PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Jiří Landa
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (3080)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 18.6.2026)
85 % Režisér P. Gejduš dokázal z textu vytěžit maximum možného, přičemž ho v několika situacích i mírně aktualizoval. Na komorní scéně šumperského divadla vytvořil výsostně hereckou inscenaci, která se už na premiéře vyznačovala naprostou souhrou celého obsazení. Z hereckého čtyřlístku bych nad ostatní mírně vyzdvihl K. Marxovou, jež s maximální suverenitou dokázala do postavy Emily vtisknout nespočet protichůdných emocí a provedla ji velkou proměnou. V závěru se blýskne také B. Niedobová. Inscenace je (vyjma své komediální stránky) zároveň i přemýšlivou sondou nahlížející do povah jednotlivých figur, čemuž odpovídá i nepřikrášlený závěr...
(zadáno: 10.6.2026)
Tragikomedie nabízí tři vděčné příležitosti, kterých se trojlístek ve složení Zach, Kouklová a Zapletalová zhostili s hereckou jistotou. Výrazný podíl na výsledném tvaru má režie R. Zacha, jenž zpracoval i mnohdy potenciálně kýčovitější situace s lehkostí a humorným nadhledem. Hlavně v první části vynikají dobře vypointované dialogy mezi N. Kouklovou a R. Zachem, K. Zapletalová zase věrohodně odlišuje charaktery obou sester. Inscenace má potenciál oslovit nejen diváky hledávající zejména zábavu, ale i ty, kteří od divadla očekávají cosi navíc. Za zmínku stojí výprava V. Vrbové, dalece přesahující výtvarnou složku většiny zájezdových produkcí.
(zadáno: 28.4.2026)
V. Mašková a D. Gombár našli v pohledu na K. Čapka a O. Scheinpflugovou společnou řeč. Inscenace je zasazena do rozhlasového studia, kde vzniká hra o těchto osobnostech, přičemž se na pozadí proměnlivých vztahů herce, herečky a režisérky ve dvojím plánu seznamujeme s životními osudy slavného páru. Ty jsou nazírány z Olžiny perspektivy v den její smrti. Koncepce rychlých střihů klade vysoké nároky na soustředění i přesnost hereckého projevu, jež Průchová, Jachnická i Jurek naplňují s maximální jistotou. Režie nezůstává jen u rozhlasového rámce, ale nechává postavy ožívat v dalších rovinách. Výsledkem je mnohavrstevnatý divadelní zážitek.
(zadáno: 3.2.2026)
Autorská inscenace Filipa J. Zvolského je pokračováním projektu, díky němuž se diváci prostřednictvím divadla seznamují s prostory Muzea alchymistů. V příběhu muže, který se postavil Bohu, jak zní anotace, tentokrát můžeme prozkoumat tamní sklepení. Inscenace je určená pro omezený počet diváků, poněvadž se odehrává ve čtyřech různých podzemních zákoutích. Působivý site-specific projekt podtrhují přesvědčivé výkony hereckého tria v čele s P. Halíčkem. Milovníci netradičních divadelních zážitků v nedivadelním prostředí, kteří se zároveň nenechají odradit drobným diskomfortem, podle mého názoru neodejdou zklamáni.
(zadáno: 13.11.2025)
75 % Inscenace V. Větrovce zaujme neotřelým pohledem na charaktery postav. Výkony obou protagonistů působí autenticky, přičemž J. Beneš ztvárňuje Vaňka zmítaného absurditou situace, do níž se dostal, jako muže, který při uvědomění si všech souvislostí často propadá až k zoufalému smíchu. M. Rošetzký v roli Sládka střídá s přirozenou jistotou agresi, žoviálnost, dojetí i nevkusnou sentimentálnost jako projevy opilosti. Celek doplňují záběry z pořadu M. Horníčka (snad Než se zvedne opona?), kde měl hosty J. Švorcovou, J. Moučku a V. Brabce, a živá hudba podporující podivnou atmosféru setkání této nekompatibilní dvojice.
(zadáno: 30.10.2025)
Hra P. Jurdy a potažmo její nastudování M. Františákem zdařile zrcadlí dvě velké osobnosti české literatury a disentu, jimž propůjčili tváře B. Pavlíková a L. Veselý. Oba herci vytvářejí plnohodnotné postavy, díky nimž můžeme nahlédnout do vývoje jejich vztahu, který rozhodně nebyl idylický. Tvůrcům se dařilo vystihnout atmosféru nejen různých prostředí, ale i situací, do nichž se dvojice dostala a musela je co nejrychleji řešit. S trojrolí si s lehkostí poradila i B. Křupková, nezklamalo ani obsazení vedlejších rolí. Inscenace nabízí jeden z pohledů na dvojici umělců, kteří se nesmazatelně zaspali do dějin české literatury.
(zadáno: 30.10.2025)
Hudební inscenace trpěla velmi špatným ozvučením, takže zejména hlavním představitelům R. Zachovi a E. Leimbergerové, jež měla navíc velké potíže s intonací, nebylo moc rozumět. Hudba často přehlušovala zpěv herců, nicméně například J. Haan Smyčková a P. Matuszek si vcelku zdařile poradili i s tímto nelehkým úkolem. V roli uklízečky se blýskla T. Cromwell. Sice jde o lehkou zábavnou podívanou, ale i ta by si zasloužila propracovanější pojetí.
(zadáno: 30.10.2025)
65 % Kladenské nastudování známé Egressyho hry budu mít jistě dlouho spojeno se vzpomínkami na výkon F. Cíle v roli cílevědomého a namachrovaného rozhodčího Laciho. Jeho komplexně propracovaný výkon (pohyby, gesta, mimika) je ozdobou inscenace, která má svěží tempo a je prosta laciných vtípků. Zaujal také J. Racek, jenž je Cílovi dobrým spoluhráčem. Inscenaci by sice slušelo více propracovat i druhý plán textu, nicméně i v tomto balení jde o povedený kousek, který určitě potěší nejednoho diváka.
(zadáno: 30.10.2025)
Zdařilá inscenace Činoherního klubu využívá přirozenou energii nejmladších herců ze souboru, kteří při vzájemné hrané interakci působí přirozeně a spontánně zapojují publikum do hry. Režisér K. Zhyrov zvolil hravou formu plnou vtipných dialogů, aby jimi poodhalil zákulisí slavného divadla i kouzlo ulice ve Smečkách. Nenápadné detaily a promyšlené situace vytvářejí poutavou mozaiku vrcholící na střeše jednoho z domů s pohledem na právě projitou ulici. Krátká a svěží podívaná příjemně obohacuje repertoár divadla, přičemž nabízí zábavnou a zároveň kultivovanou podívanou.
(zadáno: 30.10.2025)
Adaptovat legendární třináctidílný seriál do klasické stopáže celovečerní inscenace chce kus odvahy. Tu v KD našli. Výsledkem je příjemná retro podívaná, která ovšem až příliš kopíruje předlohu. Proto nejvíce oceňuji modernější pojetí postavy Honzíka (P. Prais), který je v této verzi větším rošťákem, a zejména režijní i herecké uchopení role královny. K. Sedlárová z postavy vytěžila maximum. Parádní výkon T. Kobra v roli Rumburaka. Povedené i po výtvarné stránce, jen se mohlo pracovat i s dalšími hudebními motivy, ne jen s variacemi úvodní znělky. Inscenace bohužel trpí přílišnou délkou, za maximum pro rodinné představení považuji 2,5 hodiny.
(zadáno: 25.10.2025)
Je radost spatřit na jevišti novou hru, která v sobě snoubí milý humor, dobré herecké příležitosti, a navíc disponuje závěrem, jenž většina současných komedií, ať už českých či zahraničních, postrádá. M. Doleželová napsala komedii se spoustou neotřelých hlášek a P. Svojtka vedl herce ke vkusnému a nepodbízivému ztvárnění svých rolí. Herecky musím vyzdvihnout Z. Adamovskou, nicméně i typově vhodně obsazení M. Vladyka a P. Štěpánek jí jsou vyrovnanými partnery. Druhá část přinese i drobet toho dojetí, které však nespadá pod hranici kýče. Tuším, že tento Popelky vánoční příběh v budoucnu čeká mnoho dalších nastudování napříč českými divadly.
(zadáno: 25.10.2025)
Největším kladem inscenace odehrávající se v posledních letech života J. Ježka je obsazení rolí Ježka, Wericha a Voskovce herci R. Melšou, T. Havlínkem, respektive A. Bílíkem. Jejich výkony táhnou celé představení jinak vcelku průměrné hry S. Petrů, která vesměs nepřináší žádné zásadně nové informace o trojici, jež proslavila Osvobozené divadlo. M. Dočekal nicméně vytvořil relativně poutavou podívanou, která dokázala i přes povrchnější textovou stránku zaujmout. Jen pojetí vícerole T. Pavelky mi nezapadalo do celkového pojetí tohoto nastudování.
(zadáno: 2.10.2025)
Po skončení představení mi vytanul na mysli výraz "malá divadelní bakalářská aktovka". Toto pojmenování podle mého názoru vystihuje charakter inscenace přesně. Rozhodně však nejde o pejorativní označení, ale o konstatování, že je divákům nabídnuta příjemná, svižná a místy i vtipná podívaná nahlížející na partnerský život po třiceti společně strávených letech. Škoda jen, že zůstala autorkou nevyužitá postava dospělého syna sdílejícího s rodiči domácnost. Její rozpracování by mohlo dodat celku další komediální i dramatickou vrstvu. Nicméně i v tomto balení L. Pečenka vytvořil zábavnou podívanou, která se jistě stane milým doplňkem repertoáru.
(zadáno: 1.10.2025)
Magnesií Literou oceněná sbírka M. Doležala našla ve Viole jemnou, a přitom výraznou inscenační podobu. B. Parkanová s citem poskládala hudbu J. P. Muchova, filmové dotáčky i light design do vyvážené mozaiky zrcadlící bolest, naději i smíření. D. Matásek a J. Boková neupadají ve svých úlohách do sentimentu, naopak nabízejí čisté a střídmé herectví, díky němuž je možno intenzivně vnímat i vše nonverbálně řečené. Na jevišti spatřujeme obraz partnerství, jehož hloubku nedokáže zpřetrhat ani smrt. Parkanová přináší inscenaci, jež nenaplňuje hlediště smutkem, ale poukazuje na křehkost života a všeho, co nás obklopuje a co bereme jako samozřejmost.
(zadáno: 29.9.2025)
Nejnovější hudební komedie O. Havelky trpí absencí rázných dramaturgických zásahů. Některé pasáže stopáž neadekvátně natahují, jsou zbytné a kvůli tomu značně pokulhává temporytmus inscenace, v níž se střídají vyloženě povedené scény s těmi, bez nichž by se celek obešel. Soubor MDP předvedl své taneční a v mnoha případech i pěvecké schopnosti, přičemž bych v tomto směru vyzdvihl zejména R. Matějíčkovou a R. Melšu v hlavních rolích. Naopak hostování M. Zbrožka je jen recyklací nápadů z dřívějších počinů O. Havelky, nepřináší nic nového. Jde o humor, který už dávno zastaral a budí spíš rozpaky.
(zadáno: 29.9.2025)
75 % Inscenace O. Kříže se dá označit nejpřiléhavějším adjektivem jako půvabná. Její kouzlo tkví v lehkosti rodinné zábavy, jež neurazí ani náročnější publikum. Novinku zdobí výkon P. Jeništy, který precizně vystavěl charakter vodníka Čochtana, a navíc dokáže pointovat úsměvné repliky i přidat chytré narážky k dnešku. Skvěle mu sekunduje D. Křížová suverénně vládnoucí všemi muzikálovými disciplínami v roli Káči. Verze Divadla Hybernia se vrátila ke slavnému dílu v podobě, v níž poukázala na to, že muzikál neztratil na aktuálnosti a zároveň poskytla odpověď na otázku, proč má dar oslovovat stále nové a nové generace diváků.
(zadáno: 23.9.2025)
Nečas, Andrlová, Stanková, Gondíková, Jiráček, Vašinka, Pečenka, Bernáth. Crazy komedii v solidním nastudování J. Slánského mě vyloženě bavilo sledovat. Vyjma J. Bernátha nikdo z herců netlačil zbytečně na pilu, nepřehrával, což mě potěšilo, poněvadž tento text obstojí bez podobných „vycpávek“. Nejvíce zaujali P. Nečas, M. Vašinka a V. Jiráček. Jsem rád, že i podobný typ zájezdovky může mít tak dobrou úroveň. Pro odreagování a pročištění hlavy od problémů je tato komedie v rámci žánru sázkou na jistotu.
(zadáno: 22.9.2025)
Ostravské nastudování stojí především na hereckých a pěveckých výkonech, jimž dominuje J. Kříž coby Smrt. Od doby, kdy ji nastudoval pro plzeňské divadlo, roli vycizeloval k dokonalosti a víceméně mu není možné cokoli vytknout. Zaujme také L. Adam jako Luigi Lucheni, který uchopením anarchisty potvrzuje svůj rostoucí talent. V úloze císařovny působí sebejistě i A. Bartošová, přičemž po boku hlavních postav obstojí též A. Živnůstka v roli Rudolfa. Scénické zasazení do cirkusu (Sissi v mladistvých letech toužila být krasojezdkyní) je nápadité, i když se s ním mohlo pracovat výrazněji. NDM má v repertoáru další muzikál, jímž se může chlubit.
(zadáno: 21.9.2025)
65 % Z inscenace mám rozporuplné pocity. První část mě zaujala pečlivým rozehráním situací směřujících k rodinné tragédii a důvtipnými odkazy na Shakespearova Hamleta. Stejně tak jsem se zájmem sledoval T. Pavelku, B. Kaňokovou, R. Malinskou, ale i ostatní herce, kteří se svých úloh chopili s maximálním nasazením. Druhá část však ztratila tempo a zasloužila by si výrazné zkrácení. Vyústění příběhu, a především jeho realizace, mi přišla nechtěně úsměvná. Možná to bylo dáno jen danou reprízou, nicméně i tak se nemohu zbavit dojmu, že si T. Ráliš moc nevěděl rady s tím, k jaké pointě hru, potažmo inscenaci dovést. Za zmínku stojí skvělá hudba.
(zadáno: 21.9.2025)
75 % Malá hořká divadelní komedie o odcházejícím rozhlasovém moderátorovi, který se po třiceti letech za mikrofonem cítí být zneuznaný. Po prvotních sympatiích se postupně odhalují jeho vlastnosti a profesní přístup plný rutiny a snahy o sebeprosazení se, čímž se důvody jeho odchodu, aniž by si je on sám uvědomoval, ozřejmují… J. Žáček ho ztvárňuje s neskutečným smyslem pro detail. Inscenace je obohacena o řadu vtipných rozhovorů (např. s kritiky či autorem knihy Špína), ale i hudebních vystoupení. V sehraném souboru není slabšího člena a vše hezky uzavírá vystoupení V. Vašáka a jeho slova, která výsledný pozitivní dojem jen podtrhují.
(zadáno: 21.9.2025)
Pěkná hudba O. Brouska a vcelku slušné texty O. Brzobohatého (výjimku tvoří laciný song, jakási parafráze na Pochod stoprocentních mužů Jaroslava Ježka, s názvem Muži s koulema) jsou největším kladem nového muzikálu, který má ovšem problematické libreto skládající se z profláknutých fórků a stereotypních klišé. Herci ve složení D. Ratajský, jenž měl občas potíže s intonací, P. Pálek, A. Háma a Z. Fric inscenací proplouvají bez zbytečného přehrávání, což se však nedaří I. Pazderkové. Z tématu se dalo vytěžit mnohem víc. Nadprodukce A. Procházky je na jeho práci v posledních letech znát. Chtělo by to od něj preciznější přístup.
(zadáno: 19.9.2025)
Hra o zrodu atomové bomby nepředkládá divákům látku plnou odborných výrazů zrovna na zlatém podnose. První část je spíše vyprávěním než dramatem, teprve druhá polovina nabízí dialogy a trochu napětí. Režisér M. Lang však náročný text proměnil v poutavý divadelní zážitek – precizně vede herce, používá projekce, hudbu i výtvarnou složku. I přes více než tříhodinovou stopáž dokázal jím zvolený inscenační klíč udržet moji pozornost. Ze sehraného obsazení, které je založené na maximální ansámblové souhře, bych zmínil trio vypravěček v podání M. Frejové Krátké, K. Hrdinové a L. Michálkové. Inscenaci doporučuji navštívit po klidněji prožitém dni.
(zadáno: 19.9.2025)
75 % M. Absolonová byla v Gazdíkově inscenaci díky roli Judy postavena před silné činoherní scény, které zvládla uhrát s lehkostí a vnitřní sebejistotou. Její Judy je postavou plnou kontrastů – chvílemi je něžná a okouzlující, jindy působí jako rozmazlená hvězda či životem unavená žena. Vždy si však uchovává auru výjimečnosti. Absolonová přesvědčivě zpívá Garlandiny písně a dokazuje, že její interpretační dovednosti nesahají jen k muzikálu. Zpěvaččin výkon naznačuje, že v budoucnu může výrazně promluvit i v jiných hudebně-dramatických projektech. Z obsazení bych rád zmínil i J. Nedbala a S. Rašilova, kteří výsledný pozitivní dojem podtrhují.
(zadáno: 19.9.2025)
Inscenace propojující deníkové záznamy vedoucího hobbymarketu je vcelku zábavná podívaná, její temporytmus je ovšem podle ztvárňovaných historek a situací značně kolísající. Některé jsou skvěle pointované, bez jiných by se dle mého názoru výsledný celek klidně obešel. Nejsem si zcela jist, zda z viděného tvaru promlouvá tvůrci proklamovaná nadstavba coby paralela k naší současné společnosti. Ano, styčné body lidského chování jsou zřetelné, nicméně nastudování Fušerů vnímám spíš jako humornou hříčku, která opět potvrdila kvality sehraného hereckého týmu DNz.
(zadáno: 18.9.2025)
Inscenace T. Loužného, který je i autorem zdařilé dramatizace, je nastudována v moderním hávu pojícím se s výtvarnou opulentností, a především s mimořádně silnými hereckými výkony. Těm kraluje D. Barešová, jež v roli Emy nabízí nepřeberné množství poloh svého herectví. Herečce se podařilo ztvárnit rozporuplnost postavy toužící sice po romantické lásce a manželském klidu, který ji však posléze ubíjí. Barešové je velkou oporou R. Mácha v roli oddaného manžela působícího až příliš nesebevědomě a mamánkovsky. S patřičnou, nicméně přiměřenou, dávkou nadsázky se blýsknou M. Preissová coby uštěpačná tchyně a T. Jarčevská jako komorná Bláža.
