Veronika Boušová

Jak ses dostala k divadlu jako divák?

V hledišti jsem poprvé seděla ve svých necelých dvou letech. Bylo to na pohádce Kašpárek a zakletá princezna v Divadle Jiřího Wolkera (program z toho představení a rolničku od Kašpárka mám dodnes), kde hrávala moje teta Eva Foustková-Kemrová. Divadlo jsem si okamžitě zamilovala a celé dětství jsem intenzivně navštěvovala DJW, a to i po tetině smrti, kdy mě vzala pod křídla má nejoblíbenější „princezna“ a úžasný člověk, herečka Radka Malá. Díky strýci Josefovi jsem zase měla možnost vídat představení v Národním divadle. A z vlastní iniciativy nebo v rámci Klubu mladého diváka jsem samozřejmě chodila také jinam. Přečetla jsem spoustu divadelních her a prokousala se všemožnou dostupnou literaturou o divadle.

Pak můj zájem začal pozvolna upadat, téma bylo vyčerpáno. Do popředí se dostaly zájmy jiné. Velké probuzení se nečekaně dostavilo po zhlédnutí rockové opery Jesus Christ Superstar v Divadle Spirála, které jsem propadla duší stejně, jako moje rodina. Následovalo období návštěv muzikálů a bohužel častého zklamání a narůstajícího znechucení z jejich podbízivé komerční podoby. Nicméně mě to hledání zavedlo do divadla Ta Fantastika a k práci režisérů Jiřího Pokorného a Vladimíra Morávka, díky nimž jsem se, okouzlena jejich specifickým rukopisem, obloukem vrátila k činohře. Od té doby je pro mě jméno režiséra nejčastějším kritériem pro výběr představení. Ale samozřejmě mám také oblíbené herce, které na jejich profesní cestě s potěšením dlouhodobě sleduji.

Jak ses dostala k i-divadlu?

Přiznávám, že jsem o něm mnoho nevěděla, protože po internetu moc nebrouzdám. Hledala jsem možnost uplatnění jako recenzent. Šéfredaktor Michal Novák mi dal důvěru a já poznala partu skvělých, obětavých lidí, kteří jsou pro divadlo zapálení, nebojí se vyjádřit svůj názor a ctí rozdílné názory ostatních.  A získala jsem další cenné zkušenosti, týkající se práce v redakci.

Čím, kromě divadla, trávíš svůj volný čas?

Příležitostnými překlady, psaním, četbou, malováním, cestováním, návštěvami výstav a koncertů, nezbytným pohybem, dalším sebevzděláváním… . Je to pestré a vždycky tomu tak u mě bylo. Také ráda trávím klidný čas s rodinou nebo v kruhu dobrých přátel či osobností, kterým nechybí vnitřní noblesa, která mi naopak obecně citelně chybí v současné společnosti.  

Čím se zabýváš pracovně?

Podivné cestičky mě přes humanitní vzdělání zavedly až do bankovního sektoru k postu na finančním oddělení. 

Jak hodnotíš uplynulých deset let působení i-di?

Šéfredaktor Michal Novák vybudoval s nezištnou pílí a za pomoci dalších dlouholetých členů redakce studnici informací pro všechny, kteří se v divadelním prostředí pohybují. Vznikl jedinečný nezávislý portál, který dosáhl velké popularity a kvalitní úrovně. Myslím, že i-di za těch deset let prokázalo naší kultuře velkou službu.

Co bys chtěl(a) popřát i-di a kolegům redaktorům do následujících let?

i-divadlu přeji stále více spokojených uživatelů a návštěvníků stránek, co nejlepší spolupráci s divadly, která je zárukou přesných a aktuálních informací pro čtenáře, oprávněné uznání, bystré úsudky a i nadále nezávislou pozici a názorovou pluralitu. Kolegům redaktorům samozřejmě navíc vše dobré a ať jim jejich nadšení vydrží.  

ptala se Pavla Haflantová