Želary

Výtvarně působivá inscenace s charismatickým Vasilem Frydrychem zřejmě stojí za zhlédnutí. Alespoň dle jiných ohlasů. Já se však nedokázal přizpůsobit nevyváženému tempu, což možná bylo zapříčiněno podivnou dynamikou textu. Scény, které měly působit jako exteriéry, postrádaly atmosféru. Vynechám-li některé nevýrazné herecké výkony, nepřišlo mi ideální pustit se do kopanického nářečí. Výsledkem byl podivný dialektický kočkopes. Nutno dodat, že jsem inscenaci viděl šest let po premiéře. Nedokáži posoudit, jestli měla hra dříve více energie, avšak v mnou zhlédnuté repríze zoufale scházela.

Městská divadla by si měla Pavla Kheka předcházet - zvyšuje jim svou režií pokleslou úroveň kvality. Hodnotné zinscenování, které nenapodobuje film. Neobvyklá scéna a zapamatováníhodná kreace Vasila Fridricha, který se do Jozy vtělil skutečně dokonale.

Výtvarně, režijně, herecky i hudebně naprůměrná inscenace. Intenzivní podívaná, která vás nenechá chladnými. Vše ostatní již sdělili kolegové se stejným procentuálním hodnocením.

Nenápadně, pozvolna, ale podmanivě a přesně. Tak dávkuje inscenace své kouzlo. ..jak had obtáčí divácké smysly, aby ve finále katarzně „uštknula“. Herecky velice solidní a vyrovnané, nejvíce tleskám triu E. Pacoláková, V. Fridrich a  J. Smutná. ..a když už jsem u toho potlesku, nesmím zapomenout také na zdařilou scénografii a hudbu, jež trefně dokreslují atmosféru a umocňují zážitek.

Příjemně strávený večer, chyběl mi však nějaký výraznější dramaturgický výklad. Takhle se jedna jen o ilustraci relativně silného příběhu z období 2. světové války. Zajímavé jsou herecké výkony Evellyn Pacolákové a Vasila Fridricha. 65%

Hlavním kladem je výborně navozená atmosféra života na slovácké vesnici ve válečných letech. Bezesporu k tomu přispěly i vhodně zvolené písně a doprovodná hudba, které na mě dost zapůsobily. Líbilo se mi i provedení scény, která prakticky ve stejném stavu vydržela po celou hru. A v neposlední řadě i velmi dobrý výkon celého hereckého souboru. Pokud někoho vyzdvihnout tak Jitku Smutnou, ale pochvalu zaslouží všichni. Jen závěr mi přišel až moc urychlený. Myslím, že se z něj dalo vytěžit více a mohlo to být ještě o chlup lepší.

Adaptace novely Jozova Hanule (na Želary navazující). Přestože je dramatizace V. Maškové snad až příliš ovlivněná úspěšným filmem, poskytla dobrý základ. Režisér P. Khek dbal na vystižení místní atmosféry, kterou pečlivě studoval. Mně osobně trochu vadila forma ztvárnění některých obrazů, které s celkovým pojetím nesouzněly. Práce herců dobrá, i když na některých méně niterných výkonech (zejména J. Smutné a L. Jurka) bylo vidět, že si představitelé na vesničany pouze „hrají“. Rozhodně však povedená inscenace, nabízející nemálo působivých a silných okamžiků. V současném repertoáru MDP výrazný nadprůměr.

84,99% Klobouk dolů, tato inscenace dělá čest divadlu jako takovému, až se skoro vtírá myšlenka, že se do MDP tak docela nehodí... Ale to by bylo nefér, berme to jako blýskání se na lepší časy.

Zcela souhlasím s Michalem Novákem, pokud jde o jmenované herce, i s tím, že zde vyzdvihování není snadné, neboť soubor působí jako vskutku sehraný tým. Ale nutnost oprostit se od nepravděpodobnosti příběhu? Tak s tím jsem problém opravdu neměl, na vlně emocí jsem se vezl od samého počátku.

Na cestě k vnímání tohoto příběhu z minulosti, který říká o nás víc, než si hodláme připustit, bylo nutné se oprostit od jeho faktické nepravděpodobnosti, ačkoli dramatizace je jinak velmi vydařená. Až pak se mi dostalo strhující inscenace, pro niž emoce je základním stavebním kamenem. Těžko někoho z herců vyzdvihovat, tak alespoň Jitku Smutnou, Evellyn Pacolákovou, Vasila Fridricha a Oldřicha Víznera. A Pavel Khek? Ejhle, režisér!!