Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3080)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 15.4.2016)
Slabší Horovitzův text zachraňují herecké výkony v pořadí L. Veselý (přesvědčivě dokázal svoji postavu dovézt od ztroskotance až k člověku, který se dokáže probudit z letargie a začít se na svět dívat jasnějšíma a optimističtějšíma očima), I. Svobodová (uvěřitelně zpracovává proměnu svého vztahu k Mathiasovi) a D. Kolářová (její podání Mathildy bylo nejasné, postava na mě ve výsledku působila značně nečitelně). Inscenaci by také prospělo svižnější tempo – zvlášť v její první polovině.
(zadáno: 15.4.2016)
Musím přiznat, že tato hra je na mě napsaná až moc "fast-foodově", nikdy mě zvlášť neoslovila. Zpracování JD použilo úpravy DvD, kde měla českou premiéru. Dobrý výchozí bod, který posílilo solidní režijní vedení a hlavně herecká souhra všech představitelů udržujících po celou dobu představení vysoko nasazené tempo. Vyzdvihnout musím T. Havlínka, jenž se po jevišti pohyboval uvolněně a se suverénní jistotou. Inscenace má své vrcholy (Titus Andronicus, Hamlet), ale také pády - např. komentovaný hokejový zápas. Nicméně celkově se jedná o příjemnou zábavu, která sice neohromí, ale rozhodně nenudí.
(zadáno: 15.4.2016)
Za sezonu se stává jen zřídka, že se silný text dostane do rukou správnému režisérovi, jenž ho patřičně rozšifruje, moderně zpracuje a všechny herce dovede k přesvědčivým výkonům. Tato inscenace je oním případem. Ještě více se však zdařila souhra R. Špačka s představitelem hlavní role Johna - D. Krejčíkem. Jeho ztvárnění tolika protichůdných pocitů mělo patřičné grády a hercovo nasazení nepolevilo snad ani v jediný moment. Krejčíkovo sólo na podobné vlně maximální autentičnosti doplňovali K. Rímský, P. Horváthová a také P. Rímský. Velmi intenzivní zážitek.
(zadáno: 11.4.2016)
Kolovrátek je proti hudbě M. Procházky hitmakerem. A navíc má jednu nespornou výhodu, muzika z něj vycházející nedisponuje texty... Ty, které jsou k slyšení v Sibyle, mohou aspirovat na vítězství průšvih roku. Zlaté Fanánkovy rýmovačky. A když se k tomu připočítá neinvenční choreografie (např. M. Pošta při tanci s odpuštěním často vypadá, jakoby ho kousla tarantule - zmiňovaný měl ovšem potíže i s normální chůzí, na jevišti dokonce regulérně zakopl), zmatené libreto (se závěrem si autor evidentně nevěděl rady) a z toho všeho plynoucí fádní výkony herců, divím se, že dávám tak vysoké procento.
(zadáno: 15.3.2016)
Pěkná loutková němá groteska, ve které není ani slovo navíc. :))
(zadáno: 10.3.2016)
Na této Shakespearově hře si vylámalo zuby již mnoho inscenátorů. Rozhodně se totiž nejedná o lehký text k jevištní realizaci. V Dejvickém divadle sice také nenašli zásadní téma, jímž by tvůrci výběr právě této hry odůvodnili (možná byla hlavním impulsem právě zrovna ona náročnost realizace), nicméně ji dokázali zabalit do herecky přitažlivého hávu, který navíc opentlili působivým výtvarným zpracováním. Vznikla tak solidní inscenace, která se sice do historie této úspěšné scény nijak výrazněji nezapíše, bude však jistě tvořit dramaturgicky zajímavý doplněk tamního repertoáru.
(zadáno: 1.3.2016)
Pohádka z pera Klásek-Lážnovský v sobě nese hezký příběh, nadčasové téma - u dětí mající č. 1 (touha po dospělosti) a samozřejmě i rozuzlení s poselstvím. Vše je navíc protkáno vtipnými dialogy s téměř detektivní zápletkou. Nejvíc mě bavila scéna v druhé části, kdy se Mánička dožadovala toho, aby mohla udělat nějaký dobrý skutek - byla velmi zdařile vypointovaná. Moc příjemná zábava s netypicky velkou a vtipně zpracovanou loutkou Hurvínka.
(zadáno: 24.2.2016)
45% Výtvarně se sice jednalo o velmi vydařený kousek, nicméně režie i přes spoustu nápadů nedokázala pořádně zabavit ani děti, ani jejich dospělý doprovod. Především druhá část působila jako hodně nastavovaná kaše. Úvodní scénu ve foyeru se slony také nepovažuji, hlavně z hlediska následného přesunu tolika drobotiny, za nejlepší nápad, přestože masky sloníků byly povedené. Celkově zklamání.
(zadáno: 24.2.2016)
Další z inscenací KoČ, která klade v tom nejlepším slova smyslu důraz na text a herectví. Ačkoli je prosta jakýchkoli režijních exhibicí, dokáže divákovu pozornost lehce upoutat a především ji udržet. V tomto konkrétním případě tomu velkou mírou dopomáhají i tři sehrané herečky (viděno s M. Zoubkovou), které dokázaly věrohodně ztvárnit problémy "svých vrstevnic" a s adekvátní humornou nadsázkou podat i momenty, které by za normálních okolností jistě až tolik k smíchu nebyly.
(zadáno: 24.2.2016)
75% Klobouk dolů před J. Fričem, který z podle mě těžko inscenovatelného textu dokázal vystavět takto působivou inscenaci zabývající se tématem různých druhů násilí a pátrající po možných důvodech jejich vzniku. V současné době až přespříliš aktuální záležitost. Některé scény byly za pomoci hudby a nejrůznějších ruchů vystavěny tak naturalisticky, až se mě zmocňoval tíživý pocit skutečnosti. I to byl jistě úmysl inscenátorů, protože bohužel tohle všechno se může kolem kohokoli z nás z čistajasna vynořit a změnit nám život od základů... Inscenace byla přesvědčivá i herecky. Silný zážitek.
(zadáno: 24.2.2016)
Nedělám si iluze, že všichni diváci, kteří jdou do DNz, znají podrobně dílo a život čtyř osobností, o nichž je v inscenaci řeč (největšímu zájmu veřejnosti se jistě těší J. Škvorecký a B. Hrabal). Havelkova inscenace dává letmo nahlédnout do problémů, jimiž se tito literáti museli zabývat za totality, na vztahy, jež měli mezi sebou, a také na to, čemu všemu museli v těchto nelehkých časech čelit, což je zajímavé. Škoda jen, že celek nepropojila zásadnější myšlenka vztahující se k dnešku. Inscenace tak totiž, i když se na ni pěkně dívá a hudba se příjemně poslouchá, působí až podivně plošše.
(zadáno: 24.2.2016)
Hra s velmi trefnými postřehy, které na české zdravotnictví padnou jak ulité. Režie R. Balleka překvapivě hodně připomíná práce J. Mikuláška, což však nemění nic na tom, že je jeho inscenace hodna pozornosti už kvůli tomu, jak dokázala propojit situace plné černého humoru, krutosti, dojetí a dalších podobných pocitů, které se nás zmocňují při vstupu do nemocničního prostředí. Zároveň pojmenovává i skutečnosti či problémy, o nichž se zdráháme hovořit nahlas. Sehrané obsazení, občasné „zcizováky“ inscenaci dodávají patřičné osvěžení.
(zadáno: 19.2.2016)
Š. Pácl našel cestu, kterou poměrně náročný text plný symbolů a hlubokých filozofických otázek dokázal zpřístupnit většinovému publiku včetně dětí, ale přitom mu zanechal jeho výsostnou poetičnost. Vícevrstevnatý příběh tak z jeviště SD díky režii promlouvá k jakémukoli divákovi přesně tím způsobem, jakým je schopen a ochoten ho vnímat. Oceňuji propracované kostýmy a scénu - byla to pastva pro oči. Šťastné bylo i spojení F. Kaňkovského a P. Štorkové v dětských rolích, které nijak neparodovali ani nepitvořili, naopak působili příjemně přirozeně. Z dalších herců zaujali J. Pidrmanová a P. Batěk.
(zadáno: 17.2.2016)
Zvolená režijní forma hře nepřinesla žádné zásadní obohacení, text naopak dost rozmělnila. Za největší problém považuji využití chóru a živé hudby (díky některým skladbám se mi spíš evokoval český realismus, než antické drama). Výprava M. Cpina mi až příliš připomínala scénografovy práce z doby jeho ostravských začátků na scéně NDM. I když se jedná o příjemné vzpomínky, mám raději novinky, než retro. Na solidní divadelní zážitek tak inscenaci povýšily zejména soustředěné výkony E. Novotné, M. Siničáka a D. Hofmanové, jež ani po letech neztratila nic ze svého hereckého charisma.
(zadáno: 17.2.2016)
Většinou na mě amatérštější herectví J. Suchého působí v jeho inscenacích jako osvěžující prvek. Bylo tomu i v případě Divotvorného hrnce v celkem zásadní semaforské úpravě. Nelze však opomenout ještě jeden amatérský výkon, byť je z jiného ranku. Jedná se o s herectvím a se zpěvem se míjejícího V. Harapese. V tomto směru je třeba zmínit i J. Štědroně... Postavu Belindy J. Menzel vystavěl odlišným „lidštějším“ způsobem lišícím se od rolí typu Žofie Melicharová, v nichž je J. Molavcová přebornicí. I tato poloha herečce sluší. Solidní hudební nastudování. Z muzikálu se však dalo vytěžit víc.
(zadáno: 12.2.2016)
Vyrovnaný herecký duel A. Polívkové a P. Vaňka přináší hořko-úsměvný pohled na dva outsidery, kteří o sobě sice nemají přehnané sebevědomí, ale přesto touží prožít ještě něco hezkého a vymanit se tak ze svých životních stereotypů. I proto se v jednu chvíli přece jen odhodlají překročit hranici mezi sněním a činem. Oba herci se dokázali v nejrůznějších situacích pohybovat opravdu velmi přirozeně, čímž aspoň o jeden level povýšili například jinak celkem obligátně napsaný výstup při seznamování. Svižnému tempu inscenace napomáhala i vtipně a originálně řešená scéna.
(zadáno: 12.2.2016)
Nápad propojení dvou významných českých her Maryši a Gazdiny roby Divadlu Spektákl vyšel. Z textů si tvůrci vypůjčili zásadní situace a repliky, které v takto okleštěné podobě nechali odehrávat paralelně za sebou, čímž došlo k zajímavé konfrontaci obou těchto děl, jež v závěru splynuly v jeden celek. Ačkoli byly texty značně osekány, byly hrány s takovou hereckou razancí, že z příběhů nic podstatného nevypadlo. Z mladých herců nejvíce zaujaly hlavní představitelky K. Trnková coby Eva a B. Kaňoková jako Maryša. Dále pak A. Vacula a J. Erftemaijer, ti už jsou však jevištěm celkem ostřílení.
(zadáno: 10.2.2016)
75% Libereckému nastudování prospěly všechny použité změny v překladu A. Nováka (ten jsem měl kdysi možnost k nevíře mých uší poslouchat v plzeňském divadle). Dalším kladem bylo velmi dobré hudební nastudování, orchestr hrál bez chyb a držel po celou dobu započaté tempo. Škoda jen, že ozvučení některých herců nebylo nejlepší, orchestr je občas přehrál, takže byli hůře slyšet. Nejvíc mě zaujal hudebně disponovaný R. Říčař, dále T. Dianiška a K. Baranová. P. Palouš dostál své pověsti českého „Monty Pythonovce“ a vytvořil celou plejádu svérázných postaviček v inscenaci, která měla prostě šmrnc.
(zadáno: 10.2.2016)
Svižná inscenace mající šťávu. Toto "omlazení" Ypsilonce prospělo. Tamní mladší generace tímto ukazuje, že se vedle starších kolegů rozhodně neztratí. Schmidova procházka swingovou historií je zábavná, energická, místy také poučná, ale hlavně pohybově i pěvecky od všech účinkujících zvládnutá. Bylo by proto nesmyslné někoho vyzdvihovat, inscenace totiž stojí na sehranosti herců. Celému týmu se podařilo vytvořit příjemnou atmosféru jakési tančírny, do níž také zavítali dva hosté večera: J. Zelenková a J. Vrbová, která dokázala úžasnou interpretací dvou songů zvednout celý sál doslova ze židlí.
(zadáno: 10.2.2016)
Výtvarně téměř dokonalá inscenace, která měla i díky zvukové technice spoustu silných momentů (včetně srážky s poněkud kýčovitým ledovcem). Zaujala mě i příjemná hudba s mnoha melodickými linkami, které však mohl autor více rozpracovat. Největší minus spatřuji v libretu, jež nevytvořilo jedinou postavu, s níž by se divák mohl nějak zásadněji identifikovat a zajímal by ho tak její osud. Závěrečné skupinové rozčlenění zachráněných a utopených mé úvahy o úrovni libreta potvrdilo, poněvadž nebylo vůbec řečeno, proč se zachránily zrovna dané postavy, i když by z logiky věci měly zrovna ony zemřít.
(zadáno: 10.2.2016)
Otec: 80% M. Maršálek vytvořil jevištní studii člověka, který díky Alzheimerově chorobě postupně ztrácí pevnou půdu pod nohama a stává se čím dál víc zmatenějším. Režie dokázala dění nazírané z několika úhlů - jak z pozice touto nemocí postiženého člověka, tak jeho blízkých, zpřehlednit a silný příběh podat nevtíravou formou bez zbytečných odboček. Sugestivní podívaná. Matka: 65% A. Štréblová přesně vystihla všechny polohy ženy, která se nemůže smířit s faktem, že se její život posunul do další fáze... Inscenace ale měla nevyrovnané tempo, hlušší místa střídala ta vydařenější. Herecky solidní.
(zadáno: 10.2.2016)
55% Nemám moc rád nedivadelní divadelní hry a tato do oné skupiny aspoň dle mého názoru patří. Nikdy mi zatím nepřinesly takový zážitek, jenž by mi jejich uvedení obhájil. A nestalo se tomu ani tentokrát, i když musím přiznat, že mi režie a především snaha P. Tejnorové byla celkem sympatická. Pokusila se totiž dát textovému balábile jednotnou tvář detektivky, čímž měla inscenace divákovi aspoň zdánlivě poskytnout jednu hlavní dějovou linku (i když do ní některé výstupy logicky nezapadaly). Přestože jsem si nakonec jakýsi příběh složil, rozhodně mi nepřinesl odpověď na to, proč hru ND uvedlo.
(zadáno: 10.2.2016)
Hra, která trefně pojmenovává citové stavy třicátníků. A jelikož se text dostal do rukou týmu, který se v tomto věkovém údobí právě nachází, i proto vznikla přesvědčivá inscenace, jež má šanci oslovit nejen dotyčnou "cílovku". Dvojice hlavních protagonistů v režii L. Pečenky obstála na jedničku, jejich souhra byla odzbrojující - i když se přece jen o něco suverénněji se ve svých postavách pohybovala J. Ježková (zvlášť v první třetině inscenace). Decentní, ovšem působivá hudba, podbarvovala některé scény tak, že jejich emoční vyznění zesílila na možné maximum. Povedený svatojánský výlet.
(zadáno: 5.2.2016)
75% Totální nasazení všech pěti aktérů, úžasná energie, poetický jazyk a především humor - to jsou základní charakteristiky zhlédnuté derniéry. Výkon I. Uhlířové, která se v roli anorektické dívky postarala o dva vrcholy představení, je nezapomenutelný. A vůbec mi nevadilo, že neznám televizní kulinářské show... Bezva divadelní hostina.
(zadáno: 4.2.2016)
Tento styl humoru mě na rozdíl od toho "partičkového" oslovuje. Inscenace neměla téměř žádné hluché místo. O. Sokol dokáže sebe sama vtipně shazovat, jednotlivé historky umí pěkně herecky ošperkovat a vygradovat téměř až do absurdna. Navíc v momentě, kdy rozpozná jistou únavu publika, naváže s ním ihned kontakt a opět tak získá jeho pozornost. A když se k tomu všemu připočtou i tři velká bonusová jevištní osvěžující kouzla, je příjemný divadelní zážitek skoro dokonalý. :))