PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Jiří Landa
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (3030)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 8.8.2023)
Režisérka vytvořila energickou, extravagantní a nabíjející inscenaci, která k divákům promlouvá především prostřednictvím představitelky titulní role K. Baranové. Ta přesvědčivě vykreslila strastiplný osud ženy, která si svůj život nevybrala, jen se narodila do známého rodu… Zprvu zpovykané děvče, které postupem času přichází na to, jak to na královském dvoře chodí a že běh dějin zřejmě nedokáže ovlivnit, se v závěru mění v tragickou postavu, jejíž poslední nepatetická promluva dojímá. Jejímu výkonu zdařile sekunduje především infantilně pojatý Ludvík XVI Ondřeje Kolína. Inscenace zaujme i extravagantní scénou, kostýmy stejně tak jako hudbou.
(zadáno: 8.8.2023)
O svébytnou verzi Světáků se pokusili režisérka K. Dušková s dramaturgem J. Janků. Oceňuji jejich snahu film přiblížit současné generaci a přesadit děj do současnosti. Se zájmem jsem sledoval, jak si pohrávali s úpravou scén a replik, které dokázali vtipně oživit přimyšlenými nápady. Bohužel se najdou i lacinější vtípky, které se snad vlivem repríz „vyretušují“ a zůstanou jen ty dobré a originální. Největším problémem inscenace jsou ovšem přidané songy z české popmusic. Bez hitů Láska je láska, Duhová víla apod. bych se obešel. Písně jsou do inscenace naroubovány poněkud násilně. Herecky vyrovnané, včetně skvěle ztvárněných vedlejších rolí.
(zadáno: 10.7.2023)
75 % Je více než příjemné vidět, když se tvůrci nespoléhají pouze na léty prověřený text. Režisér O. Sokol děj místy již trochu zastaralejší hry přesadil do současnosti a českých reálií. Nápad se ukázal být nosným a posloužil pro vznik dalších humorných situací a dokreslení charakterů některých postav (nejvýraznější posun spatřuji u postavy KATCHKY_THEATRO_OFFICIAL). Inscenace má spád, humorné situace jsou přesně natimované a dění na jevišti víceméně ani jednou „nespadne řemen“. Silné vyrovnané obsazení nemá favority ani poražené. Bavil jsem se velmi. Inscenaci lze doporučit milovníkům komedií bez zbytečných laciných dodatků.
(zadáno: 28.6.2023)
Velkou devízou této inscenace jsou herecké výkony, jimž není možné co vytknout. Prim v této souhře hraje P. Stach, za nímž nikdo z jeho kolegů nezaostává. Bohužel předloha, ale především pak samotná inscenace, nenabízí nic víc než povrchní náhled na problematiku alkoholismu, což téma ze všeho nejvíc především banalizuje. T. Zielinski se tentokrát, na rozdíl od inscenací Divadla Verze a produkcí v plzeňském divadle, minul trefou do černého o více než čtyřicet stupňů...
(zadáno: 27.6.2023)
Inscenace s několika dobře promyšlenými momenty mě ve výsledku nechala víceméně chladným. Vlastně by mě zajímalo, pro jakou cílovou skupinu bylo její uvedení zamýšleno. Dle mého názoru není pro děti, ale ani pro dospělé. Přes relativně krátkou stopáž mi představení připadalo subjektivně hodně dlouhé. Herecky mě zaujali J. Vondráček, S. Toman a M. Zavičár. Průměrný počin, který bych už nepotřeboval vidět znovu. Ale (ne)předvídatelný závěr oceňuji.
(zadáno: 10.4.2023)
Leni V. Hlaváčkové vstupuje do talk show jako zdravě sebevědomá žena, která dobře ví, proč nabídku na vystoupení přijala. Jde o precizně a nejednoznačně uchopenou figuru, u níž nikdy nevíte, které reakce jsou vypočítavé a co se jí dotýká bytostně. Inscenace graduje v momentě, kdy do show vletí rozhořčená Němka Bertha s odhodláním Leni za každou cenu obhájit. D. Bambasová v roli rozehrává několik humorných etud, z níž v celkovém kontextu mrazí ještě víc, než kdyby ji hrála zcela navážno. T. Kobr coby moderátor občas sklouzává k nápodobě současných tváří televize, ovšem na druhou stranu poukazuje na agresivitu některých dnešních moderátorů.
(zadáno: 10.4.2023)
75 % Dokážete si představit, jak by zřejmě vypadal váš partnerský vztah po šedesáti letech? Ve Švandově divadle jeden z možných výkladů divákům předkládají. Ta směs nejrůznějších rozmarů partnerů v seniorském věku (výteční B. Pavlíková a L. Veselý), kdy má jeden druhého po letech soužití chuť vzít nejraději něčím po hlavě, vědomí postupující nemohoucnosti, závislosti jednoho na druhém, a především lásky, díky níž spolu prošli takový kus života, v mnohých situacích dojímá, ale zároveň též baví. Tvůrci totiž inscenaci odrazili od durové stupnice, přičemž do té mollové přecházejí jen zřídka. Udržují tím nad Happy Endem zdravý životní nadhled.
(zadáno: 2.3.2023)
Na můj vkus trošku přitroublá komedie, kterou však zachraňují L. Vondráčková s H. Čermákem. Především L. Vondráčková má díky svěřené roli větší možnosti svoji postavu rozehrát, což činí s citem pro míru a pointování situací. V inscenaci spatřuji i jistý režijní deficit, zvlášť úvodní scéna by snesla zdynamičtění, nicméně jako celek tato komedie před diváky určitě obstojí.
(zadáno: 1.3.2023)
Podivná inscenační všehochuť, v níž naleznete všechno i nic. Díky tvůrcům jsem se jal po prvních minutách pátrat, co mi tímto "štykem" vlastně chtějí sdělit. Dodnes jsem smysl viděného nerozklíčoval. Přitom byla na jevišti k vidění spousta dílčích zajímavých scén a hereckých výkonů, v nabízeném celku J. Rázusové se ovšem vše míjelo účinkem. Podobně jako jsem se i já minul s touto inscenací.
(zadáno: 28.2.2023)
55 % Zvolené pomalé inscenační tempo se k této látce dle mého názoru vůbec nehodí. Režisér D. Jařab podobně jako J. Mikulášek v posledních letech aplikuje jednu formu na cokoli a nehledí na fakt, jestli je k tomu vhodná. Ačkoli v sobě téma K. Čurdy nese velký potenciál, střípky výjevů z jeho života nemají dar významněji zasáhnout. A to i přesto, že herci zvolené koncepci slouží bezchybně, zejména M. Donutil v hlavní roli a R. Mikluš ve švejkovském podání Jiráčka. Následný audiowalk je příjemnou přidanou hodnotou, která sice trpí podobným problémem jako první část – nevyužitým potenciálem, nicméně závěrečná scéna s sebou přináší silnou tečku.
(zadáno: 27.2.2023)
Pěkně načrtnutá sedmdesátiminutová inscenace, která diváky provede nejzásadnějšími životními milníky H. Zagorové. Škoda, že zůstalo pouze u této chudší undergroundové verze a nebyly jednotlivé etapy jejího života zasazeny více do kontextu doby. Inscenaci by také prospělo pečlivější hudební nastudování. Nicméně jako celek zhlédnutá repríza fungovala skvěle. Hercům se totiž dařilo diváky i přes zmiňované nedostatky svým nasazením strhnout, což potvrdila nejen dlouhá děkovačka po představení a několik přídavků, ale i vyprodanost dalších repríz.
(zadáno: 24.2.2023)
Sice mě tuto klasickou operetu (v souvislosti s jednoduchým dějem nepřiměřeně dlouhou) celkem bavilo sledovat, nicméně jde o počin, který se po několika měsících z hlavy zcela vytratí. Možná je něco pravdy na tom, že jde o již přežitý žánr… V roli Célestina zaujal brněnský činoherní herec J. Svojanovský. Orchestr hrál relativně slušně, pěvecky obstojné, v tomto směru bych vyzdvihl hlavně J. Hájka a D. Součkovou. Inscenace mě ovšem nejvíce zaujala po výtvarné stránce, ať už se jednalo o scénu, kostýmy či light design.
(zadáno: 22.2.2023)
Zručně napsaná komedie skládající se z šesti aktovek, které na sebe volně (ne)navazují. Velkým pozitivem je fakt, že jde o komedii s opravdovou závěrečnou pointou – či pointami. Nálož tří aktovek po pauze má větší potenciál, i proto je dění svižnější a vlastně i svěžejší. První část by si naopak zasloužila zeštíhlení některých zbytečně nastavovaných scén. Obsazení vyrovnané. Herci se, jak už to u inscenací v Komorním divadle Kalich bývá, obešli bez zbytečného přehrávání a "tlačení na pilu", k čemuž podobné texty svádějí. To ostatně vnímám jako velké pozitivum této scény obecně. Příjemná zábava.
(zadáno: 22.2.2023)
Režisér antickou tragédii inscenuje jako scénický koncert s výtečnou pop-hudbou J. Kudláče, přičemž jsou některé pasáže Eurípidových textů zhudebněny. Jedná se o prototyp moderní inscenace, která je však prosta prvoplánových režijních schválností, neoklešťuje děj, dá se v ní orientovat a zároveň vyvodit, o čem se hraje. To bohužel není samozřejmostí, jak by se mohlo zdát. Soubor ND se prezentuje ve skvělé formě, navíc všichni s lehkostí zvládají i pěvecké výstupy. Ačkoli se jedná o tragédii a mnohá zjištění, k nimž nás Bakchantky dovádějí, nejsou dvakrát veselá, má inscenace dar dobít pozitivní energií. Jako by z ní sálala radost z tvorby…?
(zadáno: 22.2.2023)
75 % Režisér M. Vokoun umí povětšinou výtečně vystavět komorní inscenace, pracovat s atmosférou příběhu i s herci, kteří pak pod jeho vedením překračují své dosavadní možnosti. V případě inscenace Stockholm výše uvedené platí stoprocentně. P. Florián modeluje psychicky narušeného únosce velmi citlivě, dokáže do postavy promítnout nejrůznější nuance citů, díky nimž, ač nechceme, s figurou proti své vůli soucítíme. Výborně si s rolí unesené dívky snažící se dostat ze spárů agresora poradila také E. Nejedlá. Gradující napětí je další devizou inscenace, která vás po odchodu z divadla ještě dlouho nenechá chladnými.
(zadáno: 22.2.2023)
Bent - 3D Company 60 %
Silný příběh M. Shermana narazil na herecké limity v obsazení. Přesvědčila pouze ústřední dvojice O. Novák a zejména D. Mišák, ostatní vedlejší role byly pouze zlehka nahozeny a místo, aby houstnoucí atmosféru umocňovaly, působily spíš rušivě. Určitě by bylo také dobré zapracovat na choreografii, která nepatří mezi nejsilnější stránky tohoto nastudování. Přes všechny výtky se jedná o inscenaci, která má dar především díky dvěma hlavním protagonistům oslovit a zasáhnout, a to nejen závěrečným gestem hlavního hrdiny...
(zadáno: 15.1.2023)
Jedna velká semaforské show T. Savky v roli Jiřího Suchého, který si dokáže s přehledem získat diváky a velice citlivě interpretovat songy, které slýcháme z éteru už přes více než půl století. V roli Jiřího Šlitra Savku decentně doplňuje Jakub Žídek. Otázkou je snad jen inscenační řešení "semaforských girls" v podání jedné jediné dívky (alternovala ji pohybově velmi nadaná Valentýna Wojtovičová). Dovedu si totiž představit, že by u leckoho mohlo vyvolat otázky týkající se sexismu v některých divadelních inscenacích...
(zadáno: 15.1.2023)
Na inscenaci A. Doležala oceňuji, že nepůsobila tak „upovídaně“ jako jiná nastudování. V hlavní roli O. Král obstál, ačkoli by mohl být Billyho vývojový oblouk k poznání, jak je důležité znát svoji cenu a být sám sebou, přece jen výraznější. Přesnou polohu pro Johnnyho našel J. Hönig, který dokázal balancovat na hraně směšnosti a tragikomičnosti postavy, která si díky pocitu důležitosti neuvědomuje svoji malost. Nápad obsadit do role jeho matky P. Komínka se ukázal být šťastným, jejich scény baví. Nejzajímavěji pak figuru Bobíka Bobbyho dle mého názoru ztvárnil J. Šťava. Herec dokázal velmi věrohodně zpodobnit nejednoznačnost jeho charakteru.
(zadáno: 15.1.2023)
Činoherní inscenace s dopsanými hudebními výstupy (v tomto případě bych nehovořil o muzikálu) je v herecky jinak vyrovnaném obsazení přece jen jedním velkým sólem P. Janečkové. Z dalších herců bych nerad zapomněl na "kabaretiéra" L. Špinera, ale ani na pečlivé hudební provedení pěkných songů z dílny Soukup-Osvaldová.
(zadáno: 21.12.2022)
Naprostý souhlas s hodnoceními kolegů. Nemám víc co dodat.
(zadáno: 15.12.2022)
Bohužel ani další inscenace DNz nepřekvapila. Dramaturgie divadla, stejně tak jako režijní postupy J. Mikuláška, se v posledních sezónách zacyklily a nepřinášejí nic moc nového. Dobře disponovaný soubor sice opět odvádí výbornou práci, plní režijní zadání, ale přesto se mě po skončení představení eufemisticky řečeno zmocňovaly smíšené pocity. DNz by dle mého názoru prospělo pootočení kormidlem...
(zadáno: 14.12.2022)
Hry A. Ayckbourna jsou vcelku povedené taškařice, které mívají někdy lépe, někdy hůře vy(do)myšlenou pointu. Komedie Ona není vadná! mi osobně přijde už příliš překombinovaná, ale jsou v ní opět zručně napsané situace. Samotné pardubické inscenaci by určitě prospělo svižnější tempo, a to hlavně v první části. Herecky v rámci žánru solidně naplněné, zvlášť zaujal J. Láska.
(zadáno: 8.12.2022)
Stále si myslím, že by měl divák odcházet z divadla s pocitem, že inscenaci, kterou viděl, nějakým způsobem pochopil. Ano, může se líbit, i nemusí. O tom je divadlo. Ale netušit, na čem jsem byl a co mi tímto počinem chtěl daný tým říci? Ano, rád jsem si poslechl po představení slova K. Součkové, jež se sympatickým a zajímavým způsobem snažila osvětlit význam této inscenace. Ovšem ani tato beseda mi neobhájila uvedení projektu, jemuž ve finále rozumí jen sami tvůrci.
(zadáno: 8.12.2022)
Vcelku zdařilá dramatizace I. Smejkalové s velmi dobrým nápadem převyprávět Hordubala jako detektivní příběh bez titulního hrdiny narazila na režii M. Vajdičky. Ten totiž pro žánr detektivky zvolil doslova vražedně pomalé tempo, které bylo především v první části ubíjející. Nepodařilo se mi rozklíčovat, proč si vybral tento přístup, jenž v sále dobrou polovinu diváků uspal. Druhá část už měla jistý náboj a byla svižnější. ND jde z extrému do extrému. Po extravagantních inscenacích D. Špinar, u nichž občas vítězila forma nad obsahem, se touto inscenací vrátilo k těžkému realistickému herectví. Možná by to chtělo nějakou zlatou střední cestu…
(zadáno: 8.12.2022)
65 % Zábavná hříčka, která stojí především na dvou energických výkonech hereček K. Hýskové a A. Bangoury. Obě mladé dámy během hodinové inscenace "semelou" snad vše, co může dívky v podobném věku tížit, zajímat nebo prostě jen bavit objevovat. Jednalo se o příjemných šedesát minut, které i po náročném festivalovém "ostravarském" dni rychle utekly a mile osvěžily.
