Cyrano!! Cyrano!! Cyrano!! Postmuzikál

Relevantní odvyprávění velkého příběhu na trubadúrské platformě. Stylové a působivé.

Představení typické svou snahou přiblížit se rockové opeře. Bohužel ale v tom špatném slova smyslu. Jednotlivé obrazy či akce jsou vrcholně podbízivé a prvoplánovité. Postmoderní mišmaš ovšem v negativním slova smyslu. Vrcholně smutná je ale ústřední herecká dvojice: nedochází zde téměř k žádnému hraní čehokoli. Roxana je unylá a bez jiskry, kdežto Cyrano silácky halasící frajírek. Snad jen vizuální stránka inscenace občas vzbouzí nějaký zájem.

Nad tím, zda mám tuto hudební inscenaci procentně hodnotit, jsem dlouho váhala. Nepovažuji ji ani za muzikál, ani za dramatické dílo, ale kvůli celkovému pojetí se k ní stále vracím. Více v mojí recenzi.

viz blog

Zajímavá a povedená interpretace klasické divadelní látky. Pavel Kohout nedovolil Morávkovi rozprášit jeho text do směsice imaginativních, ale často nesrozumitelných obrazů, a tak vznikla inscenace, která disponuje všemi klady Morávkových režií, ale naštěstí ji chybí pro uznávaného režiséra typická nesrozumitelnost. Hudba také není špatná, i když někdy jsou do ni texty napasovány poněkud krkolomně. Problém se slyšitelností herců nebyl při repríze 19.9.2011 žádný. Martin Stropnický je velmi zajímavý Cyrano, příliš mě nezaujal Martin Kraus.

Líbilo a to opravdu hodně! V první řadě velmi dobrá hudba, která mě dost chytla a má hlavní zásluhu na mém celkovém hodnocení. Samozřejmě ani texty písní nezklamaly, bez nich by samotná hudba byla o ničem. Scéna, kostýmy...prostě celý koncept muzikálového zpracování se povedl (se srozumitelností jsem neměl problém, až na drobné výjimky bylo všem hercům dobře rozumět). A vše to zdatně táhne výborný Martin Stropnický. Pro mě jedno z nejlepších představení na DnV za poslední roky.

Kohoutova adaptace ubrala Rostandově hře vznešenost, ale naopak přinesla lidštější a současnější pohled. Morávkova inscenace má jisté nápady, ale režisér příliš vsadil na vnější efekt. Litoval jsem některých herců (zejména V. Žilkové a V. Vydry), kteří v přemíře stylizace působili směšně. V hudbě se našly silné okamžiky, ale práce s ní byla nevyvážená. M. Stropnickému nebylo při zpěvu rozumět a jeho interpretaci Cyrana, postavené na povrchních gestech, jsem na chuť nepřišel. Roxana D. Havlové unylá a nepřirozená. Kristián M. Krause zbytečně zjednodušený, ale alespoň sympaticky spontánní.

Po nevydařené Ženitbě si V. Morávek vylepšil svůj režijní vinohradský rejstřík. Vytvořil vizuálně krásnou podívanou a především našel k notoricky známé hře zajímavý inscenační klíč pramenící z postavy Roxany. Hodně povedená hudba Xindla X, chytlavé a příjemné melodie. Herecky též výtečné, nejvíce mě zaujal M. Stropnický (i když mu při některých písních bylo málo rozumět - měl by se naučit lépe pracovat s mikroportem). Nechápu však hostování M. Krause, Vinohrady mají přece silný herecký potenciál. Celkově spokojenost.

Líbilo!! Líbilo!! Líbilo!!