Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3080)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 5.6.2014)
Ani více než stoprocentní nasazení D. Vitázka a J. Uličníka nestačilo překrýt problémy libreta, písňových textů a zejména hudby. V. Patejdl tentokrát při tvorbě neměl dostatek invence, poněvadž většina songů končí těsně před tím, než by mohly začít být zajímavé. Také je škoda, že mnozí herci byli autory odkázáni jen k čurdaření. Brňáci ovšem využili svého obrovského potenciálu, takže je stále se nač dívat - ať se jedná o výpravnou scénu, propracovanou choreografii či kostýmy. Tenhle muzikál se do dějin žánru nezapíše, zároveň však jeho zhlédnutí není díky samotné inscenaci promarněným časem.
(zadáno: 5.6.2014)
Muzikál s poeticky vtipným přebásněnín P. Palouše sice neoplývá hity, nicméně muzika stojící na pomezí s operetou je to příjemná. Velkou příležitost beze zbytku využil J. Kříž v hlavní roli, už právě kvůli jeho výkonu stojí za to se do Liberce vypravit. Je si jistý ve všech disciplínách, navíc dokáže odhadnout míru, jako například v přesně groteskně gradované scéně v kavárně. Herecky i pěvecky vyrovnané, zaujmou hlavně V. Zavřel a J. Tenkrát. Jen skoro až operní technika zpěvu A. Bartošové se s ostatními ne zcela doplňovala. J. Ježek měl výpadky textu (20.4.) – zvláště pak ve své jediné písni.
(zadáno: 3.6.2014)
Rozkošná pohádka s výchovným přesahem upozorňujícím na to, jak je důležité uklízet i neviděná zákoutí pod postelí. Příjemným osvěžením jsou melodické písničky a celková hravost všech tří účinkujících, jimž vévodí P. Pochop ve své životní roli Ohryzku. :)) A výstupy Chuchvalců či Myšáčka plyšáčka jsou už jen příjemným bonusem. Další z pohádkových inscenací D21, při nichž se pobaví různé věkové skupiny.
(zadáno: 3.6.2014)
Celkem zajímavý nápad – zhmotnění Havlových antikódů dává netušené možnosti fantazie. To se ovšem inscenátorům nepodařilo využít a vzniklo celkem fádním nezajímavé nastudování, které mě neoslovilo. Slabé jak po choreografické, tak režijní a vlastně celkově koncepční stránce. Zklamání.
(zadáno: 3.6.2014)
Vydařená a divadlem konečně v názvu přiznaná (na rozdíl od uvedení Krále Leara) variace na Tartuffa. J. Nebeský se děje sice drží, nicméně nejrůznějším způsobem od něj odbíhá, aby se zase vrátil k původní verzi, herci ze svých rolí vystupují, dění shazují a vtipně glosují. D. Prachař je v žánru improvizace jako doma, mile mě v tomto ohledu překvapila K. Winterová. Některé části jsou zhudebněné, autor vtipné hudby M. Svoboda herce po celou dobu doprovází na piáno. Právě jeho hudba patří k největším kladům inscenace, která má spád a baví. Jen bych ještě čekal nějakou tu nadstavbu...
(zadáno: 2.6.2014)
Komedie v sobě jistý potenciál nese, nicméně bylo by zapotřebí ji dramaturgicky velmi radikálně opečovat a především najít dobře padnoucí režijní klíč, jímž by se aspoň některé scény zrychlily. Inscenace je totiž ve většině stopáže dvou a půl hodin těžkopádná a nudná. Opět je zde také k vidění spousta notoricky obehraných laciných vtípků a vlastně se ani není moc čemu smát (vyjma závěrečné scény 1. části, která ovšem hodně připomíná výstup hudebníků z filmové komedie Čtyři vraždy stačí, drahoušku). Po Soudci v nesnázích se jedná o další omyl, kterému profi výkonem nepomohla ani L. Švormová.
(zadáno: 2.6.2014)
65% Konečně se v DnV objevila hra, která je smysluplná a dramaturgicky zajímavá. Navíc skýtá dobré herecké příležitosti, které využili zejména S. Postlerová a O. Brousek. Jejich „sourozenecká“ souhra jde v mnohých momentech doslova až na dřeň, podobně pozitivně hodnotím i výkon mladé S. Rojkové. Solidně se s rolí Judy vypořádala D. Kolářová. Inscenace doplatila na vágnější režijní pojetí, do ztracena vyznívá například tajemná postava Daniela. Dovedu si představit, že by se v tomto obsazení za přispění preciznější režijní práce dala vytvořit výstavní inscenace, takto jde jen o lehký nadprůměr.
(zadáno: 2.6.2014)
Dobře napsaná hra, která ačkoli přesně reaguje na současný trend talentových soutěží a celkový úpadek nejen televizní zábavy, vyvaruje se obecných klišé (tomu totiž nebývá u podobných textů úplně zvykem). Krásně je tento fakt prezentován například na postavě stárnoucího herce - jedná se o černočerný humor, jenž ovšem bohužel není tak zcela vzdálen pravdě... Současnému světu vládne snad už ve všech oborech zejména ledabylost a mělkost, i o tom vypovídá zhlédnutá inscenace s precizně odvedenou prací s loutkami. Vydařená, zábavně smutná podívaná.
(zadáno: 23.5.2014)
85% Strhující divadlo, skvělá režie, výborné herecké výkony všech právě končících studentů DAMU. Podle mého názoru tuto partičku čeká slibná budoucnost. J. Mikulášek by se měl zamyslet, zda tuto inscenaci nezačlenit do repertoáru DNz. Myslím, že by se tam víc než hodila...
(zadáno: 16.5.2014)
65% Přestože nová hra P. Zelenky i tentokrát bojuje s jistou tezovitostí a moralistickým vyzněním, přece jen se řadí spíš ke skupině textů Příběhy... a Dabing street, tedy nikoli k přemoralizovanému Očištění či k přetematizovaným Ohroženým druhům. Role úspěšné podnikatelky Věry byla psána přímo pro V. Hlaváčkovou, což je na výkonu herečky patrné. Je si jistá v kramflecích jako chladná podnikatelka i coby hroutící se osobnost, přičemž ani ve chvílích pádu zcela neupustí od v sobě hluboce zakořeněných vlastností. Věrohodné podání. V mnoha minirolích zaujmou L. Krčková, T. Kupcová a J. Dvořák.
(zadáno: 16.5.2014)
Režie I. Krejčího se vyznačují precizností jak v promyšleném budování jednotlivých scén, tak v doslova až puntičkářské práci s hercem. Ani tato inscenace není výjimkou. Nejvíce zaujal J. Suchý z Tábora (např. jeho gradující badmingtonový monolog je co se mimiky a práce s hlasem vystavěn snad až přepečlivě). Roli přitroublého mladíka od počátku buduje na pomezí naivního hlupáka a sraba, jenž je klasickým výplodem dnešní konzumní společnosti. Nejednoznačnou postavu Louise pak vytvořil T. Drápela. Suverénně se dokázal pohybovat v různých polohách od svůdníka, přes hraného citlivku až po agresora.
(zadáno: 15.5.2014)
Na inscenaci je znát, že ji připravila "mladá krev". Klasický pohádkový příběh je zasazen do rámce hry otce a syna, přičemž režie invenčním způsobem využívá různých rekvizit nacházejících se na místě činu - v garáži. Za vrchol invence tvůrců považuji zpracování hned tří druhů jezinek a „zlaté parohy“. V. Morava a J. Baran si s rolemi otce respektive syna poradili na výbornou, zejména pak J. Baran v nelehké úloze malého klučíka působí kouzelně a naprosto přirozeně. Vlastně až zapomenete, že sledujete herce, jenž překročil třicítku. Inscenace má i fajn bonus: pobaví se nejen děti, ale i rodiče.
(zadáno: 25.4.2014)
95% Od sere mě, přes mrzí mě, stydím se až po doufám a k poznání, že jinak to nejde... Ano, tak nějak funguje život a studentům KALDu včele s režisérem J. Havelkou a spol. se tohle všechno povedlo vtěsnat do necelé hodinky a půl. Jedná se o intenzivní inscenaci v plné zbroji prostřednictvím skvěle disponovaných mladých herců atakující na diváky. Navíc ta paralela s kardiografem a katarzní závěr klauniády přináší nefalšované a nekýčovité dojetí. Vlastně nevím proč nedávám 100%, asi proto, že jsem před lety viděl v DNz Léblova Strýčka Váňu...
(zadáno: 25.4.2014)
Inscenace trpí zejména nevyrovnaností v režijním pojetí jednotlivých postav. Jestliže se H. Čermáková, J. Mazák, M. Durnová a C. Drozda snaží na svoje role dívat s patřičným odstupem a odosobněním, V. Skála naproti tomu do postavy proniká velice realisticky, čímž na jevišti vzniká jisté zvláštní nedorozumění. Víceméně souhlasím s komentářem P. Širmera - jedná se o solidní nastudování, za které se Divadlo U stolu rozhodně stydět nemusí, zároveň však není neproblematické. Text je to opravdu náročný na zpracování, asi i proto se na repertoáru divadel tak často neobjevuje.
(zadáno: 24.4.2014)
65% Scénická koláž z písní je cenná z několika důvodů. Vzdává hold nedožitým devadesátinám J. Šlitra, na scéně se s bardy setkává šikovná mladá generace (zejména O. Havel a Z. Maxa), která vkusně a po svém interpretuje písně z repertoáru obou legendárních divadel. Ale především je inscenace důležitá v tom, že dává nahlédnout do zajímavých souvislostí mezi oběma scénami a na základě konkrétních, J. Suchým i často okomentovaných, ukázek z tvorby dvojic V + W a S + Š přibližuje jejich tvorbu, která má spoustu styčných bodů. Za dobrý nápad považuji přizvání M. Malátného, Semafor mu vyloženě sluší.
(zadáno: 23.4.2014)
Nejen díky lepšímu technickému zázemí Divadla Kalich, je nyní "prádlovská" letní verze ještě o něco vydařenější. Zlepšení bylo patrné i u samotných aktérů, skvěle si vedli R. Tomeš, M. Doubravová, T. Vaněk, L. Pečenka, ale i další. Super hudební doprovod. Inscenace je kompaktnější, škoda jen dlouhého monologického výstupu Maureen - je tak nezajímavě napsaný, že v této části, ač se herečky snaží sebevíc, běh představení chtě nechtě vždy zadrhne. Z jeviště do hlediště čiší neskutečné množství pozitivní energie, takže pokud něco nepropásnout, je to tato verze Rentu. Škoda jen "utopených" titulků.
(zadáno: 23.4.2014)
Oceňuji velice dobrý výkon ústřední dvojice Martin Písařík a Markéta Procházková. Jinak mě tento muzikál minul.
(zadáno: 23.4.2014)
85% Přestože A. Kubátová podala taktéž vynikající výkon, „srostlost“ G. Mikulkové s oběma herci dává inscenaci celkově jistější výraz. A i po zhlédnutí upravené verze DNz stále platí můj názor, že se podobně výjimečná inscenace rodí jen jednou za pár let.
(zadáno: 18.4.2014)
Režisér I. Krobot výborně zpracoval materiál I. M. Jirouse a F. Jirousové, přičemž vycházel zejména z deníkových zpráv dcery Františky mapujících jejich osmileté společné soužití a zároveň posledních osm života známého provokatéra. Z velice intenzivní výsostně divadelní inscenace, v níž oba herci podávají strhující výkony (J. Kolařík navíc perfektně vystřihne i několik písní), lze celkem přesně vyčíst nejen, jaký vztah mezi sebou otec s dcerou měli, ale také, jak složitou osobností Jirous byl. I. Krobot se snažil o komplexní pohled s patřičnou objektivní výpovědní hodnotou. A to se mu povedlo.
(zadáno: 18.4.2014)
Až notoricky uváděná a zároveň inscenačně velice problematická Shakespearova komedie mi v nastudování MdMB přišla mnohem snesitelnější než verze, které jsou nyní na repertoáru pražského Národního divadla či DnV. Inscenace stylu divadla na divadle sice přinesla řadu vtipných míst, jenže ne příliš zřetelně vyostřený rozdíl mezi „hraným“ a „skutečným“ světem mě chvílemi dost mátl. Herecky solidní, nejvíce zaujala L. Matoušková. K celkově pozitivnímu zážitku jistě přispělo i pěkné prostředí hradu Kost.
(zadáno: 17.4.2014)
Inscenace vznikla na základě scénáře I. Žantovské, který byl pod názvem Všechno jen do putyk a ženským v české premiéře uveden před lety v Divadle Viola. F. Derfler text upravil a režijně k němu přistoupil zcela odlišně. Ve větším obsazení čtyř skvěle disponovaných herců (Stárek, Vaculčiaková, Dostalová, Valůšek) vytvořil podívanou propojující fyzické divadlo, tanec, zpěv a recitaci Villonových autobiografických básní přibližujících jeho život a myšlenky. Vznikla tak působivá podívaná, na jejímž základě se režisérovi podařilo přiblížit nelehkou osobnost francouzského kontroverzního básníka.
(zadáno: 17.4.2014)
25% Výběr tak slaboučkého textu k inscenování je již na dramaturgickou pováženou. Na podobném skvostu by si vylámal zuby lecjaký zkušený režisér, natož pak režírující herec T. Töpfer. Asi si byl i on vědom nehumornosti Pinerovy "komedie", a tak se inscenaci snažil ozvláštnit různými vtípky z tzv. "čtvrté cenové". Hra nepřináší ani vděčné herecké příležitosti, většina z osazenstva je tak nucena k figurkaření. Vlastně mi bylo líto vynaložené energie V. Preisse, ale je to profík... Sympatickým zpestřením byl sluha Wyke v podání J. Satoranského odkazujícího na „staré dobré“ časy viktoriánské.
(zadáno: 16.4.2014)
Havelkův "Široko" z 2. světové války je veskrze příjemnou divadelní hříčkou, která si invenčně a s nadhledem pohrává s jednou z klíčových událostí jednoho nelehkého historického období. Režii se navíc umě (i díky pěkně zpracovaným a vybraným dotáčkám) podařilo skloubit atmosféru 40. let minulého století s komiksovým principem inscenování. A pokud aspoň nějakého diváka tenhle příběh donutí zagooglovat nebo otevřít knížku, aby si potvrdil či připomněl, jak to bylo doopravdy, má inscenace další rozměr.
(zadáno: 16.4.2014)
Přesadit dění do současnosti, obléci postavy do moderních kostýmů, z přicházejících válečníků udělat sportovce, z hlavní dvojice mladé intelektuály, to vše patří k zajímavým posunům, jenže pokud se s aktualizací nepracuje kontinuálně pečlivě, vznikne podivný polotvar... Hlavní potíž ovšem tkví v tom, že se z této komedie v DvD téměř vytratil humor. Pár lacinějších vtípků sice bylo dodáno, ty však spíš nemile překvapily. Herecky solidní, i když představitelé hlavní dvojice zůstali svým postavám hodně dlužni, zejména pak H. Dvořáková. Výstupy strážníků byly k nepřečkání. Velké zklamání.