Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2013)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 12.7.2013)
17,642%. Z mého pohledu nepovedený experiment, při jehož sledování je chvílemi těžké uvěřit, že ho vytvořil soubor složený z profesionálů. Snahu o „sdělení“ jsem zde snad objevil, ale v nezvládnuté a nefunkční koncepci se míjela účinkem. Některé diváky by mohlo vyvést z míry, že čtyři muži odehrají zcela nazí téměř celé představení a navazují i kontakt s diváky. Jen odvaha a nadšení k divadlu nestačí.
(zadáno: 28.1.2013)
25%. Snad by nevadilo, že tvůrčí tým v DnV rezignoval na aktualizace a posuny hry, která má dnes problematické vyznění. Postavit však inscenaci na laciném prvoplánovém humoru a prázdném rozehrávání rádoby komických situací je však cestou do pekel. Herci v této koncepci nemohli zaujmout. Přestože se A.Elsnerová k lacinostem neuchylovala, Kateřina v jejím podání přesvědčivá nebyla. Ze začátku, kdy má být Petruchio F.Blažka opilý, bylo sledování interpreta takřka nesnesitelné, po „vystřízlivění“ se utrpení zmírnilo. Inscenační kiks! A co si myslet o tom, že J.Deák tuto hru režíroval již potřetí?
(zadáno: 9.1.2012)
16,58%. Dobré téma, ale nešťastně koncipované. Už samotný textový základ je problematický, režisérce se inscenace vymkla z rukou. Herci nebyli správně směrováni a několik jejich výstupů bylo zoufale trapných. Hudba sama o sobě zajímavá, nicméně zhudebňovat toto téma a ještě v takto postavené inscenaci nepokládám za šťastné řešení (sem tam nějaká hudební vsuvka přispěla ke směšnosti vyznění). Celek pro mě nefungoval a naprosto se minul účinkem. Obávám se, že inscenace v tomto pojetí vzbudí skutečný zájem o osadu a její osud jen v mizivém procentu diváků.
(zadáno: 16.10.2011)
Nepovedená studentská inscenace, režisérka naprosto selhala. Tematicky neujasněné, bez přesahu. Povrchní a prvoplánový výklad charakterů postav, bez vnitřní propracovanosti, což se přeneslo i do nevěrohodného vyznění vztahů a situací. Marná snaha mladých herců, které režisérka špatně vedla. Čím těžší a komplikovanější postava, tím více patrný režijní deficit a horší herecký výkon (litoval jsem zejména hlavní představitelky, otřesné byly výstupy sboru). Nepovedená scéna, nevhodná hudba. Omyl vhodnější spíše pro uzavřené předvádění v učebnách než pro veřejnou prezentaci.
(zadáno: 11.8.2011)
Na samém začátku inscenace vypadala jako zajímavé moderní uchopení, ale postupně se z ní stala podivná změť, ve které zanikaly myšlenky hry, přebité laciným a prázdným humorem. Posun ve výkladu Izabely jsem nepřijal, I. Jirešová se s ní minula. Nepřesvědčil mě ani R. Stanke. Rozhodující podíl na špatném výsledku měl ale M. Trnavský. Ten sice nebyl špatný v „civilních“ scénách, ale v přestrojení za mnicha (kdy mluvil polským i jiným nářečím) se snahou pobavit předváděl ubohou a trapnou šmíru. Především on přispěl k tomu, že pokládám inscenaci snad za nejhorší počin za dobu existence LSS.
(zadáno: 16.3.2011)
Občas jsem zachytil zajímavou myšlenku a poznal, že i totalitní režim v Rusku má se současností něco společného (pocity ničivé prázdnoty a beznaděje, neschopnost či nemožnost lásky atd.). Myslím, že téma by šlo dobře vztáhnout k dnešku. Režisérce V. Čermákové se to však nepovedlo, její uchopení bylo od základu špatné. Měl jsem pocit, že se ani nesnažila o to, aby se divák zorientoval, chyby byly někdy až školácké. Nepřehledné a těžce srozumitelné dění na jevišti. Osobitě ztvárněné výjevy se k tématu v zásadě hodily, ale v chaotickém zpracování jejich smysl nevyzníval. Navíc únavné a nezáživné.
Pan Smoljak napsal jistě s nejlepším úmyslem (vážnou) hru, ve které se záslužně snaží upozornit na zkreslené vnímání historické postavy Jana Husa. Zajímavý úvodní rozhovor s historikem však po přestávce vystřídá statická, nudná a nezvládnutá inscenace. Pan Smoljak v tom neměl hrát, aby mu při režii zůstal alespoň kousek nadhledu. Anebo ještě raději měl režii svěřit někomu jinému, kdo by nebyl tak zatížen textem. Pana Smoljaka si vážím, ale tentokrát se mu dění na jevišti vymklo z rukou. Každý herec hraje jinak (někdo komicky, někdo vážně), herci předvádí neprofesionální výkony.
(zadáno: 30.5.2023)
Zeyerovo drama bylo značně zkrácené, v koncepci hrál významnou roli pohyb. Naprosté selhání režiséra a dramaturgyně v hereckém vedení studentů zapříčinilo, že výsledek skončil fiaskem! Výklad postav se omezil na základní obrysy. Mladí herci se vymáchali v požadavcích na křik, nepřirozené skřeky a pohyby. Mezi špatnými výkony se objevily i tristní, zvláště výstupy Runy vyvolávaly v publiku nechtěný smích. Korunu všemu nasadila scénografie; v základu opodstatněný nápad s lampami se minul účinkem kvůli užití různorodých a vzájemně neladících lamp (jakoby každý přinesl již nepotřebnou). Málokdy se studentská inscenace tak mimořádně nepovede.
(zadáno: 24.5.2022)
Autor Jan Tošovský měl jistě dobré úmysly a použil ve scénáři zdroje, které si zaslouží pozornost. Režisér J. Frič, výtvarníci, hudebník a herci se snažili s textem utkat. Na jevišti se sice odehrávalo něco nezaměnitelného, ale zároveň nesmírně těžce srozumitelného. Možná byla chyba, že Tošovský byl sám sobě dramaturgem, další oči chyběly. Experiment patřil do mnohem menšího sálu s menší kapacitou. Třeba se našla hrstka diváků, které inscenace oslovila. Já jsem do ní proniknout nedokázal...
(zadáno: 9.1.2022)
Inscenace si asi již našla a pravděpodobně ještě najde své příznivce, já ji pokládám za omyl. Více se dočtete v mém blogu Kráska z cirkusu a Zvíře ztracené v sound designu.
(zadáno: 2.8.2013)
13,7926%. Pokoušet se o seriózní hodnocení a konstruktivní hledání chyb nemá v tomto případě smysl. Text je neuvěřitelnou slátaninou. Například pošťačka (nymfomanka) se představuje „Jmenuji se Panenská, Blanka“ a jeviště opouští se slovy „Já frndím“. Realizace a herci nevídanou lacinost ještě umocnili. Tento způsob pokleslé prvoplánové komerční podbízivosti není omluvitelný ani marnou snahou o ironii. Řada okamžiků vyráží dech! Byla to prostě „sračka“, ale taková, až mě paradoxně bavilo sledovat, co je na divadle možné, takže vlastně nelituji. Jednou za rok se něco takového vydržet dá. :-)