PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Jiří Landa
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (3079)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 4.5.2016)
Režijně rozkolísaná inscenace, která klouzala jen po povrchu. Ačkoli se Zbabělci odehrávají ve velmi vypjaté době, vyjma scény s paní Vašákovou se mě emočně nic zásadněji nedotklo. Rád jsem si poslechl živě interpretovaný jazz v solidním podání samotných herců, kteří však byli v rolích hudebníků překvapivě uvěřitelnější než ve svých postavách. Vyjma N. Lichého, M. Harokové a V. Říhy se totiž jednalo o průměrné výkony, na něž v tomto souboru nejsem zvyklý. Ale možná tvůrcům křivdím, třeba původ toho všeho tkví už v samotné dramatizaci. Nejsem ovšem schopen procentuální "vinu" s to odhadnout.
(zadáno: 4.5.2016)
Zdařilá adaptace vybrala z románu to nejdůležitější a vytvořila poutavý dramatický příběh. Inscenace je postavena sice na jednotlivých výstupech, jež na sebe zcela nenavazují, jsou ale poskládány tak, že ve výsledku propojí životní cestu hlavního hrdiny s něčím víc než jen osobní výpovědí - nahlíží na zrůdnost dané doby v širších souvislostech. J. Teplý přesně vystihuje různé stránky Maxova charakteru a přestože je typickým antihrdinou, dokáže v určitých situacích umně poodhalit jeho lidštější tvář. Setkání J. Teplého s M. Langem herci prospělo, jeho profesní posun je v poslední době zřetelný.
(zadáno: 4.5.2016)
65% Režisér J. Nvota napsal komedii ze současnosti, která se na obehraná témata partnerského soužití dívá zase trochu jiným pohledem a překvapivě přináší celkem originální humor, což mě mile překvapilo, poněvadž jsem si myslel, že jsou tyto motivy z ryze komediálního potenciálu dávno vyčerpané. Dobrá souhra hereckého páru M. Trnavského a B. Munzarové, přesvědčivý R. Novák. O vrchol představení se však postarala M. Procházková v úžasném ztvárnění tří charakterově rozdílných sester. Tato chůze „po tenkém ledu“ jí vyšla na jedničku.
(zadáno: 4.5.2016)
Na hře se dost podepsal čas. Přesto jsem přesvědčen, že by se z ní v případě zapojení zdatného dramaturga dala vytvořit i dnes prvotřídní inscenace. V nastudování DP však kolonka pro tuto profesi v programu zůstala prázdná, a tak není divu, že především 1. část volá po škrtech. Herecky zaujaly zejména N. Konvalinková a Z. Herfortová, z pánské části byli nejpřesvědčivější V. Helšus a S. Skopal. V Postránecký zvolil pro postavu Šány tak výraznou hlasovou stylizaci, že ho zbytečně svazovala. Přes uvedené nedostatky je uvedení této hry od ryze bulvárního divadla odvážné a inscenačně respektuhodné.
(zadáno: 4.5.2016)
Komedie beroucí si na paškál manýry některých celebrit. Režie se soustředila na pointování vtipných situací a nedovolila hercům sklouzávat k přehrávání, což oceňuji zvlášť v případě postavy Pippeta, jehož M. Zounar podal bez náznaku karikatury jako jemně zženštilého homosexuála. Snad během repríz přesně nadávkovanou míru nepřekročí a zůstane u této náznakové vkusu lahodící polohy. V šíleném reji, který postupem děje nabírá na obrátkách, se všichni pohybovali přirozeně. S jedinou nepříliš obratně napsanou postavou bulvární novinářky si I. Andrlová poradila obstojně. Dobře udělaný bulvár.
(zadáno: 4.5.2016)
Režisér příběh situoval do ošuntělého kabaretu pochybné pověsti, který díky zdařile zpracované výpravě navozoval pocit všudypřítomné tísně. Dekadentní nálada inscenace sice souzněla s výkladem hlavní postavy, jenže v tom byl i kámen úrazu. Baal D. Punčocháře v inscenaci jako životní ztroskotanec začíná a ve stejném bodě i končí, jeho destrukce není zřetelněji zpracována, což považuji za zásadní minus. Přesto je nastudování hodné respektu, poněvadž pracuje se všemi inscenačními složkami až na dřeň, což dokáže na diváka intenzivně působit. A některé scény jsou zpracovány opravdu znamenitě.
(zadáno: 2.5.2016)
J. Suchý napsal velmi vtipnou hru s příjemnými melodiemi a hravými texty písní, která ironizuje romantické příběhy, jenže ne všechny její části se vykazují stejnou kvalitou. Jestliže si krásně pohrál s výstupy manželů Mariášových, v nichž s J. Molavcovou vystupuje, pak by např. úvodní neadekvátně protahovaná expozice potřebovala zásadní zásah dramaturga. Dobré hudební nastudování, čistý zpěv všech účinkujících, kteří občas zápasili s choreografií. Ani tato novinka nepřináší ve směřování Semaforu žádný zásadní obrat, nabízí "jen" inteligentní zábavu, jíž by však bylo zapotřebí pevné režie.
(zadáno: 2.5.2016)
Nemohu si pomoci, ale i přesto, že inscenace DNZ drží stále stejný styl, dokáží mě svým způsobem překvapit, pohltit a oslovit. Tvůrčí tým totiž umí jednoduchou zkratkou v několikaminutové scéně říci to, co některým autorům vystačí na celovečerní hru. Ne všechny scénky, hrané ve dvoupatrové výpravě, mají stejnou úroveň, nikdy však nepadají pod úroveň slušného průměru. Jevišti dominuje J. Plodková, i ostatní si však drží vysoký herecký nadstandard. Pěkný výběr hudby. Jen mám dojem, že by celkové vyznění působilo intenzivněji, kdyby byl vypuštěn poslední obraz.
(zadáno: 2.5.2016)
65% Oceňuji zejména práci dramaturgie a autora úpravy, kteří odstranili zdlouhavé scény s výukou Lízy. Inscenace se tak skládá ze tří částí - tří proměn. V prvních dvou Š. Vaculíková obstála s přehledem, v té třetí, kdy je již "za dámu", má menší rezervy, nicméně celkový dojem z jejího výkonu je velmi pozitivní. Z popeláře Doolittla vytěžil maximum (bez zbytečného přehrávání) S. Skopal, noblesu do inscenace pak přinášela paní Higginsová v podání L. Švormové. V roli Higginse působil J. Šťastný chvílemi zbytečně přeafektovaně, celkově lze však i jeho výkon považovat za solidní. Příjemná zábava.
(zadáno: 2.5.2016)
45% Kdybych předem nevěděl, že inscenaci režíroval I. Krejčí, nikdy by mě nenapadlo ji s ním spojovat. Výsledek na mě působil nedozkoušeně, jednotlivé scény zůstávaly více či méně (ne)zdařilými solitéry, nepropojily se v celek. Herecky nevýrazné, bez šťávy, nejhůře dopadly přehrávané a zbytečně posílené "komediální" výstupy s Tobiášem Říhalem (O. Veselý) a Ondřejem Třasořitkou (T. Dianiška). Obsazení I. Wojtylové respektive S. Šárského do rolí Olivie a Antonia pak bylo naprostým přehmatem. Podivně jemnou příchuť smutku přinášel do inscenace J. Kačer, jehož výstupy mají patřičný emoční náboj.
(zadáno: 29.4.2016)
65% Inscenace na mě zapůsobila tím, jak přesně dokázala vykreslit atmosféru doby kolem roku 1980. Přestože se v textu nacházela spousta ohraných situací, celek byl poskládán tak, že mě vlastně i závěrečné rozuzlení překvapilo a zasáhlo - ostatně podobně jako krásně zpracovaná dojemná scéna s matkou, kterou citlivě ztvárnila Z. Hadrbolcová. Pěkná souhra J. Dolanského a J. Zadražila, jejich "bratrský" vztah jsem jim věřil, stejně jako rockerské sny a zapálení pro takového koníčka. Zkrácení první části by však inscenaci hodně pomohlo. Pěkná jízda na chvílemi příjemné, ale i hořké vlně nostalgie.
(zadáno: 28.4.2016)
Vlastně by se dalo jednoduše konstatovat, že ženy z tvůrčího týmu svým ženám rozumějí. To bych však nemohl pochválit režijně dramaturgickou souhru, která díky zaměření se na zdařilejší pasáže hry dokázala vytvořit inscenaci "mající šťávu", jež baví zdařile pointovanými vtipnými situacemi a ve stejné úměře i dojímá. V žádném z výše zmiňovaných bodů však nejde přes čáru, drží si elegantní styl. A souhra všech tří dam, jejichž výkony byly až neuvěřitelně vyrovnané, mě bavila snad ještě víc než samotná inscenace. Za zmínku stojí i razantní do inscenace přesně zapadající hudební podkres a scéna.
(zadáno: 26.4.2016)
Až po zhlédnutí Penevovy verze Penzionu pro svobodné pány jsem schopen plně docenit práci J. Krejčíka, jenž podle původní hry napsal plnohodnotnou komedii. N. Penevovi se toto nepodařilo. I když herci dělali, co mohli (úžasný výkon J. Huška, který předvádí maximum jak po stránce herecké, tak pohybové – podobně výborná je i L. Langová), dění na jevišti se táhne díky své nezajímavosti. Výsledku nepomohla ani groteskní stylizace, i když bez ní by i to málo úsměvné ztratilo na síle. Hlavní problém spatřuji v dramaturgickém výběru – podobná hra a v tomto provedení může diváka oslovit jen stěží.
(zadáno: 26.4.2016)
Hra se, dle mého názoru, chtěla tak trochu nešikovně vyjádřit k problematice osamělosti lidí, kteří jsou schopni až tak absurdních činů jako například únosu člověka, jenž by jim dělal společnost. Zejména v úvodním asi půlhodinovém výstupu P. Lišky a J. Poláška se jednalo o velkou nudu. Nejlépe z této inscenace vyšla Z. Bydžovská, jejíž role je i nejvěrohodněji napsaná. Pomyslnou korunu tomu všemu dodal závěr s hudbou z Vinnetoua. Možná kdyby byl celek hozen do grotesky, dalo by se z textu něco vytěžit, ale v této koncepci prostě nefungovalo zhola nic. Jeden z nejslabších počinů Divadla Kalich.
(zadáno: 26.4.2016)
Nepříliš zdařilá hra, která se hodí spíš pro literární večery, než pro divadlo. Rozhodně má své kvality, jenže se v ní objevují i různé „věčné pravdy“, jež dneska budí pousmání. Díky srovnání s inscenací v Bran. divadle musím ale konstatovat, že bylo na textu zapracováno a výsledku napomohla i práce dramaturgů a režie. I když v jednom bodě L. Smočka nechápu – proč si vyžádal dopsání repliky pro matku ženicha... Inscenaci zachraňovali i zkušení herci, kteří možné trapné vyznění replik a situací minimalizovali. Návrat J. Kačera na prkna ČK by si zasloužil punc výjimečnosti a to jeho hra neskýtá.
(zadáno: 26.4.2016)
45% Režijní jazyk J. A. Pitínského se mi postupem let stále více vzdaluje, těžko s jeho scénickým vyjadřováním nacházím společnou řeč. Ne jinak tomu bylo i v případě této inscenace, i když bylo zřejmé, že si s ní tvůrci dali velkou práci. Herecky překvapivě nevyrovnané - a netýká se to jen dětských herců. Jevišti kralovala I. Hloužková, i když se mi i její výraz zdál chvílemi až zbytečně předimenzovaný. Scénické a režijní balábile, v němž se dle mého názoru mohou zorientovat jen lidé, kteří mají vyprofilované vnímání podobně jako režisér, mě nebavilo.
(zadáno: 26.4.2016)
Inscenace stále aktuální hry postrádá zásadnější režijní vklad. J. Deák se soustředil na pouhé převedení textu na jeviště, aniž by v něm hledal (a nacházel) zásadnější rezonance se současností. Podobně fádní bylo i vedení herců, naprosto pak nechápu nesmyslné upozadění postavy Stockmannovy manželky (S. Postlerová), která je pro vnitřní konflikt hlavního hrdiny tak důležitá. I. Bareš sice podává úctyhodný výkon, jenže díky režii jeho postava zůstává podivně neživotná. Inscenaci jistě ocení především studenti a lidé, kteří se s hrou chtějí seznámit – pro ně je návštěva dobrou volbou.
(zadáno: 26.4.2016)
Příjemná detektivní komedie s klasickou překvapivou zápletkou, jejíž rozuzlení je celkem předvídatelné - pokud divák zhlédl aspoň několik inscenací her podobného typu. Autorovi nelze upřít, že umí napsat dobré dialogy, které v tomto nastudování vynikly i díky grotesknějšímu stylu režijního vedení. Inscenace tak měla spád a nenudila. Herecky nejvíc zaujali A. Fixová a P. Florián. Milá zábava. Nic víc, ale ani nic míň.
(zadáno: 22.4.2016)
Inscenace měla pomalejší tempo, ani výkon J. Kalužného v hl. roli nebyl zcela přesvědčivý. Herec na jevišti působil unaveně, měl od postavy značný odstup, což se projevilo i na uvěřitelnosti jejího prožívání celkem zásadních životních situací. Více zaujali např. P. Janečková, V. Macková či T. Lněnička. Režie se často místo humoru vycházejícího z textu uchylovala k prezentaci dodaných vtípků, které se se samotným dějem moc neslučovaly. I hudební složku nepovažuji za šťastnou. Přes uvedené nedostatky ale i toto nastudování vystihuje hlavní téma hry a má dar plně zaměstnat divákovu pozornost.
(zadáno: 22.4.2016)
Modelový typ hry ukazující, co všechno se může stát, když člověk jednou sleví ze svých morálních zásad. P. Gazdík se dokázal v nesnadno inscenované hře dobře zorientovat a propojit několik linií tak, že i přes celkem rychlé tempo divák neztrácí nit a sleduje dění se zájmem. Režisér z textu vytěžil maximum skrytého až absurdního humoru, jenž ne zrovna úsměvné dění jemně zlehčuje. V. Skála v hl. roli přesvědčivě ztvárňuje muže nuceného se vyrovnat s novými životními zkušenostmi, ze svého nasazení nepoleví ani na chvíli. Dále zaujaly A. Antalová a I. Vaňková. Skvělý nápad s violoncellem.
(zadáno: 22.4.2016)
Režijně pěkně postavená inscenace s dobře pointovanými humornými scénami. Jsem rád, že jsem se s tímto muzikálem, o jehož texty se postaral J. Werich, mohl seznámit. Herecky přesvědčivé, překvapilo mě však, jak hodně mladí studenti konzervatoře bojují se zpěvem. Možná byl výběr tohoto nelehkého muzikálu nad jejich pěvecké síly. Ale třeba to bylo dáno jen zhlédnutou reprízou... V hudebním nastudování byly také zřetelné jisté rezervy, i když ne až tolik zásadní. Po zhlédnutí inscenace si nejsem zcela jist zařazením titulu do dramaturgického plánu pro teprve začínající herce.
(zadáno: 22.4.2016)
75% Předem upozorňuji, že je samotná hra velice náročná na udržení pozornosti. I když režie Š. Dominika a herečka D. Toniková k textu přistupovali s "úctou" a nijak divákovi nekomplikovali jeho vnímání, složitou strukturou monodramatu je třeba se spolu s tvůrci prokousat. Myslím, že se výsledek dá plně ocenit až při druhém zhlédnutí. I když jsem se občas v dění na chvíli ztrácel i já, nic to nemění na tom, že je suverénní herecká kreace D. Tonikové obdivuhodná. Proč ji proboha zatím neobjevilo žádné pražské divadlo?
(zadáno: 15.4.2016)
75% Nepatřím zrovna k obdivovatelům tohoto groteskního příběhu, tím víc mě proto mile překvapilo toto nastudování. I. Krejčí spolu s týmem herců vytvořil inscenaci, v níž všechno „klape doslova jak na drátku“. Tato podívaná mě nepřestala ani na minutu fascinovat a to má už osm let po premiéře! Trio J. Kaluža, A. Čuba a T. Dočkalová se zde představuje v tom nejlepším možném světle. Ne nadarmo se KSA už několik let pohybuje na vrcholu českého divadelnictví. Tamní tvůrci totiž umí udělat všechny žánry na vysoké kvalitativní úrovni a hlavně: nikdy se divákům nepodbízejí.
(zadáno: 15.4.2016)
Režisér D. Hrbek se k této komedii vrátil po několika letech. Ani tentokrát ale nedokázal potenciál historického textu plně využít, zvlášť v současné politické situaci by se dalo jeho prostřednictvím vyjádřit k aktuálnímu dění. Toho se však tvůrci zcela vzdali a soustředili se pouze na komediální scény, které se jim podařilo více či méně zdařile zpracovat. V druhé části ale dění naprosto ztratilo spád a ani závěr se nepodařilo atraktivně zpracovat. Solidní výkony V. Vydry a On. Brouska.
(zadáno: 15.4.2016)
Slabší Horovitzův text zachraňují herecké výkony v pořadí L. Veselý (přesvědčivě dokázal svoji postavu dovézt od ztroskotance až k člověku, který se dokáže probudit z letargie a začít se na svět dívat jasnějšíma a optimističtějšíma očima), I. Svobodová (uvěřitelně zpracovává proměnu svého vztahu k Mathiasovi) a D. Kolářová (její podání Mathildy bylo nejasné, postava na mě ve výsledku působila značně nečitelně). Inscenaci by také prospělo svižnější tempo – zvlášť v její první polovině.
