Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3080)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 31.1.2013)
Na repríze bylo vidět, že inscenace měla pauzu v uvádění, většina herců se totiž často přeříkávala. Dokonce i „štychaři“ se dopouštěli chyb, kdy daného herce osvětlili jen zčásti nebo vůbec. Jakoby všem chyběla řádná oprašovačka. Nejvíce přeřeků jsem „napočítal“ u R. Coufalové. Inscenace mě ovšem bavila, stejně jako nápad s rozmístěním hudebníků do vězeňských cel. S. Moša opět potvrdil svůj cit pro muzikál. Za všechny účinkující jmenuji výbornou M. Sedláčkovou, skvělého D. Vitázka či V. Blahutu. Přes zábavnost se nevytratilo ani vážné téma, které nyní nabývá na aktuálnosti víc než kdy jindy.
(zadáno: 27.1.2013)
Hra s milým a chytrým humorem. Potřebovala by ovšem dramaturgicky a režijně pořádně opečovat. To je ovšem potíž mnoha semaforských inscenací. Škoda, že se J. Molavcová začíná uchylovat k současné manýře, jež je nyní na jevištích často k vidění, tj. k hranému "odbourávání se". Tohle herečka jejího formátu nemá zapotřebí.
(zadáno: 25.1.2013)
Velmi originální nápad!
(zadáno: 24.1.2013)
Po zhlédnutí novinky Národního divadla mě ihned napadl pojem „koncertní provedení činohry“. Výtvarná stránka sice skvěle promyšlená, ale když na scéně stojí herci, kteří svůj text jen deklamují a nehrají (vyjma chvílemi až nepatřičných emotivních výlevů J. Dolanského působících v celku jako ona pověstná pěst na oko), je něco špatně. Na D. Radoka překvapivě nudná inscenace. Ve Zlaté kapličce se činohře už léta nedaří...
(zadáno: 23.1.2013)
Téma hry potažmo inscenace D. Špinara sice není extra objevné, ovšem je neobyčejně invenčně zpracováno a především pak zahráno. Úžasná souhra obou protagonistů M. Kerna a P. Vančury! Vtipná podívaná se závěrečnou hořkou, a přitom zcela nenásilnou, příchutí. Super využití hudby.
(zadáno: 23.1.2013)
65% Brněnská verze je o něco zdařilejší, než její replika v Divadle pod Palmovkou (vím o tom, že ani brněnská inscenace není na jevišti k vidění poprvé), což je dáno především suverénnějšími pěveckými výkony a přirozenějším skloubením všech muzikálových disciplín. Výborný M. Němec, který by si už měl ale přece jen začít trochu hlídat, zda své roli nepřidává víc než je zdrávo, překvapivě méně výrazný P. Štěpán. Obsazení P. Vitázkové do Sladké Sue nebylo šťastné, herečka se v ní soudě dle jejího nečitelného výkonu očividně necítí. Celkově ale milé setkání s notoricky známým muzikálem.
(zadáno: 23.1.2013)
Dvě a půl hodiny příjemné zábavy. Každý z herců se svých kancelářských typů zhostil na výbornou a naštěstí se je nikdo z nich nesnaží přepjatě parodovat nebo dovádět do extrémů. Určitě bych v této souvislosti zmínil J. Hánu a také V. Fridricha, u něhož jsem si díky této úloze uvědomil, jak velké repertoárové rozpětí svých rolí nyní dokáže obsáhnout a navíc být přitom ve všech uvěřitelný.
(zadáno: 23.1.2013)
M. Davidovi se nedá upřít jedno, dokáže zkomponovat líbivé popěvky v různých stylech, které oslovují danou cílovou skupinu. Zároveň ovšem dovede zakamuflovat své písně v jiných aranžmá tak, aby třeba z diskotékového hitu H. Vondráčkové vznikl pro představení milostný duet hlavní dvojice. Odhlédnu-li od remaků tvářících se jako nové songy, uznávám, že být v pubertě, asi by mě představení bavilo. Dialogy nejsou moc trapné a Fanánkovy texty odpovídají věku "cílovky" (bohužel se kvalitou neliší od jeho dalších počinů). Projekt má svůj smysl, vidět totiž tolik nadšených teenagerů v divadle je fajn.
(zadáno: 23.1.2013)
Výtvarně, režijně, herecky i hudebně naprůměrná inscenace. Intenzivní podívaná, která vás nenechá chladnými. Vše ostatní již sdělili kolegové se stejným procentuálním hodnocením.
(zadáno: 23.1.2013)
Nejsem si jist, jaká pozitiva tato inscenace přinese studentům herectví (i když v mezích možností i v této práci obstáli). Režie mi přišla bez jasné koncepce, chvílemi dokonce dost zmatečná a ani s postavami studenti nemohli nijak zvláště pracovat. Vše zůstalo jen u náčrtů, vnějškové nápady (včetně masek) přehlušovaly sdělení.
(zadáno: 22.1.2013)
Další z „dlouhánských“ kabaretů, které zatím vždy příjemně a především nepodbízivě pobavily. Kainar není výjimkou. Milým bonusem jsou pak texty J. Kainara ve svých rozličných podobách. Jen toho Krále Ubu mohlo být o něco méně. Synonymem pro představení je sousloví skvělá souhra.
(zadáno: 22.1.2013)
Nevím, zda to bylo mylným obsazením proti typu, nebo jestli neměl J. Škrdla zrovna svůj den, ale jeho výkon doslova kazil celé představení. Nejenže mu v ústřední písni muzikálu vypadl text a odzpíval ho popěvkem „lalala“, ale celkově si nebyl ve zpěvu vůbec jistý. Herecky oslovily především dámy T. Otavová a L. Schreiberová, jež je ze souboru, dle mého názoru, i nejlépe pěvecky vybavená. Dobrá stepařská čísla, v nichž nad J. Škrdlou vynikal Z. Stejskal. Režie si ovšem mohla více pohrát s úsměvnými dialogy, spousta vtipů totiž zbytečně zapadla. Dobře natočené filmové dotáčky.
(zadáno: 22.1.2013)
Tuto komedii prostě nelze inscenovat bez promyšlené koncepce, jak je tomu v nastudování DNF. S jedním zajímavým nápadem autora není možné hrát celé představení. Zhlédnuté nejlépe vystihuje slovo nuda, která se mezi diváky ještě více usídlila v druhé části. Úsměvné byly vlastně jen výstupy flegmatiků, které výstižně podali především V. Chaloupková a C. Götz.
(zadáno: 21.1.2013)
Viděl jsem někdejší inscenaci L. Vymětala v Městském div. Ml. Boleslav. Režisér dokázal, stejně jako kdysi, i nyní navodit správně tajemnou atmosféru, takže jsem se do tohoto detektivního příběhu znovu a velice rád ponořil. Bonusem pak byly dobré herecké výkony J. Satoranského a P. Baťka. K. Podzimková působila nejistě, obsazení B. Lormanové je velkým omylem.
(zadáno: 21.1.2013)
75% J. DiPietro dokáže vnímavě nahlížet do duší starých lidí (viz hra Famílie, kterou uvádělo DnV). I tentokrát na zdánlivě obyčejném příběhu ukazuje, jak neobyčejné jsou lidské životy a že nikdy není pozdě na nový začátek. Všechny tři výkony hlavních protagonistů považuji za výborné. Nejvíce ale oceňuji herectví A. Vránové, jež vytvořila zcela odlišnou postavu nemající nic společného s jejím "klasickým" hereckým naturelem. P. Slavík ve svém divadelním debutu obstál, citlivě akcentoval všechna témata, jež text nabízí. Škoda jen, že nebyla lépe inscenačně zpracována postava Ralphova mladého já.
(zadáno: 14.1.2013)
Svérázná verze Dona Quijota mě bavila, zajímalo by mě ovšem, do jaké míry si režisér dělá z diváků legraci a do jaké míry bere svá témata vážně. Nicméně každý si přijde na své - někdo se představením prosměje, druhý si zauvažuje nad "přesahovými" tématy, každý dle svého gusta. Nicméně doporučuji zlatou střední cestu, tak nějak je i dle mého soudu inscenace myšlena. D. Prachař stále skvělý, stejně jako hudba P. Fajta.
(zadáno: 14.1.2013)
Výborný překlad V. Mikeše, skvělý M. König v hlavní roli a milé zjištění, že mě režie Š. Pácla přece jen také dokáže oslovit.
(zadáno: 14.1.2013)
(zadáno: 14.1.2013)
(zadáno: 13.1.2013)
Vzpomínám si na traumatickou podívanou, kdy v hlavní roli této komedie (v jiném nastudování) "zářil" Petr Novotný. J. Langmajer je samozřejmě jiná třída, nicméně pofidérní text mu neumožňuje ukázat nic víc než léty naučené šarže. Repliky mu také nejdou úplně snadno "přes pusu". A. Gondíková ve stylizaci do upnuté manželky obstála, ovšem měla by ubrat na "odbourávání se" na jevišti. Mile překvapily obě mladé herečky M. Timková a K. Krejčová, exceloval D. Punčochář. Režisérovi P. Hruškovi se v rámci možností podařilo z textu vykřesat maximum.
(zadáno: 13.1.2013)
Inscenace mnoha atmosfér, podle toho v jaké zemi se na cestě kolem světa zrovna ocitá. Minorákům se podařilo na základě minima scénických prostředků vytvořit edukativně zábavnou podívanou, při níž se nenudí ani dospěláci. Mně se líbilo nejvíc ve Vietnamu, ale třeba ani na Havaji to nebylo vůbec špatné :))
(zadáno: 13.1.2013)
Škoda, že se vlastně jednalo jen o rockový koncert. Výsledku by mohlo napomoci aspoň větší využití kostýmů jako tomu bylo v případě Ježibaby. Děti hned začaly mnohem víc reagovat.
(zadáno: 13.1.2013)
(zadáno: 13.1.2013)
(zadáno: 12.1.2013)
Pominu-li plagiátorství autora, jenž se chytře přiživuje na úspěchu Sluhy dvou pánů a doslova až diletantskou režii (nikdy jsem od A. Procházky neviděl nic horšího), tak nejnovější premiéra Palmovky v praxi krásně demonstruje, jak pokřivený je současný systém financování pražských divadel...