Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3080)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 25.2.2013)
75% K inscenaci a k suverénnímu výkonu I. Hloužkové po všech ostatních komentářích již netřeba nic dodávat.
(zadáno: 25.2.2013)
L. Rybovou a T. Měcháčka s přehledem přehrála představitelka hlavní dětské role A. Matoušů, což je samozřejmě dáno i rozsahem rolí. Co se týče realizace, chvílemi představení nepůsobilo zcela přesvědčivě, propojení složek činohra, tanec a animace totiž ne vždy fungovalo. Uvádění podobných projektů, jež děti a jejich rodiče upozorňují na cennost lidského zdraví, ovšem považuji za dobrou hodnotu.
(zadáno: 25.2.2013)
Nosný příběh s hezkým poselstvím. To vše okořeněno milým humorem a líbivou muzikou J. Škorpíka. Jen pan Spejbl měl tentokrát absenci, toť malá piha na kráse. :))
(zadáno: 25.2.2013)
Příkladná ukázka toho, že se aspoň v případě Divadla S + H vyplatí sáhnout do bohatého archivu a nějakou z dávno „zapomenutých“ her čas od času oprášit. Příjemné činoherní výstupy H. Štáchové. Fajn zábava.
(zadáno: 25.2.2013)
Inscenace bez jasného smyslu režijního sdělení. Nicméně tentokrát lze aspoň ocenit herecké výkony, z nichž vyčníval výborný L. Veselý. V menších výstupech zaujali P. Kostka, O. Brousek ml., D. Kolářová. Zajímavějšího pohledu na figuru Rosmera v podání R. Zacha se nedočkáme. Výkon D. Havlové považuji za zdařilý, smysl podivného vedení její postavy v první části mi objasnila část druhá. I tak by však mohla ubrat na expresi. A i když na svůj věk vypadá stále skvěle, dělalo mi potíže uvěřit, že by mohla být nastávající maminkou... Režie bez jakéhokoli přesahu. Takhle se živé divadlo dělat nedá.
(zadáno: 15.2.2013)
65% Režisér se soustředil především na vizuální stránku inscenace, která převýšila obsah sdělení. Glaser děj situoval do bezčasí po jakési apokalypse, k čemuž odkazovala scéna s troskami domů. Dění doprovázela zneklidňující hudba, jež spolu se scénou a s dotáčkami navozovala velmi ponurou atmosféru. J. Hušek v hlavní roli obstál, jen chvílemi text hodně deklamoval a občas mu bylo hůře rozumět. Jeho nasazení však bylo maximální a výkon zejména ve strhujícím finále stoprocentní. V. Hlaváčková se po delší době předvedla v plné herecké parádě, zajímavé pojetí Iokasté. Působivý monolog B. Šimonové.
(zadáno: 13.2.2013)
Přiznávám, že mě režie F. Nuckollse poslední dobou moc neoslovují. Jeho inscenace sice nejsou špatné, ale působí na mě velmi upjatě až křečovitě. Hrdina západu nebyl výjimkou. Navíc jsem nerozuměl výběru písní, který mi přišel naprosto zcestný, včetně písně I. Bartošové O lásce. Tu nechal režisér zaznít celou, aniž by to mělo nějaký smysl, tato část bohužel nebyla ani vtipná. Herecky ovšem výborné – ať už se jednalo o L. Zahradnickou, A. Štréblovou, J. Vlase nebo v menších rolích o M. Štípkovou a Š. Benoniho. Z inscenace jsem však kvůli režijnímu výkladu odcházel rozpačitý.
(zadáno: 13.2.2013)
Solidní inscenace, smysluplný převod do současnosti. Herecky nevyrovnané, M. Stehlík roli Kreóna nezvládal, navíc mu často vypadával text. Výborný J. Skopeček a dobrá E. Režnarová. J. Racek některé scény zvládal na výbornou, v některých asi vzpomínal na své kreace v taškařicích Divadla Na Fidlovačce... Přiznávám, úvodní scénu s baletkou jsem nepochopil. Myslím, že tam byla navíc.
(zadáno: 13.2.2013)
55% Tato hra má prostě výhodu, že skýtá tolik příležitostí pro zralé herečky, jinak by zcela jistě tak často nebyla uváděna. Již jsem se setkal s mnoha jinými a podotýkám, že i s horšími nastudováními, tuto verzi považuji za jednu ze šťastnějších. Filmové střihy a zkrácení výsledku napomohly, představení získalo spád. Některé scény byly velmi působivě zpracovány, některé naopak. Nejvíce zaujala H. Karochová. Celkově lepší průměr.
(zadáno: 13.2.2013)
Jedna z méně vydařených her V. Klimáčka. Režie si s textem navíc moc nesedla, představení působilo dost unaveně, chyběl jakýkoli náznak napětí. Herecky nevýrazné, trochu zaujali jen I. Pazderková a F. Kaňkovský.
(zadáno: 13.2.2013)
Na inscenaci nejvíc oceňuji její hudební nastudování a ztvárnění jednotlivých písní. Debutující J. Vondráček si coby režisér s muzikálem očividně pohrával po vzoru produkcí Divadla v Dlouhé, ale jakkoli se jednalo o příjemnou podívanou, předlouhá stopáž a zbytečné natahování některých scén (moje verze měla 3:15) působilo dost kontraproduktivně. Chtělo by to příště lépe odhadnout správnou míru.
(zadáno: 13.2.2013)
První část vnímám jako scénický videoklip, který režisér vytvořil na předčítanou esej M. Maeterlincka Život včel, s hojným využitím podmanivé hudby. Jednalo se o velmi niternou až meditativní podívanou s krásnými scénickými obrazy a s metaforami odkazujícími na lidské osudy. Za pomoci této rozsáhlé části, díky níž si divák znovu připomene důležitost a nezastupitelnost všech živých tvorů, pak ještě více vynikla perfektně vystavěná a hořko vtipně pojatá debata politických špiček z nejrůznějších států a společenství na konferenci pro záchranu včel. Smutný, ale pravdivý pohled. Trefa do černého.
(zadáno: 12.2.2013)
Originální a navíc velmi příjemná procházka životem J. Ježka. Skvělá práce loňských absolventů KALDu a režiséra B. Holička. To vše okořeněno vkusnou interpretací Ježkových písní.
(zadáno: 8.2.2013)
Dramatizace autobiografické prózy I. Landsmanna se T. Vůjtkovi více než povedla. Další ze strhujících inscenací DPB s vynikajícím L. Melníkem v hlavní roli. Režie téma z prostředí dolů na pozadí totalitního režimu výtečně zpracovala, navíc dokázala vytvořit autentickou atmosféru doby nedávno minulé. Herecky nejlepší N. Lichý coby ředitel, jako přitroublý naiva Luděk zazářil O. Brett. J. Jelínek roli hajzlíka závodu pojal jednodušeji než by si zasloužila. Dramaturgie Bezručů si zaslouží dík, že se systematicky soustřeďuje na vyhledávání zajímavých a na inscenování ne zrovna snadných témat.
(zadáno: 8.2.2013)
Intenzivní zážitek s dominujícími výkony K. Sedlárové a P. Štorkové. Skvěle vybudovaná tíživá atmosféra, D. Špinar si příběhem poctivě pohrál a vytvořil velmi poutavou podívanou. Za zmínku stojí i vydařená výtvarná koncepce inscenace.
(zadáno: 8.2.2013)
Dobré a především „nepanoptikální“ zpracování J. Friče (na rozdíl od děsivé verze brněnského Buranteatru) a zejména pak přesvědčivé výkony M. Mejzlíka a T. Petříka v hlavních rolích mě přesvědčily o jistých kvalitách textu, který ovšem asi nikdy nebude patřit do mých TOP. Pochvalu zaslouží i A. Štréblová a J. Vlas. Solidní zábava s dobrou myšlenkou, která ve Fričově inscenaci na rozdíl od její brněnské kolegyně byla čitelná.
(zadáno: 8.2.2013)
Inscenaci bych rozdělil na dvě části. Prvních cca dvacet minut mi přišlo zmatečných a herecky nevýrazných. Pak následovala „bůhví“ proč loutková scéna před svatebčany, v níž byla odehrána původní závěrečná verze dramatu. Poté se pokračovalo v ději. A jako mávnutím proutku se vše proměnilo. Herecké výkony získaly na zajímavosti, scény byly pečlivěji zpracovány, čímž mě dění začalo víc oslovovat. Otevřený závěr byl dobře vymyšlený. Herecky nejvíc oslovili J. Plouhar, J. Maryško a N. Gáčová. Legitimní pohled na klasiku, líto mi bylo jen rozkolísanosti inscenace.
(zadáno: 8.2.2013)
Přesný příklad inscenace, v níž forma převyšuje obsah sdělení. V představení byla spousta výborně vystavěných scén, které se však nepropojily v kompaktní celek. Přílišná invence D. Špinara zde působila spíš kontraproduktivně.
(zadáno: 7.2.2013)
Na inscenaci oceňuji především sehranost ústředního hereckého páru V. Preisse a T. Töpfera. Vztah jejich komiků je podán velmi citlivě, bez sebemenšího přehrávání, bez patosu a se střídmou dávkou humoru. Oběma dobře sekundoval V. Vašák, v menší roli zaujala i L. Juřičková. Jen výstup I. Uhlířové byl trapný, stejně jako zpracování celé televizní scény. Pochvalu si zaslouží zejména dramaturgie, která text zdařile upravila a zbavila ho zbytečného balastu většinou zamořujícího nastudování této hry v jiných divadlech.
(zadáno: 7.2.2013)
Odhlédnu-li od faktu, že se jedná o repliku brněnské inscenace, v konkurenci s karlínskou Polskou krví vyhrává na plné čáře. G. Skála „Nituš“ především dobře rozpohyboval, režijně ovšem spoustu dobrých scén nesmyslně upozadil (tento problém je patrný zejména ve scénách odehrávajících se v divadle) a celkově tak inscenaci znevýraznil. Herecky a pěvecky vyčnívala dvojice R. Coufalová a zaskakující A. Slanina, dále pak T. Trapl. Milé a opravdu vtipné osvěžení v podobě taktéž zaskakujícího režiséra G. Skály v roli Fortnýřky. Na příjemně strávené rodinné odpoledne tato remakeová verze bude stačit.
(zadáno: 7.2.2013)
Konečně jsem v Ypsilonce zhlédl představení, jež mě svým humorem oslovilo. Večeru vévodil J. Lábus, který přirozeným stylem improvizace dokázal skvěle pointovat i ty nejabsurdnější historky, jimž kralovaly například postřehy z thajské masáže. Dobře si vedli i ostatní včetně M. Dejdara, výjimkou byl jen P. Nový. Očividně kolegům nestačí, navíc se neslučuji s jeho stylem humoru. Vyjma některých výstupů již zmiňovaného P. Nového se jednalo o velmi příjemné devadesátiminutové pásmo.
(zadáno: 7.2.2013)
Tuctová hra, s níž si režie nevěděla moc rady a jen posilovala stále se opakující klišé. Vznikl tak další průměrný kousek, který nezachránila ani E. Pacoláková jako nejvýraznější z trojice, kterou solidními výkony doplňovali P. Štěpánek a D. Syslová.
(zadáno: 7.2.2013)
Drsnou hru režisér V. Štěpánek inscenoval jako realistickou sondu do problematiky přistěhovalectví a do vztahových problémů. Navíc na skoro prázdné scéně použil velice působivého efektu znázorňujícího postupný propad do bezvýchodnosti prožívaného, z něhož už prostě není návratu. Velmi soustředěné herecké výkony všech tří představitelů. Není to veselá podívaná, nicméně určitě stojí za zhlédnutí.
(zadáno: 7.2.2013)
Pečlivě vystavěná inscenace, jejíž úprava muzikál více zpřehlednila. Výborné hudební nastudování, díky němuž písně získaly nový – jasnější kabát. Nejvíce zaujala V. Lazorčáková, která postavu Eržiky obdařila širokou škálou nejrůznějších emocí. Oceňuji její hereckou přirozenost. Oproti ní I. Orozovič působil poněkud jednodušeji a přestože byl pohybově i pěvecky skoro bezchybný, jeho Nikola zůstal v závěsu své jevištní partnerky. Z dalších jmen bych zmínil F. Strnada coby Kubeše a M. Logojdovou v roli Baby. Kvalitní výtvarná stránka, především light design.
(zadáno: 7.2.2013)
Hra o ztracené Valerii mě nezaujala. Jeden ze slabších semaforských kousků. Dokonce mi tentokrát přišly nevýrazné i Suchého písničky, jejichž hravost mě většinou baví. Představení sice doprovázela milá nálada a vstupy rodičů Valerie v podání J. Suchého a J. Molavcové byly vtipné, jenže s tím nelze vystačit ve dvouhodinové produkci. Výsledek nezachránilo ani velmi dobré choreografické zpracování a výkony nejmladší části hereckého osazenstva.