Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3080)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 31.7.2015)
Režijní koncepce se na veškeré dění kolem Christophera rozhodla dívat jeho očima, takže se postavy často vyznačovaly vykloubeným chováním a jednáním. Jednalo se sice o zajímavý nápad, nicméně na jevišti nefungoval, šel proti textu a všemu, co mě na tomto příběhu oslovuje. Z Christophera se navíc stala podružná postava nepůsobící autisticky, proto mám z celku dost smíšené pocity. I když jsem chápal myšlenkové pochody režie a viděl za vším opravdu velký kus promyšlené práce (oceňuji skvělou hudbu a scénické řešení uzavřené bílé místnosti evokující Christopherův svět), nemohu hodnotit výš.
(zadáno: 31.7.2015)
55% J. Suchý se opět se svým divadlem dostal do potíží, tentokrát (pro změnu) finančních, a tak se na ně rozhodl reagovat po svém. Vytvořil revue složenou z mnoha písniček, jež se příjemně poslouchají, nechybí ani semaforský humor (v hořko vtipném výstupu Miziny se v úžasné formě představí J. Molavcová), ovšem na rozdíl od jiných "krizových" inscenací, kterých už měla tato scéna na svém repertoáru několik, se jedná přece jen o jejich chudší příbuznou. Předchozí počiny tohoto rázu měly větší švih a tah na branku.
(zadáno: 31.7.2015)
Kdyby se Aqualung rozhodl odehrát jen klasickou Werichovu pohádku, udělal by lépe. Přednášky na téma závislosti na alkoholu sice mohly představení okořenit, chtělo by je však pojmout divadelněji a více propojit s Werichovým textem. Takhle vedle sebe stály dva na hony vzdálené literární útvary, k jejichž divadelní syntéze nedošlo.
(zadáno: 31.7.2015)
Při hostování v suterénu provozní budovy ND se hercům nepodařilo navázat kontakt s diváky, jaký tato inscenace hraná v divadelním klubu NDM vyžaduje. I proto na mě působila velmi prázdně, odosobněně, bez přesahu. Dokážu si však představit, že v domácím prostředí může být zážitek z viděného celkem intenzivní.
(zadáno: 31.7.2015)
Profesionálně zvládnutá inscenace po všech stránkách. Jestliže dvojice I. Odehnalová a A. Slanina vytvořila vysloveně zamilovaný pár, S. Janotová a D. Vitázek svůj vztah pojali realističtěji. U nich šlo už spíš o partnerství, než o prvotní zamilovanost. I podle toho vyzněly reprízy. Výkony A. Slaniny a D. Vitázka jsou srovnatelné, není jim možné nic vytknout, bezchybná S. Janotová, I. Odehnalová má, co se zpěvu týče, ještě rezervy. Přestože A. Březinová je v roli Ody Mae výborná, herecky ji přebila Z. Herfortová, která dokázala s citem pro míru vypointovat všechny situace. Pěkná podívaná.
(zadáno: 31.7.2015)
Velkou úlohu v inscenaci sehrála scéna, která evokovala moderní budovu (s průhledem na střelnici), k níž odosobněnost jednání lidí, kde je každý každému ukradený, patří. A pokud se do takové společnosti dostane člověk jako Desdemona (ve Špinarově podání více zromantizovaná), pak takový naiva chtě nechtě dojde k úrazu. Jago D. Prachaře byl tvrdým manipulátorem, což zde vycházelo hlavně z jeho osobnostní prapodstaty, a tak se řítil střemhlav do bahna. Plošeji na mě působily výklady postav Othella, Roderika a Cassia, což bylo nejspíše vinou krácení, které však zase prospělo dynamice inscenace.
(zadáno: 30.7.2015)
Po delší době jsem viděl nastudování Goldoniho komedie, které mě zaujalo. Zásluhu na tom má především dramaturgická úprava a režie, které by slušel přívlastek hravá. V hlavní roli Lelia obstál R. Zach, třebaže byl po celou dobu výrazově stejný (podobné komedie asi nikdy nebudou blízké jeho hereckému naturelu) a ne nepodobný Petruciovi z "hradní Zkrocenky". Největším překvapením byl však M. Mejzlík, hrál s velkým nasazením a dokázal se oprostit od zavedené šarže, která jeho herectví poslední dobou často doprovází. Solidní výkony ostatních, vtipné výstupy T. Jeřábka. Příjemná letní zábava.
(zadáno: 30.7.2015)
Inscenace byla situována do pivovaru, kde se odehrávaly všechny scény. Nejpropracovanější výkon předvedl F. Strnad v roli Francina, v jeho přítomnosti se celkem rozvláčné dění vždy zdynamizovalo. F. Večeřa postavu strýce Pepina přehrával, nedokázal odhadnout míru, navíc mu díky netypické práci s hlasem nebylo téměř rozumět. L. Bělašková zůstala dost nevýraznou, těžko uvěřit, že by místní štamgasty tolik uchvacovala. J. Klimsza si s poetikou Hrabala rozumí jen zčásti. Vytvořil sice solidní inscenaci, kouzlo Hrabalových figurek a především atmosféry se v ní nachází jen v náznacích.
(zadáno: 29.7.2015)
Překvapuje mě, jak M. Čičvákovi inscenace na velkém jevišti DnV vycházejí a de facto patří k nejlepším počinům této scény. V Národních divadlech byla výsledná úroveň jeho prací (na rozdíl od komorních scén) podprůměrná. Promyšlená scénografie, jejíž efektní číslo na konci první části vyrazí nejednomu divákovi dech (přitom však přesně symbolicky koresponduje s pocity obou rivalů), výstižně zpracované postavy Salieriho i Mozarta, jejichž „souboj“ má patřičnou gradaci, to vše tvoří velmi dobrou inscenaci, která by ovšem snesla mírné krácení. O. Brousek dokazuje, jak nedoceněný byl v DNF.
(zadáno: 29.7.2015)
Pěkně napsaný příběh o chlapci, který postupně dozrává v muže, ožení se, stane se otcem, ale přitom ho neustále doprovází kousek jeho dětství, kterého by přece byla škoda se vzdát. Často mu totiž pomůže ze svízelných situací, ale do několika ho naopak i dostane. Vtipným příběhem se prolínají různá dobrodružství známé partičky Čtyřlístku, přičemž celek působí velmi svižně, vtipně a vlastně i dojemně. Moc příjemná rodinná inscenace.
(zadáno: 29.7.2015)
Hra D. Jařaba ve výsledku nabízí mnohem méně, než je uvedeno v její anotaci. Určitě by bylo dobré, kdyby autor více ťal do živého, k čemuž téma odsunu sudetských Němců vybízí. Nakonec jsem však sledoval inscenaci připomínající spíš jistý druh love story (i když solidně napsané). V tomto směru se sice jednalo o celkem nesentimentální příběh režijně vkusně zpracovaný, nicméně celek působil rozpačitě.
(zadáno: 29.7.2015)
(zadáno: 28.7.2015)
35% Téma sebevraždy bylo zpracováno způsobem, že bylo možné se orientovat jen v dílčích scénických výjevech. Těžko stravitelná Crimpova hra by potřebovala jasnější režijní uchopení, které by divákovi autorovy myšlenky aspoň trochu zpřehlednilo. Zde tomu však bylo bohužel naopak. Vlastně mě paradoxně více oslovila koncertní část po pauze, kterou jsem na sebe nechal jen tak působit. Prostřednictvím studenty skvěle interpretované hudby se dal vycítit smysl a naléhavost jejich sdělení.
(zadáno: 28.7.2015)
35% Pseudointelektuální režijní exhibice, jejíž jedinou koncepcí nejspíš bylo vytvořit na jevišti „chaos lidských myšlenek a života“. Vznikla ovšem jen velmi nezáživná inscenace, která diváka upoutá a osloví stěží. Střet souboru NDM s tímto stylem režie také nebyl trefou do černého, poněvadž většina herců na jevišti působila nevěrohodně či při nejlepším nejistě. Nevýraznému, a troufám si říci až zbytečnému, počinu šla ruku v ruce i nicneříkající fádní výprava K. Holkové. Tohle se fakt nepovedlo.
(zadáno: 28.7.2015)
Režijně nevyrovnaná inscenace, která měla sice pár zajímavých míst (např. hned úvodní westernová dotáčka), ovšem ty méně zdařilé převažovaly. Jako celek působila nesourodě, přepjatě a zvolený groteskní styl westernu nenašel patřičnou režijní míru. Solidním hereckým výkonům, které jsou v KSA samozřejmostí, kralovala P. Dostálová coby postižená dívka Ruth. Po celou dobu dokázala udržet uvěřitelnou polohu míry handicapu. Odcházel jsem však s velmi rozpačitým dojmem, v němž se rozplynula i tak závažná témata hry, jako je u autora všudypřítomný antisemitismus.
(zadáno: 28.7.2015)
Ačkoli trampování nikdy nepatřilo mezi mé koníčky, inscenaci mě bavilo sledovat, poněvadž i přes mnohé ironické glosy a nejrůznější odbočky dokázala, podle mého názoru, poměrně přesně vystihnout atmosféru a užitečnost podobných toulek přírodou. Čtyřčlenný herecký tým působil naprosto sehraně, všichni ctili režijní styl a ukázali svůj smysl pro vystižení patřičné únosné míry nadsázky, která celou inscenací prostupuje. Solidní zpěv příjemný zážitek z viděného jen umocňoval. Fajn zábava.
(zadáno: 28.7.2015)
75% Určitě není vůbec snadné v takovém žánru, jakým je taneční muzikál, vystihnout všechny tváře tak známé osobnosti. L. Vaculíkovi se však podařilo F. Mercuryho aspoň v základních obrysech divákovi přiblížit. Vytvořil solidní inscenaci se dvěma trumfy - M. Kluchem, který úžasně interpretoval známé písně skupiny Queen, a R. Ševčíkem, jenž zaujal hlavně v druhé části představení, v níž jeho "taneční" Freddie získal víc prostoru. Ještě kdyby režisér nepoužíval tak pouťového svícení... Výsledný dojem by byl bez těchto kýčovitějších barevných obrazů intenzivnější.
(zadáno: 27.7.2015)
Variace na „faustovské téma“ přenesené do současnosti dokázalo trefně a s patřičnou dávkou humoru vystihnout hodnotový žebříček některých dnešních dospívajících. Herecky vyrovnané inscenaci vévodily Z. Truplová v roli chvílemi až přidrzle neovladatelné Julie a P. Dostálová coby naivní Nataša. Obě herečky se doplňovaly natolik, že vytvořily dvojici, která diváka drží po celých 90 minut v pozornosti. Přestože se počáteční tempo nepodařilo režii zcela udržet, inscenace skončí dřív, než by měla možnost začít nudit. Výkon M. Čapky v roli novodobého Mefistofela je věru promyšleně ďábelský...
(zadáno: 24.7.2015)
55% Sehraná dvojice P. Batěk a Z. Velen v rolích Holmese respektive Watsona byla hlavní devízou inscenace. Výběr titulu pro plenérové představení ovšem nebyl nejvhodnější, poněvadž se v něm nejrůznější detaily a vtipy zbytečně ztrácely. Solidní svižný rozjezd „zabrzdil“ zdlouhavý výstup s Dr. Mortimerem (Z. Mucha), posléze inscenace už nabrala velmi „proměnlivý“ charakter. Některé scény (zvlášť ty s Baťkem a Velenem) měly stále schopnost upoutat divákovu pozornost, ty zbylé spíš nudily. Kdybych hru tandemu Svojtka – Janků neznal z jiných nastudování, možná by mě v této verzi tolik neoslovila.
(zadáno: 24.7.2015)
Nenáročná zábava, kterou režie spolu s herci dokázala povýšit na opravdu velmi milý divadelní zážitek, při kterém se po celou dobu devadesáti minut nevytratí úsměv z tváře. Nejvíce mi v paměti zůstanou I. Krmíčková, V. Senič a P. Florián.
(zadáno: 24.7.2015)
J. Jelínek si pro vznik nové hry potažmo inscenace vybral téma, se kterým se během života lidé setkávají v různých obměnách hned několikrát. Nejdříve jsme my sami hlavními aktéry otázky „Už tam budem?“, poté jí musíme čelit buď v pozici rodičů, nebo pak také prarodičů... I proto se jedná o vyloženě rodinnou inscenaci, při níž se pobaví snad úplně každý. Nachází se v ní totiž spousta úsměvných zajímavých postřehů. A zapomenout nesmím ani na příjemné písně M. Doubravy a S. Brabce.
(zadáno: 24.7.2015)
65% Příjemně strávený večer s výběrem zásadních Shakespearových sonetů, které H. Maciuchová vkusně a s citem pro míru „herecké recitace“ (!!!) interpretovala. Zajímavé postřehy M. Hilského byly dobrou nadstavbou inscenace, která však mohla ještě trochu více pracovat s dialogy mezi samotnými účinkujícími – viz překladatel versus W. Shakespeare, do něhož se situoval samotný M. Horanský.