Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3079)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.8.2015)
55% Obstojně napsaná hra, která rozhodně nedosahuje opěvovaných kvalit uvedených v programu. Neinvenční režijní uchopení zvýrazňovalo problematické scény, úsměvné bylo též prvoplánové využití filmových dotáček. Co se naopak podařilo, bylo vytvoření naprosto zničující stísněné atmosféry nelehké doby. Zajímavý počin, který by ovšem potřeboval preciznější ruku režie a dramaturgie. Herecky více zaujali K. Leichtová a J. Nosek. Škoda, potenciál byl tu byl.
(zadáno: 25.8.2015)
Režie vlastně vzácně odpovídala samotnému příběhu. Zetelovo přesně vykalkulované vedení herců, střídání nálad a žánrů (za pomoci promyšleného hudebního podkresu) ještě více zvýraznilo Krappovo účelové jednání. L. Rieger dokázal v roli Krappa působit přesvědčivě „nenápadně“, ale zároveň bylo jasné, že právě on je tím, kdo má vše pod kontrolou. M. Zetel našel přesnou míru, jak příběh inscenačně ozvláštnit, a přitom jej zpracovat tak, aby byl výsledek skousnutelný pro co nejširší spektrum diváků. A ono to prostě i s těmi všemi nejrůznějšími zcizovacími efekty a režijními „výmysly“ zafungovalo.
(zadáno: 25.8.2015)
Originální nápad podívat se na notoricky známý příběh zase z trochu jiného úhlu (v tomto případě z pohledu zamilovaného Duvala) vyšel na výbornou. Herecky ukázněná, ale přitom velmi energická a opravdu značně nespoutaná inscenace s mnoha nejrůznějšími odbočkami a s odkazy na Manon Lescaut mě potěšila svým espritem. Celému zběsilému dění vévodil M. Isteník, který je věrohodný ve všech polohách postavy, v nichž se pohybuje s naprostou samozřejmostí. Š. Caban vytvořil inscenaci, která dokáže oslovit nejen mladé publikum. Takové divadlo má smysl.
(zadáno: 25.8.2015)
Ačkoli Dahlovy povídky nejsou dvakrát vhodné pro dramatizaci, hodně se z nich vytrácí kouzlo neočekávatelnosti, které se díky divadelnímu převedení stává snadno předvídatelným, inscenace J. Nvoty má dar pobavit. A třebaže je zřejmé, jak se vše bude odvíjet, díky hereckému nasazení a přesně dodržované stylizaci jsem vzal na milost i ten neočekávatelně očekávatelný závěr. Herecky nejvíce zaujala v první povídce B. de Sousa coby manželka oběti. Za matoucí považuji začlenění pauzy do druhé povídky a její dovyprávění v druhé části, to nebyl dobrý nápad. Příjemný doplněk "buranského" repertoáru.
(zadáno: 17.8.2015)
65% Nezapomenutelný M. Švarc v roli Sherlocka Holmese a také Barrymore v podání J. Šimčíkové a P. Marka. Inscenace Š. Dominika mi ze všech dosavadních nastudování této hry přišla nejpropracovanější ve všech složkách. Hodně dobrá zábava.
(zadáno: 11.8.2015)
Režisér M. Tyc se přesně naladil na melodii Schimmelpfenigova textu a více než vydařeného překladu P. Štědroně. Pro svoji inscenaci zvolil adekvátní tempo, přičemž všech šest herců, kteří rekonstruují genezi jedné velké nešťastné nehody, jej disciplinovaně dodržují. Jejich soustředěné výkony a vysoké nasazení, i přes neskutečná letní parna, vedly k nevšednímu divadelnímu zážitku. Na minimalistické scéně tak režisér vytvořil pravou jevištní báseň, jejíž některé sloky se dotkly téměř dokonalosti.
(zadáno: 7.8.2015)
55% Inscenaci jsem spíš než cokoli jiného vnímal coby výstavní prezentaci známých i méně známých ukázek ze tří zmiňovaných děl uváděných v anotaci. Vlastně se na to celkem dobře dívalo, ovšem význam a poselství samotného projektu mě o své smysluplnosti nepřesvědčil. Výborný M. Nechvátal.
(zadáno: 4.8.2015)
75% Chytrá komedie ukazující, jak někteří lidé mohou za svůj jeden "malý - velký" problém schovat životní nespokojenost a mnohé neúspěchy. Terapeutická skupina složená z pěti charakterově rozdílných mužů je typově přesně obsazená. Režisér se soustředil na hereckou souhru, která je v tomto typu hry fatálně potřebná, což pohled na pětici vyrovnaných výkonů jen potvrzuje. Režie si zaslouží ještě jednu pochvalu: ačkoli se na jevišti často hovoří o velmi intimních věcech, nikdy nevyznívají vulgárně. KoČ si do repertoáru nasadila inscenaci, které se kvůli diváckému zájmu asi jen tak nezbaví...
(zadáno: 4.8.2015)
65% Hra zobrazující, jak náročný boj někdy musí vést umělec sám se svým nitrem a jak těžké může být v této sféře oddělit soukromý a pracovní život. Z. Velen, který ztvárnil hlavní roli režiséra, z tohoto souboje vyšel na výbornou. Dokázal věrohodně zpodobnit všechny protichůdné myšlenkové pochody tvůrce, který, ačkoli by si měl kvůli duševnímu zdraví dopřát oddych, zmobilizuje síly kvůli životní nabídce. Na smeč mu s citem přihrávali I. Machalová v roli scénografky a L. Král coby manager. Zajímavý výběr titulu vhodný pro pokročilejší divadelníky, kteří ještě více ocení jeho humor.
(zadáno: 4.8.2015)
Hra mě zaujala zdařilým vystižením charakterů postav, situací a poutavě vystavěným příběhem, inscenace pak především ztvárněním pochmurné dušičkové atmosféry. Herecky i režijně dobře uchopené, mile překvapil nováček souboru T. Červinek.
(zadáno: 3.8.2015)
Když už inscenovat takto notoricky uváděnou hru, tak třeba právě podobným způsobem jako v Činoheráku. F. Nuckolls pro svoji verzi zvolil styl divadla na divadle, který je obsažen v samotném textu, nicméně nebývá s ním tak často pracováno. Umístění děje do cirkusového prostředí umožnilo různé odbočky od výrazně upravené a zkrácené Shakespearovy komedie, které pobavily, nebo i překvapily pohybovou výbavou některých herců. Těch lacinějších výstupů v ní bylo na zhlédnuté repríze naštěstí pomálu. I když spíš než o Zkrocení zlé ženy bych hovořil o variaci na téma Zkrocení. Herecky poměrně vyrovnané.
(zadáno: 3.8.2015)
viz hodnoceni M. Novák
(zadáno: 3.8.2015)
Hudební inscenace, která v první části připomínala scénický koncert. E. Eszényi kdysi Večer tříkrálový připravila pro Stav. div., některé scény mi proto tuto inscenaci evokovaly, nicméně se jednalo o zcela odlišné nastudování. V roli Violy svým výkonem zaujala J. Bárdos, s nevděčnou úlohou Orsina si poradil D. Žulčák, přesvědčivá byla i E. Sakálová coby Olívie. Oproti verzi ve SD režisérka postavu Malvolia od začátku zvýraznila natolik, že se jeho význam nakonec dost oslabil. Přestože představení trvalo přes tři hodiny, mělo šmrnc, který při chladné letní noci dokázal zahřát asi nejen diváky.
(zadáno: 3.8.2015)
Problematicky napsaná hra, jejíž inscenování musí být náročné. P. Ondruchovi se podařilo vytvořit atmosféru stísněnosti a očekávané živelné (životní) pohromy, nicméně ve vedení herců se mu dařilo méně. Hlavně postava Myrtle (J. Čvančarová), má více poloh, než bylo divákům nabídnuto. Není však vinou herečky, že byly opomíjeny např. reakce Myrtle na sdělení, že její muž umírá, nebo že jí zásadně lhal. M. Hofmann vytvořil věrohodnou postavu tvrdého typa, i když mírnější odstínění by bylo též na místě. Přestože režie dost znevýraznila Lota, O. Novák mu dokázal vtisknout punc opravdovosti.
(zadáno: 3.8.2015)
Divadlo Aqualung si ve své inscenaci pohrává s problematikou stárnutí populace. Nechybí mnohé zajímavé postřehy, navíc i celková koncepce je vytvořena způsobem, aby se v ní orientoval víceméně každý divák – tedy i ten, jemuž „zběsilý inscenační postup“ Aqualungu není zcela blízký. Škoda, že některé vtipy a nápady samy sebe přehlušují, dramaturgie mohla zasahovat více. Jako celek tuto inscenaci ovšem vnímám pozitivně, protože přijatelnou humornou cestou poukazuje na dost děsivou skutečnost. Neodolatelný je i bonus v podobě nestárnoucí paní Jiřinky!
(zadáno: 3.8.2015)
Přestože si tvůrci vystačili s jedním nápadem, dokázali ho variovat tak originálním způsobem, že pozornost dětí neztratili. Jednalo se o příjemnou interaktivní (i když té interakce by zde mohlo být více) divadelní jednohubku, která určitě dokáže v malém divákovi probudit zájem o to, kde se zvuky berou, jak se tvoří a kdo je vlastně jejich "autorem". Mají tedy po odchodu z divadla s rodiči co probírat. Ovšem ono "cosi navíc" jsem v představení, které bylo naplněno hereckou energií až po okraj, stejně postrádal.
(zadáno: 3.8.2015)
Dokumentární hře V. Fajer by víc než cokoli jiného prospělo rozhlasové provedení, nebo scénické čtení. Z podoby, v níž ji představil O. Mataj, totiž nevyznívá tíživá atmosféra prostředí, ani situací. Na diváka osudy vězeňkyň doléhají s jistým odstupem. Soustředění narušuje též postava zobrazující všechny muže, o nichž se hovoří (J. Hofman). Pravděpodobně měla do inscenace vnést více akce, její výsledný efekt je ale rozporuplný. Přestože K. Leichtová v roli novinářky zaujme, nejzajímavější postavu vytvořila P. Skružná. Suverénně zvládla vykreslit jednoduchou ženu, kterou ovládá pudovost.
(zadáno: 31.7.2015)
Průměrné po všech stránkách, jak režijní, scénické, tak herecké. Nepřesvědčivý P. Batěk. Snadno zapomenutelná inscenace.
(zadáno: 31.7.2015)
I přes komediální zaměření textu se díky režii a dramaturgii podařilo mladým hercům vystihnout charaktery svých postav a získat si pozornost diváků. Bavilo mě sledovat sehraný tým v čele s P. Šmídem, W. Valeriánem a M. Dancingerovou. Vlastně se divím, že se tato hra na českých jevištích objevuje tak sporadicky.
(zadáno: 31.7.2015)
Z představení jsem odcházel s přesvědčením, že kdyby toto monodrama s J. Sedláčkovou nastudoval zkušený režisér, mohla by se inscenace stát v pražském divadelním dění nepřehlédnutelnou. Herečka se totiž v mnohých scénách dopracovala k zajímavým polohám, které bych od ní, přiznávám, vlastně ani nečekal. Připsání melodramatické postavy Černého anděla však vyznění celku dost uškodilo, stejně jako písně, které D. Zázvůrková (ač procítěně) interpretovala.
(zadáno: 31.7.2015)
75% Režie J. Havelky, která byla založena na krátkých scénických sekvencích s rychlými střihy, a přiměřeně umírněný (po všech stránkách autentický) herecký projev S. Babčákové. Toť hlavní pozitiva inscenace, která vytvořila originální podívanou zdařile vystihující autistickou osobnost, její problémy a reakce lidí na ni (ně). Režie nic nezjednodušovala, k mnohým situacím se vracela, aby se na ně podívala zase trochu jinak, čímž nacházela další nové zajímavé otázky i možné odpovědi na ně. Sehraný soubor S. Babčákové zdařile přihrával a spoluzasloužil se o vznik další výstavní inscenace DD.
(zadáno: 31.7.2015)
Chápu, že repertoárové oblastní divadlo musí občas udělat krok stranou a vyhovět "odlišnému" typu diváka, ale zde se jednalo o vyslovený přešlap. Prapodivný textový, ale i scénický slepenec doháněl ještě více do absurdity I. Vodochodský, jehož herecký projev byl na pomezí snesitelnosti. Tohle se prostě nepovedlo. Zbylá procenta dávám za hereckou snahu ostatních, která byla i přes to všechno evidentní.
(zadáno: 31.7.2015)
75% Vlastně se po zhlédnutí představení vůbec nedivím, že se DHNP rozhodlo svoji legendární Babičku znovu oživit. J. Pecha je v ní totiž naprosto odzbrojující. Po několika málo minutách jsem de facto přestal vnímat, že se jedná o herce a nikoli herečku. I proto mě pak trochu rušilo zdvojení této postavy, navíc logiky výstupů "babičky ženy" jsem neodhalil. Samotná inscenace zdařile balancuje na pomezí ironie, nadhledu, ale přitom nesklouzává k parodii a příběh odvypráví s úctou k autorce. Za zmínku stojí také hudba Z. Kluky a J. Pavlici, která celé to dění příznačně dokresluje.
(zadáno: 31.7.2015)
65% Lyrická hra F. Šrámka mi v mnohém evokuje Hrubínovu Romanci pro křídlovku. S poetickým a nutno přiznat, že zároveň i těžko inscenovatelným textem si R. Lipus dobře poradil a za pomoci nejrůznějších scénických prostředků vytvořil solidní jevištní tvar. Velkými pomocníky mu jsou pak herci, kteří s citem pro Šrámkův jazyk repliky krásně interpretují – ať už se jedná o P. Kostku, S. Postlerovou nebo J. Šťastného a další. Jen obsazení A. Linhartové z této skupiny vybočuje, její jevištní mluva by potřebovala velké proškolení. Jsem rád, že se "Satyr" objevil na jevišti v tak kvalitním provedení.
(zadáno: 31.7.2015)
Režijní koncepce se na veškeré dění kolem Christophera rozhodla dívat jeho očima, takže se postavy často vyznačovaly vykloubeným chováním a jednáním. Jednalo se sice o zajímavý nápad, nicméně na jevišti nefungoval, šel proti textu a všemu, co mě na tomto příběhu oslovuje. Z Christophera se navíc stala podružná postava nepůsobící autisticky, proto mám z celku dost smíšené pocity. I když jsem chápal myšlenkové pochody režie a viděl za vším opravdu velký kus promyšlené práce (oceňuji skvělou hudbu a scénické řešení uzavřené bílé místnosti evokující Christopherův svět), nemohu hodnotit výš.