Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3080)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.9.2014)
J. A. Haider je hráčem, který má dar udržet diváky v pozornosti během celého více než hodinového představení. Samotné inscenaci by sice prospělo pevnější dramaturgicko-režijní sevření, nicméně i toto podání přináší silné momenty, jež diváka poměrně dost zasáhnou. Jistě tedy není náhodou, že je inscenace uváděna již přes třicet let. Nemohu se přesto všechno ubránit pocitu, že by zážitek z jejího zhlédnutí mohl být z hlediska nabízeného tématu mnohem intenzivnější.
(zadáno: 17.9.2014)
Obdivuji, jak si s fyzicky náročným konceptem inscenace poradili všichni účinkující, klobouk dolů. Nicméně ani jejich více než stoprocentní nasazení nemění nic na tom, že si skoro hodinová inscenace na téma svobody – nesvobody prostě nemůže vystačit s jedním, byť sebevíc originálním nápadem. I když se ho režisér J. Havelka samozřejmě snažil variovat, v druhé části se víceméně jednalo o pouhou nastavovanou kaši. Navíc od závěru bych čekal zajímavější pointu. Za mě zklamání, do našeho tipu bych inscenaci nezařadil, byť její kvality nepopírám.
(zadáno: 16.9.2014)
75% Moderní poetická inscenace s propracovanou výtvarnou a hudební složkou, jež dala vyniknout krásnému překladu J. Pokorného, který herci dokázali zcela přirozeně a nepateticky interpretovat. Režie si zdařile poradila s (dle mého soudu) problematickým začátkem hry - ve zpracování P. Kheka nejenže nenudil, ale dokonce i zaujal. Překvapivě však, a u této hry to platí dvojnásobně, působila první část v Khekově provedení intenzivněji než část po pauze. Nejvíce mě oslovili A. Petráš, P. Mikeska a S Milková, celkově herecky vyrovnané. Radost pohledět na takovou jemnou jevištní báseň.
(zadáno: 11.9.2014)
Nemohu se zbavit dojmu, že obnoveným nastudováním pro DNz inscenace z Reduty ztratila na své výpovědní naléhavosti. Ovšem i přesto vše ostatní z mého původního hodnocení (viz NDB - Divadlo Reduta) i nadále platí.
(zadáno: 28.8.2014)
65% Velmi volná inspirace legendárním filmem Stevena Spielberga mě bavila především díky výkonu M. Bečky. Postavit film do kontextu doby a života v někdejším Československu byl fajn nápad, který se stal východiskem pro řadu vtipných scén. Díky tomu tak došlo například i na další legendu „počesku“ zvanou Nemocnice na kraji města. Skvěle byly vymyšleny rychlé, doslova až filmové, střihy scén. Jen těch přeřeků mohlo být o něco méně...
(zadáno: 26.8.2014)
Za celou dobu pětašedesáti minut se mi nepodařilo rozklíčovat poselství tohoto podivného balábile. Hudba a libreto nezaujaly, tvůrci navíc vysoce přecenili možnosti tamního souboru, když herce nutili do operního zpěvu, který se, s odpuštěním, chvílemi nedal vůbec poslouchat. Takové utrpení si nezaslouží ani účinkující, ani diváci. Inu, jak se říká, i mistr tesař se někdy utne. Zde ovšem ťali rovnou tesaři tři.
(zadáno: 26.8.2014)
65% Roztomilá a především vtipná podívaná, která „vostopětsky“ pohlíží na tragédii, která se stala před více než sto lety, kdy během mistrovského závodu o Velikonocích spolu se svým přítelem Václavem Vrbatou umrzl někdejší nejlepší český lyžař Bohumil Hanč. Vosto5 si zaslouží pochvalu nejen za vytvoření tak milé oddechové inscenace, v níž používá i loutky a pohrává si s různými divadelními postupy, jež zároveň humorně zcizuje, ale její pozitivum spatřuji též v připomenutí Hančovy osobnosti, jež kdysi patřila ke známým postavám českého sportu.
(zadáno: 26.8.2014)
(zadáno: 12.8.2014)
25% Divadlo Artur konečně vystoupilo ze svého stínu a úroveň svých produkcí začalo rapidně zlepšovat. Vivat!
(zadáno: 12.8.2014)
75% Režie postavila inscenaci na jednoduchém scénografickém antiiluzivním nápadu, který dokázala humorně a především invenčně variovat. Zvolené rychlé tempo navíc zvýrazňovalo vtipnost situací, zároveň však kladlo velké fyzické požadavky na herce. Za hodný obdivu lze označit výkon M. Isteníka, jenž z vysokého nasazení (přes extrémní letní teploty) ani na chvíli nepolevil. Ostatní herci zdařile vytvářeli různorodé figurky, které spolehlivě pobavily. Možná těch vtípků navíc bylo čas od času příliš, nicméně i tak se jednalo o milou a vkusnou zábavu pěkně si utahující z žánru špionážní detektivky.
(zadáno: 12.8.2014)
(zadáno: 5.8.2014)
65% Michálkova hříčka se dívá na problematiku rozchodu sice odlehčenou formou za pomoci vtipných zcizovacích replik a příjemných songů L. Janoty, nicméně tíživá a mnohdy i nevyřčená fakta o potížích vzniklých během několikaletého manželství mají svoji působivost a autor potažmo režisér je nijak nezlehčují. Ačkoli se během představení čas od času dozvídáme "ohranou pravdu" a onoho psychologizování je někdy přespříliš, jako celek inscenace celkem věrohodně vypovídá o pocitech dvou rozcházejících se lidí. Typově trefně obsazení K. Dostalová a M. Ondra obstáli i v nelehké disciplíně zpěvu.
(zadáno: 1.8.2014)
Slaboučká hra plná nejrůznějších notoricky známých vtipů hnala herce (zejména pak D. Homolovou) do křečovitých šarží (nejvíce se tomu ubránil F. Tomsa), přehrávání a celé to často působilo dost trapně (včetně dodaných songů Kalinka, Červená se line záře a podobně). Tento textík měl zůstat u Z. Kostkové v šuplíku. Je ovšem nutno dodat, že je tato inscenace přece jen o level výš než produkce Jindry Kriegela.
(zadáno: 1.8.2014)
Slabší hra, která nemá potenciál na regulérní celovečerní inscenaci. V textu se sice vyskytlo několik vtipných i zajímavých postřehů ze života, ale jako celek text působí spíše podprůměrně. Přesto přiznávám, že jsem se při představení nenudil. Celkem slušně zahrané od M. Steinmasslové, trošku slabší, ale přesto ucházející byla D. Homolová. Škoda, že se O. Kallus v poslední době neustále stylizuje do role „blbečka“. Dalo se vidět.
(zadáno: 30.7.2014)
Dle mého názoru nejepičtější Shakespearova komedie, která vždy nutně potřebuje jasný výklad, jinak se režii jednotlivé scény a jednání postav rozsypou pod rukama. Ačkoli se M. Lang mohl opřít o solidní herectví víceméně všech účinkujících (vyjma stále stejných S. Šárského a M. Holého, který jakoby pouze s týmž výrazem přešel ze Zkrocení zlé ženy z DnV na Hrad), výsledný dojem z inscenace je značně rozpačitý. Navíc rezignace na škrty byla v tomto fádním uchopení naprosto vražedná, zvlášť druhá část se extrémně táhla. Inscenace, jež se z mysli rozplyne ještě s koncem léta.
(zadáno: 28.7.2014)
(zadáno: 28.7.2014)
(zadáno: 18.7.2014)
(zadáno: 18.7.2014)
(zadáno: 18.7.2014)
65% Režisér J. Mikulášek svým typickým rukopisem celkem zdařile převyprávěl jevištně nesnadno uchopitelný Camusův román. Postavu Meursaulta rozdělil mezi pětici herců (tento postup mi v mnohém evokoval někdejší Jařabovu inscenaci Weissensteina v Divadle Komedie), k jejichž výkonům nemám nejmenších výhrad (nejvíce zaujala dvojice J. Hájek a S. Majer). Stejně "dokonale" působila i Cpinova výprava a přestože byl příběh podán i srozumitelným "diváckým" způsobem, zmocňoval se mě v mnohých scénách pocit již někdy viděného. Inscenace mi až příliš připomínala mnohé Mikuláškovy dřívější projekty.
(zadáno: 18.7.2014)