Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>

zadáno: 1.5.2024, počet hodnocení: 1668
75 %. Inscenaci JEDLu opětovně neschází svébytný jevištní styl, forma a šmrnc. Protentokrát je jejím hlavním a absolutním trumfem Martin Pechlát v titulní roli, kterou na jevišti doslova odžije. Obměny časových rovin a momentálního citového rozpoložení svěřené postavy - od udiveného děcka, přes prostopášného chvastouna, vypočítávajícího své milenecké eskapády, až po životem znaveného, dojemně bezbranného starého muže - střídá s odzbrojující lehkostí. Příběh složený ze vzpomínek legendárního svůdníka dokáže odvyprávět nadmíru záživně a tak barvitě, že by se snad i Casanova sám na konci připojil k ovacím publika a uznale smekl rokokovou paruku.
zadáno: 1.5.2024, počet hodnocení: 1136
Autorská inscenace o zajímavé ženské osobnosti spjaté s Vysočinou, kterou je tentokrát dcera K.H.Borovského Zdeňka. Diváci nahlíží do osudů jedné rodiny, která je se slavným spisovatelem příbuzensky spjata. Její strasti jsou podány se značnou dávkou humoru, pod kterým se ale skrývá téma svazujících konvencí, které lidem brání žít, jak by chtěli. Ve druhé půlce se objeví i zmiňovaná Zdeňka ve svérázném zombie podání, její monolog je herecky dobře rozehraný, ale trochu trpí doslovností, která dílu ubírá na dráždivosti. V celkovém součtu se ale jedná o svěží inscenaci se slušnými hereckými výkony.
zadáno: 30.4.2024, počet hodnocení: 3030
Výborná souhra dvou herců různých generací P. Bucháčka a M. Ligače. Oba v součinnosti s režisérem dokázali eliminovat jistou melodramatičnost textu, navíc jejich vztah procházející mnohými nástrami a úskalími působí ve všech těchto fázích autenticky. Inscenace na malé scéně mladoboleslavského divadla tak uvěřitelnou formou přibližuje sblížení mužů, kteří už snad nemohou být rozdílnější. P. Svojtka z textu vytěžil maximum a postavám vtiskl tvář autenticity bez prvoplánových klišoidních "sázek na jistotu". Přesto jde o velice emotivní nastudování, jež dle mého názoru nemůže nechat chladným ani toho největšího cynika.
zadáno: 30.4.2024, počet hodnocení: 3030
75 % Nápaditý site specific projekt situovaný do Muzea alchymistů a mágů staré Prahy. Devadesátiminutové procházce muzeem, během níž diváci nahlédnou do nejrůznějších zákoutí tohoto prostoru, herecky vládne P. Halíček v roli Mefista. Jeho přesvědčivé ztvárnění této démonické postavy formuje autentičnost atmosféry inscenace skýtající mnohé pohledy na faustovský mýtus. Není v ní ovšem ani nouze o humor, a to zejména v dialozích mezi Wagnerem a Markétkou. Třebaže je jistě divácky nejatraktivnější část odehrávající se v půdních prostorách muzea, své kouzlo má i loutkový prolog, v němž se blýskne V. Levinský. Inscenace, jež stojí za pozornost.
zadáno: 30.4.2024, počet hodnocení: 3030
75 % Výpravou poměrně skromná inscenace, ale o to více režijně, choreograficky i herecky nápaditá. Devadesátiminutový výběr sedmi Erbenových balad rámuje Štědrý den. Atmosféra štědrého večera, kdy se u jednoho stolu střetávají rodinní příslušníci, má kouzelnou moc. Lidé jsou v těchto chvílích emotivnější, otevřenější potřebám druhých a rádi spolu sdílejí nejrůznější příběhy. A proč ne třeba ty z Erbenovy Kytice? D. Šoltýsová umně pracuje se symbolikou, náznaky i působivým light designem. Navíc šestici herců dovede přesvědčivě dovést k závěrečnému poselství (nejen) ústřední balady, jehož středobodem je osudovost...
zadáno: 30.4.2024, počet hodnocení: 1157
zadáno: 28.4.2024, počet hodnocení: 1136
Shafferova hra je výletem do temných zákoutí lidské duše. Rozhovor psychiatra s pacientem se dotýká témat posedlosti, rodinného zázemí, ale i limitů psychiatrické péče či pocitu vyhoření. Hra je založená na slově, režisér M.Čičvák se snaží být neiluzivní a vyhnout se jakémukoliv vyobrazení koní. Scénické řešení pracující s několika rovinami (hlediště, jeviště, lávka) je zajímavé, ale dialogy tím trochu ztrácí svou intimitu. Herecky se jedná o povedenou inscenaci, O.Rychlý staví Alana na ambivalenci zakřiknutosti a výbuchů vzteku, tápajícího doktora Dysarta dobře vystihl P.Kikinčuk, v menší roli zaujme A.Kameníková. Emocionálně silný je závěr.
zadáno: 26.4.2024, počet hodnocení: 736
Rozhodně si nenechte ujít. Časem bude i blog.
zadáno: 25.4.2024, počet hodnocení: 901
Velmi dobře napsaná a vystavěná hra, jenž dokáže opravdu strhnout a vtáhnout vás do sebe. Hodně trefně a sugestivně poukazuje na zjevné nedostatky právního systému co se znásilnění týče. Citlivé a aktuální téma, neb i u nás v této oblasti určité změny již snad nastaly a doufám, že mnohé další ještě nastanou. Výborný výkon M. Štípkové, která velmi dobře obsáhla řadu nelehkých hereckých i emočních poloh, jenž tato role vyžaduje a má rozhodně hlavní podíl na výsledném dosti silném zážitku. Oceňuji i dobře zvolený hudební doprovod na bicí, který vybrané scény moc pěkně umocňuje. Výsledný dojem ve vás bezpochyby nějakou dobu zůstane. 85%
zadáno: 24.4.2024, počet hodnocení: 1668
Šest členů rodiny se sejde u prostřeného štědrovečerního stolu a vlivem magie okamžiku sváteční pospolitosti a odedávné přirozené lidské potřeby vyprávět si příběhy provede sebe i diváky sedmi z balad Erbenovy Kytice. Pohrávání si s obsahem slov, s barvami, se světlem a stíny je jejich klíčem otevírajícím bezbřehý svět fantazie. V něm se rázem i nábytek a nádobí ze slavnostní tabule proměňuje s odzbrojující samozřejmostí, ani na chvíli jsem neváhala věřit, že pod stolem je vodníkova říše, stůl je hrobkou, židle zlatým kolovratem, ubrus uzlíček svatebních košil. Po všech stránkách originální a nadmíru záživná inscenace s jedinečnou atmosférou.
zadáno: 24.4.2024, počet hodnocení: 1157
Eklektické hudební čarování Zdenka Merty jen tak nevyrvete z hlavy a k tomu samému se můžete dobrat i u libreta, jež skladebně propojuje základní metafyzické kategorie, různé archetypy, vč. středověké moralitky o Everymanovi. Oratorium si skoro žádá meditativní přijímání všech těch útržků, jiné vodítko vám tvůrci nového nastudování nedají. Hraje se primárně na vizuálno a lehké zdivadelňování, funkční je nápad se zmnožením Satana o další stíny. Klíčová je interpretace: famózní Esther Mertová (Markétka), Viktória Matušovová (Satan). Dušan Vitázek (Bastard) šel do konfrontace s všemi naposlouchaným Janem Apolenářem (nyní v roli Ducha svatého).
zadáno: 22.4.2024, počet hodnocení: 1136
55%. Symbolický příběh se inspiruje faustovskou legendou, důležitým inspiračním zdrojem je i Bible. Bastard nenabízí standardní děj, spíše jednotlivé alegorické obrazy. Přiznám se, že jsem se s tímto pojetím do značné míry míjel, na abstraktně pojaté libreto jsem se nedokázal napojit. Přesto inscenace režiséra P.Gazdíka nabízí zajímavou podívanou - vizuálně je vytříbená, hudba kombinuje duchovní motivy s rockovým řízem, potěší i některé pěvecké výkony. Skvělá je hlavně E.Mertová, na malé ploše okouzlí i Z.Jandová, bavila mě i čtveřice dam představující Satana. D.Vitázek náročnou titulní roli obsáhne herecky, pěvecky s ní ale místy bojuje. více v článku na blogu
zadáno: 21.4.2024, počet hodnocení: 1668
75 %. Inscenace vystihuje atmosféru doby nástupu německého nacismu a zrcadlí zároveň mrazivou paralelu k egomániím a nešvarům politicko-společenského klimatu dnešních dnů. Je to divadlo (nejen) vizuálně efektní, plné silných obrazů a emocí, velkých gest i niterného prožitku. Ač na jevišti Höfgen ztvárňuje Faustova pokušitele, v reálném životě je on sám pokoušen, vlastní duši zaprodávající a zbytky svědomí obelhávající. Náročnost hlavní role Robert Mikluš obsáhl ve všech aspektech, obdivuhodně si poradil s kombinací jevištního projevu a detailním filmovým snímáním jeho tváře. Potlesk za skvělé výkony náleží také všem ostatním hereckým kolegům.
zadáno: 20.4.2024, počet hodnocení: 1136
45%. Příliš mě nezaujal ani samotný Pitínského text, byť témata jako životní apatie a nemožnost vymanit se z nezdravých rodinných vazeb jsou nepochybně aktuální. Režisérka A.Davidová pojala inscenaci ve velice expresivním duchu. Ovšem už samotná hra je dost vykloubená a spojení s groteskním pojetím má za následek, že není kam gradovat. Po pár minutách divák vidí, že sledovaná rodina je zoufale nefunkční a komunikace tu není možná, k nějakému dalšímu vývoji ale nedochází. Výtvarné řešení neevokuje panelákovou šeď, ale citovou vyprahlost postav. Všechny inscenační složky jsou dost výrazné, ale vzájemně se spíše ruší, než podporují.
zadáno: 20.4.2024, počet hodnocení: 552
Amslerův Mefisto je výpravně opulentní záležitost, hlavně v druhé části. To je z něj žel nejzásadnější dojem. Zatímco první část ještě nabízí kresbu jednoho velmi zvolna se rozvíjejícího bezpáteřního charakteru, v druhé se pod nánosem slov (z portů) a projekcí divadlo jaksi ztrácí. V počátku je forma živě přenášených projekcí využívajících četně detailních záběrů, často se propojujících, společně s velkolepou a působivou scénou efektní, zábavná, zajímavá, posléze však zevšední a zážitek se ztrácí. Tak jako herecké výkony za kamerami a živé divadlo. O zboření čtvrté stěny se zjevně mluví proto, aby se postavila jiná, moderní, velkolepější.
zadáno: 19.4.2024, počet hodnocení: 1668
Vícevrstevnatý text Dennise Kellyho se podařilo tvůrčímu týmu komplexně šťastně uchopit. Inscenace je režijně citlivě promyšlená a gradačně vystavěná, od začátku lze tušit mezi řádky za humorem a za slovy poschovávané vážnější podtóny, které s každou další vteřinou vyplouvají nad povrch, napětí se stupňuje a úsměv zvolna tuhne. Díky empatickým a nadmíru autentickým výkonům celé herecké trojice je divák do děje a obýváku, kde se vše odehrává, doslova vtažen a má šanci si celý příběh - o ne úplně fér rozdaných kartách osudu, o zlu tam venku, o síle sourozeneckého pouta, i o rozhodnutích, která už nelze vzít zpátky - naplno emočně spoluodprožít.
zadáno: 18.4.2024, počet hodnocení: 2013
75%. V posledních letech není samozřejmostí, aby se soubor Divadla na Vinohradech dokázal takto sehrát v kompaktní celek. Herecky silné inscenaci vévodí v nejvýraznější roli R. Rázlová, např. k výkonům A. Elsnerové nebo E. Režnarové lze však mít dílčí výhrady. K tomu, aby se o inscenaci mluvilo jen v superlativech, něco málo schází, ale jde o počin vydařený a kvalitní. více v článku na blogu
zadáno: 18.4.2024, počet hodnocení: 1136
75%. Hypnotický výlet do mysli Sherlocka Holmese, který ve své hlavě kromě geniality skrývá i celou řadu běsů. Kdo by čekal detektivku, bude možná odcházet zklamán, pátrání si tu moc neužije. Příběh, který je divákovi předkládán, přesto dokáže zaujmout, navíc mu neschází osvěžující humor. Vystupuje z něho kritika konzervatismu a nemožnost návratu ke "starým pořádkům", jelikož pod slupkou tradice a puritánské morálky se často skrývají šovinismus či rasismus. Výrazná herecká stylizace dobře koresponduje s velmi pomalým tempem, atmosféru umocňují i propracovaná scéna a lehce mystický hudební podkres J.Kudláče.
zadáno: 18.4.2024, počet hodnocení: 1136
Po pozvolnějším začátku nabízí inscenace režisérky K.Duškové slušnou dávku emocí. Věnuje se stále aktuálnějšímu tématu stárnutí populace a s tím souvisejících civilizačních chorob, jako je Alzheimer. Naštěstí se pardubická inscenace nesnaží ždímat divácké slzy, o tématu vypráví věcně, což nijak nesnižuje sílu takové výpovědi. Velice povedený výkon podává v hlavní roli Alice Petra Janečková, která dokázala zachytit křehkou psychiku vážně nemocné ženy. Co mi příliš nesedělo, bylo rozdvojení hlavní postavy, nepřišlo mi, že by toto řešení dodávalo do hry nějaký významně jiný úhel pohledu.
zadáno: 18.4.2024, počet hodnocení: 2013
Autor a režisér J. Čermák nahlédl na kontroverzní osobnost Ludmily Brožové-Polednové, resp. důsledky jejích činů z více úhlů pohledu a poměrně komplexně. Zdařile mísí jistou míru pochopení s nemilosrdností. Výtečná Z. Bydžovská skvěle navázala na roli v „Očistec si zaslouží každý“. Inscenace by se obešla bez některých odboček, výpovědní hodnotě neprospívají ani určité extravagance (např. pasáž narážející na ztopoření). V roli vnučky D. Krejčík tíhu odkazu předků divákům zprostředkuje, ale nevyzněla by i v podání dobré mladé herečky? Každopádně jde o přínosnou inscenaci, po jejímž zhlédnutí se nejeden divák zamyslí nad miskami vah.
zadáno: 18.4.2024, počet hodnocení: 2013
Milostný čtyřúhelník, polyamorie, povrchnost ve vztazích, citová vyprahlost, pozérství, přetvářka, tápání, hledání sama sebe atd. Režisér O. Kulhavý vede herce k civilnímu projevu, vyřčená slova jsou kombinována s pohybem a dotvářena hudebním doprovodem tří přítomných houslistů. Objevují se podnětné postřehy o tom, jak partnerské vztahy často (ne)fungují. Pohybová pasáž ke konci nese význam, přesto se v tomto provedení jeví zdlouhavě. V nepříznivé akustice prostoru se v hudbě některá slova ztrácejí, zvláště u hlavní představitelky. Vzhledem k nezvyklosti inscenačního řešení lze odcházet s pocitem, že jsme spatřili cosi neokoukaného.
zadáno: 18.4.2024, počet hodnocení: 2013
75%. V autobiografickém rodinném dramatu je mistrně zachycen stereotyp bezvýchodného vzájemného ničení. Režisér I. Buraj našel s herci moderní a věrohodnou tvář postav, opřenou o spolupráci s odbornými poradci, navíc nezatěžkanou českou inscenační tradicí hry či návyky herců (např. J. Vondráčkovi odlišný způsob práce umožnil účelně užít jiné prostředky). Mikroporty dovolily ve velkém sále zprostředkovat hlasem niternější emoce. Pomalé tempo inscenace poměrně dlouho unese, i ve scéně terapie. Stopáž se stává nepřiměřenou v posledním dějství, kdy se v dialozích mezi muži jen opakuje vyřčené. Pozoruhodný počin, jež si zaslouží od diváka šanci!
zadáno: 18.4.2024, počet hodnocení: 2013
55%. Výchozí inspirace stejnojmenným Čapkovým fejetonem byla rozvíjena s ohledem na to, jak to v českém divadle chodí nyní. Zazní mnoho pravd o profesním životě herců a tvůrců, realitě divadelního provozu, úskalích financování apod. Bez servítků, takže dojde např. i na „morálku“. Nahradit Čapkovu ironii nekorektním humor je opodstatněné. Herci umějí zaujmout, nesklouznou k pokleslosti, užité prostředky a gagy však často zůstávají u prvního plánu a ne vždy fungují. Osobně jsem se moc nezasmál a vzhledem k obeznámenosti s problematikou ani nic nového nedozvěděl. Jsem však v tomto ohledu specifický divák a příznivé odezvě části publika rozumím.
zadáno: 18.4.2024, počet hodnocení: 2013
Inscenace zpracovává nejen okolnosti vzniku legendární stavby na vrcholu hory Ještěd, ale zmiňuje i nespočet dalších zajímavostí, které se týkají trojice invenčních architektů z ateliéru SIAL a jejich práce. Reálná fakta jsou zpřístupněna kabaretní formou, v níž mj. vystupují také abstraktní postavy zastupující určité principy. V libretu se nachází mnoho slovních hříček M. Šotka. Účinkují žánr zvládají po herecké i pěvecké stránce, živý hudební doprovod dodává představení šmrnc. Drobné výhrady se dají snadno odpustit. Právě v Liberci téma silně rezonovalo a není divu, že u místního publika se jednalo o vyhledávaný titul.
zadáno: 18.4.2024, počet hodnocení: 2013
Nezvalovo dílo jako kombinace činohry s hudbou, pohybem a projekcemi. Ve zjednodušeném ději se lze bez větších obtíží zorientovat i při neznalosti románu. Tvůrci však jdou divákům naproti až příliš, soustředění na efekt a nežádoucí zjednoznačnění oslabují hloubku předlohy. (Např. v inscenaci „Poe“ je těžší se zorientovat, ale snaha o mnohovrstevnatost je cestou záslužnější.) Režisér hercům dostatečně neodkryl další rozměry, jejich projev často setrval v „prvním plánu“, k čemuž sváděly i nevhodné kostýmy a masky. Sporná funkčnost písní. O poznání zdařilejší jsou scéna a choreografie. Sympatický záměr příliš nevyšel.
zadáno: 18.4.2024, počet hodnocení: 2013
Autor J. Harmon vystihl životní stav třicátníka, jehož blízcí přátelé zakládají rodiny, on tím o ně tak trochu přichází a prohlubují se v něm pocity osamění. Náměty podobného druhu jsou zpracovávány často, bonusem této hry je její osvěžující humor a autorovy detailní postřehy ze života, které divákům mohou leccos připomenout. Z inscenace Činoherního klubu je poselství hry zřetelné. Realizaci režisérky T. Říhové, ani výkonům dobře vedených herců nelze mnoho vytknout. (Na repríze v dubnu 2024 měla inscenace kratší stopáž a možná byly poupraveny i výstupy babičky.) Pochvalu si též zaslouží nápady scénografa J. Tereby a hudba M. Štrunce.
zadáno: 18.4.2024, počet hodnocení: 2013
Autentické dopisy prarodičů B. Parkanové podávají netradiční svědectví o vývoji jejich vztahu a také o době, v níž žili. Vhodné autorské zpracování dopisů pak ve druhé části doplňují úryvky dědova deníku z doby, kterou trávil v blázinci. Výrazné zastoupení těchto úryvků má své opodstatnění, ale s režijním uchopením těchto pasáží na jevišti nemusí každý divák souznět. V bravurním podání herců se hluboká slova neztrácejí, přesto je k udržení pozornosti nutné vyvinout větší úsilí. Z repertoáru Činoherního klubu se počin vymyká, ale snad své příznivce najde. Znalci režisérčiny filmové tvorby mohou navíc nalézt paralely např. s filmem „Slovo“.
zadáno: 18.4.2024, počet hodnocení: 2013
55%. Čteme-li si v programu o událostech po Stalinově smrti a osudech osobností, připomeneme si nebo se dozvíme mnoho zajímavého. A uvědomíme si, že historie má se současností leccos společného. Vše se dá nalézt i v dramatizaci D. Majlinga, do detailu promyšlené. Ovšem na jevišti politické pletichy působí převážně monotónně, vtipy se opakují, souvztažnost s dneškem se trochu ztrácí a je třeba vyvinout úsilí k hledání. Nápad v závěru povedený. Poslední české inscenace M. Vajdičky v různých divadlech ukazují, že se často spokojí, když mu herci nabídnou osvědčené a vyzkoušené; zde to mělo navíc za následek celkovou nevyladěnost hereckého stylu.
zadáno: 18.4.2024, počet hodnocení: 2013
Dramaturgyně S. Petrů a režisér O. Pastukh se pokusili záslužně zpracovat souvislosti mezi Ukrajinou a Čechy napříč 20. stoletím. Město Lvov se stalo podnětným východiskem, ale scénář je zahlcen přemírou odboček a rychle se střídajících historických postav (většinou přímo nepojmenovaných, ale při elementární znalosti historie rozeznatelných). Ne vždy je zřetelný smysl volby postav v souvislosti s tématem inscenace. Někteří z mladých herců v malém prostoru občas svůj projev sice „přepálili“, ale svěží energie účinkujících se nesla vhodným prostředím pasáže a povedená kabaretní forma s živou hudbou určitou diváckou atraktivitu nepostrádá.
zadáno: 18.4.2024, počet hodnocení: 2013
Souhlasím s komentářem kolegyně H. Grégrové. Z režijního konceptu bych vyzdvihnul nápad s hudebními vsuvkami. A pochvalu si zaslouží rovněž sehraný tým mladých herců podpořených několika staršími kolegy.
zadáno: 18.4.2024, počet hodnocení: 2013
Smetanova opera, resp. její původní verze označovaná jako „singspiel“, doznala pro inscenaci Divadla pod Palmovkou zdařilé hudební úpravy I. Achera a M. Konvičky, která se v kvalitním hudebním a pěveckém nastudování neztratila. Formálně efektní jsou i výprava a náročné projekce. Herci kromě zpěvu dovedně postavy posouvají i parodují. Snaha o ironický škleb a relativizování se dá vypozorovat, jednotlivé změny v charakterech se však příliš nedaří přenášet i do situací, v nichž je těžké nalézat smysl, proč jsou hrány právě tímto způsobem. Prvotní nápad se brzy po začátku vyčerpá a krátká inscenace podstatnou část představení nudí.
zadáno: 17.4.2024, počet hodnocení: 901
Ve spoustě ohledů určitě působivá inscenace, nicméně až příliš natažená. Oceňuji hlavně povedenou scénu, především tu v druhé části. Skvělé využití videí a projekcí, které řadu scén příjemně osvěžily či umocnily. Také velmi dobré kostýmy. I z hereckého hlediska nemám výtek, moc pěkná souhra všech aktérů. Samotný R. Mikluš si rozhodně zaslouží potlesk. Přesto obě části na mě působily dosti roztaženě. V té první zdlouhavější úvod a představení jednotlivých postav. Následně sice výborný úvod druhé části, ale pak následovalo trochu nekonečné čekání na nijak překvapivý závěr. Bohužel mě to nestrhlo natolik, abych tento faktor více nevnímal. 65%
zadáno: 17.4.2024, počet hodnocení: 1136
První české uvedení muzikálu Company se povedlo, v Plzni dokazují, že je tenhle kus stále vtipný a aktuální. Inscenace V.Dubničky je herecky velice dobře propracovaná, hercům se povedlo vtipně charakterizovat strasti partnerských vztahů. Náročnou partituru zvládli bez větších problémů, dobře zní také orchestr. Pocitově se ani nezdá, že by představení trvalo tři hodiny, drobné ztráty tempa trápí jen některé delší dialogické pasáže. L.Ondruš hraje Bobbyho jako sympaťáka a bohéma, uvěřitelný je ale i ve vážnější poloze.
zadáno: 16.4.2024, počet hodnocení: 1668
75 %. Marika Šoposká a Miroslav Krobot zvou diváky ve své inscenaci do unikátně poetického světa, v němž se svébytně střetává a pozoruhodně prolíná nejen optika dvou rozdílných generací a princip ženský a mužský, ale především též všednodenní realita s bezbřehostí krajiny fantazie snu. Mě osobně dokázala oslovit a spolehlivě zabavit solidní řádka překvapivých asociací spolu s uměřenými dávkami neotřelého humoru, který je okořeněn sympatickou dávkou sebeironizujícího nadhledu. Dle avizované délky produkce (75 minut) jsem očekávala formu divadelní jednohubky, nakonec jsem odcházela zážitkově uspokojena prostřednictvím věru originálního zákusku.
zadáno: 16.4.2024, počet hodnocení: 1668
Inscenace MDP působivě vystihuje nelichotivou paralelu Huxleyho dystopické vize k současnému světu, jenž má k obdobě zobrazeného uspořádání nakročeno stále citelněji. Totalita kultu jakési absolutní zpohodlnělosti a domnělé bezstarostnosti, v níž už ale nezbývá prostor pro žádnou z hodnot, která činí člověka člověkem, rezonuje apelativně skrze vidinu lákavé nabídky nekonečného umělého štěstí s eliminací negativních pocitů a reálné bolesti, s nimiž ovšem nevyhnutelně vymizí i podstata a smysl našeho života. Výmluvnou tečku obstará záznam reakcí dnešních dětí na otázku, jak by definovaly budoucnost. Silné, mrazivé a více než znepokojivé finále.

Další stránky: 1 2 3 4 5 > >>