Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3079)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 24.1.2015)
Scénář složený z Hrabalových textů by si dle mého názoru zasloužil ještě pečlivější výběr. Režii se sice podařilo, i přes víceméně monologické výstupy postav, v hledišti udržet potřebnou míru pozornosti, za což může zejména M. Hanuš coby Hanťa, nicméně například monolog J. Pokorné, ač výborně podaný, neměl tak potřebnou sílu, aby nezačal mírně řečeno nudit. Zcela bych pak vyškrtl scénu na začátku druhé části, jež mi do koncepce inscenace vůbec nezapadala. Divák neznalý Hrabalova díla si po zhlédnutí představení sice odnese zevrubný obraz o jeho díle, ovšem uhranut jím nejspíš nebude.
(zadáno: 24.1.2015)
V MDB je komedie uváděna v jiném překladu pod názvem Dvojitá rezervace. Jedná se o jednu z mála opravdu pěkně a svižně napsaných bulvárních komedií, které mají dar příjemně pobavit. Režie A. Procházky sice mohla některé bláznivé situace více vygradovat, nicméně i v tomto podání se jednalo o dobrou podívanou, která byla prosta přehrávání, k němuž podobné komedie často svádí. Herecky dominovala zejména M. Bočanová.
(zadáno: 24.1.2015)
45% Autorka patří ke skupině současných dramatiků, kteří se za každou cenu snaží do jednoho svého textu vměstnat „všechny problémy světa“, což je i v jejím případě kontraproduktivní. Ani režie O. Mataje výsledku nenapomohla, nenašla adekvátní klíč k uchopení takto složitě napsané hry. V podání souboru Divadla Komedie vznikla pouze prapodivně neutříbená koláž autorčiných myšlenkových výkřiků, jež přes závažnost nahozených témat de facto nevypovídá o ničem. Herecky slušné, i když nepřekračující průměr.
(zadáno: 14.1.2015)
Road movie, v níž autorka proti sobě staví dva jedince z různých sociálních vrstev - chudou dívku a úspěšného populárního seriálového herce, kteří se seznámí na večírku a pod vlivem drog se vydají na cestu, během níž jsou konfrontováni s nejrůznějšími situacemi, z nichž lze vysledovat, do jaké mravní nouze se oba díky vnějším vlivům dostali. Režie M. Langa autorčiny myšlenky vcelku zřetelně pojmenovala, O. Volejník a T. Dočkalová vytvořili dvě zajímavé postavy "Rumunů", z dvojice pak měla možnost zajímavějšího vhledu zejména T. Dočkalová. V dalších rolích zaujali hlavně H. Seidlová a D. Sitek.
(zadáno: 12.1.2015)
85% Velmi chytře napsaný chytrý text navíc obohacený o spoustu úsměvných replik. Autoři jistě hodně reakcí odpozorovali od dětí, pro něž tvoří. Hlavním triumfem (a nebojím se použít tak silná slova) však bylo obsazení M. Menšíka do hlavní a jediné role. Jeho nasazení, autenticita a lehkost, s jakou se dokázal během chvíle proměňovat z postavy do postavy, byla téměř neskutečná. Během padesáti minut nenechal diváky ani na chvíli ve "štychu" a do hlediště stále přinášel nové impulzy, jimiž atakoval jejich pozornost. Pro mě jeden z nejlepších hereckých výkonů sezony.
(zadáno: 7.1.2015)
Režijně i scénicky nápaditá inscenace, která sice nepracuje s obzvlášť objevnými fakty, zato je dokáže poskládat v zajímavě koncipované obrazy, které diváka nutí se znovu zamyslet nad souvislostmi nedávné historie. Výsledek nakonec relativně přesně vytváří pohled na právě uběhlých 25 let. Jde o respektuhodný počin, z něhož si každý může vybrat, co uzná za vhodné. Někdo po zhlédnutí upadne do skepse, někdo se pobaví, či nalezne jemu doposud skryté informace, a někdo se třeba jen nostalgicky dojme. Ve srozumitelné orientaci v novodobých dějinách výtečně napomáhá šest dobře se doplňujících herců.
(zadáno: 7.1.2015)
(zadáno: 4.12.2014)
55% Zajímavý nápad podívat se divadelním jazykem na básnickou tvorbu P. Zajíčka nenašel adekvátní režijní naplnění. Smysl spousty (aspoň pro mě) „DADA scén“ rozklíčují jen lidé, kteří se kolem Zajíčka pohybují v bezprostřední blízkosti. Přesto nelze pominout fakt, že několik obrazů, v nichž se hojně využívaly filmové dotáčky, byly dost působivé. Kvalitní hudební doprovod a maximální herecké nasazení, zejména M. Mejzlíka a J. Maryška. Nemohu se však ubránit dojmu, že ze všech těch „surovin“ mohlo vzniknout něco zásadnějšího.
(zadáno: 16.11.2014)
Po zhlédnutí Kapky medu pro Verunku by mě nenapadlo, ze obdobný tým dokáže vyprodukovat něco tak amatérského jako je prý crazy komedie Svatba (ne)bude vyznačující se dětinsky úsměvnými texty a vachrlatým libretem inscenačně protahovaným do neúnosné délky tří hodin. Navíc všechny ty jednoduché rýmovačky zdobila podobně složitá hudba, přičemž sladkobolně kýčovitá píseň Nehoupej mi v hlavně zní ještě po týdnech. Mnohem hůře však dopadla choreografie, proti níž byly již zmiňované texty vrcholem básnictví. Díky aspoň za solidně hrající R. Mašatu a M. Sejnovou. Ovšem Růža B. Rajnišové NEVER MORE.
(zadáno: 16.11.2014)
Emotivní podívaná evokující, byť možná někdy až příliš odlehčenou formou černého humoru, snad všechny lidské pocity spojené se smrtí a umíráním. Smutek, dojetí, únava, pocit "vysvobození", to vše a mnohem víc v sobě obsahuje výtvarně a hudebně precizně zpracovaná inscenace, kterou navíc zdobí perfektní souhra všech devíti herců. Jeden z největších divadelních požitků posledních měsíců.
(zadáno: 13.11.2014)
25% Hra spadající mezi nejlacinější bulvární komedie s obehranými vtipy na téma problémů dlouholetého manželství, jimž vévodí frustrace ze skomírajícího sexuálního života. V inscenaci se více než jindy ukázal rozdíl mezi problematickým herectvím J. Krausové a na jevišti celkem přirozeně vystupujícím K. Rodenem. Dobrý dojem z jeho výkonu však narušil naprostý výpadek textu v závěru, jednalo se o trapný okamžik. Podobné pocity ve mně převažovaly při sledování dotáček s T. Graves a při odchodu z divadla, jež se nezdráhá používat k pobavení publika i naprosté oplzlosti. Toto nepovažuji za kulturu.
(zadáno: 21.10.2014)
75% Inscenace složená ze čtyř různých aktovek propojených jedním základním místem děje a tématem, na který je nazíráno z různých úhlů pohledu a dob. Zaujalo mě i celkové vyústění příběhu s dalším možným synonymem pro slovo děvka... Čtyři různorodé dramatické dialogy vznikly ve správných tvůrčích rukou, takže Z. Onufráková s P. Hřebíčkovou mohly opět dokázat, jak polarické je jejich herectví a za jak krátkou chvíli se dokáží přehrát do diametrálně odlišných postav. Myslím, že se tato inscenace zařadí k hitu Cry Baby Cry, který režírovala "ta s krátkým jménem" :))
(zadáno: 17.10.2014)
Nastudování Fantoma snese srovnání s londýnskou verzí. Jestliže české provedení ztrácí pár bodů na hudebním nastudování, dohání to opulentní výpravou dýchající novotou. Povedené přebásnění je prosto do uší bijících novotvarů či podivných rýmů. Pěvecky vyrovnaná ústřední trojice R. Schwab, M. Sommerová a T. Vaněk (postavu zpracoval výborně i herecky). V roli "sopránu" a "tenora" vystřihli dvě pěkné figurky L. Silkenová a N. Višnjakov. Jen škoda technicky nedokonalých scén jako je pomalé spuštění padajícího lustru či použití nezdařilé figuríny oběšence. I tak se ale jedná o skvělou podívanou.
(zadáno: 17.10.2014)
Solidní inscenace, která ovšem až na závěrečný (a popravdě ne zcela jasně ihned pochopitelný) výstup postrádá odpověď na otázku, proč byla na repertoár nasazena. V textu je totiž možno hledat nejrůznější výkladové souvisloti, což jsem v tomto nastudování postrádal. Takto se tedy jednalo "jen" o celkem dobrou zábavu. Herecky nejvíce zaujali H. Lapčíková a L. Král.
(zadáno: 17.10.2014)
Co všechno se může stát, když se Smrť, dědeček dívky Zuzanky, rozhodne zkusit být člověkem a když je jeho vnučka nucena začít vykonávat zaměstnání svého prarodiče, k němuž nemá tak vřelý vztah jako on? S tímto Pratchettovským románem si zkusili pohrát v D21 a i bez honosné výpravy s ním celkem zdařile poměřili své síly. Přestože mohly být jednotlivé scény lépe propojeny a humorná složka by snesla větší režijní údernost, bylo příjemné sledovat S. Chmelovou coby mladinkou Zuzanku či G. Haška jako excentrického havrana (vystihl ho skvěle). Příjemná zábava.
(zadáno: 17.10.2014)
Pravá bulvární komedie, která stojí a padá s P. Nárožným. Pokud máte tohoto herce rádi, zklamaní rozhodně nebudete. Solidní výkon T. Průchové.
(zadáno: 17.10.2014)
55% Režisérce A. Petrželkové nemohu upřít svérázné scénické vidění, propracovanost inscenace kladoucí důraz nejen na symbolické vyjádření jejích i autorčiných myšlenek, ale i na hereckou práci. Všichni čtyři herci (I. Šolcovou coby evidentní "výpomoc" nepočítaje) se maximálně snažili vyjádřit režijní vidění, nicméně ve výsledku všechna tato snaha nevyznívala příliš přesvědčivě. Inscenace však stojí za zhlédnutí kvůli výkonům mladých talentovaných herců a výtvarnému řešení. Výraznější obohacení na téma "Orlando" ovšem nepřináší.
(zadáno: 16.10.2014)
75% Divadlo S + H mělo i při dalším výběru hry ze svého archivu šťastnou ruku. Na jeviště se tak po čtyřiceti letech dostal muzikál, který má zajímavý příběh, vtipné dialogy a také líbivé písně, jež jsou v některých případech (zejména závěrečný song zpěvačky Poulet) až šansonového charakteru. H. Štáchová navíc text mírně upravila, aby více rezonoval s dneškem, J. Škorpík se zase postaral o nové uchu lahodící hudební nastudování. Jak M. Klásek, tak H. Štáchová propůjčili svým svěřencům přiměřeně profesionální zpěv, takže vznikla příjemná inscenace, na niž mohou zajít klidně i starší děti.
(zadáno: 16.10.2014)
75% Povedená rodinná interaktivní inscenace, která zaujme a pobaví jak děti, tak rodiče. B. Holiček navíc velmi hravou formou dokázal malým divákům zprostředkovat základní princip voleb, v mnoha momentech navíc přesně vystihl, co všechno na potenciální voliče může působit. Představení je odehráno bez jakýchkoli zbytečných prostojů, přičemž část po pauze uběhne doslova až zběsilým tempem. Pěkná hudba, vtipné kostýmy, nápadité i scénicky. Režie ukázala, že škola hrou opravdu funguje. Nezdráhal bych se proto vzít na představení i děti mladší sedmi let. Skvělá práce!
(zadáno: 10.10.2014)
(zadáno: 9.10.2014)
55% Režii se podařilo velmi přesvědčivě pracovat s atmosférou evokující filmy noir (k tomu napomáhala i pečlivě vybraná hudba), stejně tak s invenčně řešenou scénou. Jenže i přes relativně krátkou stopáž, precizní pantomimickou souhru, při níž každý herec představoval hned několik perfektně odlišených postav, se těch několik fajn nápadů asi po půl hodině vyčerpalo a představení začalo nudit. Škoda.
(zadáno: 9.10.2014)
Velmi dobře zahrané, pěkná hudba (zvlášť v druhé části), podobně jsem vnímal i výpravu a světelný design, ovšem k čemu to všechno, když se tvůrci nemohou opřít o pořádné texty? O něco méně předvídatelná a rádoby existenciální mi přišla druhá aktovka Kvapky.
(zadáno: 9.10.2014)
Inscenace svým způsobem připomíná loňskou Regulaci intimity. Také se snaží hovořit o intimních pocitech lidí, o jejich prožívání nejrůznějších situací a pod., ovšem celkové balení nevyznívá tak zcela přesvědčivě (i když například závěrečný obraz je výborný nápad). V představení mě přesvědčila víc pánská část ročníku, z první inscenace však zatím nelze dělat širší závěry. Jo, a že srdce někdy jedná jinak než bychom chtěli...? To už tak někdy holt bývá...
(zadáno: 9.10.2014)
Inscenace K. Ohrema vycházející z textů R. Walsera a E. Jelinek mě minula. K jejímu pochopení by bylo zapotřebí minimálně týdenní studium a rozbor původních prací obou těchto svérázných literátů, jejichž tvorba je dle mého názoru stravitelnější spíš při četbě. Divadelní verze už tak jejich svébytné myšlenky ještě více znejasnila. Režie jakoby zapomněla na herce, aspoň jsem z viděné reprízy měl takový dojem. I. Uhlířová předvedla svůj solidní standard, M. Vítů působila nevýrazně, navíc špatně artikulovala. Z výsledku jsem byl hodně rozpačitý. Otázkou také zůstává přínosnost této inscenace.