PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1669)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 3.4.2012)
(zadáno: 6.6.2017)
(zadáno: 11.7.2011)
(zadáno: 12.7.2019)
(zadáno: 11.7.2011)
(zadáno: 23.10.2021)
(zadáno: 16.12.2015)
Psychologickou drobnokresbu, nechávající nahlédnout do nejniternějších zákoutí složité a vrtošivě nevyzpytatelné duše herečky bilancující na sklonku života, vystřihla Iva Janžurová s grácií a noblesou sobě vlastní. Igor Orozovič byl pak více než důstojným a patřičně citlivým sekundantem. Tleskám a smekám! Režii avšak současně přes ruce mírně pleskám, s výtkou, že škrty by celku vysloveně prospěly aneb papír předlohy místy zašustil zbytečně slyšitelně. Kampak se zatoulal dramaturg?
(zadáno: 5.7.2023)
Zpod houstnoucí atmosféry ústředního motivu milostného trojúhelníku s patologickým základem postupně probublává silné rodinné vztahové drama. Jeho aktéři propadají citovým zmatkům, pochybnostem, skepsím, sebeobviňování, tápou, zoufají si, nenávidí se i milují současně a - ať trpitelsky mlčí nebo nepřiměřeně křičí - při tom všem své okolí i sebe stravujícím způsobem bolestně ničí. Skrze psychologické ponory a barvitou škálu emocí nabízí hra prostor k plnokrevnému vyjádření, čehož herecký trojlístek využívá suverénně a beze zbytku, svěřeným postavám propůjčuje punc autenticity a příběh díky tomu doslova dýchá lidskými vášněmi i slabostmi.
(zadáno: 2.5.2015)
Géša evokující v úvodních několika minutách gejšu, ne nepodobna křehké bezemoční porucálnové panence tančící v růžovém pokoji, jak manžel píská? Nenechte se zmást! Záhy překvapí a z údivu už nevyjdete. Maryša hadr! ;) Hyperbolický rámec inscenaci zdařile přibližuje dnešní stále šílenější době, vymknuté z kloubů morálky a práva. Tleskám herecké souhře, které vévodí přesná Marie Štípková.
(zadáno: 4.12.2010)
(zadáno: 28.12.2011)
Na mnoha místech inscenace, bohužel, postrádá hravou lehkost a působí zbytečně těžkopádně. Nejvíce mi ovšem celkový dojem kazily veškeré nepřirozené a přeafektované výstupy P. Duspivové :/
(zadáno: 16.6.2020)
Obsahem a škálou intenzivních emocí, kterou vnímavému divákovi svede nabídnout, inscenace svému názvu rozhodně dostojí. Punc působivosti jí dodává kontrast samozřejmé lidskosti, s jakou jsou tři spolu se prolínající příběhy vyprávěny a až děsivý dosah slov, resp. činů, které prezentují. Hlavní kontrast pak představuje bezbřehost potřeby citového naplnění a temná zákoutí našich duší, kde dá se dojít mnohdy dál než většina z nás tuší.
(zadáno: 8.4.2015)
(zadáno: 16.8.2016)
Atmosféra periferního dvorku MeetFactory účelně podporuje iluzi syrové autenticity obou příběhů. Přiznávám, že mi chvilku trvalo se plně vžít do děje a pochopit zcela některé souvislosti, každopádně finální průsečík na mě zapůsobil s kýženou emoční razancí. Zajímavý site specific počin.
(zadáno: 14.2.2012)
(zadáno: 14.1.2017)
65 %. Dramatický text Petry Hůlové pozoruhodným myšlenkovým potenciálem disponuje, úvodní půlhodinu mě neopouštělo více než slibné očekávání, že řízne do aktuálního živého masa intenzivnějí (a snad i trochu čitelněji). Bohužel ale došlo k jakémusi náhlému bodu zlomu, po němž namísto gradace převážně následovalo variovaní předešlého vyřčeného (jakkoli ne nezajímavého). Komplexně inscenace patří k nadprůměru, scénografické řešení a herecké výkony všech tří hlavních aktérek pak nemohu nejmenovat především.
(zadáno: 23.5.2016)
85 %. Komorní činohra svým novým titulem opětovně potvrzuje cit principála Jiřího Bábka pro objevnou dramaturgii současných silných a nadčasových témat i přínosný režijní výklad. Hra Busted Jesus Comix živým a originálním jazykem trefně pojmenovává stále aktuálně rezonující společenské problémy a nešvary. Herecký prostor tentokrát bezezbytku využili neuvěřitelně uvěřitelní Jiří Böhm a Ivana Machalová. Autenticita jejich projevu je odzbrojující. Tohle prostě chcete vidět, říkám vám! ;)
(zadáno: 13.10.2011)
Seance pěti žen (příbuzensky spřízněných) nad nezajizvenou rodinnou ránou. Převládající nálada: beznaděj a bezútěšnost vykreslena úspornými, ale působivými scénografickými prostředky věrně. Chvílemi jsem se nemohla zbavit dojmu, že spolu s hrdinkami čekám na Godota, místy jako by ke mně doléhaly ozvěny hlasů Čechovových Tří sester. Herecky svým způsobem koncert, nejvíce mě oslovily P. Hřebíčková a M. Štípková. Nicméně text kladl mému vnímání značné překážky a jeho režijní uchopení mě, bohužel, více než méně minulo.
