Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3080)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 9.10.2014)
Inscenace K. Ohrema vycházející z textů R. Walsera a E. Jelinek mě minula. K jejímu pochopení by bylo zapotřebí minimálně týdenní studium a rozbor původních prací obou těchto svérázných literátů, jejichž tvorba je dle mého názoru stravitelnější spíš při četbě. Divadelní verze už tak jejich svébytné myšlenky ještě více znejasnila. Režie jakoby zapomněla na herce, aspoň jsem z viděné reprízy měl takový dojem. I. Uhlířová předvedla svůj solidní standard, M. Vítů působila nevýrazně, navíc špatně artikulovala. Z výsledku jsem byl hodně rozpačitý. Otázkou také zůstává přínosnost této inscenace.
(zadáno: 3.10.2014)
85% Inscenace se hraje již 18 let a stále drží skvěle pohromadě, jakoby měla premiéru nedávno. Navíc je obohacena o řadu dalších vtipných momentů (humorem souznících s Feydeauovým textem), jež se na ni léty uvádění nabalily. Největším zážitkem jsou herecké kreace Z. Herfortové, především pak ve 3. dějství, kde úžasně vystřihla opileckou scénu. Nikdy bych nevěřil, že se dá ve hře celkem nenápadná postava Luizy takto výborně zpracovat. P. Štěpánovi sedne více role Viktora, u Boutona byly patrné rezervy. Dále zaujali I. Ondříček, R. Jícha či Z. Junák. Úspěch si tato inscenace vyloženě zaslouží.
(zadáno: 2.10.2014)
Jedno velké strhující sólo J. Kříže v hlavní roli a to ve všech muzikálových disciplínách. S každou novou premiérou je zřejmé, že se dostal zase o level výš. V Praze se v současnosti nenajde lepší muzikálový herec. Ovšem v inscenaci není jen Kříže! V dalších rolích zaujmou R. Tomeš, M. Doubravová a zejména M. Procházková, postavu Stephanie zpracovala výtečně herecky, a tak bych mohl pokračovat dále. HSN není libretově žádným skvostem, J. Ďurovčíkovi se ji však podařilo inscenovat bez hluchých míst a v takovém tempu, že není čas na nudu a ani na to si uvědomit, jaké české texty posloucháte.
(zadáno: 30.9.2014)
Solidní nastudování klasického muzikálu se dvěma výraznými hereckými osobnostmi Z. Junákem a D. Sitkem v titulní roli Řeka Zorby, jejiž výkony lze považovat za vyrovnané. Na sledované derniéře (kde byly k vidění obě alternace) coby Hortensie výrazněji zaujala H. Čermáková, její pojetí bylo živější, dryáčničtější než podání J. Tomečkové. Charisma a potřebné hlasové vybavení postrádala zpěvačka Z. Sapárové, její obsazení považuji za nešťastné. Krásnou tragickou postavu vdovy vystřihla H. Briešťanská. Vyznění inscenace jako celku však mohlo být naléhavější.
(zadáno: 30.9.2014)
Nepovedená adaptace Mannovy povídky, stejně tak jako samotná pětašedesátiminutová inscenace, jíž moc neprospělo ani obsazení Z. Bydžovské do hlavní role. Herečka byla v postavě kouzelníka nevýrazná a jestliže měla představovat hrozbu totalitní moci, v tomto podání by se jistě jednalo o její slabší odvar, poněvadž roztěkanost a nesoustředěnost rozhodně není jejím symbolem. Nejasně zpracovaný závěr ještě více posílil mé rozpaky. Herci ve vedlejších rolí z viděného vyšli nejlépe, i když by si zasloužili pečlivější vedení. Hodně málo muziky za hodně peněz.
(zadáno: 25.9.2014)
(zadáno: 24.9.2014)
Duo Kaiser - Lábus jsou léty sehranou dvojicí komediantů v tom nejlepším smyslu slova, která si našla nemalou skupinu věrných fanoušků. Ani v novince vycházející z prorežimního seriálu Žena za pultem nechybí styl humoru, na nějž jsou diváci zvyklí už z dob "Kouzelníků". Můžeme se tak smát Lábusovým ženským kreacím v roli prodavačky Jiřinky čekající na změnu režimu, či Kaiserově pravicově orientované Hance, ale i spoustě vtipných hlášek. Pod tím vším je však zřetelně jasný i jejich politický názor, jímž se snaží varovat před návratem komunismu. Škoda, že nedokázali tnout do černého rázněji.
(zadáno: 24.9.2014)
(zadáno: 23.9.2014)
Silný příběh, i přes viditelnou režijní a hereckou snahu, vyzněl v nové Františákově inscenaci poněkud ploše. H. Čermáková coby despotická Klára sice celému dění dominuje a „hraje jako o život“, nicméně v mnohých scénách je její výkon tak předimenzovaný, až se stává kontraproduktivním. V. Lazorčáková v roli schovanky Jany zůstala režií upozaděná, podobně fádně vyzněly osudy služebných. Nejpřirozeněji byla zpracována figura slabošského Roberta, kterého ztvárnil J. Vondráček. Výborná hudba a scéna. Solidní inscenace, která DvD nedělá ostudu, rozhodně ho však neposouvá v jeho směřování dál.
(zadáno: 23.9.2014)
(zadáno: 22.9.2014)
P. Svojtka sice oprávněně vsadil na M. Dlouhého, který hraje opět ve více než stoprocentním nasazení (ovšem nikoli tak, jak bychom nečekali), nicméně ostatní postavy zbytečně upozadil. Nejvíce na to doplatila figura A. Browna v podání J. Hány, jež se ve Svojtkově nastudování stala zcela okrajovou. O něco lépe pak dopadla Bernsteinová, kterou L. Zbranková ztvárnila s přesně pochopeným smyslem pro tento svérázný styl humoru. Bohužel celkově urputné tlačení na komediální stránku hry tak v tomto jednodušším inscenačním provedení stíralo její snahu o sdělení. Přesto se jedná o příjemnou zábavu.
(zadáno: 22.9.2014)
65% Zdařilá inscenace, orámovaná náhodným kavárenským setkáním dvou lidí, obdařila smutnou Andersenovu pohádku nadějně smířlivým závěrem. LokVar zůstal i tímto projektem věrný své poetice, která dokáže oslovit jak humorem, tak novým pohledem na staré známé příběhy. Škoda jen, že na kavárenský stůl umístěný v pravé části jeviště (od diváků vlevo) respektive na scény v této části se odehrávající nebylo během představení kvůli špatné elevaci foyeru DvD moc vidět... Chtělo by to ještě nějaký nápad, jak tento nedostatek odstranit.
(zadáno: 22.9.2014)
Nepříliš vděčně a dle mého názoru ani ne moc dobře napsané monodrama mě příliš nezaujalo už kdysi v podání Zory Jandové v Lyře Pragensis. D. Šoltýsová si (samozřejmě v součinnosti s režisérem M. Vokounem) s nelehkou úlohou poradila přece jen o něco lépe než výše zmiňovaná herečka, takže se v její interpretaci podařilo na život uznávané malířky podívat přesvědčivěji. Možná, kdyby zkušebna Žižkovského divadla představení, diváky i samotnou herečku nehandicapovala opravdu šíleným vedrem, zážitek ze zhlédnutého by byl intenzivnější.
(zadáno: 19.9.2014)
(zadáno: 19.9.2014)
(zadáno: 19.9.2014)
(zadáno: 19.9.2014)
(zadáno: 19.9.2014)
(zadáno: 19.9.2014)
65% Vtipná hra o „sletu“ několika různých charakterů matek v jednom hotelu, kde prožívají obyčejné, ovšem někdy i věru podivné životní situace. Každá z hereček ke své roli přistoupila s velkým nasazením, čímž vytvořily hned několik nepřehlédnutelných individualit. Přes výše uvedenou chválu „matek“ však prim hrála delegátka v podání G. Dorantové. Její energická (snad až energetická) živelnost pozitivně ovlivnila celé zhlédnuté představení. Byla by škoda, kdyby zůstalo jen u několika letních repríz, poněvadž i originální využití prostoru Cevro je dalším velkým důvodem pro návrat této produkce.
(zadáno: 18.9.2014)
Anotace Zakázané uvolnění v pánském podání přesně vystihuje Padesátku, v níž excelují J. Prachař, M. Taclík, ale především pak O. Pavelka. Text byl opečován dramaturgem a režisérem v jednom V. Kotkem, což je na výsledku vidět, poněvadž v inscenaci chyběly zbytečně protahované scény, což je mnohdy u Kolečkových her (a následných inscenací) hlavním kamenem úrazu. V Padesátce se navíc ani přes crazy humor nevytratilo ono cosi navíc, co je pod nánosem vtipných replik uschováno. V. Kotkovi se režijní debut vydařil a P. Kolečko dokázal, že se i přes nadprodukci her a scénářů zatím ještě nevyčerpal.