Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3080)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 3.1.2016)
(zadáno: 31.12.2015)
Na inscenaci jsem se popravdě vydal především kvůli L. Kunzovi, který mě svým výkonem zaujal v muzikálu Thrill Me. A musím konstatovat, že mě o svých schopnostech a talentu přesvědčil i v tomto muzikálu, kde uvěřitelně ztvárnil hned několik charakterově odlišných postav. V rolích Eržiky a Nikoly obstáli N. Ďuricová, i když ta měla občasné intonační potíže, a M. Lambora. Hudební doprovod nepatřil k oporám inscenace, dost často byly slyšet velké nepřesnosti. Zajímavě pojatá scéna. Nastudování M. Taranta s přehledem předčí některé pražské rádoby profi muzikálové produkce.
(zadáno: 31.12.2015)
Zajímavý text, který by si však zasloužil zajímavější realizaci, v níž by popisovaný děs toho všeho dostal ještě silnější emoční zásah.
(zadáno: 31.12.2015)
45% Dürrenmattovy hry jsou sice promyšlené a dokáží rezonovat s každou dobou, nicméně je zapotřebí, aby režisér přišel s jasným výkladem a byl si vědom, proč je chce inscenovat. A právě to inscenace O. Zajíce postrádá. Na jevišti Divadla ABC je tak k vidění realistické divadlo, které sleduje pouze první "příběhový" plán, další vrstvy hry zůstaly neodhaleny. Herecky zaujal jen A. Procházka, i když jeho snaha je spíš smutným obrazem toho, jaká šance zde byla promarněna.
(zadáno: 31.12.2015)
65% Monologické formě hry dle mého názoru vyhovuje spíš scénické čtení, které se čtyřmi výraznými herečkami své generace v režii N. Deákové uvedlo Div. Letí. Scénicky si s nesnadným úkolem rozhodl poměřit síly O. Elbel a nutno přiznat, že jeho inscenace dopadla nad očekávání dobře. Repliky rozdělil mezi šestici herců, z nichž zaujaly zejména S. Krupanská a A. Gasnárková, která vytvořila postavu maličkého dítěte nadmíru uvěřitelně. Právě o něm, o hnacím motoru veškerého počínání žen, se totiž hrálo především. Nejsem si ale jist, nakolik se s textem neobeznámený divák bude v příběhu orientovat.
(zadáno: 31.12.2015)
L. Brutovský se v dramatizaci soustředil na hlavní linii příběhu o manželství s jeho tragickým vyústěním. Nebere na zřetel vedlejší postavy novely, jen z ní vykrajuje zejména monologické vyprávění Pozdnyševa. Aby však dostál divadelnosti, hlavní postavu „ztrojil“ a obsadil ji hned třemi herci – T. Drápelou, P. Oubramem a M. Vykusem, ženský půvab zastupuje T. Vítů v roli (nejen) zavražděné manželky. Trojice zmíněných herců působí, jakoby se jednalo o „siamská trojčata“. Dokážou lehce přecházet z monologu do dialogů či trialogů tak, že je právě tato jejich souhra zásadní devízou inscenace.
(zadáno: 30.12.2015)
Hra zabývající se otázkou odsunu Němců a jejich postavením po válce. Na základě dávných událostí se však text obrací zejména k dnešku a pokládá otázky, nakolik mají lidé právo hodnotit činy druhých, když přesně nevědí, jaké okolnosti je k danému jednání dovedly. Nejsilněji na mě působily živě hrané, ovšem kamerou na plátno přenášené scény z jednání „zastupitelstva“. Autoři se hru snažili orámovat i osobními problémy v rodinách, což ne zcela fungovalo. Bylo však potěšující vidět, že se tvůrci pokoušejí o určitou výpověď k tématu, které ještě tolik let po válce dokáže mezi lidmi rozjitřit emoce.
(zadáno: 30.12.2015)
55 % V kontextu režijních prací P. Kheka se jedná spíš o jeho průměrnější počin. Na inscenaci, která byla orámována příběhem Marloweova života vycházejícího z historických pramenů (zásadnější význam však nemá, jedná se pouze o atraktivnější balení pro diváka, poněvadž se díky němu na jevišti objeví i jeho současník W. Shakespeare), mě nejvíc bavilo opětovné spojení F. Strnada a R. Finty, kteří spolu na jevišti výborně fungují - podobně jako v Podivném příběhu se psem, kde hrají otce a syna, či v Lesíku, kde si jsou sourozenci. Jejich spojení je šťastné, baví mě sledovat jejich souhru.
(zadáno: 30.12.2015)
Značně náročná hra mající hned několik vrstev potřebuje velmi precizní dramaturgicko-režijní vypilování, aby byl výsledek stravitelný pro co nejširší vrstvy diváků. V případě této inscenace se to podařilo jen zčásti. Podivný režijní odstup, který neměl daleko k pouhému popisu událostí (i když se svým způsobem jednalo o rekonstrukci dávno zapomenutého činu), znesnadňoval orientaci v příběhu a také dost mátl. Častokrát nebylo zřejmé, v jaké linii příběhu se dění právě ocitlo. Herci, kteří představovali svá dětská já, se s nelehkou úlohou vyrovnali se ctí. Výsledek projektu považuji za rozpačitý.
(zadáno: 30.12.2015)
Zhlédnutou reprízu inscenace poznamenaly zejména přeřeky B. Klepla, kterých bylo nepočítaně. Herec navíc zašumlovával závěry replik, někdy si dokonce nepamatoval celé věty. Jeho výkon celkově působil unaveným dojmem. Herecky mě více zaujala jen A. Fixová, ostatní své úlohy zvládli, ale zajímavější výkon k vidění nebyl. Figurkaření R. Štabrňáka v různých postavách mohlo být umírněno.
(zadáno: 30.12.2015)
Na inscenaci mi vadila její radikální úprava. Zkrácení totiž dost oploštilo vyznění hry, potažmo inscenace. Chvílemi bylo dění zbytečně zkratkovité, takže postavy patřičně nedožily některé situace (a diváci spolu s nimi). S. Laurinová v roli Raněvské a R. Štabrňák coby Lopachin obstáli, i když jsem přece jen trochu postrádal vícevrstevnatější vyznění nejednoznačného charakteru Raněvské. Z dalších herců zaujali A. Fixová jako Varja a překvapivě v maličké roli Jaši M. Ligač. Režijní uchopení postavy Charlotty (H. Karochová) mi nepřišlo šťastné. Nápaditě řešená scéna.
(zadáno: 30.12.2015)
Další z inscenací O. Lážnovského, která mě svým stylem humoru naprosto minula. Herci sice jeho vizi sloužili seč mohli, vytvářeli předepsané situace, ovšem celé to na mě působilo nepřesvědčivě (snad jen vyjma A. Fixové v roli Mařenky a V. Seniče coby Vaška). Jedná se o projekt, z něhož bude divák buď nadšen, nebo naprosto zklamán. Patřím do druhé skupiny, i když dokáži ocenit, že tvůrci měli koncepci promyšlenou.
(zadáno: 30.12.2015)
Příjemná bláznivina, která dokáže pobavit koláží nejrůznějších druhů humoru, z nichž si každý určitě vybere ten jemu nejmilejší. Jednalo se o příjemně hravou jednohubku, v níž se herecky nejvíce prosadili zejména F. Müller a J. Vojta. Synonymem hravá lze označit i výpravu z dílny režisérky K. Baranowské.
(zadáno: 30.12.2015)
65% Moderní inscenace sledující jeden z lidských osudů si dokázala umě pohrávat s různými inscenačními složkami, jež se nakonec propojily v přesvědčivou jednotu. Minimalistická scéna vytvořila prostor pro rozehrání různých charakterů, které mladí herci dokázali adekvátním způsobem ztvárnit. M. Řezníčkovi se daří s postavou lépe pracovat zejména až v druhé části, celkově však jeho výkon považuji za zdařilý. Nejvěrohodnější mi ovšem i tentokrát přišla E. Hacurová, jedná se (dle mého názoru) o výrazný talent ročníku.
(zadáno: 29.12.2015)
75% Je nesnadné jakékoli literární dílo adaptovat, vybrat z něj to nejdůležitější a převést na jeviště. V případě ŽB to platí, díky rozsahu románu, dvojnásob. Obdivuji proto odvahu D. Gombára se do této látky pustit. Popisnost a literárnost se mu z inscenace sice nepodařilo zcela eliminovat, nicméně dění je aspoň v první dvouhodinové části přehledné a dynamické. Po pauze už je to i díky snížené pozornosti diváka s onou přehledností náročnější, ovšem jako celek inscenace přináší silný zážitek. Obdivuhodná herecká souhra ansámblu hrajícího „pod vedením“ H. Tomáš Briešťanské a H. Čermákové.
(zadáno: 29.12.2015)
Z produkce Divadla Drak patří tento kousek k těm slabším. Možná to bylo dáno jen danou reprízou, které neprospělo hostování v Divadle Rokoko, nicméně inscenace na mě působila nekonzistentně až chaoticky. Vlastně si nejsem jist, kolik z příběhu mohly na sledované repríze pochytit děti. Tipl bych si však, že je z rozpačitého výsledku na vině především již zmíněné přenesení do jiného prostoru, což i s dobrými inscenacemi dokáže učinit divy (směrem k horšímu).
(zadáno: 29.12.2015)
45% Od premiéry před více než deseti lety se inscenace hodně zhoršila. Spousta zpěváků je totiž nyní obsazena do rolí, na které hlasově nedosáhnou. Špatný výkon podal zejména M. Pošta (i když v druhé části mi vadil už méně), nechápal jsem (stejně jako kdysi) scény s R. Genzerem a M. Suchánkem - jednalo se o vyslovenou trapnost (abych byl ovšem spravedlivý, u publika sklidili největší ohlas). Druhá část představení celkové skóre nakonec trochu zlepšila. Nejvíc mě ale zaráželo, jak moc k sobě hlasy jednotlivých zpěváků neladily. Vlastně to vypadalo, jakoby divadlo šetřilo na korepeticích.
(zadáno: 29.12.2015)
Inscenace vyniká zejména prvotřídní sehraností souboru a vynikajícími hereckými výkony, nad nimiž ještě trochu ční M. Čapka, který dokázal věrohodně podat postupný pád velkého bohéma a sobce a jeho přeměnu v lidskou trosku. Oceňuji, jak tvůrci přehledně odlišili postavy ztvárňované jedním hercem, což většinou bývá velký kámen úrazu. Působivé byly zejména scény sbližování Baala s přítelem Ekartem, díky jehož chování Baal aspoň zčásti poznává, co znamená být odmítán (zde náhle vynikne i jeho lidskost). N. Tempír dovedl scénicky oživit komorní prostor divadla, zaujala i střídmá projekce.
(zadáno: 29.12.2015)
Tvorba T. Vůjtka, který se prostřednictvím svých textů vrací k zajímavým a důležitým dějinným událostem, mě hodně oslovuje. Síla jeho her je o to silnější, že vycházejí ze skutečných událostí či je přímo popisují. Tíha inscenace ležela především na M. Cisovském v roli Eichmanna, přičemž ostatní herci mu zdařile přihrávali na směče. Herec dokázal příběh odvyprávět za pomoci jemných gest, mimiky, přičemž pracoval doslova s každým kouskem těla (a slova) tak sugestivním způsobem, že v inscenaci nebylo jediné hlušší místo. Inscenaci a výkon M. Cisovského považuji za to nejlepší z uplynulé sezóny.
(zadáno: 29.12.2015)
85% Snad ještě nikdy jsem nesledoval Shakespearovu hru s takovým zaujetím. I. Krejčí vytvořil nadmíru zábavnou komedii, v níž se ovšem neztratilo ani hlavní téma zneužití moci. Přestože byly na jevišti občas k vidění i trochu obehrané vtípky, režie si i s nimi poradila tak lehce, že pobavily. V hlavní roli knížete se představil Š. Kozub, který věrohodně ztvárnil obě tváře této postavy. Vyrovnanému obsazení dále dominovali M. Cisovský, P. Cisovský a A. Čuba. Radost pohledět na takovou inscenaci. Díky režii také vynikl zdařilý překlad M. Hilského, jenž patří do skupiny těch hodně povedených.
(zadáno: 29.12.2015)
U této hry, jež od doby svého vzniku hodně zestárla, mě nikdy nepřestane uchvacovat její poetičnost skloubená s vulgarismy největšího kalibru. Je zvláštní si při sledování inscenace uvědomovat, že to, co kdysi působilo šokujícím dojmem, je dnes víceméně úsměvné. Jakoby vykloubenost rodinných vztahů a zrůdná lidská prapodstata byla vzata za normalitu, což ve výsledku působí dost děsivě. V tom de facto spatřuji jeden z mála smyslů, proč tuto hru ještě uvádět. Inscenace byla pečlivě vystavěna, herecky ji považuji za nadstandardní, ze všech výkonů bych zmínil hlavně A. Cónovou a P. Panzenbergera.
(zadáno: 29.12.2015)
Hra, o jejíž kvalitách pochybuji už několik let. Nikdy mě totiž verze DNz, kterou pak převzalo Divadlo Kalich, nezaujala – spíš mi vždy vadilo pitvoření se J. Krause a I. Chýlkové. Aspoň v tomto směru je verze u Bezručů stravitelnější. Nepochopil jsem dramaturgické rozhodnutí uvést v DPB, které tak dbá na úroveň výběru her, právě tuto bezduchou komedii. Když už v DPB přece jen k nějakému přešlapu došlo, dal se pochopit díky experimentální povaze daného kusu. Tato rádoby komedie je za hranicí vkusu a výsledek nezachránili ani herci, kteří v mezích možností svědomitě odváděli svou práci.
(zadáno: 28.12.2015)
Průměrná hra, jíž nijak nenapomohla ani realizace. Od autora komedie Dveře M. Kopeckého jsem rozhodně čekal invenčnější zápletku a především rozuzlení příběhu. Text ani nenabízí zajímavé herecké příležitosti, takže D. Kolářová s D. Syslovou neměly větší možnost uplatnění svých zkušeností. Nevzrušivá podívaná, která neurazí, ale ani nijak nenadchne.
(zadáno: 28.12.2015)
Ačkoli inscenace nepřichází s převratným výkladem textu a sleduje ho hodně pietně a i když se hraje na monumentální scéně Hudební scény, která víceméně působí jako pouhá kulisa, přiznávám, že mě tento Král Lear dokázal oslovit a na více než tři hodiny strhl moji pozornost. A to i přesto, že B. Polívka nenabídl jiný než pro svoji osobnost typický civilní projev. Možná ale právě třeba s tím vším režisér počítal a věděl, že do sebe vše nakonec zapadne právě tak, aby výsledek vytvořil působivý celek. Ovšem bez postavy Tanečnice a její choreografie bych se obešel.
(zadáno: 28.12.2015)
Bláznivá komedie v dobrém režijním i hereckém balení. Prvních čtyřicet minut expozice sice postrádá patřičný švih, ten však představení nabere ve chvíli, kdy se do dění zapojí diváci. Skvělé improvizační schopnosti V. Blahuty a zejména pak M. Isteníka tuto „tutovku“ povyšují nad klasický spotřební divadelní standard. M. Tycovi se podařilo vytvořit příjemnou komediální inscenaci, u níž má slovo vkus stále svou váhu. Bez přehrávání se obešly i další postavy, které s citem pro míru ztvárnili R. Coufalová, I. Ondříček, M. Sedláčková a R. Gajdoš.