Redakce

Pavel Širmer

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (2013)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 19.2.2014)
#jsi_user - Studio Ypsilon  70 %
Inscenace trefně postihuje problematiku internetové komunikace. Výstižná charakteristika prostředí, lidí i problémů z toho plynoucích (následné selhávání přímé osobní komunikace apod.). A na příkladu M. Kolesy jsou zdařile prezentovány děsivé důsledky pro jeho osobnost i netolerantnost a nesmyslné ubližování ze strany druhých. Pozoruhodně zpracované téma pokládá spoustu zajímavých otázek, týkajících se zejména absurdnosti internetových pravidel. Zaujala technická propracovanost, herci své úkoly splnili dobře. Jen mě osobně občas rušila příliš „klipovitá“ forma.
(zadáno: 4.5.2016)
$LAST - A studio Rubín  60 %
Z inscenace vyznívá nechutně pokrytecký moderní trend být pozitivní za všech okolností, i za cenu vymytí mozku a rezignace na vlastní osobnost. Souhlasím s názory, že jde o obměnu v Rubínu nejednou viděného. I když je pod textem podepsaný K. Pavelka, vypadá to, jako by byl autorem P. Kolečko. Obdobné téma, styl humoru. Podobnost zdůrazňuje i přítomnost J. Prachaře a O. Pavelky, kteří už v podobných kouscích těžko mohou nabídnout něco nečekaného. Ačkoli měla K. Fuitová-Nováková nejméně prostoru, rozhodně se neztratila. Přes uvedené se titul patrně stane další oblíbenou repertoárovou stálicí.
100 Wounded Tears - DOT504  70 %
(zadáno: 6.3.2017)
1000 věcí, co mě serou aneb Tvoje bába je komedie - Divadlo pod Palmovkou  60 %
65%. Zdařilé převedení blogů do dramatické podoby. Svět kolem inscenace vystihuje, práce s tématem dobrá, sympatické nasazení herců. Některé střípky mozaiky fungovaly lépe, jiné vyzněly rozpačitěji, celkově tato mozaika měla jisté trhliny. Myslím, že se B. Holiček se svým týmem v jiných projektech dokázal dostat mnohem dál. Přestože pozitivní dojmy v mém zážitku také převažují, oproti ostatním členům redakce bych inscenaci mezi naše tipy nezařadil.
(zadáno: 29.10.2014)
120 dnů Sodomy - Depresivní děti touží po penězích  70 %
65%. Praktiky popsané Markýzem de Sade byly přesunuty do současnosti, do prostředí velké firmy, v níž jsou zaměstnanci vystavováni sadismu středního i vyššího managementu. Citlivé zacházení s nahotou, civilní projev vhodně vybraných aktérů. Přesvědčivosti sdělení trochu ublížilo časté opakování již vyřčeného, tvaru by prospělo krácení a oproštění od méně důležitých odboček. Nejpodstatnější ovšem je, že inscenace má záslužnou vypovídací hodnotu a přínos v mnohdy trefném přirovnávání nechutných praktik k nám tolik známým firemním strategiím, jimž se zaměstnanci více či méně ochotně podvolují.
(zadáno: 12.7.2013)
120 dnů svobody - Lachende Bestien  20 %
17,642%. Z mého pohledu nepovedený experiment, při jehož sledování je chvílemi těžké uvěřit, že ho vytvořil soubor složený z profesionálů. Snahu o „sdělení“ jsem zde snad objevil, ale v nezvládnuté a nefunkční koncepci se míjela účinkem. Některé diváky by mohlo vyvést z míry, že čtyři muži odehrají zcela nazí téměř celé představení a navazují i kontakt s diváky. Jen odvaha a nadšení k divadlu nestačí.
(zadáno: 24.3.2015)
1913 - Tygr v tísni  60 %
Inscenace vychází z knižního bestselleru, z něhož si půjčuje jen některé osobnosti. Ty se podařilo ztvárnit nepolopaticky, k čemuž vydatně přispěli herci. Poměrně dobře je navozena atmosféra roku předcházejícího 1. světové válce. Pro hledání souvislostí je třeba vyvinout nemalé úsilí a v tomto ohledu se tvůrci dost (nebo příliš?) spolehli na ochotu diváků. Inscenace je ničím více a ničím méně než ilustrací, kterou jistě více ocení ten, kdo má v oblibě knihu. Tu není nezbytné znát předem, ale užitečné je dopředu se seznámit alespoň s tím, které osobnosti se na jevišti objeví.
(zadáno: 9.6.2014)
1914 - Národní divadlo  50 %
45%. Inscenace R. Wilsona bývají formálně dokonalé, z hlediska výpravy i precizní práce se stylizací a nadsázkou. Ani v tomto ohledu 1914 nezaostává, zaujme vynikající práce herců. Žánr činohry však Wilsonovu stylu nesvědčí zdaleka tolik jako opera. Libreto si z Haškovy i Krausovy předlohy bere příliš málo, nedůsledně je propojuje a samo o sobě poskytuje pouze nutný textový základ pro režisérův rukopis. Myšlenkově je inscenace problematická, avšak o poznání lépe dramaturgicky zvládnutá než Věc Makropulos. Pro českou činohru nepředstavují příliš nákladné projekty R. Wilsona významný přínos.
1984 - Divadlo Petra Bezruče  70 %
1984 - Divadlo D21  50 %
(zadáno: 27.2.2023)
2084 - Divadelní spolek Kašpar  70 %
Autor s pseudonymem S.d.Ch. se zamyslel nad tím, jak by mohl svět vypadat v roce 2084, tedy sto let po roku děje Orwellova románu „1984“. Aktovka je komediální, zapomínání a zkreslené vnímání minulosti je především dojemně úsměvné. Humor přinášejí hlavně propracované jazykové kontrasty, kdy babička mluví jazykem dnešních náctiletých, zatímco teenager z dnešního pohledu archaicky. Do rozhovorů se vkrádají podtexty, jejichž děsivost se sice stupňuje, ale tato rovina zůstala z autorského hlediska částečně nevyužita. Režisér Š. Dominik dovedně pracoval s prostorem klubovny i s herci, kteří si zaslouží pochvalu i za zvládnutí nesnadného jazyka.
(zadáno: 7.9.2021)
294 statečných - Divadlo pod Palmovkou  70 %
65%. Osudy odvážných lidí kolem operace Anthropoid inspirovaly T. Dianišku k napsání hry, v níž „hrdiny“ s úctou znázorňuje jako smrtelníky žijící jinak obyčejné životy. Autor se nebojí užít humor, nejednou černý a morbidní; tím si pomáhá i u antihrdinů, kteří tak nevyznívají prvoplánově. V možná až nadmíru zjednodušujícím vyobrazení je zřetelnější podstata událostí a povah. Záměr smysl dává, závisí na divákovi, zda osobité uchopení (ne)přijme. Rozvláčnější první část, dynamiku a spád nabere představení až po přestávce. Odpovídající herecké ztvárnění, ve zdařilé hudební složce zaujme hlavně práce s motivem J. Bulise.
(zadáno: 20.11.2023)
2:22 - duchařský příběh - Činoherní klub  70 %
75%. Pátrání po příčinách zvláštních, nadpřirozeně se jevících zvuků a událostí v domě vystaví dva páry konfrontaci a nečekaným odhalením. Po řemeslné stránce napsané obratně, snahu o obohacení a povýšení žánru thrilleru se však nedaří udržet až do rozuzlení, byť mu nelze upřít překvapení. Precizní práce režiséra B. Holička, jeho spolutvůrců a v neposlední řadě herců, kteří dobrý autorský základ skvěle zúročili. Není samozřejmostí, aby se v divadle dařilo takto úspěšně udržovat a stupňovat napětí nebo dokonce publikum lekat. Oddechovější divácký titul, jaký si i ti náročnější jistě rádi čas od času dopřejí.
(zadáno: 19.3.2014)
3 verze života - Divadlo Palace  60 %
65%. Komedie, představující tři možné varianty průběhu jedné návštěvy, není pro realizaci nejsnadnější. Více než u jiných her tohoto typu zde platí, že aby to nebyla nuda, je třeba pečlivé režijní práce a správného vedení vhodně vybraných herců. Tato inscenace je poměrně zdařilou a vhodně zkrácenou interpretací, režisérovi se navíc podařilo některým situacím vymyslet překvapivý rozměr. Sehraní herci zdařile odlišili jednotlivé varianty. I když J. Janěková ml. za ostatními lehce zaostávala, mezi čtveřici zapadla a dojem nezkazila.
(zadáno: 4.4.2011)
32 hodin mezi psem a vlkem - Činoherní studio Ústí nad Labem  40 %
Pod divadelní adaptací kontroverzní knihy není podepsán konkrétní autor, vznikla kolektivní spoluprací. Netradiční jevištní ztvárnění kladlo velký důraz na výtvarnou stránku a pohyb. Textová nedotaženost částečně zapříčinila, že se v inscenaci orientovalo velmi těžce. Podle mého názoru k nesrozumitelnosti přispěl i režijní přístup a ne úplně šťastná koordinace jednotlivých složek. Hlavní hodnota inscenace je pro mě v připomenutí ne tak dávné minulosti a ne zrovna lichotivého chování Čechů v poválečném pohraničí – na to by se zapomínat nemělo.
(zadáno: 14.8.2023)
39 stupňů - Divadelní léto pod plzeňským nebem  70 %
Více než patnáctileté trvání plzeňského festivalu úspěšně uzavřela komediální adaptace románu J. Buchana, resp. filmového zpracování A. Hitchcocka, často se objevující i na našich jevištích. Režisér Z. Bartoš našel s herci pro žánr parodie vhodnou míru nadsazení, situace byly dobře pointovány. Aktéři projevili komediální talent, rozdílnost každého z nich kořenila celek a zároveň vzájemně ladila. Občasné zapojení publika a improvizace, které nesklouzávaly k lacinostem, přinesly zpestření. Na konci letního bloku herci přidávali lehce přes míru, což neprospívalo dynamice a svižnosti celku, naštěstí se však zvládali vracet k nastavené laťce.
39 stupňů - Dejvické divadlo  70 %
(zadáno: 23.4.2017)
4000 dnů - Divadlo Ungelt  60 %
65%. Skrze příběh s amnézií autor komorního dramatu ukazuje, že jedinci mohou zdánlivě jednoznačně se jevící realitu vidět odlišně; také se znepokojivě ptá, do jaké míry (ne)máme právo měnit či ovládat druhého. Postavy byly všemi zahrány bez zjednodušení, se zachováním určitého tajemství a zajímavosti. Platí to i o H. Maciuchové, přestože se občas uchylovala k pro ni typickému užití vnějškových prostředků bez dostatečného opodstatnění. Významy mezi řádky byly patrné, ale režisér měl cíleněji dbát na přesnější vyznění tématu (možná by pomohl dramaturg). Inscenace své příznivce nepochybně najde.
(zadáno: 24.2.2015)
407 gramů z Bohumila Hrabala - Divadlo v Dlouhé  70 %
viz blog
(zadáno: 11.4.2018)
451 stupňů Fahrenheita - Činoherní studio Ústí nad Labem  70 %
65%. Sympatický pohled mladé generace na Bradburyho román. Vyzdvihnuty, posíleny a rozvinuty byly především motivy odkazující na konkrétní rysy dnešního způsobu života. Inscenace má mnoho dobrých nápadů – způsob zobrazení každodenních stereotypů, posílení postavy manželky či nekonečný seriál na telestěně, jehož postavy vypadají stejně jako hlavní hrdinové. Určité zásadní dějové okamžiky byly pouze slovně popsány, čímž inscenace zbytečně přišla o výrazné jevištní akce. Výklad „zploštil“ některé charaktery, zejména hlavního hrdinu, což se ale v koncepci ukázalo jako přijatelné.
(zadáno: 21.4.2022)
50 odstínů! - Divadlo Radka Brzobohatého  50 %
Hudební parodie na populární erotický román, resp. film neměla být asi ničím více než nenáročnou zábavou. Autoři se naštěstí zvládli vyhnout žánrovému nebezpečí a nevznikl sled rádoby vtipných výstupů, kdy jedna trapnost střídá druhou. Přesto má libreto slabá místa a sneslo by dopracování, což platí i o české verzi. Nastudování DRB zaujme především obstojně zvládnutou hudební a pohybovou složkou, některá hudební čísla se povedla. Režisér si však měl přizvat dramaturga, aby společně s herci doladili styl a účelněji pracovali s nadsázkou. Vtipných momentů není málo, ale mezi záměrnou parodii se občas dostává i nechtěná...
8 - polib prdel kosům - STK Theatre Concept  60 %
(zadáno: 8.6.2015)
8 GB tvrdýho porna - Divadlo Letí  70 %
Pikantně se jevící název hry není zrovna výstižný, ale kýžený efekt přináší. V hořké komedii autor poměrně trefně postihl situaci dnešních lidí, jejich potřebu lásky i obavy před ní. Škoda, že slibně nastolený problém byl postupně zbytečně zatěžován překombinovanými dějovými akcemi. Režisér se svým týmem se zdatně vypořádali s nebezpečným úskalím, že by se hra mohla snadno stát banální historkou plnou klišé. Odlehčená a místy ironizující interpretace A. Polívkové a P. Vaňka byla šťastným řešením. Vyznění dopomohla i jednoduchá a přitom promyšlená a plně využitá moderní víceznačná scéna.
A do pyžam! - Divadlo Palace  70 %
(zadáno: 9.1.2022)
A osel na něj funěl (Vánoční příběh) - Městská divadla pražská  70 %
75%. Vděčná rodinná inscenace pro adventní a sváteční dobu může oslovit mladší diváky i dospělé. Autor R. Levínský (pod dalším z pseudonymů) napsal příběh o komplikacích s nacvičením školního představení pro vánoční besídku. Nenásilně zapojil i střet mládí se starými pořádky a také potřebu tolerance jiných kultur a vyznání, což je pro počin tohoto druhu poměrně nezvyklé. Poctivé zpracování režisérky M. Homolové a jejího tvůrčího týmu, hudebně zdařilé, vhodné scénické řešení doplňují loutky. Postavy dětí roztomile ztvárňují absolventi DAMU, jejich o něco starší kolegové v rolích dospělých za nimi rozhodně nezaostávají.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>