Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3080)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 5.1.2014)
Ne příliš šťastná úprava, která sice zachovává celý dějový rámec, ovšem mnohé postavy jsou tak zredukovány, že dětem jen stěží podají představu o tom, jak je A. Jirásek napsal. Škoda také, že textu ubylo na úkor humoru (včetně vodnického dua). Za plus považuji živý hudební doprovod.
(zadáno: 5.1.2014)
Dvojice O. Lážnovský a D. Kirschnerová napsali pohodový vánoční příběh, z něhož dýchá pravá sváteční atmosféra. To vše je okořeněno milým vtipem, muzikou vycházející z koled a samozřejmě dobrým koncem. Jen by bylo třeba více zapracovat na postavách andělů, které ztvárňují "živí" tj. nedřevění herci. Nová premiéra "U Spejblů" se vydařila.
(zadáno: 5.1.2014)
Inscenaci, která je spíš hudebním pásmem s jemným náznakem příběhu, ocení především generace seniorů. Lze doporučit lidem od sedmdesáti výš, dobré pro odpolední čajové dýchánky - nemyšleno nijak ironicky! Mladší generaci ovšem osloví jen stěží.
(zadáno: 5.1.2014)
Tohle se opravdu povedlo. Příjemná hudba a humorné texty v hravé inscenaci, která si za základ vzala pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Jedna úsměvná scéna střídá druhou, milou podívanou doplňuje i adekvátně dětskému divákovi zpracovaná líbivá výprava. Typově přesně obsazené, z hereckých výkonů bych vyzdvihl I. Marešovou a Šmudlu T. Hundži, kterého bylo všude opravdu plno. Jen dvě malé připomínky: Ježibaby bylo chvílemi až moc, vlastně se jednalo o jediné místo, kdy dění paradoxně ztratilo spád, a obsazení R. Tomeše do role prince. I přes tu jeho výšku bych ho viděl spíš na trpajzlíka :))
(zadáno: 5.1.2014)
Kolotoč absurdních situací sice vrcholí až ve druhé části, nicméně po celou dobu se jedná o vtipnou podívanou. I když K. Heřmánka vidíme opět ve stejné herecké poloze, nelze mu upřít komediální um, který se tentokrát naštěstí nesnaží nevhodně gradovat. Velmi dobře mu sekunduje D. Morávková coby zástupkyně jediného ženského elementu hry. Ne zcela bez potíží se s rolí Applebyho vyrovnal J. Carda, naopak výborně si vedl S. Zindulka jako představitel stále sexuálně náruživého starého velvyslance. Při nejmenším se jednalo o figuru, kterou lze pojmout lascivně. V této inscenaci tomu tak není.
(zadáno: 5.1.2014)
Musím souhlasit s hodnocením kolegů a s jejich komentáři vyjma jediného: zvolené formy, kterou se D. Gombár rozhodl osobnost K. Kryla představit. Navíc podobně laděné kabaretní kousky byly už přímo ve studiu ŠD k vidění. A to je také důvod, proč dávám nižší hodnocení jinak mně poměrně sympatickému projektu. Přesto určitě stojí za vidění.
(zadáno: 5.1.2014)
Inscenace, která dokáže pobavit, má však několik úskalí. Zaprvé velmi pomalý rozjezd, zadruhé "odbourávající se" E. Mesfin Bouškovou (v tomto žánru by se podobné věci opakovaně prostě stávat neměly) a zatřetí fakt, že postava M. Rumla mluví. Tedy vlastně víceméně jen glosuje viděné, což výsledný efekt humorných situací dost sráží. Pohybově perfektně secvičené, zejména všechny tři herečky jsou ve svých úlohách výborné. A bezva bonus v podobě Červené Karkulky :)) Jedná se o typ inscenace, jejíž zlepšení lze očekávat v průběhu repríz, až si M. Ruml svoji postavu více osahá.
(zadáno: 5.1.2014)
Znám spoustu černočerných komedií, jimž se lze zasmát. Na této je ovšem patrné, že autor nemohl najít pro novou hru adekvátní látku. Přitroublý text kombinuje vtipy o pedofilii a o tragické autonehodě dcery rodičů, která se jim o Štědrý den zabije na dálnici, přičemž dva velmi jednoduší četníci vymýšlejí nejrůznější způsoby, jak jim tuto zprávu sdělit. Přesto lze herecké výkony, zejména M. Adamczyka a J Maléře, pochválit. Díky nim se dalo viděné přečkat. To samé platí o J. Kubátové, na jejíž postavě se dramatik, jenž se úpěnlivě snažil být pokud možno co nejoriginálnější, "vyřádil" asi nejvíc.
(zadáno: 30.12.2013)
Dramatik a režisér P. Zelenka si s "dejvičáky" prostě rozumí. Hlavní pozitivum tentokrát ovšem spatřuji v tom, že autor konečně opustil "velké cíle", kterými byly poznamenány jeho předchozí hry Ohrožené druhy a Očištění. Bez zbytečného moralizování a nesmyslného kupení všech možných témat přes sebe, tak sledujeme příběh akcentující problematiku alkoholismu na pozadí právě končící jedné éry dabingu. Hra se také vyznačuje návratem k humoru, pod jehož slupkou je ukryta tvrdá realita. Výborně sehraný tým herců přece jen trochu převyšují M. Myšička, H. Čermák a K. Melíšková. Třetí trefa do černého.
(zadáno: 30.12.2013)
Text vzniklý v roce 2003 patří k vydařenější skupině dramatikových děl. Humorným způsobem pohlíží na problematiku odchodu blízkého člověka a na jeden ze způsobů, jak se s takovou ztrátou vyrovnat. Nevynechává ani tématiku idealizování si zemřelého a projikování vlastních přání do jeho osoby. Ačkoli se jedná o ne zrovna radostné téma, z představení divák neodchází v depresi, naopak. M. Schejbal dokázal inscenaci citlivě vystavět, velmi dobře dopadlo i jeho setkání s E. Holubovou. Výborný V. Záveský v roli mladého spisovatele. Dobrý tip na příjemnou oddychovou zábavu.
(zadáno: 29.12.2013)
75% Další z výborných Mikuláškových inscenací. Je opět nabitá nápady a originálně zobrazuje nejen normalizaci, ale i fakt, kam až tato doba dokázala zahnat lidi v jejich jednání. Zároveň tomu všemu dodává nadstavbu v tom, že klade důraz na takové lidské charakterové vlastnosti, které ze společnosti jen tak nevymizí. Celé dění je navíc prostoupeno trefným hořkým humorem. Škoda jen, že byl do projektu zakomponován monolog O. Hepnarové. Tato látka by si zasloužila podrobnější zpracování, tento zkratkovitý skeč působí spíš jako obhajoba vražedkyně. S režijní vizí si hodně porozuměla M. Sidonová.
(zadáno: 29.12.2013)
J. Nebeský svým režijním "nekorektním" pohledem na životy tří architektů sestavil zábavnou muzikálovou podívanou, jíž vévodí zejména Štědroňova hudba. Škoda jen, že se inscenace soustředí spíš na tvorbu nejrůznějších gagů (občas zbytečných) než na to, aby sdělila o třech osobnostech něco víc než je ve stručnosti uvedeno v programu. Přesto je nutné samotný výběr látky ocenit, připomenutí podobných osobností je chvályhodné a smysluplné. A o tom by dobré divadlo mělo být. Herecky nejlepší M. König a P. Jeništa. J. Štrébl asi neměl na repríze 20. 12. svůj den. Výborné hudební nastudování.
(zadáno: 29.12.2013)
Markéta Lazarová je velmi těžkou látkou pro dramatizaci a inscenování na divadle vůbec. O tom se přesvědčili i tvůrci nového nastudování v MDP včele s dramaturgyní V. Maškovou, která Vančurovo stěžejní dílo nově adaptovala, a režisérem P. Khekem. Dramatizace se nezdařila, vybrané scény působily dojmem nahodilosti, roztříštěnosti a výsledku nepomohl ani samotný režisér, jenž se snažil dění zatraktivnit aspoň různými scénickými efekty, hudbou a choreografií. To ovšem nebyla dobrá cesta, problémy se tím jen zvýraznily. Solidní výkony V. Kubařové, T. Novotného a J. Smutné. Tristní M. Kačmarčík.
(zadáno: 29.12.2013)
Vlastně by se jednalo o celkem příjemnou nenáročnou konverzační komedii, kdyby se ovšem dílem autora cca 30 min před koncem na scéně neobjevila mužská postava. Nejenže nemá v příběhu většího opodstatnění, ale rázem veškeré rozjeté akce vezmou za své, děj ztrácí na zajímavosti a koncentrace diváka upadá závratnou rychlostí. Bohužel k jejímu oživení již nedojde. Není však vinou Petra Baťka, že právě jeho figura přináší inscenaci takové nemilé definitivum... Všech pět hereček "družiček" se zhostilo svých rolí v mantinelech textu. Nejvíce zaujaly S. Pogodová, A. Krejčíková a M. Doležalová.
(zadáno: 18.12.2013)
Průměrně napsaná hra, která je víceméně koláží všech možných postřehů na téma rodiče - děti. Svým stylem připomíná Cavemana, i když je samozřejmě z trošku jiného ranku. R. Pomajbo se v textem určených mantinelech pohybuje suverénně, je však škoda, že hra nenabízí nic víc, než jen relativně milou zábavu. Jistá přidaná hodnota jí vysloveně chybí.
(zadáno: 18.12.2013)
45% Typický příklad toho, kdy snaha režiséra o co největší novátorský pohled na starou známou látku zabije její kouzlo a vlastně i hlavní myšlenky. Tato režisérská travesti naprosto se neslučující s Havlovou poetikou, která navíc mnohé zkrácením textu znejasnila, mě míjela. Přesto musím ocenit Pařízkovu práci s herci, kteří mile překvapili v dosud nevídaných polohách. Za všechny bych rád jmenoval především M. Pechláta, V. Javorského a J. Mílovou. I přes výčet negativ je mi však tato snaha, seč ve výsledku nevydařená, tisíckrát milejší, než výkladově ploché inscenace nejmenovaných režisérů.
(zadáno: 18.12.2013)
Přestože se inscenace od legendárního nastudování s Abrhámem a Landovským v mnohém odlišuje, ve dvou bodech se obě nastudování shodují. Ctí autorovy myšlenky i humor a v obou případech je na sebe duo herců výtečně napojeno. J. Ondra orámoval dění výběrem z ukázek namluvených večerníčků Jiřinou Bohdalovou, jež má v Havlově hře nezastupitelné postavení. Výběr je velmi trefný a celé vyznění jen podtrhuje. L. Šolc hraje Sládka na maximum, je obdivuhodné, jak se po množství vypitého moku dokáže v závěru věrohodně proměnit. Výtečně ho svým umírněným, leč výstižným projevem, doplňuje J. Panzner.
(zadáno: 18.12.2013)
55% Každý zajímavý pokus o napsání nové české hry a obzvlášť komedie se cení. Úsměvné vyprávění A. Goldflama diváky zavádí do prostředí kočovné společnosti, kde jsou role jednotlivých členů přesně definovány. Jenže spíš než o kontinuální příběh, se jedná o sled více či méně vtipných scén na téma kočovné divadlo. První část by také potřebovala zkrátit, aby vyzněla podobně lehce jako část po pauze. Mezi nejlépe zpracované patří scény těsně po přestávce, kdy herci dávají k dobrému ukázky ze svého repertoáru. Inscenaci dominují výkony V. Kubánkové jako nápovědy a M. Kerna coby mladého herce.
(zadáno: 13.12.2013)
Faustovská variace. Příběh o vynálezci, který se snaží nepodrobit velkému koncernu. Jenže ani on se globalizaci nakonec nevyhne. Inscenace akcentuje témata současného rozložení sil na trhu práce, což hýbe našimi životy ve všech sférách docela zásadně. KC dokázal tyto myšlenky humornou formou zdařile pojmenovávat. Účinkující drží postavy v příjemné nadsázce, oživením bylo angažování K. Issové. Výborně zpracovaná výtvarná a hudební složka. Škoda jen, že po pauze došlo k mírné „zpronevěře“ vůči první části, poněvadž se v ní vyskytoval zbytečně vulgární humor. Výsledný dojem tak utržil menší šrám.
(zadáno: 13.12.2013)
75% Obě herečky ze sebe v této inscenaci vydávají jen to nejlepší, co mají "na skladě", a že toho věru není málo. Osobně oceňuji především komediální talent M. Issové, která se na jevišti proměňuje v neskutečný živel, je jí všude plno, z minuty na minutu se dokáže změnit i o 180 stupňů. Nezanedbatelný podíl na velmi pozitivním vyznění celého představení má i A. Polívková, obě dámy se vzácně doplňují. Příjemný humor je střídán i dojemnějšími scénami, ovšem nikdy lacině podanými. Light design, animace a hudba jen podtrhují kvality viděného kousku, který rozhodně stojí za zhlédnutí.
(zadáno: 12.12.2013)
Zdařilá dramatizace byla základním východiskem pro vznik velmi dobré inscenace. Vlastně by se dalo říci, že výsledek v tomto případě závisí hlavně na tom, jak si porozumí hlavní představitel autistického chlapce Christophera s režisérem. V Brně k tomuto souznění došlo, a tak V. Blahuta s M. Tycem vytvořili intenzivní podívanou, která bez zbytečných laciností dokáže strhnout a divák může intenzivně prožívat dojímavý příběh plný humoru. Pro pointování úsměvných scén navíc dokázali oba pánové najít přesnou míru. A navíc pochvala za práci s "chórem" herců, kteří uvěřitelně ztvárnili různé postavy.
(zadáno: 11.12.2013)
75% Díky novému překladu M. Glasera dostala hra současnější kabát, což jí prospělo. Scéna J. Vlčka čítající regály s krabicemi podtrhovala dění, které bylo zbaveno původní romantizující polohy. Vztah mezi Lady a Valem byl více o sexu a penězích, i když ani motiv lásky nebyl rozhodně vynechán. Oba představitelé K. Sedlárová a J. Tvrdík spolu s režisérem dokázali mezi postavami vybudovat vztah, jenž působil přinejmenším věrohodně. Nadstandardně sehraný soubor ukázal, že není malých rolí. Z těch musím vyzdvihnout především ošetřovatelku K. Kociánové. Právě ona na mě zapůsobila nejpřesvědčivěji.
(zadáno: 11.12.2013)
Ačkoli hru autorka napsala pro čtyřicátníky, nastudování, která jsem viděl, mě utvrzují v názoru, že mnohem zajímavější je obsadit do těchto rolí starší herce. Ti pak dokáží z textu vykřesat jistou přidanou „životní hodnotu“ - a díky tomu se hraje víc o životě než jen o humorné zápletce s bílým obrazem a vzájemném hašteření tří chlápků. Přesným příkladem této úvahy byla příbramská inscenace. Trojici představitelů vlastně nelze nic moc vytknout, po stránce komediální si vedli přesvědčivě, jenže Reza psala i mezi řádky. A to z již zmíněného důvodu v inscenaci čitelné nebylo. Ale kdo za to může?
(zadáno: 11.12.2013)
Další inscenace z řady Shakespearů v Celetné. Tentokrát i přes značné krácení působila kompaktněji než předchozí Romeo a Julie. Režie se soustředila zejména na vykreslení vztahu mezi dvojicí Othello – Jago, oba představitelé J. Potměšil a A. Jastraban si byli rovnocennými partnery. Hůř se však povedlo zpracovat Othellův vztah s Desdemonou. Hlavní problém tuším v její představitelce A. Dolákové, jež po celé představení působila značně nevýrazně. Za zmínku stojí velmi dobře secvičené šermy. Škoda, že závěrečná scéna byla zkrácena natolik, že její tragika nestačila do hlediště plně dolehnout.
(zadáno: 11.12.2013)
Přestože mi inscenační úprava, v níž byly postavy ze Shakespearovy hry seškrtány hlava nehlava, nevyhovovala už v mladoboleslavské verzi, nastudování Spolku Kašpar se aspoň vyznačovalo minimálně o jeden levl lepšími hereckými výkony. Proto i to vyšší procento.