Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3079)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 14.3.2014)
Vtipně napsaná hříčka nahlížející na možný způsob vzniku divadelní hry, inscenace nebo se již jedná o samotné představení? Tři roviny, dvě hezké příležitosti pro dvě herečky, které G. Míčová s L. Roznětínskou beze zbytku využily. Skvěle jim přihrával M. Pechlát. Výbornou souhru umocňuje intimní prostředí půdního prostoru Dnz. Velmi chutná jednohubka.
(zadáno: 14.3.2014)
65% Lorcova hra se díky režii J. Heřmana proměnila ve scénickou báseň s mnoha silnými momenty, na čemž má nezanedbatelný podíl scénografie P. Svobody a světelný design D. Tesaře. Inscenace dokáže pohltit precizní výstavbou a výsledným emocionálním nábojem. Bohužel tak trochu na úkor herectví. D. Verzichová se s náročnou úlohou vypořádala zčásti, stejně tak P. Oubram. Určující postavou inscenace je Viktor J. Huška, jenž je dle výkladu hlavním a pravděpodobně i nevědomým hybatelem podivného manželského zápasu, v němž každý z dotyčných marně bojuje se svým „protivníkem“, ale i sám se sebou.
(zadáno: 14.3.2014)
Dramatizace švédského románu u mne moc nezafungovala, možná potřebovala sevřenější režijní výklad a nezatížený „pohled z venku“. Síla příběhů tak ke mně pronikla i přes sugestivní Haidlerovu interpretaci až ve druhé části. Inscenaci dle mého soudu uškodilo spojení rolí autor dramatizace – režie.
(zadáno: 14.3.2014)
Dle mého názoru jedna ze slabších her Y. Rezy měla v Divadle Palace štěstí na režiséra i herecké obsazení. Díky tomu vznikla vtipná inscenace, která má sice i slabší místa (především v závěru představení trochu ztrácí dech), nicméně první dvě třetiny jsou opravdu zábavné. Myslím, že komedii ocení zejména rodiče malých dětí. Z herců bych vyzdvihl I. Chmelu a L. Rybovou. D. Prachaře jsem v podobných rolích viděl již nesčetněkrát, ale i tak mě bavil.
(zadáno: 14.3.2014)
Popravdě mě romány V. Párala vůbec neoslovují, takže oceňuji hlavně samotnou inscenaci, práci herců (nejvíce zaujali J. Maryško, K. Rímský a M. Bukovčan) a zejména pak dramatizaci, díky níž jsem se s myšlenkami autora mohl potýkat bez toho, že bych měl nutkání čtoucí knihu zavřít respektive z představení odejít. Dobrá práce!
(zadáno: 14.3.2014)
viz recenze
(zadáno: 14.3.2014)
K. Fialová na repríze 11. 3. neměla svůj den, což poznamenalo celé představení. Přesto bylo milé ji opět vidět na jevišti, charisma rozhodně neztratila. Z ostatních herců bych vyzdvihl výkony A. Kynclové a M. Horké. Kvalit legendární inscenace z Divadla ABC s J. Adamovou v hlavní roli inscenace nedosáhla.
(zadáno: 12.3.2014)
Experimentální inscenace založená na nejrůznějších audio efektech, přičemž mě bavilo sledovat jejich „výrobu“. I díky tomu hodinové představení ani chvíli nenudí. Ovšem těch ruchů a dalších podnětů je na druhou stranu tolik, že se v nich ztrácí samotný příběh Johna Sinclaira. Při tom všem „randálu“ je totiž velice náročné udržet pozornost. Dobrý projekt nabízející zase trochu něco nového a hlavně jiného...
(zadáno: 10.3.2014)
Hravá inscenace s nádechem nostalgie (byla koncipována jako vzpomínání party již dospělých lidí na časy před pětadvaceti lety) a s živým hudebním doprovodem se v mnohém držela filmové předlohy. Hudebně se nejvíc povedla píseň Žampiony nadívané, i když originál samozřejmě nemohla překonat. Připsané písně T. Alferiho byly milým zpestřením. Příjemná podívaná, při níž dostanete chuť si znovu oživit samotný film, patřící k těm lepším z produkce pro děti.
(zadáno: 10.3.2014)
S každou novou premiérou je patrné, že si M. Kirschner a D. Kirschnerová začínají být při psaní a inscenování jistí v kramflecích. M. Kirschner si vzal tentokrát za hlavní téma nového příběhu otázku módy a především pak problematiku jejího působení na základních školách. Módní trendy a značkové oblečení totiž bývají častým spouštěčem nesvárů mezi malými dětmi. V tom spatřuji neocenitelný klad tohoto velmi dobře napsaného textu. Jediné negativum vidím pouze v jeho délce, mohl by být tak o deset minut kratší. Povedená hudba J. Škorpíka s vtipnými texty R. Krále. Smysluplná zábavná podívaná.
(zadáno: 10.3.2014)
Divadlo Minor si zaslouží pochvalu a zároveň velký dík za uvádění podobných projektů, které mohou v rodinách navodit diskuzi na téma nedávné historie. Hraje se zde i na zábavnější strunu, což je pro malého diváka rozhodně důležité, aby mohl tak těžké a tíživé téma strávit. To je u "Kohoutů" velké plus na rozdíl od jinak celkově zdařilejší inscenace hry Hon na Jednorožce. Jako bonus je pak obsazení O. Pavelky do jedné z hlavních rolí. Je na něm vidět, že moc dobře ví o čem hraje a proč na hostování v Minoru kývl.
(zadáno: 10.3.2014)
(zadáno: 10.3.2014)
Inscenace, v níž není nouze o akci. Režie E. Nosálkové dbala na to, aby se děti ani na chvíli neměly možnost nudit, jenže bohužel těch nápadů použila tolik, že se ve výsledku pohádka O Smolíčkovi z jeviště tak nějak vytrácí. Celé představení na mě ve finále působilo dost přeplácaně a navíc některé scény až zbytečně moc dvojsmyslně. Za nejlepší považuji výstupy jelenů a jezinek :)) Herecky vyrovnané po všech stránkách. Některé scény totiž neměly daleko k akrobacii. Příjemné, ale jak se říká: někdy méně je více. Zde to platí stoprocentně.
(zadáno: 6.3.2014)
Ne, že by hra neměla jistou výpovědní hodnotu, ale víc než cokoli jiného mi přijde, že útočí jen proto, aby na někoho útočila. Výběr postav je zajímavý - premiérka, profesor, novinář, zpěvačka, dělník - vzorek z nejrůznějších sociálních vrstev obyvatelstva, který nakonec potvrdí, že vůbec nezáleží na vzdělání či postavení lidí, poněvadž se stejně všichni chováme podobně. Inscenace působí kompaktně, nejzajímavější je po herecké stránce. Zejména je skvělé vidět, že se S. Rašilov po letech stagnace opět vrhá do svých rolí s pořádnou vervou. Role premiérky pak nadmíru sedne M. Šplechtové.
(zadáno: 6.3.2014)
Devátá inscenace L. Smočka v Ungeltu nabízí snad maximum, jež je možno v součinnosti herec – režisér na divadle spatřit. Na skoro prázdné scéně P. Kostka s F. Němcem rozehrávají duel, v němž se rozložení sil neustále mění. Oba herci soustředěně vytvářejí postavy mužů, kteří k sobě kvůli nepřízni osudu nacházejí cestu. Jejich jemná práce s mimikou a gesty patří do skript! Na bolestné téma odchodu nejbližšího člověka hra potažmo inscenace nahlíží s humorem a vzbuzuje zvláštní dojetí (škoda jen ne zcela přesvědčivého závěru). V Ungeltu jsou k vidění tři velké výkony – dva herecké, jeden režijní.
(zadáno: 6.3.2014)
75% Přehlídka divadelní imaginace. Autoři projektu vytvořili skvělou podívanou fungující na bázi strašidelného zámku, kde je navíc k vidění i dobré divadlo. Přestože ne všechny aktovky hrané paralelně vykazovaly srovnatelné kvality, díky režiím, hereckému nasazení a celkovému konceptu se nejednalo o nikterak fatální záležitost. Inscenace naopak ukázala, jak lze dobrou dramaturgickou prací mnohé zachránit. Největší zážitek přinesl závěrečný Zkrvavený skřivan, jenž byl hrán pro všechny diváky najednou. Výborná stylizace, výtvarný koncept a herecky nejkompaktnější část.
(zadáno: 6.3.2014)
Tuto velice solidně napsanou hru bych se bál označit za psychoanalytické drama, má spíš blíže ke komedii (nemyšleno pejorativně!). Díky třem typologicky rozdílným postavám mužů je možno sledovat, jak (ne)odlišně lidské povahy reagují na stejné podněty a jak se vyrovnávají se zátěžovými situacemi. Na všechny problémy autor nahlíží s patřičným nadhledem a humor pramenící z daných situací se i díky režii vždy objevuje naprosto přirozeně. Tři vyrovnané herecké výkony, z nichž ovšem přece jen nejvíc zaujme V. Vašák. Dobrá dramaturgická volba, příjemně humorná nepodbízivá podívaná.
(zadáno: 6.3.2014)
Inscenaci chybí jistá sevřenost a především téma tj. zdůvodnění, proč je uváděna. Ačkoli se po herecké stránce místy jedná o velmi dobrou podívanou (vyzdvihl bych Z. Slavíkovou v roli Alice), charaktery jednotlivých postav ve výsledku podivně splývají. Analýza vztahů se tu nekoná, manželské problémy a především jejich původ zůstává zahalen v šedi. Vyznění také neprospěla úprava se spoustou škrtů a závěrečný „běh ke konci“. Přesto jde o inscenaci, která pobaví, donutí k zamyšlení a umožní sledovat v akci trojlístek dobře disponovaných herců. Škoda, že tomu všemu chybí již zmiňovaná nadstavba.
(zadáno: 27.2.2014)
Úžasná jízda P. Štorkové udávající inscenaci směr v obou rozdílných částech. Zpočátku se jedná o mondénní od reality odtrženou panovnici, jež kolem sebe vidí jen sebe samu. Posléze, kdy je nucena bojovat o nejen své přežití, se u ní objevují i lidštější charakterové rysy, egoismus ustupuje do pozadí, což se však děje, aniž by se z jejího chování vytratily výše zmiňované vlastnosti. O výkonu Štorkové jistě ještě uslyšíme, ostatně herecky je celá inscenace nadprůměrná. Dynamická Špinarova režie nutí herce k neustálé akci a diváky k maximální koncentraci. Výborné výtvarné řešení, super hudba.
(zadáno: 27.2.2014)
75% Mimořádně působivý příběh s velkou příležitostí pro mladého herce, kterou Š. Benoni využil bezezbytku. Jeho autistický chlapec Christopher je skoro až názornou studií této neveselé diagnózy. Ačkoli postavu pojal na rozdíl od brněnského kolegy - vynikajícího V. Blahuty, který v roli působí dětštěji - odlišněji, jejich výkony jsou naprosto srovnatelné. Š. Benoni ani na chvíli nevypadl z role, pečlivě dbal na držení těla, mimiku i dikci. Po stránce režijní ovšem některé scény nebyly dostatečně pointovány (scéna v metru) a některé pasáže byly rozvláčnější, za což, tuším, může scénické řešení.
(zadáno: 27.2.2014)
Stylově nejednotná hříčka P. Kolečka. Ve zvoleném rámci vzpomínání, do něhož tvůrci příběh umístili, se sice nejedná o problém zásadní, nicméně to vytváří dojem, jakoby si autor s režisérem dělali jisté alibi, aby mohli na jevišti rozehrát víceméně cokoli. Text by si zasloužil dopracovat, škoda, že zůstalo u takového polotovaru. Již v tomto stavu se totiž navzdory výše uvedeným připomínkám jedná o celkem příjemnou zábavu. Solidní výkony J. Prachaře a V. Kotka, zásadní náhled na postavy Old Shatterhanda respektive Vinnetoua však herci nepřinesli. Ostatní účinkující mají jen funkci „přihrávačů“.
(zadáno: 27.2.2014)
Nevyrovnané režijní uchopení, V. Štěpánek se snažil spoustu zásadních skutečností vyjádřit symbolicky, jenže v mnohých případech tyto symboly nebyly čitelné, nebo působily značně překombinovaně. Dobrý nápad s postavou Dušičky (jakéhosi Kafkova alterega) bohužel nebyl více rozvinut, takže figura v inscenaci působila jakoby navíc. Značně nevyrovnané herecké výkony od výborných (J. Hofman), přes průměrné a slušné až po vyloženě nedobré (V. Udatný – zejména v roli otce). Přesto je třeba uvedení projektu ocenit, má mnohem větší výpovědní hodnotu než např. repertoárová komedie Scénář pro tři...
(zadáno: 26.2.2014)
Po dlouhé době český muzikál, u kterého divák netrne hrůzou, jaká textová moudra se dozví. Po stránce libreta a textů ční vysoko nad úroveň podobných projektů. Plusem je i neoposlouchaná hudba R. Smetany. Režie L. Olšovského se detailně soustředila na vytvoření tajemné londýnské atmosféry, což se i díky velkolepé výpravě podařilo na výbornou. Nejlepší výkony: L. Bělašková, V. Forejtová a J. Čiernik. Obsazení J. Zelenkové do královny Viktorie by byl dobrý nápad, kdyby kostýmní výtvarnice nebyla poplatná předloze jejích šatů. Přestože se jednalo o záměr, na zpěvačce působily jako pěst na oko.
(zadáno: 26.2.2014)
Legendární semaforský muzikál, který si pohrává s myšlenkou, co by se stalo, kdyby se zbraně najednou proměnily v hudební nástroje, jež nemohou nikomu ublížit, naopak lidem přinášejí jen radost. Nádherné poselství ovšem i v příběhu končí tvrdou realitou... V Divadle Semafor je k vidění inscenace, která by sice snesla zdatnější režijní vedení, ale i v této režijně "nedokonalé" verzi je možné najít zalíbení. Vždyť nejen písně z "Klarinetů", v novém nastudování jsou přidány i další semaforské kousky, dokáží příjemně naladit. Soubor je klasicky silnější ve zpěvu než v herectví. Fajn retro.