuje na úskalí jejich až fanatické neústupnosti i skutečnost, že nic nikdy není jen černé ani jen bílé. Čitelně je také prezentováno, jak snadno lze manipulovat stádní společností a ovlivňovat její názory, lidská nepoučitelnost zarezonuje silně a mrazivě. Žel Miroslavu Donutilovi jako by začal docházet herecký dech, nenabízí zde nic nového a přechod z jedné do druhé postavy místy nezvládá úplně přirozeně.
(zadáno: 11.7.2011)
(zadáno: 19.4.2012)
(zadáno: 14.5.2023)
Typově vhodně obsazená Jana Krausová poměrně zdařile vystihla dvojlomnost svěřené postavy. Biletářka Bobina Holá v jejím podání podlehne sebeklamu vlastní důležitosti a návštěvníky kina nepřiměřeně sekýruje až terorizuje, v určitých okamžicích ale nechává divákům i poznat, že toto jednání pramení primárně ze smutku nad ne právě šťastným a naplněným osobním životem. Škoda, že linka zkoumání křehkosti hranice, kam je člověk schopen zajít vlivem iluze náhle nabyté moci a jak nebezpečně daleko za komfortní zónu je protistrana ochotna ho pustit, nebyla režijně důsledněji uchopena, čímž pádem je mrazivé vyznění příběhu poněkud zploštěno a oslabeno.
(zadáno: 2.10.2016)
65 %. Civilní herectví, doopravdy prosté jakýchkoli manýr či kašírungu, podtrhuje syrovou autenticitu příběhu a nechává adekvátně vyznít stísněné atmosféře, kterou zmiňuje ve svém hodnocení kolega Pavel Širmer. Není to lehké vstřebat, každopádně není marné pokusit se to odprožít.
(zadáno: 30.1.2024)
65 %. Inscenace si svérázně poetickou optikou pohrává s archetypálním vzorcem lovců a obětí. Rozhodně není prvoplánová, její sdělení je místy poněkud náročněji čitelné. Do kontrastu k síle a magické moci přírody staví naši povrchní okázalost, nabubřelost, pozérství i skutečnost, jak umíme být bezohlední a krutí, nejen k samotné přírodě, ale i k sobě navzájem. Působivá je pasáž obnažující lidskou zbabělost ve chvíli, kdy náhle hlaveň zbraně míří přímo na nás. Jednoduchá, účelná scénografie umocňuje syrovost atmosféry a zdůrazňuje základní fakt, jak je člověk ve své podstatě malý (či přesněji: nízký), bezvýznamný, sobecký. A nekonečně pošetilý.
(zadáno: 19.9.2022)
75 %. Tvůrčí tým muzikálu Biograf láska našel zdařilý inscenační klíč, který pracuje především s dobře ukočírovanou mírou nadsázky a milým humorem, na nějž dojde vždy v příhodný okamžik, aby odlehčil děj a vyvážil sladkobolnější pasáže příběhu. Stejně přínosně fungují i vděčné výstupy obou dětských interpretů a jejich roztomilé hlášky. Z herecky i pěvecky velmi solidního obsazení mě nejvíce oslovili Nina Horáková, Denisa Nesvačilová a Jan Tenkrát. Soudě dle více než pozitivní atmosféry v hledišti má Divadlo Kalich na repertoáru další divácký hit, který navíc jednoznačně prokázal kvalitu písní Hany Zagorové.
(zadáno: 2.8.2011)
(zadáno: 5.12.2023)
Výchozím bodem a osou inscenace je skutečná divadelní kauza z Francie roku 1830, známá jako revoluční "bitva o Hernaniho". S odkazem na ni, variováním možného způsobu uchopení původního Hugova textu i pohledem do zákulisí procesu zkoušek posouvá Jiří Havelka celou problematiku do současnosti. Originální, zábavnou a hravou formou, kterou koření optimální míra potřebné herecké nadsázky přitom otevírá stěžejní otázku mířící k podstatě a smyslu divadelní tvorby, což gradačně umocňuje výstižná pasáž diskuze s diváky. Optiku generačního střetu zde podtrhuje osvěžující nápad obsadit spolu se stálými členy Dejvického divadla studenty KALD DAMU.
(zadáno: 12.5.2011)
(zadáno: 11.7.2011)
(zadáno: 18.5.2012)
..spala jsem či bděla jsem? Dění přišlo mně každopádně spíše snové aneb zdálo se mi, že scénografické reálie před chvílí opustil R. Wilson a herci Národního divadla dostali za úkol si vyzkoušet, jak by v nich fungovala například Figarova svatba, přičemž náhodnému střídání žánrů a stylizací se meze nekladou.. Výsledek? Nudný, téměř nicneříkající pelmel. Kdyby ND nemělo aktuálně na repertoáru "Wilsonovu" Věc Makropulos, mohl být ten sen přece jenom o něco méně smutnější.
