Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3080)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  28 29 30 31 32 33 34 35 36  >  >>
(zadáno: 7.5.2015)
Jak se Husákovi zdálo, že je Věra Čáslavská - Divadlo Komediograf  60 %
55% Příliš mnoho textu, kterému by prospěly zásadnější škrty. Nevyvážená inscenace měla totiž jak velmi dobré, tak na druhou stranu i dost nudné momenty. Groteskní stylizace obou herců a pohybové uchopení postav (zvlášť pak V. Polívky) patřilo k tomu lepšímu, co Balákova inscenace nabídla. Přes dobrý námět a povedený rozjezd mě výsledek vlastně nijak neuchvátil.
(zadáno: 7.5.2015)
Rok na vsi - Divadlo Na Fidlovačce  60 %
Solidní, ovšem celkem nevzrušivé nastudování klasiky, která mě v interpretaci jiných divadel dokázala zasáhnout víc. Režisér P. Šimák si mohl zásadněji pohrát s vykreslením charakterů postav, Krobotova dramatizace totiž poskytuje dostatek materiálu k vytvoření působivé inscenace. Největší problém spatřuji v režijně-hereckém uchopení postavy Rybáře v podání R. Zacha, což bylo možná částečně dáno i hercovou nesehraností s tamním souborem. Na prvotní seznámení s touto klasikou dobré, "pokročilejší" diváci se však budou místy dost nudit a říkat si, jak by se ta a ta daná scéna dala zpracovat líp.
(zadáno: 7.5.2015)
Večeře - Národní divadlo moravskoslezské  60 %
Inscenaci by prospělo komornější prostředí. Zajímavější výkony pánské části souboru, ženské postavy působily v některých scénách už díky samotné hře nevěrohodně. Přechody mezi scénami ve zpomaleném rytmu neměly zásadnější význam, zastávaly jen „efektní“ funkci. Z celé inscenace pro mě zůstávají největším zážitkem výstupy typově přesně obsazeného V. Klemense do role číšníka, jenž v přesném načasování a s patřičným důrazem na každou repliku vstupoval do dění, které paradoxně někdy doslova probouzel. Povedené kostýmy A. Schäferové. Režie si mohla s textem pohrát přece jen trochu víc.
(zadáno: 7.5.2015)
Audience / Katastrofa - Divadlo U stolu  70 %
viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.5.2015)
Střepy a chlebíčky - Zapětdvanáct  70 %
65% První regulérní inscenace souboru zaujme svébytným rukopisem J. Mikuláška, který na základě vybraných kauz z posledních let vytvořil zajímavý pohled na (nejen) českou společnost. Díky herecké souhře a porozumění si s režisérem vzniklo několik za sebou volně poskládaných scén, které spojuje jejich velmi intenzivní sugestivní ztvárnění zasahující především divákovy emoce a evokující nevědomky potlačované či nevnímané souvislosti, za něž by se lidé jinak styděli, nebo aspoň měli stydět. Přes tyto kvality se mě však občas zmocňoval pocit, jakoby si režisér ono cosi navíc nechával pro DNz.
(zadáno: 30.4.2015)
1+1=3 - Divadlo Šumperk  60 %
Další z Cooneyho komedií, kterou bych sice na rozdíl od programu neoznačil jako za jednu z nejlepších (vždyť už ústřední téma bigamie je samo o sobě přitažené za vlasy), nicméně jinak je napsaná celkem obratně (až na nepříliš dotažený závěr). Režisér R. Groszmann projevil cit pro vystavění humorných situací, a přitom nepřekročil, až na menší výjimky (což ovšem přičítám spíš na vrub hercům a „repríznému“), hranici vkusné zábavy. Prim v představení hrál M. Cimerák, solidně ho doplňoval J. Kroneisl. Z dam mě zaujala více L. Šmejkalová, K. Hýsková zůstala dost nevýrazná. Solidně zpracovaný bulvár.
(zadáno: 30.4.2015)
Postel plná cizinců - Divadlo U Hasičů  40 %
(zadáno: 30.4.2015)
1+1=3 - Divadlo U Hasičů  60 %
(zadáno: 30.4.2015)
P.R.S.A. - Divadlo Palace  60 %
Zejména první část komedie tajemného „šibalského“ autora je plná vtipných a celkem originálních hlášek. Navíc i situace s omylem uspořádání netypické oslavy k 80. narozeninám babičky je sama o sobě vtipná a dokáže bavit celé představení. Všechny herečky dokáží udržet daný typ žen, takže dialogy postav mají stále potřebné jiskření. Škoda, že v druhé části autorovi došel trochu dech a že takto zábavná podívaná byla ukončena popisným dovětkem, který v představení působí navíc a o dobrých 10% snižuje hodnocení. Kdyby komedie skončila v momentu odjezdu babičky, odcházel bych s příjemnějším pocitem.
(zadáno: 30.4.2015)
Frida Kahlo - Kabaret života - Divadlo Radka Brzobohatého  50 %
55% Inscenace jednoduchým a nezáludným způsobem projde celým životem známé malířky, kterou solidně ztvárnila S. Nálepková. Až na úvodní scénu porodu, která se tvůrcům vymkla z rukou (i když je hrána s jistým nadhledem), se jednalo o příjemnou zábavu, která divákům hravou formou poskytne základní informace o této osobnosti. „Mexické“ písně J. Toufara jsou energické a mají dar příjemně naladit. Škoda jen, že některé výstupy dvou spoluhráčů S. Nálepkové působí dost ochotnicky (i když mě bavila například jejich práce s loutkami). Návštěvy jsem však nelitoval a užíval si zmíněných pozitiv.
(zadáno: 30.4.2015)
Cyrano - Divadlo Radka Brzobohatého  50 %
45% Rád jsem se seznámil s Feldekovou verzí Cyrana, která mě zaujala, stejně jako písně O. Brzobohatého a ústřední dvojice Kristiana s Roxanou v podání D. Gránského a E. Burešové. Také E. Čekan dokázal titulní roli ztvárnit relativně věrohodně. Celkový dojem však kazily „sborové“ scény, v nichž vystupovali například herci A. Hardt, P. Oliva a K. Hábl, jejichž projev byl bohužel nepřehlédnutelný. Celková choreografie těchto scén by si zasloužila úplně přepracovat, výsledný celkový dojem by se pak mohl o dost zlepšit, poněvadž tento Cyrano opravdu není marným počinem.
(zadáno: 29.4.2015)
Vím, že víš, že vím... - agentura Harlekýn  20 %
15% I přes zhlédnutí této inscenace pro mě zůstává S. Stašová jednou z nejlepších českých hereček. Tohle prostě muselo být nějaké velmi nešťastné nedorozumění, jinak si to prostě nedokážu vysvětlit...
(zadáno: 28.4.2015)
Venuše v kožichu - Prague Shakespeare Company  80 %
75% Inscenace s promyšlenou gradací a hlavně se dvěma chameleony. Pod tímto označením jsem si už v průběhu představení představoval oba protagonisty, kteří během necelých dvou hodin dokázali ze svého hereckého rejstříku vytáhnout snad veškerý svůj léty nashromážděný archiv emocí a dovedností, jenž pak gepardí rychlostí proměňovali. Možná ještě o trochu víc zaujala J. Pidrmanová, její úloha byla přece jen drobet náročnější. K samotnému textu a k jeho dramaturgii bych měl pár připomínek, ovšem jako celek nadprůměr.
(zadáno: 28.4.2015)
Mein Švejk (Operetta. Komedie. Smrt.) - Divadlo Husa na provázku  70 %
J. A. Pitínský uchopil téma Švejka po svém, je tak na hony vzdálen „ladovsky“ bodré postavičce i figurce z filmů s R. Hrušínským. Inscenace přináší kvalitu, díky níž si divák znovu uvědomí a zprostředkovaně prožije hrůzy války – v tomto ohledu je zvlášť závěrečná část velice silná a naturalisticky pojatá. Úvodní operetní ztvárnění notoricky známých dialogů považuji za skvělý nápad. Přes uvedené nesporné inscenační kvality, které jsou podtrženy doslova perfektní hereckou souhrou, a emočním nábojem celku, mě subjektivně tato zvolená inscenační forma neoslovuje. Objektivně 80%, subjektivně 60%.
(zadáno: 28.4.2015)
Žena jako druh - Jihočeské divadlo Č. Budějovice  50 %
45% viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.4.2015)
WTF - Divadlo Puls  50 %
Do puntíku podtrhuji hodnocení kolegy P. Širmera.
(zadáno: 23.4.2015)
Tučňáci aneb Jevištní kra - A studio Rubín  30 %
Nevydařená improvizace. Možná tuším, k čemu se chtěl tvůrčí tým dobrat, nicméně výsledkem je pouhá efektní kostýmní ambaláž bez ucelenější myšlenkové koncepce. Herecky skvělá dvojice Drabiščáková - Sidonová s J. Poláškem netvořila kompaktní tým. Použití hudebních vsuvek na mě působilo ledabyle. Ale možná jsem se i přes velkou snahu jen nedokázal naladit na potřebnou vlnu.
(zadáno: 13.4.2015)
Slečinky a lupiči - Divadlo Semafor  60 %
Dvě hry v jednom večeru spojuje prostředí pražské periferie z počátku minulého století a klasické české odrhovačky evokující tyto časy. Osobně mě více zaujala část první, v níž J. Suchý opět potvrdil, jak je "nevyčerpatelnou studnicí" chytrého humoru. Spolu s J. Molavcovou (ta ve dvojroli) vytvořili zábavnou dvojici manželů Půlpánových, jež se postarala o spoustu vtipných výstupů. Po pauze však následovala pouhá revue, která v závěru už trochu nudila. A stále platí fakt, že je J. Suchý mnohem lepší autor a (civilní) herec, než režisér. Zaujali i M. Sovová, T. Novotný a L. Černíková.
(zadáno: 13.4.2015)
Zemětřesení v Londýně - Národní divadlo  50 %
45% Pomalu začínám být alergický na hry, v nichž se autor po vzoru E. Jelinek snaží spasit všechny problémy světa a nacpat je do jednoho pytle, ať si je pak divák s režisérem nějak přeberou. Nutno dodat, že forma, kterou si pro inscenování zvolil D. Špinar, byla adekvátní textu, v jeho nastudování také nebyl k vidění žádný ze zajímavých nápadů. Za velké plus však považuji hereckou souhru, kterou se Špinarovi podařilo "ukočírovat". Zaujmou zejména L. Polišenská, P. Beretová a J. Pidrmanová. Ale že by dramaturgie výběrem podobných titulů přilákala do hlediště mladé diváky, o tom silně pochybuji.
(zadáno: 13.4.2015)
Strasti života - Národní divadlo  50 %
H. Levin má v Praze smůlu na režiséry. Po Deákově fiasku v DnV s Nesnesitelnými svatbami se tentokrát na NS dostal další z autorových textů. I když je výsledek smířlivější, z inscenace vycházející z omleté situace rozchodu manželského páru, tryská sentiment a neadekvátní herecká akce. Na jedné straně vidíme fádní výkon J. Štěpničky, na straně druhé zbytečně hysterickou J. Bouškovou (i když ta postavu vystihla lépe, než její partner). Z herců pak paradoxně nejlépe vychází A. Švehlík v malé roli Gunkela. Otřesně přeslazená hudba, o zpěvu nemluvě. Inscenace trpí i nevhodností velkého prostoru.
(zadáno: 13.4.2015)
Bratři Karamazovi - Činoherní klub  60 %
55% Inscenační úprava Schormovy adaptace díky výsledné fragmentovanosti tříštila příběh i autorovy myšlenky. Navíc kvůli tomu došlo k znečitelnění charakterů synů a zcela nevýraznými se staly všechny ženské hrdinky. Dění vévodil J. Kukura, jeho výkon je hodný pozornosti - až mě při sledování představení napadlo, že by bylo lepší, kdyby se M. Čičvák a Z. Šajgalíková vydali cestou monodramatu. Pokud by se režisér soustředil místo formy na obsah (našla se tu i typická ukázka zbytečné nahoty), inscenace by určitě mohla oslovit, spousta silných scén (včetně ďábelského závěru) je toho dokladem.
(zadáno: 13.4.2015)
Johnny Blue - Městské divadlo Brno  60 %
55% Hvězdou inscenace je tentokrát K. Cón, jenž různorodým písním z tvorby R. Siegela vtiskl jednotnou tvář, takže působily kompaktně. Libreto se řadí k Mošově méně vydařeným, spousta nelogičností je sice v ději ošetřena, ale i tak třeba závěr se Satanou nepůsobí věrohodně. Nemile překvapil estrádní light design, hýřilo se sytými barvami všeho druhu, až oči přecházely. V roli Marie obstála L. Bergerová. Lépe jí to hraje ve dvojici s J. Machem. Suverénní výkon A. Březinové, R. Coufalová se s náročnějšími písněmi přece jen více hlasově pere. Laciné vtípky postavy Freda A. Novotný celkem ustál.
(zadáno: 13.4.2015)
Elegie - Spolek Kašpar  80 %
Poetická sedmdesátiminutovka poloscénického ztvárnění Ortenových Elegií zaujala nejen úžasně procítěnou interpretací V. Javorského, kterého dobře, i když v určitých chvílích přece jen zbytečně afektovaně, doplňoval J. Potměšil (občas mu proto bylo také hůře rozumět). Inscenace místy směřovala až k melodramu, pečlivý výběr hudebních skladeb totiž dodával krásným Ortenovým básním další rozměr. Je dobře, že má v této době ještě někdo odvahu a chuť podobné projekty realizovat. I na to by grantová komise měla brát zřetel.
(zadáno: 13.4.2015)
Funny Girl - Národní divadlo moravskoslezské  70 %
Druhé Olšovského nastudování mělo podobné kvality jako ústecká verze, přesto na mě působilo chladněji. Nebyl zde věrohodně proveden v anotaci proklamovaný přerod „z káčátka hvězdou“. Fanny působila od začátku stejně, což považuji za největší deficit nastudování. Bavilo mě však sledovat dospělejší Fanny M. Absolonové. Jestliže na mě v Ústí působila po celou dobu dětsky, nyní byla hlavně za rozumnou ženu. Zajímavá změna. M. Absolonovou dobře doplňoval L. Vlček, jenž dal Nickovi vše, co postava vyžaduje, podobně hodnotím výkon R. Haroka. Jedná se o solidní inscenaci, ale chybí jí ono cosi navíc.
(zadáno: 10.4.2015)
High - Lety peklem - La Fabrika  70 %
Hra nabízí zajímavý příběh s dobře napsanými dialogy, ale hlavně tři výrazné herecké příležitosti. E. Jeníčková přistoupila k nelehké roli netypické řádové sestry pracující coby svérázná terapeutka v léčebně pro závislé energicky, její intenzivní prožitek a emoční souznění s postavou přebilo i nedostatky jako horší artikulace a občasná nejistota v dramatičtějších okamžicích. A. Borodin vytvořil věrohodnou figuru nejen citově deprivovaného chlapce s tragickým osudem. Trio souhry doplňoval umírněným, pro roli duchovního však příhodným, projevem M. Pechlát.
<<  <  28 29 30 31 32 33 34 35 36  >  >>