Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3079)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.3.2014)
Tvůrci se prostřednictvím hry G. Hauptmanna chtěli jejím novým zpracováním vyjádřit k dnešku. To je čin jistě chvályhodný, nicméně je nutno podotknout, že výsledek byl přinejmenším rozpačitý. Inscenace působila značně roztříštěně, zaujaly pouze jednotlivosti. Při sledování představení ve mně postupně narůstala touha vidět tento herecky silný soubor právě v třeba již zmiňované stejnojmenné hře G. Hauptmanna a ne v její variaci, o niž se zasadila zejména režisérka V. Emde. Toto nebylo šťastné spojení.
(zadáno: 27.3.2014)
I další politický kabaret zpracoval T. Svoboda s nadhledem, v tomto směru má režisér cit pro odhadnutí míry. Dobře si porozuměl i s herci ze souboru, ne všichni byli na podobné projekty zvyklí. Role Miloše Ubu se výtečně zhostil V. Fridrich, z dalších účinkujících bych určitě jmenoval J. Vlase a D. Sitka. Jen tak dál, tohle si naši politici zaslouží!
(zadáno: 27.3.2014)
L. Lagronovou nebyla variace románu O. Tokarczukové jednoduše zpracována, nicméně ji, aspoň pro mě, ještě více znepřehlednil a znejasnil Š. Pácl svojí režií. Znáte ten zvláštní stav, kdy se díváte na představení a vidíte, že měl režisér o koncepci jasnou představu, přesně ji i realizoval, ale vy to celé vnímáte jako sled náhodných výjevů a výstupů bez ladu a skladu? Tak nějak na mě celý projekt působil.
(zadáno: 24.3.2014)
Jeden z vrcholů divadelní imaginace J. Havelky. Perfektně zpracovaná skoro až filmová groteska. Výborná hudební složka, která se prostě nemůže oposlouchat, kompaktnost celku podtrhuje scéna s více než zdařilými kostýmy, stejně tak jako přesné svícení. Oceňuji provázanost filmových dotáček s děním na jevišti, jen některé kouzelnické triky bohužel nevyšly, což přičítám hostování v La fabrice (soubor nehrál v prostoru, pro nějž je inscenace určena). A nejlepší scény? Tak namátkou: scéna s cigaretami či útěk před „Zubatou“. Hravost této inscenace nezná mezí. Těch šedesát minut uteče jako voda.
(zadáno: 24.3.2014)
Přestože na mě inscenace jako celek svojí výpovědní hodnotou až tolik nezapůsobila, o fascinaci divadelním herectvím se postaral K. Dobrý, jehož sugestivní výkon patří mezi mé divadelní TOP zážitky vůbec. Kdo tohle viděl jednou, bude chtít vidět i podruhé.
(zadáno: 24.3.2014)
Působivá, i když zbytečně „chaotická“, inscenace. Zajímavé propojení postav Bondyho a hlavní postavy Šamana, který v sobě nese řadu autobiografických prvků. E. Bondy na základě vůdce jednoho společenství ukazuje, jak je těžké se v jakémkoli režimu vyvarovat chyb, jak lehce lze s lidmi manipulovat či jak se častokrát není možné vyhnout kompromisům, na něž pak rozhodně nejsme hrdí. Postava gestapačky poukazuje na to, že podobný typ lidí fungoval v dobách nacismu i komunismu, vlastně nás tito jedinci provázejí neustále. Jen jsou pokaždé jinak označováni. Vynikající výkony R. Jaškówa a K. Frejové.
(zadáno: 24.3.2014)
Inscenace sice zdařile pracovala s atmosférou předválečných let, což umocňovaly kostýmy i pečlivě vybraná a nastudovaná hudební složka (jen těch ukázek ze soundtracku Půlnoc v Paříži mohlo být méně), celkový dojem je však rozpačitý. Představení chybí pořádný „drajf“ a šmrnc, jakým to uměli rozjet herci v legendárním filmu. Přestože se M. Doležalová své role chopila s nasazením a vlastně jí nelze nic moc vytknout, ve výsledku její Eva působí spíš jako vedlejší postava. Mnohem více zaujme příběh Elišky (výborná naivní kreace A. Krejčíkové) a Michala, kterého přesvědčivě vystřihl D. Ratajský.
(zadáno: 24.3.2014)
Nepříliš přesvědčivá hra i inscenace. Režijně průměrné, z textu se i přes jeho nevalnou úroveň dalo jistě vytěžit mnohem víc. Především prvních čtyřicet minut se strašně táhlo, razantní škrty klidně i na polovinu by výsledku velmi pomohly. Představení mě neohromilo ani po herecké stránce, i když mě herectví I. Janžurové jinak baví.
(zadáno: 21.3.2014)
65% Inscenace působí na repertoáru dnešních "Vinohrad" trochu jako zjevení. M. Čičvák po spoustě nevydařených projektů na velkých jevištích konečně dokázal vystavět dobrou inscenaci s promyšlenkou koncepcí. Vyrovnané herecké výkony včele s On. Brouskem, který herecky zraje jak víno. V. Vydra byl obsazen proti svému zažitému komediálnímu typu a svým výkonem ukazuje, že dokáže skvěle ztvárnit i odlišné role. I. Uhlířová se na jevišti trochu ztrácela, marně jsem hledal "tu z Komedie". Hra by snesla pečlivější dramaturgické ošetření a zkrácení, nicméně i v této podobě přinesla nevšední zážitek.
(zadáno: 20.3.2014)
Příjemný komorní muzikál, jenž spojil hlasy M. Kubišové a A. Langerové, které spolu nádherně ladí. Obě zpěvačky působivě ztvárnily postavu S. Nádherné a to v různých obdobích jejího života. Za velké plus považuji zejména hudbu K. Štolby, písně složil interpretkám přímo na tělo. Libreto M. Skarlandtové se sice nevyhnulo krkolomnějším výrazům (když například rýmuje zkratku KSČ, působí to trochu rozpačitě), nicméně i přes tyto občasné nedokonalé výstřelky se jedná o jedno z lepších muzikálových libret, která za poslední dobu vznikla. S představiteli mužských rolí jsem problém neměl.
(zadáno: 20.3.2014)
Eyolfek nepatří mezi divadly vyhledávané tituly. Škoda, J. Nebeský se svým týmem totiž dokázal, že se i tento Ibsenův dramatický počin dá velmi působivě inscenovat. Navíc skýtá několik zajímavých hereckých příležitostí, které v tomto případě plně využili J. Vondráček a L. Trmíková. Kéž by se Nebeského režie ubíraly podobným směrem i nadále. I v této sice zůstává jeho nezaměnitelný rukopis, nicméně je přitom relativně rozklíčovatelná. O to víc jsou pak působivé nejrůznější scénické symboly a odkazy. Zajímavě řešená scéna zasahující do hlediště. Snad jen ten závěr mohl být pojat "efektněji".
(zadáno: 20.3.2014)
55% Celkem solidně napsaná hra. Přestože obsahuje spoustu obecných klišé včetně obligátního honu na bulvár, díky herečce E. Holubové se dají i tyto problematické pasáže celkem v klidu přečkat. Pokud nečekáte žádnou hlubokomyslnou sondu do života jedné umělkyně, nebudete zklamaní. Vlastně se jedná o příjemnou oddechovku, kterou ovšem kazí neobratně vymyšlený a zpracovaný závěr. Ten svým herectvím bohužel nezachránila ani E. Holubová.
(zadáno: 20.3.2014)
Dost mě překvapilo, jak se tandem SKUTR hodně přiblížil či splynul s režijním středním proudem. Očekával jsem originálnější verzi „Snu“. Nejvíce mi vadilo pojetí postavy Puka, kterého sice C. Kassai odehrál na 100%, nicméně na stejnou percentuální číslici jsem při jeho výstupech trpěl. D. Prachař a V. Hybnerová standardně dobří, novými hereckými polohami ovšem nepřekvapili. Nejvíce zaujala čtveřice mladých milenců – nejvýrazněji pak P. Vančura, M. Písařík a Z. Stavná. Klasicky nejproblematičtější výstupy řemeslníků byly i v tomto nastudování nešťastně pojaty. Na letní produkci lehčí nadprůměr.
(zadáno: 19.3.2014)
Ve Studiu Dva se konečně zadařilo! Š. Caban rozepsal Andersenovu pohádku Děvčátko se sirkami, K. Marek složil melodickou avšak nepodbízivou hudbu, a příjemný kousek s podmanivě tajemnou výpravou byl na světě. Muzikál má ponurejší atmosféru, kterou se tvůrci snažili "rozbít" postavami Anděla a Štěstěny. Ne vždy ovšem repliky této komické dvojice patřily mezi vkusné a vtipné, nicméně uvedení figurek na jeviště je "z hlediska dětského diváka" opodstatněné. Herecky nejvíce oslovili M. Vančurová, J. Stryková a především P. Strenáčik v roli Mráze. Škoda jen nejasně zpracovaného závěru.
(zadáno: 19.3.2014)
Docela by mě zajímalo, zda vůbec samotný autor věděl, co přesně chce světu tímto textem (členěným do tří různorodých částí), beroucím si na paškál snad úplně všechny a všechno, sdělit. Nejsem si jist, zda nešlo jen o prvoplánovou touhu být za rebela. Přestože jsem po první části (je vedena jako konverzačka) začal spíš jen tápat a snažil jsem se pochytit dramatikovy myšlenky, které by se mi spojily v jakýsi celek s nějakou výpovědní hodnotou, tak nějak mě to celé bavilo. Možná k tomu přispěla i vizuální složka a dobré herecké výkony. Ale popravdě: recenzi na tento útvar bych psát nechtěl :)
(zadáno: 18.3.2014)
Strhující podívaná. Velmi silná hra byla i režijně solidně zpracována. Nemohu se však zbavit dojmu, že to byl právě hlavně text, co mělo největší zásluhu na takovém prožitku. Herecky celkem vyrovnané, jen scény na začátku, v nichž účinkující ztvárňují malé děti, ne vždy vyzněly věrohodně. Druhá část také mohla být o něco kratší, nicméně ani výše uvedené nedostatky nic nemění na úvodním sousloví tohoto komentáře. Pokud na něco zajít do Komedie, je to rozhodně tato inscenace.
(zadáno: 18.3.2014)
Nemohu srovnávat s filmem, neviděl jsem. Hlavní myšlenka o hledání prapodstaty lidského já byla režií vystižena se vším všudy. Rozhodně se jedná o nejsilnější a co se týče výkonů i o nejvyrovnanější inscenaci Švandova divadla, která zde doposud byla uvedena. Herci zdařile ztvárňují postižené, působí věrohodně, nezaleknou se ani velmi intimních scén, které vyvrcholí naturalisticky pojatým skupinovým sexem. Trochu mi vadilo využití filmových dotáček, které mi do konceptu inscenace nezapadaly. Už pro herecké příležitosti a piplavou kolektivní práci stálo za to Idioty nasadit na repertoár.
(zadáno: 18.3.2014)
Pověstný Voice-band založil E. F. Burian v roce 1927, dramatická montáž zpracovaná na základě lidové poezie sebrané K. J. Erbenem vznikla o osm let později. I přes tato data má nejnovější nastudování Vojny neuvěřitelnou sílu. Možná je to dáno i tím, že postup sborové recitace již nebývá na divadle k vidění, nicméně k zážitku jistě přispěla i sehranost hereckého souboru jak při sborových scénách, tak při náročné choreografii. Tance mají velkou emoční sílu, stejně jako celá inscenace. Ta bohužel trochu doplatila na sólové výstupy, nevyváženost obsazení se v těchto momentech přece jen projevila.
(zadáno: 18.3.2014)
Povídka nevhodná k jevištní adaptaci. První část složená zejména z monologů Mařky (N. Řehořová), byla k nepřečkání. Obsazení N. Řehořové nedopadlo šťastně, projev herečky byl po celé představení stejně nevýrazný, repliky ze sebe nepřirozeně tlačila a navíc mi vadila její vada řeči. Více zaujala J. Pidrmanová coby Jožka, její proměna z naivní dívenky v mrchu byla působivá. Nešťastně realizovaný závěr. Vlastně jsem se ptal, proč dramaturgie titul nasadila, když byla do hl. role obsazena hostující herečka a další postavy nemají žádný prostor, čímž jsou herci ze souboru odkázáni ke službě divadlu.
(zadáno: 17.3.2014)
Režisér J. Průdek na otáčku nastudoval příjemnou inscenaci, v níž propojil všechny tři soubory JD, vyhrál si s detaily i s mnoha sborově-davovými scénami. Přírodní prostor kolem raritní scény dokázal využít pro vytvoření skoro až pohádkové atmosféry. V mezích možností plenéru fungovalo i hudební nastudování. Jako velký bonus pak vnímám obsazení M. Hrušky do hlavní role Čochtana, kterého ztvárnil vskutku kouzelně, dále pak J. Kříže (Woody Rychtarik) a R. Fišarové (Káča). Kéž by takovou kvalitu měly všechny letní produkce...
(zadáno: 17.3.2014)
Dvě aktovky spojuje nejen jméno dramatika, ale i autorovo zalíbení ve vymýšlení si fiktivních příběhů, které by možná opravdu mohly zažít osobnosti světových dějin. Jestliže jsme v první aktovce Noc bohů svědky solidně napsaného i zahraného rozhovoru Moliéra, Ludvíka XIV. a jeho šaška v podání V. Fridricha, L. Krále a M. Rumla, v "Pacientovi" se zvedá laťka produkce ještě o levl výš. M. Ruml totiž vystřihl postavu A. Hitlera nezapomenutelným groteskně neurotickým způsobem, podobně skvěle mu přihrávala I. Machalová. Velmi zdařile ztvárnil Freuda i L. Král. Zážitek a výborná zábava k tomu.
(zadáno: 17.3.2014)
Jak už se P. Kolečkovi občas stává, nadhodí zajímavé myšlenky, v tomto případě se ve třech časových osách dívá na funkci a působení náboženství a církve ve společnosti, ovšem nedovede je ke kýžené vypovídající hodnotě. Na druhou stranu je to možná dobře, ať si každý do příběhu dosadí své názory a postřehy, nicméně se nemohu zbavit dojmu, že by některé Kolečkovy hry potřebovaly jistou nadstavbu, rozhodně na to výběrem námětu mají. Dobrá volba v případě A. Laštovkové do role režisérky, jež si výtečně pohrála s pohybovou složkou inscenace. A za všechny účinkující musím zmínit P. Vančuru. Super!
(zadáno: 17.3.2014)
Tuctová inscenace, kterou pohltilo samotné režií posílené téma nudy, absurdnosti lidských životů a marného snažení se o cokoli. Tohle nastudování Strýčka Váni je dle mého názoru zbytečné, ani herecký potenciál souboru nebyl využit. Promarněná příležitost.
(zadáno: 17.3.2014)
(zadáno: 17.3.2014)
65% Plzeňský orchestr mě mile překvapil, nikdy jsem ho neslyšel v lepší formě. Vyrovnané herecké výkony, z nichž bych vyzdvihl S. Topinkovou Fořtovou a J. Untermüllera. Jeho reverend nebyl typickým záporákem, herec dokázal odhadnout hranici mezi negativní postavou a chlapem, jehož nesmyslná rozhodnutí pramení z dávné tragédie. Skvěle sehraný soubor mladých herců v čele s P. Vraspírovou, E. Marešovou a A. Kohoutem. Kvůli nedobrému technickému stavu divadla sice ne všechny výstupy vyšly na jedničku, i v choreografii byly rezervy, představení nicméně vykazovalo známky nadprůměru.