Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3080)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 10.11.2012)
Oceňuji nápad vytvořit inscenaci na základě skladby Svěcení jara, kterou doplňují i další hudební motivy jako například slovanské písně. Vznikla tím nejen scénicky, ale i choreograficky a výtvarně působivá mozaika nejrůznějších příběhů, impresí, postřehů a pocitů postupně se skládajících v jeden emoční celek. Zdá se, že loňský KALD má dobré nástupce.
(zadáno: 10.11.2012)
Zajímavý pokus o zesoučasnění klasiky, který ovšem vyšel jen zčásti. Ještě nikdy jsem například neslyšel partičku podobných grázlíků jako v inscenaci mluvit podobně vznešeným jazykem. Stejně nešťastně na mě působilo i pojetí postavy otce – jednalo se o zbytečně matoucí záležitost bez hlubšího smyslu. Režie často hrála pouze na efekt, nicméně se začínajícími herci dokázala pracovat velmi solidně, takže ve výsledku mě představení bavilo sledovat a zároveň jsem si představoval, jak by si asi poradili třeba právě s Schillerovými Loupežníky...
(zadáno: 10.11.2012)
Inscenace byla na úkor příběhu, na můj vkus, až přespříliš překombinovaná, J. Mikulášek mohl svoji fantazii tentokrát trošku krotit. Zcela mi také nesednul začátek, dlouho jsem se musel uměle koncentrovat, abych udržel pozornost. Výborné herecké výkony T. Dastlíka a především S. Krupanské. A jako vždy, perfektní scéna M. Cpina a přesný hudební výběr pod taktovkou samotného režiséra. Narozdíl od kolegů mě "Hůrka" tolik nepohltila, i když se nepochybně jedná o nadprůměrnou produkci. Ovšem v porovnání s jinými pracemi tohoto režiséra nepatří mezi ty nej.
(zadáno: 10.11.2012)
Režisér J. A. Pitínský se po prazvláštních inscenačních pokusech v pražském Národním divadle vrátil Kalibovým zločinem mezi režiséry. Inscenaci dovedl vtisknout pravou vesnickou atmosféru, přičemž se jednalo o ryze moderní divadlo založené na doslova až precizní práci s herci. Jak je vidět, i ansámbl SdUH si se svým Pitínským po mnoha letech spolupráce již rozumí. Kromě dobrého výkonu I. Vackové mě zaujala hlavně J. Josková, jejíž postupná proměna pod nadvládou matky dominovala celé inscenaci. Rozkládající se osobnost skvěle zpracoval T. Šulaj. Oba výkony si zaslouží pozornost výročních anket.
(zadáno: 10.11.2012)
Trpká groteska mísící v sobě všechny možné i nemožné nedokonalosti lidí a přesně vystihující animální prapodstatu člověka. Jak by se asi takový jedinec choval, kdyby byl zbaven myšlenkové korekce, co prožívá ve snu, kam až je ve snění ochoten vstoupit a co lidem sny vůbec ukazují? Není možné postihnout všechny úvahy, které si kladou autoři a inscenátoři... Mikulášek vytvořil další ze svých skvělých režií tvrdě se obracejících k dnešku. A jistě není náhodou, že závěrečná replika "kdyby nebylo lidí, pak by to vypadalo jinak," tolik odkazuje na Orwelovu Farmu zvířat... Herecky výsostně vyrovnané.
(zadáno: 10.11.2012)
Režie zcela nevyužila potenciál textu, takže některé humorné scény zbytečně vyzněly do ztracena. Herecky vyrovnané, nejvíce bavila J. Šimčíková coby paní Janssonová, pochvalu zaslouží i zaskakující režisér M. Przebinda za onemocnělého I. Bareše. Jen škoda, že ztvárnění postavy Lindy šlo zcela proti smyslu textu (figura spíš než jako bývalá herecká heroina a svérázná osobnost vyznívala jako slepice). Ani výkon D. Píchové nepřesvědčil o smyslu tohoto pojetí. Celkově se však jednalo o pohodovou zábavu.
(zadáno: 9.11.2012)
Na začátku stál skvělý nápad vrátit na jeviště DnV herečky, které sem bezpochyby patří a jejichž vklad do dějin tohoto divadla je dnes již nezpochybnitelný. Nepodařilo se ovšem nalézt kvalitami odpovídající text a především pak režiséra, jenž by hru náležitě upravil a pokusil se alespoň v rámci daných možností vystavět inscenaci hodnou této scény. To nicméně nic nemění na faktu, že dámy Štěpánková, Vránová, Vančurová, Kolářová, ale také hostující Mayerová či Švormová jsou herečkami, z jejichž výkonů rozhodně nebudete zklamaní. Z promarněné šance se však jistému rozčarování nelze ubránit...
(zadáno: 21.10.2012)
75% Solidně zpracovaný muzikál s vyrovnanými hereckými výkony a s dobře nastudovaným činoherním zpěvem. Prim v této milé taškařici hrají P. Batěk, jenž pro roli úlisného záporáka našel velmi příjemnou a zábavnou polohu, J. Meduna a samozřejmě M. Novotný, který reprízami chvályhodně pracuje i na vybroušení zpěvu. Je zajímavé zhlédnout alternaci K. Brožové a J. Strykové. Jejich cesta za postavami je odlišná, ve výsledku ovšem baví stejně. Zatímco první z nich je obsazena typově přesně, druhá naopak. Vrcholem večera je pak gospel v podání P. Matiové. Bohužel V. Stýblová dechberoucích kvalit kolegyně nedosahuje.
(zadáno: 20.10.2012)
(zadáno: 20.10.2012)
(zadáno: 15.10.2012)
Hodnocení musím chtě nechtě začít úžasným výkonem D. Vitázka v hlavní dvojroli. Jeho proměny z Jekylla v Hyda je možno nazvat jako dechberoucí. Posbírané ceny si právem zaslouží. Emočně mě pak nejvíce zasáhla po všech stránkách suverénní V. Matušovová coby Lucy. Inscenace P. Gazdíka nese parametry světových produkcí, ať už se jedná o herecké výkony, světelný design, scénu, kostýmy či dotáčky. Snad jen laserová show použitá při jedné z písní Jekylla do představení moc nepasuje. Závěrem nutno zmínit i precizní hudební nastudování C. Richtera.
(zadáno: 15.10.2012)
H. Dvořáková svůj výkon v roli Faidry během let vycizelovala k dokonalosti. „Replika“ inscenace z Divadla v Dlouhé sluší i MdB, v podání brněnských herců možná moji pozornost strhla ještě o něco víc než před lety v Dlouhé. Snad jen L. Janota má, zdá se mi, s přetěžkým textem menší problémy, chvílemi tak zápasí s dikcí a s výslovností (občas některé repliky dost zašumloval). Výborný chór, V. Skála, ale i I. Konvalinová. H. Burešová prostě „svému“ Senecovi rozumí.
(zadáno: 12.10.2012)
65% Dávám tak vysoké %, pokud neberu v potaz, že se premiéra odehrála v městem dotovaném divadle. Podobně musím pominout i fakt, že inscenaci režíroval prý "broadwayský režisér" G. Barre. Při pohledu na výsledek musí být i laikovi jasné, že jeho režie ke špičkám nepatří. Nejvíc zaujal V.N. Bárta, L. Bílá Amneris zvládla se suverenitou sobě vlastní, K. Nývltová mile překvapila, roli uzpívala s přehledem, otázkou však zůstává její herectví… Pokud ale musí HdK čekat celý rok, aby uvedlo premiéru aspoň této úrovně, je něco špatně. Podobně jako v naší politice, k níž má toto divadlo blízko…
(zadáno: 11.10.2012)
75%. Nápaditá koláž na motivy Smetanových oper se mi líbila už při prvním uvedení v někdejším Středočeském divadle. Představení Divadla ABC je zábavné od prvního momentu a po celou dobu se nese v příjemné nadsázce, kdy si herci dokáží dělat vkusnou legraci nejen ze Smetanových oper, ale i ze sebe samých. A poněvadž je regulérně přiznáno, že se jedná o činoherce, jimž zpěv není vlastní, divák rád omluví i jejich občasné pěvecké nedostatky. Oceňuji souhru všech účinkujících, z nichž ovšem musím vyzdvihnout Z. Vencla. Prostě se jedná o inscenaci, jejíž humor je mi sympatický.
(zadáno: 11.10.2012)
Divadelní verze výborné rozhlasové hry mě trochu zklamala. Skvělý výkon P. Tomicové sice zůstal, ovšem ke škodě hry i diváků se z původní padesátiminutovky inscenace rozrostla do tří hodin. Ve spoustě připsaných scén (mezi ně počítám i závěrečné vystoupení P. Kotvalda, které v této podobě nemá opodstatnění), se téma hry vytratilo. Stylizace J. Zapletala do senilního moderátora byla nešťastná. Výstup K. Sedlárové coby Sáry Tlachecí byl skvěle vymyšlený, mohl být ale realizován v o polovinu kratším čase. Podobně protahovaně vyzněla spousta scén. Komornější pojetí by Kouli jen prospělo.
(zadáno: 11.10.2012)
První aktovka se odehrávala v retrospektivním sledu, čímž divák mohl zřetelněji nahlédnout do charakterů postav. Dle mého soudu dobře napsanou hru režie neuchopila za správný konec. J. Nerudová působila nevýrazně, stejně tak A. Jastraban, jehož postava Roberta se s děním nijak enormně nevzrušovala. Nejpřesvědčivěji si počínal J. Potměšil. Staré časy na absenci režijní koncepce doplatily o to víc kvůli složitosti textu. Právě v této aktovce, v níž je možno spatřit hned několik výkladů, režisér nenašel ani jeden. A to je škoda. Herecky zaujala P. Špalková. Výborná hudba D. Fikejze.
(zadáno: 9.10.2012)
Inscenace mi svými nedostatky trochu připomínala Gombárův Crash u potoka. Ovšem nutno podotknout, že text je uveden pod pseudonymem označující prý všechny tvůrce a účinkující. Ať už je pravým autorem kdokoli, podařilo se mu (jim) načrtnout několik zajímavých situací a nálad, Gombár je propojil do relativně fungujícího celku, ale ani tak na mě výraznější poselství z výsledného tvaru nedýchlo. Nemůžu ovšem říci, že by mě tato mozaika lidských příběhů zcela míjela, v představení se nacházelo několik silných míst včetně velmi působivého závěru. Nejvíc mě bavilo sledovat hereckou souhru souboru.
(zadáno: 8.10.2012)
Výrazné hudební nastudování, svižná režie, která odstranila zbytečně protahované pasáže, a především pak výborné herecké výkony. Tak by se dalo ve stručnosti charakterizovat brněnské nastudování Funny Girl. H. Holišová sice oproti letos Thálií oceněné M. Absolonové z ústecké verze svoji Fanny držela víc „na uzdě“, dostala do ní ovšem větší množství jemnějších poloh. Ve finále jsou ale výkony obou hereček srovnatelné. Dále zaujaly Z. Herfortová a J. Musilová. Bohužel až příliš nesmělosti a korektnosti dal nelogicky do postavy Nicka A. Slanina.
(zadáno: 8.10.2012)
Pokus D. Gombára o napsání současné verze románu Karoliny Světlé vyšel jen z části. Především se mu tentokrát dařilo víc coby režisérovi než autorovi. Jestliže vykreslení charakterů postav (nejvíce to bylo patrné u ústředního páru ženicha a nevěsty) nebylo příliš povedené, díky scénografii, kostýmům, světelnému designu a použité hudbě se alespoň podařilo vytvořit zvláštní a velmi působivou atmosféru. Autorem zamýšlená psychologická proměna postav nebyla věrohodná. Herecky bych vyzdvihl P. Hřebíčkovou, M. Pospíchala a M. Hrušku. Svým projevem mě ovšem míjela M. Krátká.
(zadáno: 8.10.2012)
Inscenátorům se nepodařilo hru převést do podoby, v níž by se orientovali i diváci neznalí textu. Spíš ji naopak ještě víc režijně znejasnili. V dobrých dvou třetinách představení jsem tápal, „rozjasnění“ přišlo až v závěrečném monologu K. Dobrého. Právě ale kvůli jeho výkonu stojí za to inscenaci navštívit, ovšem doporučuji nejdříve podrobněji prostudovat informace o hře a o autorovi.
(zadáno: 8.10.2012)
Perfektní souhra čtyř z nejlepších českých hereček své generace.
(zadáno: 8.10.2012)
Je sympatické zjištění, že po letech stagnace vyrůstá konečně nová generace velmi výrazných a zároveň talentovaných hereček. V jedné z vůbec nejlepších her P. Kolečka, který měl loni invenční pauzu, v jejíž kulminaci psal Kabaret Lidoskop, tak "holky" mohou projevit nejen své komediální nadání. Na bázi jednoho náhodného setkání v baru, kam nevěstu unese manželova svědkyně (a jak se později ukáže nejen svědkyně) se odvíjí příběh, v němž ze sebe každá z hereček vydává to nejlepší. Super zábavná podívaná.
(zadáno: 8.10.2012)
Drábkova razantní úprava laděná do grotesky, jíž odpovídaly i scéna s kostýmy, mi úplně nesedla. Na inscenaci bylo sice vidět, že si s ní celý tým snažil pohrát, ovšem i zde platí pořekadlo méně je někdy více. O vypuštění vyloženě volají například scény s Baziliem. Herecky mě bavily P. Tomicová a L. Loubalová. J. Zapletal stále více propadá svému zaškatulkování do role komika. Je v této pozici sice dobrý, ale měl by své projevy přece jen trošku kočírovat a nepřekračovat hranici laciné podbízivosti. Ne vždy se mu to daří. Jako již klasicky výborná hudba D. Krále.
(zadáno: 8.10.2012)
I když inscenace vznikla na motivy Čapkova románu Válka s mloky, s jeho vyzněním má společného pramálo. A to i přesto, že tvůrci k původnímu textu přistupovali překvapivě uctivě. Pod vedením O. Lážnovského vznikla příjemná koláž různých výstupů a písniček, jež byly na Čapkův text snaživě naroubovány, ale smysl zcela nedávaly. Zájmem inscenátorů asi nebylo nic víc, než diváky trochu pobavit. To se jim chvílemi více a chvílemi méně sice podařilo, nicméně svůj talent mohli využít i k jisté přidané hodnotě. Tu jsem postrádal.
(zadáno: 2.10.2012)
Derniéra inscenace se zcela nevyvedla. Zásadním problémem bylo vypuštění jednoho z důležitých dialogů o panu Kolpertovi, čímž v ději nastal na chvíli trochu chaos. Herci se sice snažili vrátit a aspoň vysvětlit to zásadní, nicméně ne zcela se to vydařilo. Inscenace M. Vokouna postrádala strhující spád, jenž má nabrat na obrátkách především v závěru. Skvěle byla vystavěna humorná scéna s objednáváním pizzy (J. Herget ji podal opravdu výborně). Přestože tento text nepatří mezi mé oblíbené, ve finále jsem se celkem pobavil.