Redakce

Jiří Landa

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (3080)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 6.6.2012)
55% Vtipné propojení dvou zdánlivě nepropojitelných témat – příběhu skupiny The Rolling Stones a pohádkové knížky o Medvídkovi Pú. Po počátečním „rozložení sil“ se ovšem už, vyjma skvělých hudebních výstupů V. Neužila, neudálo nic, co by překvapilo nebo stimulovalo moji pozornost. Herecky výtečné (zvláště H. Čermák, D. Novotný a V. Neužil), ale text roztodivný. Zajímavý pokus, který mě prostě nestrhnul, ale ani nevadil. Nemohu se však zbavit pocitu, že kdyby hru uvedlo jiné divadlo, než Dejvické, psalo by se o propadáku...
(zadáno: 3.6.2012)
Ačkoli text měl "mouchy" a jednotlivé fragmenty rozličnou úroveň, režie M. Čičváka a především výkony L. Žáčkové a V. Kratiny z hry vytvořily zajímavou inscenaci, za kterou se ČK nemusí stydět. Nejsem si však jist, jak dlouho vydrží na repertoáru. Rozhodně se totiž nejedná o útvar pro "většinového" diváka. A je také fajn vědět, že aspoň v tomto divadle L. Žáčkovou obsazují do rolí, v nichž může ukázat své kvality...
(zadáno: 30.5.2012)
Inscenace, která se přes slibný začátek rozplynula sama v sobě. Další projekt Div. studia Továrna sice nedopadl tak tristně jako předchozí Třicátá Marinina láska, nicméně zásadní obrat se nekonal. Oceňuji výkony J. Štrébla a E. Salzmannové, stejně tak jako J. Pidrmanové a T. Průchové. Ovšem co naplat, když se během cesty k závěru vytratí téma, o němž se mělo hrát...?
(zadáno: 30.5.2012)
Solidní herecké výkony dámské části souboru, parádní výtvarné uchopení, ale jako celek pro mě nefunkční. Režie se soustředila spíš na vnějškové efekty, než na text samotný.
(zadáno: 30.5.2012)
Příběh romantického snílka a jednoho setkání, které nakonec nedošlo kýženého naplnění, mě emočně zasáhl. Bavilo mě sledovat, jak R. Valenta rozehrává různé citové stavy a rozpoložení mladíka, jenž se chvílemi pokládá skoro až za starce. I T. Kostková se své úlohy chopila vcelku dobře, třebaže některé momenty především na začátku představení úplně nezvládla. Líbilo se mi i využití hudby, která niternost příběhu podtrhovala.
(zadáno: 30.5.2012)
Samotná výchozí situace hry působí značně vyumělkovaně. I když jsem se snažil plně soustředit, z dialogů postav jsem se nedozvěděl, zda se po dobu několikaletého odloučení opravdu vůbec neviděly, nebo zda se kdysi jednalo o vztah či pouze o platonickou lásku... L. Smoček tentokrát nedokázal z průměrné nedějové hry vytvořit nic víc, než nepřetržitý příliv sentimentu a patosu. F. Němec a D. Syslová se sice snaží vykřesat ze svých postav co nejvíc života, jenže ani oni na "záludnost" tohoto textu nestačí... P.s. Také mi vadily občasné vulgarismy, v představení působily jako pěst na oko.
(zadáno: 29.5.2012)
Nemůžu si pomoci, ale tato hra mě vůbec neoslovuje. Je typickou ukázkou povrchnosti dnešní doby, která se snaží zrychlit cokoli jen je možné. Text sice skýtá hercům dobré příležitosti se „vyřádit“, nicméně mě i přes opravdu maximální nasazení nedokázali nadchnout pro věc natolik, abych se nenudil. A to není jen případ MDZ, podobné pocity jsem měl už v Divadle v Dlouhé.
(zadáno: 29.5.2012)
S. Laurinová dokázala, že bude schopná se přehrát z princezen a naivních děvčat do rolí osudových žen. Její herecký rejstřík se za posledních pár let hodně rozrostl. Divákům dokáže nabídnout celou škálu zajímavých poloh postavy Markéty Gautierové, která zejména díky ní nevyznívá tak romanticko pateticky, jak je napsána. J. Vojta ještě herecky nedorostl do takové pozice, aby mohl své partnerce konkurovat. Zaujaly H. Karochová a K. Fixová, mužská část souboru byla evidentně slabší. Omylem je pak obsazení Č. Gebouského do role vévody.
(zadáno: 28.5.2012)
Plzeňský soubor si naložil víc, než utáhne. Především při sborových scénách to občas vypadalo, jakoby místo orchestru hrála kapela z vesnické tancovačky. Všichni se soustředili zejména na hitovky, které se jim podařilo uzpívat. Nevím, zda I. Skálová hrála v indispozici, ale dělaly jí problém vyšší polohy, ovšem píseň You Must Love Me vystřihla parádně. Nejlépe svoji roli zvládl R. Říčař, který dokázal přirozeně skloubit zpěv s herectvím. R. Meluzínovi se hlavně v 1. části nepodařilo zpracovat příběh poutavě a srozumitelně.
(zadáno: 25.5.2012)
"Bomba" na závěr se sice nekonala, přesto mě však i tato poslední inscenace potěšila. Vnímám ji jako příjemný epilog, ohlédnutí za těmi deseti lety, od prvopočátků, kdy si Komedie začala hledat svůj styl a vlastně i diváky, až k vrcholným létům a vyprodaným představením. Rád jsem se vrátil v čase.
(zadáno: 24.5.2012)
Absurdní komedie scénáristy R. Geislera (který mj. pracuje pro Divadlo Na zábradlí jako grafik), v níž je dovoleno naprosto všechno. J. Galin ji chytil za správný konec, vyostřil mimóznost dění a především se ji nesnažil povyšovat na něco víc, než je. Když porovnám rádoby intelektuální texty, jež jsou nyní v Divadle Na zábradlí uváděny, hra Za úplňku je mi mnohem sympatičtější. Škoda jen, že režie neodstranila několik notoricky známých vtipů, které trochu narušovaly jinak originální rejdění. Představení doporučuji zhlédnout aspoň po dvou deckách vínka. Zábava zaručena.
(zadáno: 23.5.2012)
I další setkání M. Langa s N. Koljadou se vydařilo. Podobně jako v budějické verzi hry Slepice dokázal vystihnout atmosféru ruského provinčního města a osudy jeho obyvatel, kteří by se rádi vymanili z marnosti svých životů, ale nemají k tomu dostatek síly a odvahy. K výtečnému a energií nabitému výkonu I. Wojtylové není moc co dodat. Pomaleji chápající Olgu pak ztvárnila velmi věrohodně L. Ouhrabková. J. Hofman se solidně vyrovnal s nejkomplikovanější figurou textu, jen J. Racek se spokojil pouze s jednoduchou chlapácky tvrdou prezentací Michaila.
(zadáno: 22.5.2012)
75% Jedna z nejpoetičtějších a dle mého soudu i nejkrásnějších her ze současné dramatiky. Líbila se mi už verze Deutsches Theater Berlin. Text, který děsí a dojímá zároveň, jistě není snadné inscenovat. Režisér P. Štindl se nechal inspirovat půvabem textu a našel v něm hudební paraleru, která se slovy neskutečně souznila. Herecky vyrovnané, nejvíce zaujali D. Beneš, D. Toniková, P. Konáš a roli Iry kouzelně vystřihla J. Šimčíková. Jesliže jsem byl po celou dobu na 65%, závěr poslal konečné hodnocení o dobrých deset procent výš.
(zadáno: 21.5.2012)
Plnohodnotné pokračování jedničky. Jen tak dál a směle do nich! :))
(zadáno: 20.5.2012)
Dobře napsaná hra, která ovšem v druhé části začala ztrácet dech, až ho na konci ztratila zcela. Závěr s happyendem pak naprosto popřel vše, o čem se před tím hrálo. Režie šla po smyslu textu, nesnažila se nijak zbytečně exhibovat. Z. Bartoš zpracoval velmi solidně i předposlední scénu se srdečním kolapsem Phoebe. Není totiž (díky textu samému) určitě jednoduché ji vystavět tak, aby vyzněla věrohodně. A zde se to podařilo. Herecky vyrovnané, snad jen V. Vítková nemusela být tak stylizovaná do upjaté personalistky. Také píseň působila v představení jaksi nepatřičně.
(zadáno: 20.5.2012)
Devizou inscenace je především její hudební stránka a choreografie Karolíny Hejnové. Herci své postavy drželi v autorem přesně předepsaných typech. Lenka Krčková díky ztvárnění Marty Novákové coby tichého a učenlivého děvčátka potvrdila, jak velký rozptyl má její herecký rejstřík. V roli šplhouna Krhounka se blýsknul Tomáš Drápela a rošťáckého světáka Ádu Čuřila přesvědčivě vystřihl Ondřej Volejník. Režisérovi vyšel i nápad s obsazením Romana Nevěčného do role študáka, přičemž Ondřeje Veselého posadil ke kantorům do sborovny.
(zadáno: 20.5.2012)
Zajímavá hra kladoucí spoustu otázek a nutí k zamyšlení se nad existencí a smysluplností našeho bytí a konání. Režisérka našla s K. Rodenem společnou řeč a vytvořili intenzivní cca sedmdesáti-minutovou inscenaci, při níž se nenudíte a přemýšlíte, jestli...
(zadáno: 20.5.2012)
Další setkání režiséra P. Hrušky s hereckým týmem Divadla Palace se, bohužel narozdíl od těch předchozích, nevyvedlo. Slabý text se režii nepodařilo zpracovat do aspoň trochu koukatelné úrovně. P. Křiváček dobře uchopil "starého" pána v úvodním výstupu, M. Hudečková si výtečně vyhrála s mimikou své indiánky, byla radost ji sledovat. Špatný výkon L. Langmajera. Na solidní úroveň ostatních komedií této scény inscenace nedosahuje.
(zadáno: 20.5.2012)
Nastudování muzikálu Chicago svojí úrovní inscenování hravě předběhne nejrůznější pražské soukromé produkce. Příjemná podívaná, vyrovnané herecké výkony. Hodně zaujali především R. Zima a H. Seidlová.
(zadáno: 18.5.2012)
Neznat předchozí režie M. Dočekala, asi by moje hodnocení nebylo takto smířlivé. Při sledování trapně nudného rejdění na jevišti mě napadlo několik otázek. Proč je nutné komedii zbavovat vtipu? Proč napodobovat R. Wilsona? Co to mělo být vlastně za žánr? Pokus o grotesku nebo moralitu? Proč se rádoby vtipy stále opakovaly? Proč byly některé pasáže textu zhudebněny, i když to nemělo opodstatnění? Proč musela K. Winterová projít hrůzostrašnou scénou v orchestřišti? Tato scéna může směle konkurovat dnes už legendárnímu výstupu J. Janěková ml. v Drahomíře. NAPROSTÝ REŽIJNÍ OMYL!
(zadáno: 18.5.2012)
Jak to asi může vypadat, když spolu promlouvají odlišné strany jednoho já, které bojuje samo se sebou? Možná jako v inscenaci Divadla Komedie, která ovšem odhalila úskalí inscenování Koltésova textu. I přes suverénní výkony obou protagonistů se nepodařilo zhmotnit myšlenky do zajímavější podoby a zůstalo jen u pouhého rozhlasového stylu. Trošku slabší odvar z repertoáru DK.
(zadáno: 18.5.2012)
Přiznávám, kdybych neviděl extrémně povedenou budějickou verzi, asi bych šel s hodnocením výš. Ke kladům tohoto nastudování počítám sehranost všech čtyř herců, dobré typové obsazení a výkon P. Prokeše. LaButův text je ovšem chvílemi hodně upovídaný, takže razantnější škrty by výsledku rozhodně prospěly, stejně tak jako snížení stopáže „rozcvičkovým“ vsuvkám. Lépe také mohla být režií uchopena Tomova proměna vztahu k Heleně. To však nic nemění na tom, že se jedná o kvalitní přírůstek do repertoáru mladoboleslavského divadla.
(zadáno: 18.5.2012)
Síla tématu nekorespondovala s hrou M. Bambuška ani s výslednou inscenací. K hereckým výkonům nemám výhrad, přestože lehce načrtnuté postavy neskýtaly moc zajímavých příležitostí. Režie D. Czesanyho sice hře hodně pomohla, nicméně nezakryla její nedostatky pramenící především z "ležérního přístupu" k látce "třetího odboje". Inscenace ovšem měla i spoustu scén, které mě dokázaly oslovit a emočně zasáhnout.
(zadáno: 18.5.2012)
55% Inscenace P. Ondrucha zcela nenaplnila možnosti textu, který opravdu není jen „pouhou“ komedií. Do jisté míry se s tématem lidské přetvářky pracovalo, ale vytěžit se z něj dalo mnohem víc. Také s detektivní stránkou hry si mohl režisér pohrát lépe, škoda, že ji takto pominul. Humorné scény byly vypointované vkusně, především pak výstupy H. Karochové. Sympaticky si s Ellardem poradil V. Záveský. Kdo ovšem viděl někdejší nastudování v Divadle ABC, může s klidem vynechat.
(zadáno: 18.5.2012)
45% I když bylo znát, že se oba herci snaží dát do svých výkonů maximum, nepodařilo se jim dostatečně pracovat s nadsázkou, v níž je text napsaný. Režie V. Polesného (mimochodem v inscenaci použil podobných předělů scén jako ve své předchozí režii Vzpomínky zůstanou v Divadle Ungelt) nedokázala udržet jednotnou formu humoru, která se nakonec ve finále rozpadla zcela. Škoda, poněvadž nasazení dvojice Konvalinková-Zadražil je opravdu nevídané.