Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3080)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 28.12.2015)
75% Inscenace, která dokazuje, že se dá silného emočního zásahu diváka docílit bez velkých scénických a režijních "gest". Ve Viole k tomu totiž stačilo "jen" recitační mistrovství L. Munzara a neméně dokonalý hudební doprovod E. Viklického a J. Hosprové. Čirá krása, která spolehlivě osvěží lidskou duši.
(zadáno: 28.12.2015)
15% Prostoduchá komedie v prostoduchém nastudování. Díky této novince jsem se přesvědčil, že ve tvorbě P. Trávníčka asi už nikdy nedojde k oné pověstné "výjimce potvrzující" pravidlo, na kterou jsem tolik let čekal. Tímto se tedy s produkcemi jeho divadla nadobro loučím. To opravdu nemá cenu.
(zadáno: 28.12.2015)
Nepřesvědčivě napsaná hra plná nevěrohodných situací. Korunu tomu všemu dodává její rozuzlení v podobě přiznání hlavního hrdiny Anthonyho, že si odmalička myslí, že je včela medonosná. Z nezajímavé hry proto vznikla i nezajímavá inscenace. Přesvědčivěji vyzněly postavy rodičů, které ztvárnili J. Dvořák a D. Bambasová. R. Šmotek mohl Anthonymu propůjčit věrohodnější herecký kabát, stejně tak jako L. Krčková Rosemary. Ta by možná měla i co hrát, jenže spolu s režisérem hned na začátku uvízla na jednostrunné chladné tváři postavy, která pak už neměla kam gradovat. Výběr hry nepovažuji za šťastný.
(zadáno: 28.12.2015)
65% Vydařená replika úspěšné budějovické verze (dramatugicky více upravená a především „zeštíhlená“). Herecky naplněná inscenace, J. Langmajer do zavedené sestavy Hruška-Volejník-Kupka dobře zapadl. Příjemná zábava, i když se obávám, že ani na této inscenaci nelze stavět hlavní dramaturgické směřování divadla. DpP ovšem omlouvá fakt, že teď potřebuje hlavně získat zpět záplavami ztracené diváky. Vděčné tituly proto nyní potřebuje. Další sezona již ukáže víc.
(zadáno: 28.12.2015)
65% I třetí setkání režiséra M. Čičváka s On. Brouskem dopadlo šťastně, i když je ze všech tří projektů "nejslabší". Nejednoznačné ztvárnění postavy Caliguly, s nímž má divák (i přes všechny jím prováděné hrůzy) v jistých okamžicích dokonce (svým způsobem) soucit, patří až k puntičkářsky propracované studii toho, kde se v člověku vlastně vůbec bere zlo a co nebo kdo všechno může být jeho příčinou. Symbolické ztvárnění některých scén působilo až neskutečně poeticky (dají-li se tímto slovem nazvat i drastické scény). Solidní herecké výkony, v nichž není malých rolí (viz kreace E. Režnarové).
(zadáno: 28.12.2015)
Inscenaci poznamenalo zejména fádní dramaturgické vedení (textu by prospěly škrty) a nepříliš invenční přístup režie. Ta se spokojila pouze se zajímavým výtvarným scénickým nápadem jakéhosi strašidelného zámku, z něhož postavy za zvuku živě hrané hudby "přivážela" na točně před diváky, dále ho už ovšem nerozvíjela. Po chvíli se tento postup okoukal a začal vadit. N. Deáková navíc nepracovala s atmosférou příběhu. Herecky průměrné, figurkaření M. Holého bylo tristní, stejně jako problematické vyznění postavy Karoliny M. Frösslové. Z inscenace na mě nejvíc dýchly dva krásné výstupy A. Elsnerové.
(zadáno: 28.12.2015)
Inscenace postrádá hlavní téma. Nehraje se zde ani o nenávisti dvou rodů, ani o vztahu rodičů a dětí (ty navíc vyznívají velmi indiferentně), ale vlastně ani o lásce. Režie se soustředila na pouhé poslepování jednotlivých scén a nedokázala dovést herce k přesvědčivým výkonům. Není tak vinou T. Bebarové, že je její chůva absurdně přehrávaná, nebo že první scéna I. Bareše hraničí s nechtěnou groteskou. Z dvojice Romeo – Julie vychází lépe M. Lambora. Problematická mluva S. Rojkové byla hlavním deficitem inscenace, stejně jako nevydařené kostýmy. O dotáčkách vévody (T. Töpfer) raději pomlčím.
(zadáno: 28.12.2015)
55% Z vícevrstevnatého textu M. Pecko vytvořil podívanou určenou především dětem, což je samozřejmě legitimní možnost tvůrčího výkladu, nicméně cesta inscenační nadstavby, při níž je zpracován i druhý „dospělácký“ plán, mi přijde v tomto konkrétním případě mnohem zajímavější. Jestliže byla například v Chebu či v Jihlavě k vidění rodinná inscenace, zde se jednalo o představení pro zhruba pěti až desetileté děti. Režie také nedokázala plně vystihnout některé pointy (např. i tu hlavní s holubicí). Herecky solidní (jen L. Špiner by se nemusel tolik přeříkávat), příjemná hudba R. Mankoveckého.
(zadáno: 18.12.2015)
Příjemné pásmo písní a vyprávění, které v hledišti dokázalo vyčarovat pohodovou vánoční atmosféru. Lze doporučit všem těm: "Komu děcko v duši dřímá, protože tenhle tyátr je prima!"
(zadáno: 16.12.2015)
Slušně odvyprávěný příběh, který však mohl více pracovat s hlavním tématem hry. Režie se soustředila spíš na romantizující rovinu textu, k níž patřilo zejména milostné vzplanutí Hadas k Jentl (k ženě v mužském přestrojení). M. Štípková vytvořila i v této inscenaci věrohodnou postavu plnou odhodlání, vzdorovitosti, ale především byla výborná v nejednoznačném podání pravé identity a možné psychické poruchy příslušnosti k pohlaví. Z dalších herců bych vyzdvihl P. Jungmanovou a J. Hájka. Ostatní výkony solidní, vyjma H. Chmelaře. Jeho figurkaření, k němuž se v poslední době upíná, je nesnesitelné.
(zadáno: 16.12.2015)
Přehršel režijních nápadů, spousta zcizovacích scén, ironie, parodie a odboček od známého filmového příběhu, v němž si hlavní roli zahrála H. Vítová, byl zásadní problém jinak velmi chytlavé kladenské inscenace. Prostě příliš mnoho psů, zajícova smrt. D. Špinar do hlavní role obsadil fyziognomicky naprosto odlišnou herečku, čímž zároveň udal směr svému nastudování této černobílé klasiky. Ačkoli si L. Polišenská počínala na jevišti suverénně, navíc i výborně zpívala, přesto se režisérovi v celkové koncepci její obsazení nepodařilo zcela obhájit. Slušná zábava. Nic míň, nic víc.
(zadáno: 16.12.2015)
75% Hra dost trefně vystihující pocity a otázky přemýšlivějších mladých lidí, kteří stojí před zásadním rozhodnutím, zda do současného světa vůbec přivést potomka. Režie P. Štindla nezahodila ani jedno ze zásadních témat pod stůl a spolu s M. Švestkovou a J. Grundmanem, kteří si byli vyrovnanými partnery, vytvořila poutavou podívanou, v jejímž závěru nechybělo místo ani pro hřejivé nesentimentální dojetí. Velmi zdařilá inscenace.
(zadáno: 16.12.2015)
Jednička pro M. Štípkovou za jejího anděla s ďáblem v těle, který se snaží "osvobodit od společnosti", v níž bylo kdysi postavení žen dost ponižující. Ve stylově čisté inscenaci s cukrkandlovou scénou a dámskými kostýmy se však režie vydává spíš po stopách příběhu ženy, která se i navzdory společnosti jen snažila být šťastná. A také pokládá otázku, do jaké míry za určité činy lidí může okolí. I když závěrečný verdikt, jak by se měl člověk zachovat, samozřejmě nakonec zůstává na daném jedinci. Inscenaci hodně pomohly i zcizující scény, stejně tak jako občasná parodie. A hlavně výborné herectví!
(zadáno: 16.12.2015)
Na rozdíl od kolegů mi inscenace přinesla sdělení, že povrchní a bulvární žurnalistika byla, je a bude. A také že je v určitých případech opravdu nelehké najít přesnou hranici mezi investigativní novinařinou a bulvárem. Zářným příkladem byl právě Blowitz. Holiček zajímavě poukazuje na postupy někdejší a současné žurnalistiky. A mě při tom sledování ihned napadlo, že by bylo moc zajímavé vidět, jakými prostředky by pracoval právě Blowitz, kdyby měl tehdy k dispozici výdobytky moderní techniky. Některé typy lidí se totiž zase až tolik nemění... Inscenace by však vyzněla lépe v komorním prostoru.
(zadáno: 16.12.2015)
Inscenaci dominuje výkon I. Janžurové, která jakoby své slavné kolegyni darovala nový život. S trochou hravé nadsázky by se dalo říci, že v Div. Kalich došlo prostřednictvím legendy k oživení legendy. Janžurové poloha bilancující slavné divy, která se však ještě zdaleka nechystá na odpočinek, sluší. Stejně tak jako I. Orozovičovi postava komorníka, kterému herec vtiskl tak překvapivě nejednoznačnou polohu, že divák zůstává na pochybách, co ke své "nadřízené" vlastně cítí. Všechny tyto klady jsou ovšem "vyváženy" absencí dramaturga, jenž by se postaral o prořezání zbytečných textových výhonků.
(zadáno: 16.12.2015)
Příjemná romanticko-detektivní komedie, kterou režisér P. Hruška spolu s dvojicí J. Langmajerem a A. Gondíkovou uchopili za správný konec. Díky přesné souhře zmiňovaných herců měly dialogy šmrnc, jejich slovní přestřelky působily přirozeně, stejně jako gradace příběhu, jenž se na chvíli "zasekl" jen na začátku druhé části. Vtipně, prakticky a účelně byla vymyšlená také scéna, která se nespokojila jen s typicky zájezdovým interiérem. Prostě a jasně: Jedná o vkusně zpracovanou komedii. Bylo by fajn, kdyby takto produkce vzniklé především pro putování po regionech vypadaly všechny.
(zadáno: 14.12.2015)
Mozaika příběhů obyvatel jednoho pavlačového domu odehrávajících se o vánočních svátcích, během nichž jsou lidé mnohonásobně citlivější vůči jakémukoli zmaření jejich představ, snů či tužeb. Inscenace nabízí kromě netypického scénického prostoru příjemný humor, spoustu dobrých postřehů a také upřímného dojetí (hlavně v závěru). Režie působivě pracovala (i za pomocí dotáček a hudby) s prostředím pavlače a oceňuji také fakt, že bylo ze všech míst poměrně dobře vidět. Herecky vyrovnané. Emočně intenzivní předvánoční zastavení.
(zadáno: 13.12.2015)
75% Šťastné režijní uchopení hry, které si umě pohrálo s černým humorem textu, aniž by se však vytratilo poselství příběhu. J. Špalek 30. léta, v nichž se děj odehrává, navozuje i hudbou v úpravě P. Maláska a (tehdy oblíbenými) groteskními tanečními výstupy během předělů. Z vyrovnaného obsazení nejvíce zaujal M. Hofmann v roli „posla zpráv“, jenž mi objevil kouzlo této postavy, stejně jako herecky přesný A. Petráš coby Bartley. Jeho výstupy v obchodě se vyznačovaly detailní prací s mimikou a gesty. V hlavní roli obstál M. Ruml, uvěřitelně si pohrál s náročným ztvárněním fyzického handicapu.
(zadáno: 13.12.2015)
55% Nepříliš dobře napsaná hra akcentující zejména bulvární spekulace či známá fakta ze života dvou velkých zpěvaček (spekulace o jejich lesbickém vztahu je zde zvýrazněna natolik, že mi to chvílemi přišlo až nepatřičné). Písně jsou chtěně naroubované do příběhu a o jejich logickém začlenění by se dalo v mnoha případech pochybovat. Po hře É. Pataki tato novinka nepřináší zajímavější nadstavbu nebo pohled na tyto osobnosti. Naopak. Kdyby MDB uvedlo raději písňový koncert, výborně zpívající H. Holišová a K. Mikulová by jistě diváckou pozornost dokázaly svými suverénními výkony zaujmout i tak.
(zadáno: 13.12.2015)
Nápad se zeštíhlením počtu postav vyšel jen napůl. Rozhodně jde vstříc dnešnímu publiku, které má vesměs raději nejrůznější divadelní zkratky, ovšem v tomto případě si měly autorky úpravy více pohrát s přehledností děje a zejména pak s vnitřní stavbou nového pohledu na Racka, v němž chybí některé postavy zcela, či jsou jejich repliky pronášeny zástupnou osobou. Herecky vesměs solidní, ovšem role Máši byla uchopena (aspoň pro mě) tak nestravitelným způsobem, že mi výsledný dojem hodně narušila. Do jaké míry je na vině režie nebo samotná herečka, nejsem s to posoudit.
(zadáno: 13.12.2015)
Příjemná a o osobnosti K. Kryla zajímavě vypovídající scénická koláž, která se na známého písničkáře dívá z mnoha úhlů pohledu a hlavně nic nepřikrášluje. Režie navíc dokázala vytvořit téměř až domáckou atmosféru, v níž se snad každý přihlížející cítí jako součást představení. Herci lehce zvládají komunikaci s diváky, aniž by je stresovali, zpívají, hrají na hudební nástroje a to všechno servírují s takovou bezprostředností, až se chvílemi nabízí otázka, jestli se přece jen nejedná o improvizaci. A připočtu-li k tomu všemu krásný zpěv A. Krausové, nedá se odcházet jinak než s fajn pocitem.
(zadáno: 13.12.2015)
25% Humor této "komedie" jistě ocení milovníci projektu Partička, který mě osobně nikdy neoslovoval. A právě stejně tak mě neoslovila ani tato inscenace. Tedy vyjma velmi dobrého zpěvu M. Prachařové a úpravy vánočních písní. Jinak šlo všechno tak nějak kolem mě. Škoda té přílišné jednoduchosti a prvoplánovosti. Docela by mě zajímalo, jak zásadní úlohu v tomto případě sehrál režisér. Přijde mi totiž zvláštní, že by stejná režijní ruka vedla inscenace Úča musí pryč či Jméno a tuto záležitost.
(zadáno: 2.12.2015)
Inscenace s přesnou režijní gradací nejen samotného příběhu dětské detektivní hry na motivy A. Christie, ale i humoru, jehož nositelkou byla zejména role stále více naštvané I. Lokajové, což ovšem ocení spíš dospělácká část publika. Vtipně řešené loutky fajn zážitek jen podtrhovaly. Mile hravá zábava.
(zadáno: 2.12.2015)
75% Inscenačně nesnadno uchopitelný text se v KoČ dostal do správných rukou. Díky vnímavé režii a podobně naladěné šestici herců totiž vznikla poměrně intenzivní podívaná, která diváky provezla nejen vánoční cestou domů, ale třeba také k dospělosti, prozření, nebo aspoň ke znovu si uvědomění, co jsou to opravdové životní hodnoty. V této době se jedná o velmi záslužný čin! Herci též umě pracovali s maňásky, kteří inscenaci dávali další rozměr, podobně jako autorem Z. Dočekalem živě interpretovaná příjemná hudba. A ještě malá glosa na závěr: Nejvíc na mě zapůsobil závěrečný výstup J. Böhma.