Líbila se mi formální jednota, důsledné dbaní na souhru scény, světelných efektů, kostýmů, hudby i specifické a výborně zvládnuté stylizace herců (zaujali mě zejména P. Beretová, J. Bidlas či F. Rajmont). Vizuální dokonalost však pro mě byla trochu málo. Režisér text zredukoval, ale vnějškovými prostředky myšlenkové ochuzení nenahradil. S. Červená je výjimečná osobnost, ale přes úctu k ní jsem nemohl uvěřit, že je předmětem touhy tolika mladších i starších mužů. Nenašel jsem smysl režijního pojetí, inscenace na mě působila jako forma bez obsahu, některé výjevy vyznívaly i trapně.

Rozhodně netradiční a jiné, ale pro mě ne špatné. Tedy kdybych musel srovnávat, tak "klasické" pojetí co jsem viděl ve Vinohradském divadle s Danielou Kolářovou se mi líbilo o něco více. Nicméně i toto představení má své silné stránky. Audiovizuální dojem je opravdu působivý. Několikrát mě kombinace hudby a obrazů na scéně vtáhla silně do hry. Uznávám, že z Čapka jako takového to tolik nemá, ale i přesto to u mě fungovalo. K tomu všemu výborná Soňa Červená. Krom ní bych vyzdvihl ještě Pavlu Beretovou a Jan Bidlase.

Přísná stylizace, která se v zásadě neproměňuje, se po čase stává spíše vězením, které brání životnosti inscenace. Vznikají tak obrazy, které jsou jistě působivé, ale časem nudí. Výrazně nerealistické herectví nedrží všichni herci a tak se i snaha o strojovost rozpadá a obrazy přestávají fungovat.