PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Jiří Landa
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (3079)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 22.11.2017)
75% Výborná souhra M. Randové a I. Pazderkové, jejichž výkony jsou zcela vyrovnané. Herečky dokázaly vždy udržet balanc i ve chvílích, které buď zaváněly zbytečnou hysterií, sentimentem či patosem, a v humorných situacích nikdy nesklouzly k lacinějšímu přehrávání. Během sledování představení jsem si uvědomil, že se režisér M. Vokoun zřejmě našel v žánru romantické tragikomedie, jenž mu vyhovuje a co je důležité - umí pro něj získat i herce, s nimiž pracuje. Pak vznikají inscenace, na něž je radost pohledět. Tahle za návštěvu stojí určitě.
(zadáno: 22.11.2017)
Hlavní problém inscenace spatřuji už v samotné adaptaci. Ne, že by se K. F. Tománkovi nepodařilo vytvořit zajímavý tvar a vtisknout do něj i svůj náhled na román M. Frische, nicméně po zhlédnutí představení jsem měl z výsledku spíš rozporuplné pocity. Přestože M. Finger dokázal velmi věrohodně ztvárnit postavu zralého muže, který se ohlíží za svým životem, a především jeho závěrečný monolog měl patřičnou sílu, inscenace jako celek mě neoslovila. Postrádala emoce, napětí, atmosféru – prostě zásadní atributy nezbytné pro divadlo. Jsou prostě texty, které na jevišti své kouzlo ztrácejí.
(zadáno: 22.11.2017)
Humor této komedie mě vyloženě bavil, dialogy měly šmrnc, navíc režie dokázala situace zdařile pointovat. Možná jsem měl štěstí na reprízu, ale ačkoli hrála J. Paulová jako vždy velmi energicky, tentokrát byla umírněnější v užívání lascivnějších „dodatků“, které byly z její strany k vidění snad jen tři (v druhé části) - ovšem i bez nich by se inscenace rozhodně obešla. Více propracovat by si pak zasloužily výstupy rodiny „veganů“, zvlášť pak postavy, kterou ztvárnila P. Vojáčková. Slušná zábava.
(zadáno: 22.11.2017)
55% Komedie P. Hartla je plná postřehů z manželského života, které jsou slušně poskládány do příběhu. Autor jej zasadil, dle filmu Účastníci zájezdu, do cesty na dovolenou k Jadranu a proti stárnoucím manželům postavil mladý milenecký pár, jenž má „to vše“ teprve před sebou. Z nápadu se však dalo vytěžit více. Hře i inscenaci by pomohl určitý odstup – autorská režie se v případě P. Hartla již víckrát neosvědčila. Některé situace si vyloženě žádaly škrty, některé mohly být více rozpracovány. Herecky solidní, víc mě zaujali M. Šoposká a V. Jílek, ale i E. Holubová s B. Kleplem měli dobrý den.
(zadáno: 29.10.2017)
75% Příběh, který pozvolna nabývá na intenzitě a směřuje k emočně strhujícímu finále. Režie pracovala s intimním rázem textu, na nějž se maximálně soustředila, stejně tak jako na práci s oběma herečkami. Neuchylovala se k žádné vnějškovosti, což na výsledku bylo znát. O hereckých kvalitách V. Cibulkové zřejmě nikdo nepochybuje, její výkon patří i tentokrát ke standardně nadprůměrným, nicméně velmi milým překvapením je fakt, že s ní K. Hrachovcová dokázala držet krok a po celou dobu představení ani na chvíli nevypadla z velmi nesnadné úlohy. Inscenace, která se diváka chtě nechtě dotkne.
(zadáno: 29.10.2017)
75% Komediální muzikál se vším všudy, co k němu patří. P. Gazdíkovi se podařilo vytvořit zábavnou, a především nepodbízivou inscenaci, v níž kralují v rolích matky a dcery I. Vaňková a V. Matušovová. Propracovaný výkon I. Vaňkové ve všech třech muzikálových disciplínách (s nezapomenutelnou choreografií postavy pubertální dívky) považuji v této sezóně v oboru muzikál za jeden z nejlepších. Dále zaujali J. Brožek v roli Adama J. Musilová coby Torrey. Příjemné písně sice ne vždy našly libozvučně znějící české texty, ovšem i tak tento překlad patří do skupiny těch zdařilejších. Příjemná podívaná.
(zadáno: 29.10.2017)
Dramaturgicky trefný výběr textu pro NS. B. Holiček z Rudnickovy hry vytvořil moderní a velmi svébytnou inscenaci, kterou však neskousne každý divák. Nicméně užitými prostředky přesně zaciluje na patřičná místa, čímž náležitě zdůrazňuje autorova sdělení. Herci ND si mohli vyzkoušet disciplínu stand-upů, v nichž kralovaly L. Juřičková a zejména pak J. Boušková, která úžasným způsobem vystihla tragikomický rozměr své postavy. Snad jen toho homo-křepčení dvojice Bidlas-Děrgel mohlo být přece jen trochu méně, stejně tak bych uvítal dramaturgické ošetření některých zdlouhavých scén s P. Děrgelem.
(zadáno: 17.10.2017)
Inscenační jednohubka. Ocení ji především diváci kontinuálně sledující tvorbu trojice herců, kteří vznik tohoto veskrze lidového kousku iniciovali. Bavilo mě sledovat jejich souhru, improvizaci a naladění na společnou vlnu. Zároveň oceňuji i fakt, že dokázali odhadnout timing tohoto příjemného dílka, poněvadž takto představení skončilo přesně těsně před tím, než by mohlo začít nudit.
(zadáno: 20.9.2017)
To, co se T. Staňkovi podařilo s E. Maximovou v Natašině snu, nyní zopakoval s M. Řezníčkem v monodramatu Po Fredrikovi. I tentokrát se jedná o emočně vypjatou inscenaci, která po celou dobu dvou hodin nenechává diváka vydechnout, přičemž nepostrádá ani zdařile pointované humorné situace. M. Řezníčkovi vlastně nelze nic vytknout, stejně jako celé inscenaci s nebývale přesným citem pro timing (snad vyjma závěru, který by si zasloužil nějaký hudební podkres, aby došlo k intenzivnějšímu prožitku). Nastudování s mnoha zajímavými a smysluplnými režijními nápady je zejména nebývale herecky naplněné.
(zadáno: 29.8.2017)
75% Romantika pod hvězdami. I tak by mohl znít titulek hodnocení, který by však rozhodně neměl být vnímán pejorativně. P. Novotnému se totiž podařilo zpracovat inscenaci prostou sentimentu, ne však dojemných chvil. Plenér pod Kunětickou horou využil maximálně, čímž bylo kouzlo příběhu díky tamní přírodě posíleno. Citlivý přístup J. Lásky k roli zvířete byl největší hereckou devízou, obdobně lze hovořit i o výkonech L. Špinera a V. Mackové. Jen škoda pitvořivé dvojice ženichů, kteří působili, jako by do příběhu přišli ze seriálu Bezdružice. Hudbu M. Hrůzy považuji za milý bonus nastudování.
(zadáno: 23.6.2017)
Oceňuji, že se tvůrci rozhodli ke škrtům, zvlášť úvodního monologu otce. Inscenace hned nabere patřičné tempo, charaktery postav ale zůstávají členité, nedochází k jejich zjednodušení. Nejvíce mě v roli Barbary zaujala J. Nerudová, jež vystihla složitost povahy této postavy. M. Steinmasslová coby Violet získává na suverenitě především v druhé části. V menších rolích zaujali M. Zoubková a A. Petráš, tragičnost jejich vztahu byla zpracována působivě. Inscenace by sice mohla být sevřenější a propracovanější, na čemž se bude jistě dále pracovat, ale i v této podobě před diváky rozhodně obstojí.
(zadáno: 23.6.2017)
V zatím poslední novince vzdávající hold V+W si sice J. Suchý už nenechal tolik prostoru, ale i tak bylo znát, že už má docela velké potíže s pamětí a že mu J. Molavcová musí opět hodně pomáhat. Inscenace byla také zbytečně dlouhá, téměř tři hodiny. Citelně se projevila absence dramaturga. Obsazení podalo dost nevyrovnané výkony, hudební složka byla tím nejlepším z celého představení. Odcházel jsem se smíšenými pocity.
(zadáno: 23.6.2017)
Z dvou nabídnutých her mě zaujala jen ta D. Košťáka Taxistyx a to především díky její nesporné poetičnosti. Naopak dramatička S. Turunen neměla při psaní aktovky Přízrak zřejmě svůj den, poněvadž výsledek jejího snažení vypadal, že její text opravdu vznikl jen proto, aby nějaký vznikl. Jeho smysl se mi nepodařilo vstřebat a to i přesto, že herecky byl celý dvojvečer, jak už to většinou v Divadle Letí bývá, naplněn.
(zadáno: 23.6.2017)
85% A pak že Lucerna nejde zpracovat "klasicky pohádkově", aby nenudila. H. Burešová svým nastudováním tyto mýty boří a představuje divákům výsostně hereckou inscenaci, kterou skvěle sehraný soubor naplňuje do nejjemnějších detailů. Vyrovnané herecké výkony, přičemž mezi ty nejvýraznější jistě patří představitelka Mladé kněžny E. Hacurová a M. Hanuš coby Vrchní, ovšem v tomto výčtu bych mohl ještě dlouho pokračovat. Režie pečlivě a střídmě pracovala také s hudbou, light designem a dotáčkami. Zdařile zpracovaná scéna i kostýmy tuto podívanou jen doplňují. Čirá radost z divadla.
(zadáno: 22.6.2017)
Nová hra O. Bábka mi poetikou připomíná hry C. McPhersona Ptáci a především pak Na cestě duchů (The Weir). Autor nechává (v tomto případě tři) postavy díky nepředvídané vnější okolnosti uzavřít do jedné místnosti, kde jsou mezi sebou konfrontovány. Režii se podařilo vystihnout sklíčenou atmosféru situace, v rámci možnosti hry i charaktery jednotlivých hrdinů, jenže téma outsiderovství mohlo být výrazněji zpracováno už v textu. Ten sice patří do skupiny kvalitnějších českých novinek, nicméně by si zasloužil ještě jistou revizi a rozpracování, aby jeho zacílení adekvátně zarezonovalo u diváků.
(zadáno: 22.6.2017)
55% Divadlo pod letní oblohou má svá specifika. Jedním z nich je i fakt, že návštěvník plenérových produkcí má jiná měřítka. A takovým se většinou stává i pravidelný sezónní divák, jehož hodnocení pak bývají smířlivější. Tolik úvodem a nyní k samotné novince: Což o to, humor je to opět celkem milý, ovšem už jen zřídka přináší originální prvky. Největší výhrady mám však k hudební složce, podobná muzika připomínající lidové veselice s dechovkou je už dávno za zenitem. Herecké obsazení bylo celkem vyrovnané. Jako letní podívaná ano, v kamenném divadle by ovšem podobná inscenace obstála jen stěží.
(zadáno: 22.6.2017)
Je to zábavné i dojemné, chvílemi se divákovi, který tuto scénu a pětici hereček sleduje kontinuálně, vybaví situace a inscenace, s nimiž kdysi žil či vyrůstal. Během téměř devadesátiminutového představení si člověk v sobě začne třídit nejen divadelní vzpomínky a cítí se při tom tak nějak příjemně. Zřejmě se nejedná o inscenaci pro každého, mě však oslovila měrou vrchovatou. Snad jen výstupy K. Dobrého bych trochu zkrátil. I když mají svůj smysl, získaný časový prostor bych raději věnoval herečkám.
(zadáno: 22.6.2017)
Silný příběh, dvě hereká sóla J. Holíka a O. Rychlého pevně vedená rukou režiséra M. Němce. I takto stručně by se dala popsat inscenace režiséra, který za využití minima prostředků dokázal na malém prostoru studiové scény vytvořit opravdu velmi působivou podívanou, jež divákovi nedá během 75 minut vydechnout. Vlastně se dá bez přehánění konstatovat, že je právě tato inscenace zřejmě v současnosti tím nejzajímavějším i nejlepším, co je na repertoáru tamního divadla k vidění.
(zadáno: 22.6.2017)
25% Hra, potažmo inscenace, na mě působila už jen jako pouhý odlesk dávných úspěšných Polívkových projektů. Za zásadní chybu považuji absenci dramaturga, který by text nezatíženým pohledem zredigoval a především seškrtal (B. Polívka si hru i sám režíroval!). Inscenace měla spoustu hluchých a bohužel i trapných míst. Vlastně jsem nepochopil účel uvedení této hry, tedy vyjma toho, že si v ní chtěli spolu zahrát otec se synem. Škoda velmi promarněné šance. Než to takhle lámat přes koleno, mohli se oba poohlédnout po hře jiného autora. Mohlo to být fajn...
(zadáno: 22.6.2017)
Značně rozporuplné nastudování. Režisér se soustředil především na připsané gagy a situace (které inscenaci moc nepozdvihovaly), přičemž mu unikalo to zásadní – vykreslení charakterů jednotlivých postav a situací. Takto na jevišti pobíhaly snadno zaměnitelné postavičky, k výraznější diferenciaci nenapomáhaly ani kostýmy. Kostýmní návrhář se stejně jako režisér soustředil hlavně na detaily, zásadní pohled na celek tvůrcům unikal. Z viděného vlastně nebylo zřejmé, o čem se vůbec hrálo a proč se režie rozhodla text uchopit právě takto. Škoda vynaložené energie herců.
(zadáno: 22.6.2017)
Když jsem před lety tvrdil, že by se stěží našla vhodnější představitelka pro roli Leni než V. Cibulková, neměl jsem tak zcela pravdu. DvŘ totiž „vypátralo“ ještě jednu takovou – N. Boudovou, která po letech strávených zejména v komediích přesvědčila, že je její herecký rejstřík stále tak pestrý jako kdysi, jen není režiséry pro komplikovanější charaktery žen tolik využíván. Boudová ztvárnila Leni na rozdíl od své předchůdkyně kontroverzněji, čímž je i vyznění celé inscenace naléhavější. Výrazným pozitivem je však přeobsazení role Berthy. J. Tesařová přesně vystihla její úlohu v tomto příběhu.
(zadáno: 21.6.2017)
Ne zrovna dvakrát jednoduše napsaná hra klade velmi vysoké nároky jak na pozornost herců (v závěru byla při hostování v Žižkovském divadle často slyšitelná nápověda), tak diváků. Díky soustředěné práci režie a pětice aktérů (nejvíce mě zaujali P. Florián a I. Krmíčková) vznikla cenná inscenace, která vesměs mainstreamový repertoár tamního divadla pozitivně obohacuje. Účinkujícím může přinést nové impulsy pro jejich další práci a návštěvníkům představení zase skýtá možnost ponořit se do zcela odlišného typu dramatiky a poměřit si s ní své síly.
(zadáno: 16.6.2017)
Před dvěma lety byl ve VDP uveden zdařilý text V. Maškové Hej, mistře!, pojednávající o J. J. Rybovi. Nyní se autorka (tentokrát s P. Khekem) do látky založené na osudu skutečně žijící osobnosti pustila znovu. Dvojice tvůrců se zaměřila na jednoho z největších českých spisovatelů a dramatiků K. Čapka, přičemž se jim podařilo podat věrohodný obraz posledních let Čapkova života a především složitosti doby, v níž tvořil. Režisér projevil cit pro dané téma a zvláště v druhé části inscenace dokázal herce dovést k výkonům, jež v MDP nejsou zcela běžné. Ze všech bych vyzdvihl J. Hánu a V. Dvořáka.
(zadáno: 16.6.2017)
Inscenaci R. Balaše vlastně nelze pro profesionální stránce nic moc vytknout (až na to, do jakých trapných hereckých poloh nutil představitelku Sladké Sue E. Balzerovou), účinkující herecky, pěvecky i pohybově své party obsáhli, jenže… Postrádal jsem větší herecké sepětí, větší jiskření mezi postavami. Druhá část měla v tomto směru prokazatelně vzestupnou tendenci, reprízami se onen nedostatek jistě aspoň částečně odstraní. Pokud bych měl zmínit dvě jména, byli by to určitě A. Krejčíková coby Sugar a M. Písařík jako Joe - Josefína. L. Pečenka ztvárnil Dafné na můj vkus až příliš travesti.
(zadáno: 16.6.2017)
Pro nejmenší děti rozhodně příjemná podívaná neustále atakující jejich pozornost, aspoň soudě dle reakcí na jedné z repríz. Pohybová inscenace má šmrnc, schází jí však závěr, nebo nějaké vyústění. Škoda, že prostě jen tak skončí. Více bych si také možná pohrál s kostýmy zvířat. Ale kaktusový výstup byl super. Oceňuji též hudební složku.
